Nově jmenované profesorky a nově jmenovaní profesoři převzali jmenovací dekrety

Tomáš Kašparovský, který je mimo jiné také místopředsedou Rady vysokých škol, měl tu čest přednést za nově jmenované profesorky a profesory projev, který si můžete níže přečíst.

Prezident republiky Miloš Zeman jmenoval ve středu dne 15. prosince 2021 celkem 80 nových profesorů a profesorek na návrh vědeckých a uměleckých rad vysokých škol.

Projev Tomáše Kašparovského

Vážený pane ministře, vážená paní náměstkyně, Magnifici paní rektorky, páni rektoři, kolegyně profesorky, kolegové profesoři, cives academici, dámy a pánové.

Slavnostní prostředí auly nejstarší budovy Univerzity Karlovy je svou výjimečností a důstojností předurčeno pro organizaci mimořádných událostí souvisejících s životem akademické obce a s akademickou kariérou.

Právě pro tuto mimořádnou atmosféru se zde pravidelně konají imatrikulace studentů prvních ročníků, plných očekávaní a zvědavého nadšení ale i jisté nervozity a nejistoty, které se pojí s prvními krůčky do neznáma. Zcela logicky se pak právě zde konají také promoce absolventů, kteří na samém počátku svých profesních drah podléhají mylnému pocitu, že už všechno znají a ví, jakkoliv jsou i oni teprve na prahu poznání a získávání zkušeností praxí.

Těžko bychom hledali důstojnější místo pro slavnostní povýšení do nejvyšší akademické hodnosti, jehož se nám přítomným dostalo, které ovšem opět zdaleka není finálním uzavřením kariéry, nýbrž startem do profesorské dráhy spojené s novými úkoly, jako je péče o rozvoj oboru a školy, motivace a vedení vědeckých týmů, výchova a vzdělávání další nastupující generace, předávání poznatků a zkušeností a jejich šíření za hranice akademického světa.

Při všech těchto příležitostech vyslechly zdi této auly celou škálu projevů, které měly mnohé společné. Ve většině jistě zazněla slova poděkování. A to je moc dobře, protože poděkování není nikdy dost a upřímné připomínání si toho, že za své úspěchy vděčíme pochopení a podpoře ostatních, je tím, co nás posouvá dál. Děkovat z tohoto místa jmenovitě všem, kteří se zasloužili o to, že tu teď stojí desítky nových profesorů, z pochopitelných důvodů nemohu. Přesto mi dovolte, abych za nás za všechny poděkoval všem kolegům a kolegyním, rodinám a blízkým, kteří nám svěřili důvěru, měli s námi po celou dobu trpělivost a přispěli k našemu úspěchu dobrou radou či kritikou.

S jistotou se zde pronesené projevy také v mnohém lišily, a to s ohledem na různé role a očekávání spojené s tou či onou fází akademické dráhy. Různost vystoupení byla dána jednak osobností mluvčího, jeho oborovým zaměřením, ale i aktuálním děním, náladou ve společnosti a tématy, jež se v dané chvíli dotýkaly vysokého školství, ať už šlo například o spor o jmenování profesorů, novelu vysokoškolského zákona a mnohé další.

V posledních dvou letech kvůli epidemii covidu mnoho těchto projevů nezaznělo vůbec. Tradiční a zavedené slavnostní akce musely být zrušeny, odloženy, nebo minimálně změnily formát. Postupy jsme museli měnit nejen při imatrikulacích a promocích, ale i při samotné výuce a při vědeckém bádání. Všichni jsme se učili zaujmout a udržet pozornost našich studentů prostřednictvím kamer a vzdáleného přístupu, hledali cesty, jak vysvětlit látku za pomoci monitoru, jak demonstrovat jevy trojrozměrného světa cestou dvojrozměrných obrázků bez plnohodnotné interakce.

To, zda a jak jsme přitom byli úspěšní, se ukáže až s delším časovým odstupem. A účet za to, jak jsme tuto krizi dokázali využít k rozvoji nových výukových metod a rychlejšímu zpřístupnění nových technologií, nám vystaví až nastupující generace, která musela školní lavice vyměnit za sezení na domácích židlích u svých monitorů.

Více času budeme potřebovat i na to, abychom vyhodnotili, zda se nezbytná protiepidemická opatření více projevila ve výuce a vzdělávaní nebo ve vlastní vědě, paralyzované omezeními v cestování, což komplikovalo práci mezinárodním vědeckým týmům, na druhé straně kompenzováno tím, že právě díky covidu a s ním spojeným využitím online nástrojů se některé vzdálenosti zkrátily. Někteří z nás, uzavřeni ve svých pracovnách, snad našli více prostoru na studium materiálů a psaní publikací. Možná i leckterý dnes udělený profesorský dekret je vlastně výsledkem snazšího soustředění v izolaci během doby covidové.

Sotva jsme se však začali pomalu srovnávat s dopady epidemie a postupně, zejména díky zapojení expertů a odborníků napříč vědními obory, začali nacházet řešení, která měla šanci zmírnit její negativní dopady, čelíme další humanitární katastrofě v důsledku války na Ukrajině. Tato rána je natolik čerstvá a tolik se nás dotýká, že snad ani není možné v tuto chvíli zachovat klidnou mysl a bez emocí standardními vědeckými postupy analyzovat všechny příčiny a následky.

A přesto nebo snad právě proto nás i v této složité situaci dnes získané tituly zavazují dostát společenské odpovědnosti, která se s postavením profesorů a profesorek pojí. Tedy: být dobrým učitelem a pedagogem, jít příkladem a pomáhat slabým, bezbranným a utlačovaným. Využít všech získaných poznatků ke zlepšení života na Zemi a k ochraně základních lidských hodnot. Pomocí vědy napomáhat při hledání řešení aktuálních problémů společnosti jako způsobu předcházení konfliktům, které nesmí být řešeny násilím. Přispívat k hledání pravdy a šíření poznatků a vzdělávání společnosti, jakožto obraně před manipulací a útlakem.

To rozhodně není snadný úkol. A tak jako se studentovi při imatrikulaci teprve otevřelo okno do světa poznání, tak jako absolventovi promoce teprve umožnila vykročit k využití nabytých zkušeností v praxi, tak nyní se získáním titulu profesor dostáváme šanci naplnit toto poslání. Přeji nám všem ke splnění tohoto úkolu mnoho sil, osobní odvahy a potřebné štěstí.

Quod bonum, felix, faustum, fortunatumque sit.

Více článků

Přehled všech článků