BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ
Botanika jako součást katedry biologie rostlin: 1971-1990
 
Vladimír Vacek, Petr Bureš
 

Toto dvacetiletí patří k nejtemnějším z celé dosavadní historie katedry. V době tzv. normalizace, která následovala po sovětské okupaci v srpnu 1968, došlo i na fakultě k vyostření politické situace, v jehož důsledku nastala diferenciace ústavů i osob na „kádrově perspektivní“ a ty ostatní. Mezi „ty ostatní“ patřila také botanika. Na botanice se postupně snižoval počet učitelů a dalších odborných pracovníků a také prostory patřící botanice postupně zabírala jiná pracoviště. Na konci toho údobí, v r. 1989, na botanice pracovali z původních (v r. 1971) devíti učitelů jenom tři. Během tohoto období si učitelé katedry z politických důvodů nesměli zvyšovat kvalifikaci. Pracovníci dřívější botaniky disponovali na konci tohoto období pracovnami, laboratořemi, sklady a skleníky o celkové ploše 125 m2 oproti původní ploše pracoven, skladů, skleníků a laboratoří 345 m2 v dobách Šmardových (nepočítaje v to místnosti na herbáře, výukové praktikum, místnost diplomantů a knihovnu – 358 m2).
Od 1. ledna 1971 vznikla katedra biologie rostlin sloučením katedry botaniky, katedry fyziologie rostlin a vědecko-výzkumné laboratoře fyziologie a anatomie rostlin. Vedoucím katedry byl prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc. Z katedry botaniky se stalo oddělení botaniky soustavné a geobotaniky, jehož vedoucím byl ustanoven RNDr. František Dvořák, CSc.
Společná schůze nové katedry byla svolána na 21. ledna 1971. Z oddělení botaniky se jí zúčastnili: učitelé F. Slavoňovský, Z. Šeda, M. Smejkal, J. Vicherek, J. Špaček, F. Dvořák, J. Unar, M. Dvořáková, techničtí pracovníci K. Ambrož a V. Motal, sekretářka V. Fučíková, knihovnice J. Kotková, pracovnice herbářů J. Schlegelová, konzervátoři herbářů S. Blecha a M. Červínek a uklízečky F. Blatná a L. Rösslerová, tj. celkem 17 osob.
Již začátkem roku byl inventář botaniky přeřazen do společného inventáře nové katedry biologie. Bylo dohodnuto ponechat obě oddělení jako dvě samostatné hospodářské jednotky s vymezenou pravomocí vedoucího oddělení a vedoucího katedry ve finančních záležitostech, odpovědnosti za inventář apod. Vedoucí oddělení systematické botaniky a geobotaniky F. Dvořák specifikoval vědecké zaměření tohoto oddělení a mj. zdůraznil také důležitost budování herbáře, který má dnes již velký mezinárodní význam.
Ve školním roce 1972/73 při zpracování plánu práce navrhla katedra děkanovi zrušit oddělení katedry a zavést jiný způsob řízení, a to tak, že jednotliví pracovníci katedry budou pověřováni určitými pracovními úseky s přesně vymezenou kompetencí. Tito pracovníci byli navrženi, přičemž veškeré řízení příslušelo vedoucímu katedry. Dopisem z 21. září 1972 děkan s těmito změnami souhlasil. Důsledek zrušení oddělení bylo převedení inventáře (základních prostředků, DKP a DP) pod číselné označení katedry.
Od školního roku 1973/74 byl zproštěn výuky doc. Vicherek a 12. ledna 1976 sdělila katedra děkanátu, že „… 31. prosince 1975 odešel z naší katedry doc. Jiří Vicherek, CSc.“ Po tomto nuceném odchodu pracoval doc. Vicherek až do návratu na katedru v roce 1990 v Jednotném zemědělském družstvu Brťov v okrese Blansko.
Od školního roku 1976/77 nastoupila z botanické zahrady na místo konzervátorky Marie Holčáková a na místo techničky a fotografky Marie Kratochvílová. Dne 28. února 1979 odešel do důchodu doc. Slavoňovský, v jehož kompetenci v rámci katedry biologie bylo řídit pedagogickou práci na úseku botaniky, tj. taxonomie a geobotaniky. Jeho úkoly byl pověřen doc. Smejkal; šlo o dohled nad přednáškami a cvičeními z taxonomie a fytocenologie, zadávání úkolů vědeckým a pedagogickým studentským silám a dohled nad technickými pracovníky.
