BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ
Osudy a činnost ústavu a jeho pracovníků ve válečných letech
 
Vladimír Vacek, Petr Bureš
 

Na přírodovědeckou fakultu dolehly represe české inteligence i českého odboje. Zemský úřad poslal děkanátu přípis, že budovy mají být od 16. prosince 1939 vyklizeny. To bylo ve většině ústavů s množstvím sbírek a přístrojů těžko proveditelné. Prof. Podpěra se bránil dopisem, že evakuace botanického ústavu by byla velmi obtížná, neboť „... inventář je složen z vědeckých přístrojů, hlavně mikroskopů, knihovna má přes 15 tisíc svazků a herbáře čítají přes 300 tisíc položek, což je asi 1700 balíků rozměrů 49 × 31 × 30 cm“. Ovšem nakonec byl Podpěra přece jen donucen odstěhovat z ústavu své věci, knihovnu, separáty a asi 300 fasciklů herbáře mechů. Od 5. září bylo nařízeno zatemňování oken v ústavech.
V prosinci 1939 poslal ministerskému předsedovi protektorátní vlády protektor Čech a Moravy (podepsán Frank) dopis, z něhož výtah byl zaslán prorektoru Podpěrovi. Zdůvodňuje se v něm uzavření českých vysokých škol a mj. se mluví o technickém zařízení škol a rozlišuje se učební a výzkumná činnost: „... Die Lehrtätigkeit zu unterbinden, war der Zweck der angeordneten Schliessung der tschechischen Hochschulen. Eine völlige Einstellung auch des Forschungsbetriebes liegt jedoch nicht im Interesse des Reiches.“ Nevyužívání řady ústavů by způsobilo nepoužitelnost cenných přístrojů a přineslo hospodářské škody ..., a proto je nutno v jednotlivých případech přezkoušet, zda a v jakém rozsahu může výzkumný podnik uzavřených ústavů být činný.
Je možné, že tento dopis dal prof. Podpěrovi podnět k myšlence, že by z botanického ústavu a zahrady mohl vzniknout jakýsi „výzkumný ústav užitkových rostlin“, a tím by se snad mohly zachránit před likvidací. Proto se prof. Podpěra dotázal na názor několika starých přátel, především ředitele Botanické zahrady a muzea v Berlíně prof. L. Dielse. Diels tento záměr uznal za vhodný a vyzvedl ve světě známou činnost botanického ústavu brněnské univerzity. Brněnský zemský úřad na návrh brzy reagoval a v červnu 1940 sdělil, že botanický ústav a zahrada byly schváleny říšským komisařem jako „ústavy badací“. Tato činnost se koná v botanickém ústavu v budově číslo 5 a v místnostech pracoven, skleníků a ploch botanické zahrady, a týká se pokusů s rostlinami. Dozorem nad činností byl pověřen Dr. Franz Frimmel, profesor německé Vysoké školy technické v Brně. Výzkumná činnost byla povolena J. Podpěrovi, G. Širjajevovi, J. Macků, V. Kristovi a F. Unzeitigovi. V té době bylo v botanickém ústavu a zahradě 19 zaměstnanců a během roku 1940 zůstal tento „badací ústav“ jako jediný z původních ústavů Přírodovědecké fakulty.
Děkanát fakulty si vyžádal vysvětlení témat, na nichž ústav pracuje, a také ministerstvo školství potřebovalo zprávu o činnosti za rok 1940. Bylo to vlastně poslední ucelenější hlášení o stavu inventáře a činnosti ústavu: přírůstek v herbářích byl 3000 položek díky darům domácích botaniků. (Styk se zahraničními ústavy a výměna byly přerušeny.) V knihovně přibylo 220 čísel, časopisů odebíral ústav 37.
Budovy přírodovědecké fakulty byly původně určeny pro potřebu Zbrojovky. Měl tam být zřízen internát, ale pak se tam nastěhovala německá technika. Ta ponechala budovy původním školským účelům a pod její správou se inventář většinou zachoval.
Rektorát Slovenskej vysokej školy technickej a ministerstvo školství v Bratislavě požádalo v r. 1940 Podpěru, aby pro oddělení lesního inženýrství přednášel dendrologii a speciální lesnickou botaniku. Avšak brněnský Oberlandrat odmítl udělit Podpěrovi víza k cestám na Slovensko.
