Annual report 2002 (in Czech)

Oponentské posudky: Doc. RNDr. Jan Zima, DrSc.
                                   RNDr. Ivan Jarolímek, CSc.

Řešený VZ, o jehož prodloužení do roku 2004 bylo zažádáno, byl zastřešen zřízením dočasného pracovistě Sekce biologie PřF MU “Pracovní skupina BIODIVERZITA, s velkou pracovní, personální i finanční autonomií. Toto pracoviště je členěno podle zaměření na šest oddělení (viz dále) se 34 pracovníky v r. 2002 a s několika desítkami studentů DSP, Mgr. i Bc. studijního programu. Veškerá činnost pracoviště je v úplnosti zveřejňována na vlastních internetových stránkách http://elanor.sci.muni.cz/zoolecol/biodivst/

Struktura předkládané výzkumné zprávy je obdobná jako v minulých letech, tj. vždy podle zadaných okruhů zpracovaných jednotlivými odděleními tak, aby byly naplněny požadavky zadavatele VZ, kterým je MU. Zvlášť jsou vyčleněny krátké informace o řešení tří postdoc grantů GA ČR, navázaných na tento VZ. Jejich vazba na VZ je však volná, týká se jen směru zaměření a osoby garanta. Finančně jsou postdoc řešitelé nezávislí.

1. Taxonomické a cytogeografické studium rodů Achillea, Senecio, Festuca, Schoenoplectus a Eleocharis palustris agg.
2. Redakční úpravy dílčích částí Klíče ke květeně České republiky.
3. Studium variability jaderné DNA ve vztahu k hybridizaci u rodů Polypodium a Cirsium.
4. Studium sekvenční variability trnL-trnF úseku cpDNA a velikosti jaderné DNA u rodu Poa.
5. Karyologické studium rodu Hieracium sect Pilosella.
6. Morfometrický a taxonomický průzkum populací rodů Festuca a Senecio ve střední Evropě.

1. Molekulární systematika a fylogeografie (Stoneberg Holt, Horová, Bureš). V laboratoři molekulární systematiky rostlin byla modifikací fyzikálních podmínek dokončena optimalizace amplifikace trnL-trnF chloroplastové DNA u rodu Eleocharis a optimalizace PCR u vzorků druhů rodu Poa konzervovaných v silikagelu. Pokračovaly amplifikace a studium sekvencí v úseku trnL-trnF chloroplastové DNA (k sekvenaci připraveno 123 vzorků s cílem objasnit infragenerické členění rodu Poa (70 sekvenací u 31 druhů), taxonomickou pozici druhu Eleocharis quinqueflora ve vztahu k rodům Trichophorum a Eleocharis (čel. Cyperaceae - 35 sekvenací u 12 druhů), pokusit se přispět k vysvětlení původu reliktní populace endemické Cortusa matthioli subsp. moravica (18 sekvenací). U rodu Cortusa byla studovány rovněž sekvence ITS 1 a ITS 4 jaderné DNA ve spolupráci s J. Šmerdou z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity. Bohužel zatím jen s drobnými dílčími úspěchy pokračuje optimalizace metody heteroduplexní analýzy. Výsledky studia genetické variability Poa pratensis agg. v ČR byly prezentovány na sjezdu České botanické společnosti v Lednici (Stoneberg Holt, Horová & Bureš 2002 – (viz cíl D), možnosti isozymové detekce odrůd buly prezentovány na konferenci “Využití molekulárních markerů v biologii, šlechtění a uchovávání genových zdrojů rostlin” v Šumperku (Janeček, Černoch, Stoneberg Holt, Horová & Both 2002 – (D).

2. Proudová cytometrie (Bureš, Wang, Horová, Stoneberg Holt). Výsledky podrobných měření relativního obsahu DNA u středoevropských zástupců rodu Cirsium (Bureš & Wang) ukázaly značné mezidruhové rozdíly při stejném diploidním počtu, výsledky byly posléze nezávisle potvrzeny také měřením absolutní velikosti jaderné DNA ve spolupráci s Ústavem experimentální botaniky v Olomouci (J. Doležel, J. Bartoš). U hybridů C. heterophyllum × C. rivulare, C. oleraceum × C. rivulare, C. heterophyllum × C. oleraceum, C. heterophyllum × C. palustre, C. palustre × C. rivulare, C. canum × C. oleraceum, C. oleraceum × C. palustre, C. erisithales × C. palustre, C. erisithales × C. oleraceum a C. erisithales × C. heterophyllum byla zjištěna intermediární velikost genomu ve srovnání s rodičovskými druhy. Předběžně byly výsledky těchto studií byly prezentovány v rámci přednáškových cyklů České botanické společnosti v Brně (říjen 2002) a v Praze (prosinec 2002).