Od 25. října 1979 platil nový vnitřní řád katedry. Byl jmenován zástupce vedoucího katedry a tajemník katedry a pro pedagogickou práci byly stanoveny tři směry: cytologie, anatomie a morfologie, druhý směr fyziologie a třetí taxonomie a geobotanika (řízený M. Smejkalem).
Koncem roku 1980 nastoupila na technické místo jako knihovnice a fotografka I. Gottvaldová, která na katedře pracovala již v letech 1971–1975. V oddělení bylo nyní 14 zaměstnanců.
Na zasedání vědecké rady přírodovědecké fakulty 6. října 1982 předložil děkan návrh na zřízení dvou nových kateder na přírodovědecké fakultě, a to katedry životního prostředí a katedry obecné a molekulární biologie. Byl zdůvodněn takto: „… je předložen v souvislosti s náročnými požadavky probíhající obsahové přestavby studia a v zájmu co nejúčinnější pomoci společenské praxi. Katedra životního prostředí by se měla zaměřit především na zabezpečení pedagogického procesu … a na komplexní studium a řešení problematiky ekologie krajiny a člověka…“.
Obě nové katedry byly ustaveny začátkem zimního semestru 1983 a tím došlo k prvním přesunům osob i rozdělování pracoven. Učitelé botaniky projevili určité obavy, aby se požadavky nadále nestupňovaly a upozorňovali na význam herbáře. Názor katedry biologie, tlumočený děkanovi, byl, že se zrušením herbáře a knihovny nelze nikdy souhlasit. „… Stávající situace v systematických směrech není příliš optimistická a tedy nebyl preferován jejich rozvoj, … to však nesnižuje jejich význam a důležitost…“ Pro katedru ochrany životního prostředí byly uvolněny čtyři pracovny a geobotanická laboratoř s přilehlými prostory. Po vzniku katedry ochrany životního prostředí přešli na tuto novou instituci Z. Šeda a M. Kratochvílová.
Začátkem r. 1984 projednala vědecká rada fakulty Návrh dalšího řešení prostorové situace na přírodovědecké fakultě: nová výstavba v areálu fakulty již není možná, jediná možnost rozšíření stávajících objektů je v systému nadstaveb a přístaveb.
Ke změně vedoucího katedry biologie rostlin došlo 1. září 1986, kdy prof. Laštůvku vystřídal doc. RNDr. Jaroslav Minář, CSc. Katedra vypracovala prognózu a koncepci rozvoje biologie rostlin a botanické zahrady „s horizontem do r. 2010“. Předpokládala se výuka a vědecká práce ve čtyřech směrech: fyziologie rostlin a patologická fyziologie, fyziologie rostlinných společenstev a fyziologie hub; popisná a experimentální morfologie rostlin, anatomie a fyziologie rostlinných explantátů a rozvoj biotechnologie; taxonomie vyšších rostlin a jejich systematika, ekologie rostlin a geobotanika; taxonomie a systematika nižších rostlin, hub a fytopatologie. Podle plánů budou tyto čtyři oblasti pracovat v rámci čtyř oddělení, později by byly přetvořeny v samostatné katedry. Všechny tyto návrhy, plány a představy zanikly v listopadu 1989, kdy vznikl požadavek na obnovení katedry systematické botaniky a geobotaniky, což se brzy stalo, jak bude popsáno v další kapitole.
K 1. lednu 1987 se počet pracovníků botaniky snížil na deset osob: byli to jen tři učitelé M. Smejkal, J. Špaček a J. Unar, kurátorka herbářů M. Dvořáková, odborná pracovnice B. Dadáková, technička I. Gottvaldová, konzervátoři herbáře S. Blecha a M. Holčáková a dvě uklízečky.
Jak se při těchto změnách vyvíjela výuka, jaký byl rozsah a program přednášek, cvičení a exkurzí?