Klubu přírodovědeckému byla policejním ředitelstvím povolena v r. 1939 činnost, předsedou klubu zůstával prof. Podpěra. Na výborové schůzi v r. 1940 navrhl předseda, aby klubová knihovna, která byla uložena v domě na Kotlářské ul. 27, byla přemístěna do pedagogické knihovny. Avšak v lednu 1941 byla knihovna, která čítala 1206 svazků, přestěhována do učitelského ústavu k prof. Valouškovi. V rámci Klubu přírodovědeckého konal prof. Podpěra po uzavření vysokých škol, pokud to bylo možné, dále exkurze o nedělích a svátcích. Účast stále rostla, takže nakonec se exkurze přestaly v tisku vyhlašovat, neboť na sebe poutaly nebezpečnou pozornost. Avšak s omezenou účastí konal Podpěra exkurze celou válku.
Prof. Podpěra pokračoval ve svých floristických studiích. Nálezy rostlin, lokality a další podrobnější údaje pečlivě zaznamenával do svých terénních zápisníků. V r. 1940 sbíral v borech mezi Bzencem a Rohatcem, na Vojšických loukách, navštívil Mohelno, Větrníky, Čejč, Ždánický les a okolí Valašských Klobouk.
Josef Podpěra ve své pracovně v botanickém ústavu (ústavu badacím) v roce 1941V únoru 1941 ještě fungoval botanický ústav a zahrada, kde se pod vedením prof. Podpěry konaly pokusy s rostlinami, které poskytují náhražkové a technicky důležité látky, a to za dozoru říšského komisaře prof. Frimmela. Ve skutečnosti však Podpěrovi spolupracovníci pokračovali ve svých studiích – Podpěra zpracovával rod Bryum a další rody mechů, Krist halofytní vegetaci, Širjajev taxonomii bobovitých, Unzeitig pracoval v morfologii, hlavně teratologii, a Macků sledoval fyziologické možnosti jak urychlit klíčení semen. Jedině dlouholetými dobrými vztahy mezi Podpěrou a Frimmelem lze vysvětlit Frimmelovy zákroky ve prospěch zaměstnanců botanického ústavu a zahrady: zrušil výpovědi z bytů F. Jiráska, V. Krista a A. Dvořáka, kteří bydleli v budovách fakulty, a povolil jim dále v nich bydlet.
Z malého kolektivu Podpěrových spolupracovníků odešel v dubnu F. Unzeitig, který byl povolán na místo profesora církevního gymnázia na Velehradě. Brzy po něm se Podpěra rozloučil s Antonínem Dvořákem, který pracoval v ústavu od r. 1921 a nyní odešel do penze.
Nejtvrdší zásah přišel 14. června 1941, kdy bylo Dr. Kristovi sděleno, že jeho přítomnost jako asistenta je v botanickém ústavu nadále nežádoucí. Byl vypovězen z bytu a ministerstvo školství mu přikázalo službu v dendrologickém ústavu Vysoké školy zemědělské v Brně. Krist se připojil k důstojníkům pracujícím v odboji. Skupina se scházela i v budově botanického ústavu. V. Krist byl v listopadu 1941 zatčen a 27. března 1942 zemřel v koncentračním táboře v Mauthausenu.
Začátkem roku 1941 fungovalo již jen několik málo univerzitních ústavů: byly to některé ústavy a kliniky na Lékařské fakultě a ústav botaniky na Přírodovědecké fakultě. V říjnu byla na příkaz kurátora brněnských vysokých škol zastavena činnost v botanickém ústavu i v zahradě a vedení obou institucí převzal prof. Frimmel.
Zemský úřad sdělil prof. Podpěrovi začátkem roku 1941, že jej hodlá přeložit do výslužby; došlo k tomu 26. ledna 1942. Také dlouholetý zaměstnanec L. Sedláček (pracoval od r. 1923) odešel koncem roku 1941. Na zbytku české univerzity zůstal zaměstnán G. I. Širjajev jako jediný pracovník botanického ústavu, který pokračoval v práci na přírůstcích herbářů. Ovšem herbáře, 36 velkých skříní, byly v r. 1942 vystěhovány z budovy botanického ústavu do budov české techniky. V červenci si postěžoval G. Širjajev J. Jedličkovi do Zlína: „... sedím v ústavě sám, jediný jako prst, pracuji dál nad svými Astragaly. Často vzpomínám na bývalé časy, Dr. Krista ... a čekám, co bude dál ...“. Jedličkovi psal pak ještě lístek z Brna 10. dubna 1945 těsně před příchodem fronty. Brzy nato i s manželkou uprchl z Brna.
Omezení činnosti postihlo i botanickou zahradu: provoz tam byl prozatímně povolen s tím, že se na volných plochách musela pěstovat užitková zelenina.
Prof. Podpěra v nucené penzi a dovolené zpracovával výsledky terénního výzkumu a připravoval další publikace, podnikal kratší exkurze, pokud to do vhodných lokalit válečná doba a doprava dovolovaly, a trávil častější dovolené s manželkou u jejích rodičů v Uherském Ostrohu. Tam mu posílali zprávy o utlumeném dění v zahradě a ústavu jeho spolupracovníci, zejména G. Širjajev a inspektor F. Jirásek.