Při studiu relativní a absolutní velikosti jaderné DNA u rodu Polypodium (Bureš, Tichý, Wang & Bartoš in prep. – (C) byla detekována vyšší koncentrace AT bazí (DAPI/PI index) v genomu allohexaploidního Polypodium interjectum ve srovnáním s koncentrací AT bazí v genomu allotetraploidního P. vulgare, což je neobvyklý jev u blízce příbuzných druhů. Ze tří lokalit byl cytometricky prokázán v ČR předtím nepotvrzený pentaploidní hybrid P. × mantoniae (= P. interjectum × P. vulgare).

Výsledky studia velikosti jaderné DNA u evropských populací Eleocharis palustris agg. (1. vysoce polyploidní Eleocharis sterneri má infraspecifickou variabilitu řádově převyšující variabilitu zbývajících 5 druhů, 2. E. vulgaris má větší obsah jaderné DNA než E. uniglumis, ačkoli má menší počet chromozómů, 3. 16 chromozómové E. mamillata a E. austriaca mají genomy stejné, zatímco E. palustris, která má také 2n=16 má genom menší, 4. všichni zástupci E. palustris agg. mají genom výrazně větší než genomy všech dosud známých zástupců čel. Cyperaceae - viz Bennett & Leitch 2001: Plant DNA C-values Database - http://www.rbgkew.org.uk/cval/ homepage.html) byly prezentovány na konferenci v Leidenu (Bureš, Horová & Stoneberg 2002 – (A).

Festuca (Šmarda, Kočí) Byly zkoumány populace F. vaginata na píscích v Maďarsku, F. pallens na skalních lokalitách v Maďarsku, dále byl proveden průzkum populací F. pseudodalmatica na Slovensku a Maďarsku a průzkum typové lokality F. pallens subsp. scabrifolia. Ploidní úroveň vzorků byla průběžně detekována pomocí proudové cytometrie (celkem 357 vzorků). Výsledky morfometrického a cytogeografického studia středoevropských populací Festuca psamophilla agg. byly prezentovány na konferenci v Leidenu (Šmarda 2002 - (A); výsledky studia chromozómových počtů byly připraveny k tisku (Šmarda & Kočí in press - (A).

Hieracium (Rotreklová). Ve spolupráci s pracovníky Botanického ústavu AV ČR v Průhonicích, Katedry botaniky KU Praha a Katedry experimentální botaniky a genetiky Univ. P.J. Šafárika Košice (Rotreklová, Krahulcová, Peckert & Mráz 2002 - (E). byly publikovány výsledky studia počtu chromozomů a reproduktivních mechanismů evropských populací druhů H. floribundum, H. guthnickianum, H. brachiatum, H. bauhinii, H. densiflorum, H. echioides, H. aurantiacum x H. floribundum, H. piloselloides, H. rothianum, H. schultesii. Na základě studia herbářového materiálu a excerpce vybraných literárních pramenů byly sestrojeny předběžné bodové mapy rozšíření v ČR a mapy rozšíření jednotlivých cytotypů v ČR druhů H. bauhini a H. densiflorum prezentované na sjezdu České botanické společnosti (Rotreklová & Chrtek 2002 - (E). Dále byly na workshopu v rakouském Hirscheggu prezentovány výsledky studia počtu chromozomů a reproduktivních systémů 54 evropských populací druhu Hieracium bauhini a 8 populací z ČR Hieracium densiflorum (Rotreklová 2002 - (E).

Eleocharis & Schenoplectus (Bureš). Byly publikovány dílčí výsledky taxonomického a cytogeografického studia rodu Eleocharis a Schoenoplectus (Bureš 2002, Filippov & Bureš 2002, Pikner & Bureš - (A).