Po vyhoštění J. Vicherka převzal jeho přednášky zčásti J. Unar (Základy fytocenologie), zčásti byly zrušeny (Ekologie rostlin, Přehled středoevropské vegetace). Od školního roku 1973/74 byly zrušeny přednášky externích učitelů. Poněvadž těmito změnami byl omezen rozsah přednášek a cvičení z botaniky, ozvaly se na schůzích katedry námitky učitelů botaniky, zda redukce rozsahu přednášek a cvičení nezašla příliš daleko. Například pro systematickou botaniku byl v 1. ročníku od šk. r. 1977/78 snížen počet hodin a odpadlo cvičení z ekologie. Projevilo se to také tím, že vytvoření týdenních blokových exkurzí znemožnilo průběžné sledování živé flóry během semestru. Je otázka, může-li pak mít přednášející při zkouškách stejné požadavky jako dosud. Z diskuse vyplynulo, že to sice může vést ke snížení úrovně studia, že však existence učebnic dovoluje mít požadavky větší, než jak vyplývají z přednášek.
Po odchodu doc. Slavoňovského do důchodu 28. února 1979 přibyly zbývajícím učitelům nové pedagogické úvazky. Od šk. r. 1978/79 přešla výuka rostlinné morfologie – předmětu, který byl na botanice vyučován od jejího založení – pod kompetenci fyziologa a cytologa doc. Z. Sladkého.
V r. 1979/1980 bylo do prvního ročníku přijato 26 posluchačů na učitelskou kombinaci matematika-biologie, 19 na biologii-chemii (k učitelským kombinacím později přibyla ještě mezifakultní kombinace biologie-tělesná výchova), 17 na obecnou biologii a 12 na molekulární biologii. Vedle studia řádného (denního) bylo i studium při zaměstnání – dálkové a externí, a to jak odborné, tak učitelské (biologie-chemie), dále studium postgraduální a rekvalifikační (chemie-biologie, zeměpis-biologie). Rekvalifikační studium bylo pro absolventy pedagogických fakult a postgraduální studium pro středoškolské učitele.
Pro výuku získalo botanické pracoviště v roce 1979 další mikroskopy, sedm polských Biolarů, naplno však došly využití teprve v devadesátých letech ve cvičeních z paleoekologie a v mykologickém a bryologickém praktiku.
Miroslav Smejkal a František Dvořák na exkurzi s diplomanty katedry u Vlkovského rybníka; 8. října 1971Vývoj vícedenních cvičení v terénu v letech 1971 až 1980 naznal změnu v tom, že terénní cvičení byla pro učitelské kombinace společná z botaniky i zoologie a že se často využívalo učebního střediska univerzity v Cikháji u Žďáru nad Sázavou pro první ročník, zatímco druhý ročník měl zoologicko-botanickou exkurzi do Karlova v Hrubém Jeseníku. Od začátku osmdesátých let již tyto blokové exkurze byly nahrazeny jednodenními exkurzemi do okolí Brna. Většina blokových exkurzí však byla v sedmdesátých letech uspořádána pro posluchače odborné botaniky, popř. spolu s fyziologií rostlin: Podlesí u Svaté Hory (Malá Morávka), Nové Mesto nad Váhom, Povážska Bystrica, Ružomberok, Liptovský Mikuláš, Pieniny (Červený Kláštor), Štúrovo, Východoslovenská nížina (Vihorlat), Spišská kotlina, Humenné; poslední vícedenní exkurze (na dlouhé roky poslední exkurze pro posluchače systematické botaniky vůbec) proběhla v roce 1979. Exkurze s posluchači na Květnici u Tišnova; 26. září 1985V učitelském studiu byl pak od šk. r. 1983/84 redukován rozsah terénních cvičení z botaniky na pouhá tři podzimní a pět jarních jednodenních cvičení během celého studijního plánu, což byla situace tristní, uvážíme-li význam znalosti přírodnin ve vzdělání učitele biologie; situace se pak poněkud zlepšila ve školním roce 1987/88, kdy se celkový počet terénních cvičení učitelského studia vrátil na původních deset dní.