Pokračoval v psaní díla Conspectus muscorum europaeorum a po jeho dokončení se pokoušel zajistit ve válečné době jeho uveřejnění. Rukopis měl asi 1000 stran. V květnu 1944 nabídl České botanické společnosti otištění práce v časopisu Preslia. Výbor ČBS nabídku přijal a prosil Podpěru o pomoc při opatření finanční úhrady tisku. Podpěra požádal Národní radu badatelskou v Praze o podporu a vysvětlil, že dílo sepsal z podnětu Mezinárodního botanického kongresu v Cambridge v r. 1930. Avšak mezitím se publikační možnosti tak zhoršily, že v září prof. Dostál Podpěrovi sdělil, že cenzura stěží povolí toto dílo vydat, ale přesto by bylo dobré připravit je k tisku přepsáním na stroji. (Conspectus vyšel až pozdě po válce v r. 1954, po smrti prof. Podpěry.)
Podpěrovi se však ve válečných letech podařilo otisknout 4 části dalšího svého životního díla, monografie Bryum generis monographiae prodromus, první část vyšla v r. 1942, druhá a třetí v r. 1943, čtvrtá v r. 1945, všechny v Pracích Moravské přírodovědecké společnosti v Brně.
Ani za války se prof. Podpěra nevzdal myšlenky vydat spolu s prof. K. Dominem nové přepracované vydání Polívkova Klíče k úplné květeně Republiky československé (první vydání bylo z r. 1928). Svědčí o tom četná korespondence s prof. Dominem jako spoluautorem a R. Prombergrem z Olomouce jako nakladatelem; ten mínil v r. 1944, „... aby rukopis byl připraven, jakmile nastanou normální poměry“.
I nadále podnikal Podpěra exkurze. Na oblíbená místa se rád vracel: Vlkoš, Milotice, louky v okolí Hluku, Polešovice a Valašské Klobouky. O letní dovolené, na níž jezdíval s manželkou, sbíral rostliny v r. 1941 při pobytu v Moravskoslezských Beskydech, na Bílém Kříži, na Lysé hoře, na Grúni, v okolí Šancí a Ostravice. V r. 1942 o dovolené v Řásné u Telče zkoumal květenu v okolí Pařezitého rybníka, v r. 1943 trávil dovolenou v Rožnově pod Radhoštěm, kde botanizoval v okolí Radhoště, a v r. 1944 to bylo jižní Pomoraví a okolí Náměště nad Oslavou.
Činnost Klubu přírodovědeckého byla omezena. Na rok 1942 nebyly schůze a přednášky povoleny, byl udělen souhlas jen s tiskem sborníku. Klubovní věci, které shromažďoval jednatel V. Krist, nebyly po jeho zatčení nalezeny. O rok později došlo k určitému uvolnění zákazu, a proto předseda prof. Podpěra svolával v letech 1943-45 výborové schůze. Zásoba vyšlých klubových sborníků byla v r. 1943 přestěhována z Kotlářské ulice do sklepa na ulici Volného.
Činnost Moravské přírodovědecké společnosti byla také sledována. V září 1941 byly zakázány prezidiální a členské schůze. I zde pak po částečném uvolnění činnost pokračovala, především přednáškami a vydáváním Prací Moravské přírodovědecké společnosti. Prof. E. Bayer se v lednu 1945 radil s prof. Podpěrou o zabezpečení jmění MPS, které činilo něco přes čtvrt milionu korun. Se zřetelem na „řítící se světové události“ navrhl, aby se poslední prezidiální schůze před osvobozením konala v bytě prof. Podpěry.
 
Prestižní Moravská přírodovědecká společnost byla založena 11. ledna 1924 jako moravská obdoba české Královské společnosti Nauk. Podpěra byl jedním ze 14 zakládajících členů a posléze členem prezídia společnosti. Od počátku své existence vydávala přírodovědeckou obdobu multidisciplinárního Věstníku Královské české společnosti nauk – časopis Práce Moravské přírodovědecké společnosti (po dobu existence v nich vyšlo 57 botanických prací, mj. tři díly Podpěrovy Květeny Moravy ve vztazích systematických a geobotanických). Po válce změnila společnost jméno na Moravskoslezská akademie věd přírodních, Brno; akademie zanikla v roce 1954. Na její časopis však navázaly Práce brněnské základny ČSAV (botanická řada pod patronací brněnské pobočky Geobotanické laboratoře ČSAV) vycházející po různých změnách názvu dodnes (Acta scientiarum naturalium academiae scientiarum bohemicae Brno).