Horké skvrny (hot spots)

Horké skvrny jsou místa v zemském tělese, které jsou charakteristické zvýšeným tokem geotermální energie. Může to být důsledek výstupu konvekčních proudů nebo větší akumulace radioaktivních izotopů v zemské kůře. Díky tomu vystupuje magma na povrch a vznik oblastí sopečné činnosti. Horké skvrny se mohou nacházet na mořském dně i na kontinentech (obr. 1).

Obr. 1: Geografické umístění prominentních horkých skvrn Země (zdroj: http://www.usgs.gov/).

Horké skvrny nejsou svojí geografickou polohou vázány na litosféru. Pokud tedy dochází k posunu litosférické desky, mění se i místo výstupu magmatu na povrch planety. Důkazem tohoto procesu je vznik řetězců sopečných ostrovů (obr. 2).

Obr. 2: Havajské ostrovy jako příklad ostrovního řetězce nad horkou skvrnou (zdroj: http://www.parautochthon.com/).

Magma horkých skvrn pochází z větších hloubek a má bazické složení. Díky malé viskozitě lávy vznikají sopky charakteristické velkou šířkou základny a menším sklonem svahů, tzv. štítové vulkány (obr. 3). Příkladem může být havajská Mauna Loa. Je ukázkou, jaké ohromné množství materiálu tvoří štítový vulkán, neboť její celková výška (měřeno ode dna oceánu) přesahuje 10 000 m. Když dojde k posunu desky nad horkou skvrnou, přichází sopka o svůj zdroj magmatu a stává se vyhaslou. Postupným zvětráváním se snižuje její nadmořská výška, až nakonec opět zmizí pod hladinou oceánu. Tak vzniká podmořská hora, neboli guyot. Teprve připočtením těchto podmořských vyhaslých sopek k těm v současnosti aktivním získáme skutečnou délku celého ostrovního řetězce. Podle polohy jednotlivých sopek pak můžeme určit i směr pohybu litosférické desky.

Obr. 3: Znázornění štítového vulkánu (zdroj: http://www.parautochthon.com/).

>> Zpět <<