Na schůzi katedry v březnu 1982 informoval M. Smejkal o postupu obsahové modernizace v přednáškách systematicko-geobotanických směrů; potíže přinesla postupná redukce časového rozsahu výuky. Byly spojeny některé přednášky z botaniky a zoologie, např. Obecná ekologie, Ochrana přírody, a Vývoj přírody ČSSR.
Byla podána zpráva o počtu absolventů katedry v letech 1971–1981. Bylo to 58 studentů odborného studia, z toho 17 na botanice a 41 na fyziologii. Počet posluchačů odborného studia botaniky se nejprve postupně redukoval, ale přesto v rámci studijního oboru obecná biologie byla ještě koncem sedmdesátých let povolována možnost obhajovat diplomovou práci ze systematické botaniky. Posledními diplomanty odborného studia systematické botaniky byli ve školním roce 1981/82 M. Heroldová a J. Horňanský (posluchači dálkového studia); studium systematické zoologie přitom probíhalo bez přerušení dál pod rouškou zaměření experimentální biologie v rámci oboru obecná biologie. Jedinou výjimkou v osmdesátých letech, kdy bylo povoleno přijmout do prvního ročníku posluchače oboru systematická biologie (s možností specializace systematická botanika) byl školní rok 1985/86; z tehdy přijatých posluchačů se na botaniku specializovali M. Chytrý, M. Palová a J. Preissnerová, k nim později přistoupila z obecné biologie ještě Z. Vlachová-Gerišová.
V osmdesátých letech probíhala výuka hlavně pro učitelské a odborné (obecná a molekulární biologie) studium takto: systém a fylogeneze rostlin (nižší rostliny – přednášky i cvičení J. Špaček, vyšší rostliny – přednášky M. Smejkal, cvičení F. Dvořák a J. Unar), vývojová biologie (s akcentem na ontogenezi F. Dvořák spolu se zoologem prof. R. Rozkošným); pro učitelské studium pak dále: evoluční biologie (M. Smejkal se zoologem doc. J. Gaislerem), repetitorium botaniky a seminář (M. Smejkal), cvičení v terénu (všichni učitelé); od poloviny osmdesátých let přednášel obecnou ekologii pro odborné (obecná a molekulární biologie) studium J. Unar (spolu se zoologem doc. B. Lososem).
Diplomové práce z botaniky obhájené na Masarykově univerzitě v letech 1920–1999Přes nepříznivé okolnosti v rámci možností výuka a výchova studentů dále pokračovala: celkové množství obhájených diplomových prací – 151 v sedmdesátých letech a 133 v osmdesátých letech – činí z těchto dekád v tomto směru nejúspěšnější období v historii katedry. Rovněž práce studentů vypracované na botanice v rámci studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) patřily v tomto období k velmi úspěšným v rámci celorepublikových kol této studentské vědecké soutěže (např. V. Grulich, A. Urc, H. Baroušová, P. Bureš a M. Chytrý).
Přírůstky do herbářů pokračovaly s obvyklou pravidelností: v letech 1972–1990 se počet položek zvýšil o více než 82 700. V tomto časovém úseku byly vydány dvě centurie (1972 a 1979), což se jako vždy projevilo zvýšenou korespondencí a četnějšími zásilkami ze zahraničí. Herbář katedry byl evidován ve světovém soupisu herbářů Index herbariorum (Utrecht) pod mezinárodní značkou BRNU, XVI. centurie v r. 1972 byla zaslána 80 zahraničním ústavům. Byl založen „herbář typů“ (Herbarium typorum), do něhož se postupně zařazuje veškerý typový materiál (holotypus, isotypus, lectotypus, paratypus, neotypus). Bylo rozhodnuto zřídit výtah pro přepravu herbářů; dosud se těžké balíky herbářů dopravovaly do suterénu k dezinfekci a zpět na zádech v krosnách. V r. 1983 dosáhl počet herbářových exsikátů čísla 500 000.
Výzkum v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval řešením dvou hlavních úkolů pod koordinací Botanického ústavu ČSAV v Průhonicích. Byl to hlavní úkol Výzkum zákonitostí utváření rostlinných společenstev a jejich druhových složek (koordinátor Dr. S. Hejný) s dvěma dílčími úkoly: Studium nelesní vegetace se zvláštním zaměřením na panonskou oblast, řešitel J. Vicherek se spolupracovníky, a Studium taxonomicky problematických druhových skupin se zvláštním zřetelem na flóru ČSSR, řešitel M. Smejkal se spolupracovníky.
