Ničivé požáry

Hlavní oblasti sužované ničivými požáry
Příčiny a faktory vzniku ničivých požárů
Ničivé požáry jako environmentální hazardy
Velké katastrofy způsobené požáry
Náměty k dalšímu studiu
Odkazy

Ničivé požáry je termín, který zahrnuje všechny nekontrolované, volně se šířící požáry (v anglické terminologii wildfires, bushfires). Patří sem tedy nejen požáry, které vzplály volně v přírodě (např. účinky blesků), ale také požáry, které byly založeny člověkem, ať již úmyslně nebo v důsledku nezodpovědného jednání. Na celé planetě podlehne ročně plamenům asi 0,17% veškeré vegetace. A ačkoli některé oblasti (např. severní Amerika nebo Austrálie) jsou více náchylné k vzniku ničivých požárů, žádný kontinent s výjimkou Antarktidy není zcela zbaven nebezpečí této přírodní katastrofy.

Obr. 1: Pobřežní krajina v Austrálii po požáru Ash Wednesday v roce 1983 (zdroj: http://www.dse.vic.gov.au).

Hlavní oblasti sužované ničivými požáry

Pro vznik ničivých požárů je obecně příznivá kombinace vysokých teplot a dlouhotrvajících období sucha, která následují po periodě vegetačního růstu. To znamená, že nejvíce ohrožené jsou oblasti, v nichž převládá středozemní nebo kontinentální klima s převládajícím xerofylním nebo sklerofylním typem vegetace. Tento typ vegetace má různé místní názvy - v Kalifornii je to chaparral, ve Francii maquis nebo garrigue a v Austrálii mallee nebo mulga. Mezi regiony, které jsou nejvíce ohrožené požáry tedy patří oblasti při pobřeží Středozemního moře, Kalifornie a jihozápad USA a Austrálie. Australský kontinent je vůbec nejrizikovějším místem pro vznik ničivých požárů, a to díky kombinaci klimatických podmínek a charakteristice vegetačního krytu. Například v sezóně 1974-5 lehlo popelem asi 15% celkové rozlohy kontinentu, i když většinou v odlehlých a neobydlených částech země.

Příčiny a faktory vzniku ničivých požárů

Přestože ničivé požáry jsou řazeny mezi přírodní katastrofy, v poslední době je hlavním viníkem jejich vzniku člověk, který má na svědomí obecně asi 80 - 90% všech ničivých požárů. V Evropě připadají na přirozené příčiny požárů dokonce pouze 2% z celkového počtu, v Austrálii je to asi 25% (obr. 2). Příčiny mohou být různé. Oheň může být založen v počátku jako kontrolovaná zemědělská činnost a následně přerůst v nekontrolovaný lesní požár. To platí obzvláště při vypalování tropických pralesních porostů. V letech 1997-8 přerostlo vypalování pralesa v Indonésii (v kombinaci s povětrnostní situací) v sérii ničivých požárů, které na Kalimantanu a Sumatře zničily přes 5 milionů hektarů pralesa a vyžádaly si přibližně 1000 obětí. Další příčinou mohou být neopatrní turisté, neboť velké množství rizikových oblastí jsou zároveň vyhledávané turistické destinace. V současnosti se také množí případy žhářství. Mezi přirozené příčiny požárů patří zapálení porostů bleskem nebo důsledkem vulkanické činnosti.

Obr. 2: Příčiny vzniku požárů ve státě Victoria, Austrálie v období 1976-96 (zdroj: http://www.dse.vic.gov.au).

Důležitým rozdílem mezi požáry, které vzniknou přirozeně, a těmi, které jsou generované lidskou činností, je jejich dosažitelnost a v závislosti na ní i rozsah škod. Lidmi založené požáry jsou lokalizovány především v blízkosti obývaných území. Boj s nimi proto bývá jednodušší a rozsah menší. Oproti tomu, pokud požár vzplane na těžko dostupném území (např. vnitrozemí Austrálie, národní parky USA a Kanady), je jeho eliminace velmi náročnou záležitostí a za oběť často padnou velké rozlohy vegetace. V roce 2000 bylo v USA bleskem zapáleno 7659 požárů, které zničily území o rozloze 4930 km². Člověk měl v tomtéž roce na svědomí 96390 požárů, ale zasažená plocha rozlohu "jen" 10050 km².

Obr. 3: Plocha zničená požáry podle jednotlivých příčin ve státě Victoria, Austrálie v období 1976-96 (zdroj: http://www.dse.vic.gov.au).

