Vybrané historické katastrofy tsunami

Ostrov Théra, Středozemní moře, 1470 př. Kr.
Lisabon, Portugalsko, 1755
Ostrov Krakatau, Indonésie, 1883
Jižní Chile, 1960
Aljašský záliv, 1964

Ostrov Théra, Středozemní moře, 1470 př. Kr.

Roku 1470 př. Kr. se probudil vulkán na středozemním ostrově Théra (Santorin). Erupce, po níž zbyl kráter dvakrát větší než kaldera sopky Krakatau (viz. dále), generoval gigantickou vlnu tsunami, která musela poničit všechny tehdejší přístavní města Středozemí. Dříve se hovořilo o výšce hladiny až 100 m, dnes se vědci přiklání k názoru, že šlo spíše o sérii několika menších tsunami (KUKAL, Z., 1983, 115). Řecký filosof Platón se zřejmě inspiroval právě touto katastrofou při sepsání báje o Atlantidě.

Lisabon, Portugalsko, 1755

Velmi silné lisabonské zemětřesení (asi M = 9,0) způsobilo vlnu tsunami, která dokončila dílo zkázy v portugalské metropoli. Vlny se do Lisabonu dostaly asi za 20 minut po zemětřesení a dosahovaly až 12 m. Kromě Portugalska zaplavilo tsunami pobřeží Španělska, severní Afriky a ostrovů Karibského moře, zaznamenáno bylo i v Holandsku. Celkem si katastrofa spolu s následky zemětřesení vyžádala 60 - 100 000 obětí.

Obr. 1: Postup lisabonského tsunami z roku 1755 (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/).

Ostrov Krakatau, Indonésie, 1883

Sopečný výbuch vulkánu Krakatau v srpnu roku 1883 dal vzniknout tsunami o výšce vln kolem 30 m, které si vyžádalo asi 36 000 lidských životů v přilehlých oblastech Indonésie. Vzhledem k umístění ohniska otřesů se vlna nemohla šířit volně po vodách oceánu. Přesto byla zaznamenána 18 000 km od svého vzniku.

Obr. 2: Postup tsunami po erupci Krakatau v roce 1883 (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/).

Jižní Chile, 1960

Největší historické zemětřesení (M = 9,5) zpustošilo 22. května 1960 oblasti jižního Chile. Po hlavním otřesu následovala série dalších zemětřesení podél zlomové plochy dlouhé 1000 km (subdukce desky Nasca). Vzniklé tsunami spolu s zemětřesením znamenalo ztrátu 490 - 5700 lidských životů. Vlna o rychlosti 700 km/h přeběhla celý Pacifik a kromě škod v Chile poničila i pobřeží Havaje a Japonska (animace). Po této události byl původně americký systém PTWC rozšířen do většiny zemí tichomořské oblasti.

Obr. 3: Postup chilského tsunami z roku 1883 (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/).

Obr. 4: Jižní Chile poničené zemětřesením a tsunami v roce 1960 (zdroj: http://www.tsunami.org/).

Aljašský záliv, 1964

Událost v roce 1964 je typickým příkladem tsunami generované svahovými pohyby. Zemětřesení v Aljašském zálivu (kolem 9,0 Richterovy škály) způsobilo asi 20 podmořských sesuvů, který se staly zdrojem dlouhých vln. Poničeny bylo pobřeží USA a Kanady, zahynulo 125 osob a škody se vyšplhaly na 311 milionů USD. Účinky tsunami byly pozorovány i na kubánských mareografech.

Obr. 5: Postup aljašského tsunami z roku 1964 (zdroj: http://www.ngdc.noaa.gov/).

>> Zpět <<