V rámci dalšího úkolu Studium mechanismů působení anthropogenních vlivů na organizmy a jejich produkty (koordinátor Dr. E. Hadač) byl řešitelem etapy Meliorační význam kořenové hmoty psamofytů F. Slavoňovský.
Studie zaměřené na kritické taxonomické revize rodů a druhů zejména ve vztahu k území Československa publikoval M. Smejkal: Camelina (1971), Alyssum (1973), Epilobium ×novae-civitatis (1974), Veronica sect. Beccabunga spolu s E. Helanovou-Zichovou (1974), Galeobdolon argentatum (1975), Symphytum (1978), Cerastium sect. Cespitosa (1981), Epilobium (1982), Corydalis (1984), Fumaria (1986).
Skulptura osemení Minuartia smejkalii DvořákováTaké M. Dvořáková publikovala v tomto období kritické taxonomické studie: Thlaspi finitimum (1973), Thlaspi pawlowskii (1973), Thlaspi jankae agg. (1978), Minuartia glaucina (1985), Minuartia smejkalii (1988).
Četné taxonomické práce zaměřené zejména na rody Hesperis, Malcolmia, popř. další zástupce čel. Brassicaceae publikoval v sedmdesátých letech F. Dvořák. Od poloviny osmdesátých let pak obrátil pozornost ke studiu rodu Chenopodium, jehož výsledky uveřejnil zejména v sérii článků v časopise Feddes Repertorium.
Jiří Unar se v sedmdesátých letech zaměřil zejména na syntaxonomické a synekologické studium rostlinných společenstev suchých trávníků ve vápencových územích jižní a střední Moravy. Výsledky shrnul v řadě obsáhlých rukopisů o Pavlovských vrších (v rámci širší studie jižní Moravy spolu s J. Vicherkem, 1971), Moravském krasu (1975) a vápencových ostrůvcích střední Moravy (1980).
Na základě výzkumů během studijních pobytů v Bulharsku a na Ukrajině publikoval J. Vicherek v první polovině sedmdesátých let dvě významné studie o vegetaci na černomořském pobřeží (1971) a na píscích nivy dolního a středního toku Dněpru (1972).
Jan Špaček v osmdesátých letech publikoval výsledky studia parazitických hub na ovocných dřevinách Pyrus communis a Juglans regia (1988). Spolu s J. Benadou a J. Šedivým vydali další ze série atlasů chorob a škůdců kulturních plodin, a to řepy (1985), jedna z jazykových mutací také v nakladatelství Elsevier v Holandsku).
Rozšíření spektra metod využívaných v taxonomickém studiu představovalo zvládnutí metodiky studia rostlinných chromozómů B. Dadákovou v první polovině sedmdesátých let. Od roku 1975 zveřejňoval F. Dvořák zejména spolu s B. Dadákovou a dalšími spolupracovníky nejen četné přehledy chromozómových počtů druhů zejména moravské flóry, ale i práce zaměřené na podrobnější karyologické studium. V letech 1975–1982 F. Dvořák a B. Dadáková pravidelně přispívali do přehledů IOPB Chromosome Number Records, které redigoval Á. Löve v časopise Taxon.
K nejvýznamnějším knižním publikacím katedry v tomto období patří bezesporu Vicherkův přehled slanomilné vegetace Československa – Die Pflanzengesellschaften der Halophyten- und Subhalophytenvegetation der Tschechoslowakei (Academia, Praha 1973) a Smejkalův Komentovaný katalog moravské flóry (Univerzita J. E. Purkyně, Brno 1980, 2. vyd. 1981).
Od roku 1984 začal kolektiv zejména brněnských biologů, vedený molekulárním biologem prof. S. Rosypalem, zpracovávat celostátní vysokoškolskou učebnici Fylogeneze, systém a biologie organizmů. Miroslav Smejkal se ujal přípravy kapitoly o vyšších rostlinách a Jan Špaček kapitoly o rostlinách nižších. Obrázky k těmto kapitolám kreslila I. Gottvaldová, knihovnice katedry (absolventka Školy uměleckých řemesel v Brně).