Hlavními faktory, které ovlivňují riziko vzniku ničivých požárů, jejich intenzitu, délku trvání a rozsah škod jsou typ vegetace, vlastnosti paliva (tedy materiálu, který hoří na daném území), klimatické a povětrnostní podmínky a chování ohně.
Z vegetačních pokryvů jsou nejvíce náchylné porosty blahovičníku. Eukalypt obsahuje v listech velké množství oleje, který podporuje hoření a který se při vyšších teplotách (2000°C) může vznítit a způsobit samovolnou explozi. Tento druh také rychle obnovuje listy, takže stejné místo může již za několik let představovat stejné riziko. Porosty blahovičníku se v současnosti nacházejí nejen v Austrálii, ale pokrývají jako dovezené plodiny také značné plochy v Kalifornii, severní Africe, Indii a na Blízkém Východě. I zde tedy mohou představovat potenciální hazardy. Dalším vegetačním typem, který je velmi náchylný k požárům jsou výše zmíněné xerofylní a sklerofylní porosty. Samozřejmě, že požár může nastat i u jiných vegetačních krytů (travní porosty, jehličnaté lesy atd.), ale uvedené druhy představují největší potenciální riziko.
Vlastnosti paliva ovlivňují především intenzitu a rychlost šíření požáru. Můžeme rozlišit dvě hlavní kategorie - travní porosty a křovinaté a lesní porosty. Charakteristickou vlastností travních porostů, je snadné vznícení a poměrně velká rychlost šíření, ale intenzita ohně je nízká oproti křovinatým a lesním porostům. Zde totiž jako palivo účinkují nejen rostoucí stromy a keře, ale také opad, který se hromadí v těchto porostech. Důležité je nejen množství, ale také uspořádání tohoto opadu. Materiál, který je kompaktní není tak náchylný k vznícení a hoření, jako ten, který je dobře provzdušněn. Stejně tak se bude oheň šířit lépe v lese se hustým podrostem, než tam, kde byl podrost odstraněn.
Pro vznik ničivých požárů jsou ideální takové typy klimatu, v nichž se střídají dlouhá období sucha s periodami vegetačního růstu. Ideální je kontinentální nebo středozemní klima. Převážná část srážek vypadne v zimním období a v teplém létě je vegetace vystavena působení dlouhých období sucha. Klima ovlivňuje hlavně obsah vody v porostech. Tato závislost způsobuje, že v Austrálii se každoročně střídají oblasti s největším rizikem vzniku požárů (obr. 4).

Obr. 4: Sezónní střídání oblastí s hlavním rizikem vzniku požárů v Austrálii (zdroj: http://www.bom.gov.au/).

Suché periody mohou být také ovlivněny a znásobeny účinky jevu ENSO. Rozsáhlé požáry v jihovýchodní Asii v letech 1997-8 byly do značné míry zhoršeny událostí El Nino, která v oblasti způsobila největší sucha za posledních 50 let.
Již hořící požár je do značné míry závislý na činnosti větru. Mnoho požárů vzplane v blízkosti studené fronty, kde u povrchu vanou silné větry. Rychle vanoucí vítr napomáhá rychlejšímu šíření ohně. Bylo změřeno, že při rychlosti větru 10 km/h se oheň šíří australskou buší rychlostí kolem 0,5 km/h. Pokud se rychlost větru zvýší na 20 km/h, rychlost šíření požáru vzroste na 0,8 km/h. Při rychlosti větru 40 km/h, je rychlost postupu ohně již 1,8 km/h. Vítr také ovlivňuje šíření ohně v závislosti na topografii (viz. dále).
Konečný rozsah škod určuje i chování ohně a topografie území. Tepelné vyzařování ohně vysušuje materiál vlastním požárem, což dále urychluje jeho šíření. Velké nebezpečí také představují tzv. spotfires, kterými se požár může rychle rozšířit daleko před čelem svého postupu. Rychlost postupu ohně se také zvyšuje, pokud se požár pohybuje nahoru po svahu, neboť teplo uvolňované ohněm vysušuje porost, který se nachází nad požárem. Rychlost větru se při pohybu po svahu rovněž zvyšuje, neboť jeho pohyb není ve vetší výšce zpomalován třením s povrchem. Experimentálně bylo zjištěno, při sklonu svahu 10° se rychlost postupu ohně zvýší dvakrát, a při sklonu 40° dokonce čtyřikrát.

Ničivé požáry jako environmentální hazardy

Při zkoumání ničivých požárů jako hazardů máme na mysli především ztráty na životech, škody na majetku a škody na dřevu. Velké požáry se dříve týkaly hlavně vzdálených neobydlených oblastí, dnes se ale nebezpečí týká i okolí některých velkých aglomerací. Jsou to především Sydney, Melbourne a Adelaide v Austrálii, v severní Americe potom Los Angeles a San Francisco. Příkladem může být požár na předměstí Sydney v roce 1994, který si vyžádal 4 oběti a zničil 200 domů, navzdory zásahu asi 20000 hasičů, povolaných z celé Austrálie.
Souvislost s těmito hazardy je nutno hledat především v suburbanizačních procesech, při kterých se města rozrůstají do volné krajiny. Tím se zvyšuje počet požárů i riziko jejich vzniku. K již uvedeným příčinám vzniku požárů je v těchto oblastech nutno často ještě připočítat špatnou informovanost obyvatel a nedostatečnou prevenci. Materiál použitý na stavbu domů je často velmi hořlavý, lidé stavějí svá obydlí příliš blízko porostům, které mohou být zdrojem požárů, a obvykle také ignorují různá bezpečnostní opatření.
Při požárech dochází také k narušování krajinných ekosystémů. Habitaty různých organismů bývají zcela zničeny, stejně jako množství půdních živin. Po požáru na svazích může nastat zrychlená eroze odkrytého půdního pokryvu. Negativně je dále ovlivněna těžby dřeva, stejně jako turismus a další aktivity, týkající se zasažené krajiny.
V neposlední řadě je třeba připomenout, že velké požáry představují zvýšené nebezpečí pro hasiče, kteří jsou nasazeni do boje s živlem. Zvláště nebezpečný je zmíněný spotfire, který může přenést oheň do týlu hasičských oddílů. Zvýšené riziko představuje rovněž silný vítr, který může náhle zcela obrátit směr šíření plamenů.