Achillea (Danihelka, Rotreklová). K tisku byla připravena práce o druhu A. asplenifolia (Danihelka in press - viz cíl A) V roce 2002 vyšla již dříve odevzdaná práce o Achillea distans v Polsku (Danihelka & Rotreklová 2002 - (A).

Senecio (Grulich). Bylo analyzováno 40 vzorků S. jacobaea z ČR, Slovenska, Rakouska a Maďarska. V tomto materiálu byly zastoupeny oba předpokládané stupně ploidie 2n=40 i 2n=80. Poprvé nezpochybnitelně byl zjištěn cytotyp 2n=80 pro území ČR. Zatím se potvrzuje, že takové rostliny jsou vázány na Panonskou oblast. K měřeným rostlinám byl sebrán materiál, který je průběžně hodnocen biometricky. K tématice Senecio paludosus byly připraveny 2 příspěvky. Jeden řeší nomenklatorické problémy taxonů z tohoto okruhu (Grulich, Marhold & Hodálová in press - (A).Druhý příspěvek analyzuje rozšíření tohoto druhu na Slovensku (Grulich, Hodálová & Oťahelová in press - (A).

Cirsium (Bureš). Výsledky studia rozšíření a ekologické vazby Cirsium heterophyllum byly prezentovány na sjezdu České botanické společnosti v Lednici (Bureš 2002, mimo plán) a budou zveřejněny v časopisu Moravského muzea (Bureš in press, mimo plán).

Klíč ke květeně ČR (Bureš, Danihelka, Grulich, Kočí, Šmarda). V roce 2002 byla završena spolupráce na redakčních úpravách dílčích částí Klíče ke květeně ČR - (B). Klíč, který byl vydán na podzim 2002, zahrnující celkem 27 dílčích částí zpracovaných našimi pracovníky (Bureš, Danihelka, Grulich, Kočí, Šmarda).

1. Publikace teorie statistického měření fidelity a jejích testů s reálnými daty, které byly připraveny v roce 2001.
2. Stanovení diagnostických, konstantních a dominantních druhů vegetačních jednotek ČR na základě nově vyvinutých statistik a s využitím dat z České národní fytocenologické databáze, shrnutí v monografické podobě a příprava monografie k publikaci.
3. Sumarizace dostupných fytocenologických dat v České národní fytocenologické databázi a jejich prezentace na konferencích a v publikacích.
4. Postupná integrace projektu České národní fytocenologické databáze do projektu evropské fytocenologické databáze (SynBioSys).
5. Další zdokonalení programu JUICE pro klasifikaci vegetace a publikace informativního článku o tomto programu.
6. Teoretické rozpracování vztahu mezi klasifikací vegetace v lokálním a velkoplošném měřítku.
7. Rešerše evropské fytocenologické literatury s cílem stanovit nejčastěji používané velikosti ploch pro fytocenologické snímkování vegetace a předložení návrhu na standardizaci velikosti těchto ploch.
8. Zpracování review o fytocenologickém výzkumu cirkumboreálních a horských temperátních jehličnatých lesů severní polokoule a redakce sborníku se syntetickými studiemi této vegetace z Evropy, severní Asie a Severní Ameriky.
9. Publikace syntetické studie o rašeliništích Západních Karpat založené na nepřímé gradientové analýze a statisticky definovaných skupinách diagnostických druhů.
10. Studie ekologie západokarpatských svahových prameništních rašelinišť se zaměřením na druhovou bohatost, nadzemní biomasu, vliv chemismu vody a půdy a vztah mezi vegetací a společenstvy měkkýšů.
11. Studie plevelové vegetace jižní Moravy se zaměřením na sezónní dynamiku, vliv managementu, současné rozšíření vzácných druhů plevelů a změny v jejich výskytu během 20. století, včetně rekonstrukce bývalého rozšíření ohrožených plevelových společenstev.
12. Zpracování studie o změnách vlivu obhospodařování rybníků v ČR na vegetaci.
13. Shrnutí dat o flóře vybraných jihomoravských vesnic a vyhodnocení hlavních gradientů ve floristickém složení a souvisejících ekologických faktorů.
14. Zpracování botanických průvodců nejvýznamnějšími lokalitami jižní Moravy.
15. Zpracování syntetizujích publikací o vegetaci a flóře Národního parku Podyjí/Thayatal na základě dříve získaných dat z terénního průzkumu.
16. Pokračování floristické dokumentace rozšířené CHKO a BR Pálava (v rámci postdoc grantu navazujícího na VZ).
17. Lokální studie flóry a vegetace vybraných území v ČR.