Významnou vědeckou aktivitou pracovníků botaniky byl také podíl na přípravě rozsáhlého kompendia Květena České republiky. Do přípravy tohoto díla se hned od počátku v r. 1976 zapojili M. Smejkal, M. Dvořáková a F. Dvořák. První díl této květeny vyšel v roce 1988 a autorsky se na něm podíleli M. Smejkal a M. Dvořáková.
 
Květena České republikyDvanáctičlenná redakční rada díla Květena České (socialistické) republiky byla ustavena v r. 1976; v jejím čele stál S. Hejný, sekretářem byl ustaven B. Slavík, jedinými mimopražskými členy rady byli M. Smejkal a M. Dvořáková. Autorský kolektiv připravující první svazky zahrnoval na počátku 24 botaniků z 11 vědeckých institucí.
Autorský podíl pracovníků katedry na jednotlivých svazcích byl a je tento:
1. svazek (1988): M. Smejkal (Sinopteridaceae, Thelypteridaceae, Fumariaceae, ve spoluautorství též kap. Stručná historie floristicko-fytogeografického výzkumu), M. Dvořáková (Hypolepidaceae).
2. svazek (1990): M. Smejkal (Polycarpon, Scleranthus, Dichodon, Cerastium), M. Dvořáková (Corrigiola, Minuartia, Moenchia, Stellaria, Myosoton), F. Dvořák (Spergula, Spergularia, Illecebrum, Arenaria, Moehringia, Holosteum, Lepyrodiclis, ve spoluautorství též Chenopodium).
3. svazek (1992): M. Smejkal (Bunias, Aurinia, Alyssum, Lobularia, Berteroa, Cochlearia, Camelina, Coronopus, Conringia, Diplotaxis, Rapistrum, Crambe, Spiraeaceae – klíč a charakteristika, Aruncus), M. Dvořáková (Neslia, Capsella, Guepinia, Thlaspi, Aethionema, Iberis, Lepidium, Cardaria, Parnassiaceae), F. Dvořák (Sisymbrium, Hesperis, Malcolmia, Cheiranthus, Matthiola, Barbarea, Aubrieta, Lunaria, Cakile), V. Grulich (Crassulaceae).
4. svazek (1995): M. Smejkal (Filipendula, Parageum, Geum, Waldsteinia, Dryas) – tento svazek vyšel pod redakcí M. Smejkala, M. Dvořákové a V. Grulicha.
5. svazek (1997): M. Smejkal (Ludwigia, Chamerion, Epilobium, Fuchsia), M. Dvořáková (Lythraceae), V. Grulich (Laser, Cnidium, Laserpitium, Peucedanum, Imperatoria, Santalaceae).
6. svazek (2000): M. Smejkal a M. Dvořáková (Euphrasia), M. Dvořáková (Scrophularia, Lamium, Galeobdolon), V. Grulich (Scrophulariaceae – klíč a charakteristika čeledi, Antirrhinum, Misopates, Microrrhinum, Linaria, Globulariaceae).
7. svazek (od r. 2001 v redakci): M. Dvořáková (Anthemis, Erechtites, Cichorium), V. Grulich (Senecio, Lactuca, Artemisia, Scorzonera), P. Bureš (Cirsium), J. Danihelka (Achillea).
8. svazek (zpracováván): M. Dvořáková (Anthericum, Scirpoides, Scirpus, Arrhenatherum, Trisetum, Apera, Ventenata, Brachypodium, Gaudinia), V. Grulich (Iris – spolu s doc. L. Hroudou z UK, Schoenus, Crypsis, Carex – spolu s ing. R. Řepkou z botanické zahrady MU, Festuca – spolu s Dr. F. Krahulcem z botanického ústavu AV ČR a Mgr. K. Kočí-Ehrenbergerovou, Diplachne), P. Bureš (Juncaginaceae, Schoenoplectus, Eleocharis, Trichophorum, Alopecurus, Holcus, Hordelymus, Milium), J. Danihelka spolu s doc. K. Kubátem z UJEP v Ústí nad Labem (Stipa).