Hlavní výsledky geobotanické pracovní skupiny v roce 2002 se týkaly rozvoje originální metody pro stanovení diagnostických druhů vegetačních jednotek pomocí statistického měření fidelity ve velkých fytocenologických databázích (A). V prestižním mezinárodním časopise Journal of Vegetation Science byl publikován teoretický rozbor statistických měr fidelity (CHYTRÝ, TICHÝ, HOLT & BOTTA-DUKÁT 2002). Dále byly v impaktových časopisech publikovány dvě studie s příkladem využití této metodiky, jedna na modelu vegetace přirozených smrčin z Východních Alp, Západních Karpat a Českého masivu (Chytrý, Exner, Hrivnák, Ujházy, Valachovič & Willner 2002), druhá na modelu slatinišť a přechodových rašelinišť Západních Karpat (HÁJEK 2002). Kromě úspěšného otestování nové metodiky přinesly tyto studie nové pohledy na variabilitu uvedených vegetačních typů ve středoevropském prostoru. Zásadním výsledkem aplikace statistických měr fidelity na velké soubory fytocenologických dat byl nově připravený rozsáhlý rukopis Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classses and alliances of the Czech Republic: a statistical revision (CHYTRÝ & TICHÝ in prep.; B), který prošel v závěru roku úspěšně recenzním řízením a bude publikován ve formě samostatné monografie v roce 2003. Tato studie vůbec poprvé hodnotí diagnostickou hodnotu druhů pro všechny typy vegetace ve velkém území s využitím statistické analýzy reálných dat, čímž umožňuje nahradit starší intuitivní a v mnoha ohledech nekonzistentní koncepce formalizovanou parametrizací druhů s využitím objektivních kritérií. Sumarizace výsledků získaných pro jednotlivé druhy umožnila stanovit, které vegetační jednotky používané v tradiční klasifikaci jsou vymezené kvalitně a které spíše ne. Výsledky této studie byly prezentovány na konferenci European Vegetation Survey v Římě.

Velká pozornost byla věnována sumarizaci dat dostupných v České národní fytocenologické databázi (C), spravované na Katedře botaniky PřF MU v Brně, z hlediska počtu fytocenologických snímků, jejich geografického rozšíření, zastoupení různých vegetačních typů a druhů, zastoupení snímků z různých časových období apod. Vzhledem ke stále většímu zájmu o tato data ze strany badatelů i ochranářů v ČR i v zahraničí, byla připravena k publikaci shrnující informace (CHYTRÝ & RAFAJOVÁ in press), byla vystavena na internetu (v anglické verzi na www.sci.muni.cz/botany/database.htm v české verzi na www.sci.muni.cz/botany/dbase_cz.htm) a prezentována na několika konferencích (leden – Kostelec n. Č. l., únor – Göttingen, březen – Pécs, září – Lednice). Část dat o karpatských lesích bude zveřejněna v samostatné publikaci shrnující data z české a slovenské databáze (HRIVNÁK, UJHÁZY, CHYTRÝ & VALACHOVIČ in press).

Byla vykonána rozsáhlá organizační práce pro integraci České národní fytocenologické databáze do budoucí evropské databáze v rámci mezinárodní iniciativy SynBioSys (D). M. Chytrý se zúčastnil dvou mezinárodních pracovních setkání (duben – Wageningen, září – Řím), na nichž byly konzultovány organizační a technické záležitosti. J. Danihelka ve spolupráci s kolegy z nizozemského Wageningenu převedl nomenklaturu středoevropských druhů cévnatých rostlin na nomenklaturu akceptovanou v evropské databázi.

V návaznosti na všechny výše uvedené aktivity L. Tichý dále zdokonaloval počítačový program JUICE pro klasifikaci a analýzu vegetace. Informativní článek o tomto programu byl publikován v předním mezinárodním časopise Journal of Vegetation Science (TICHÝ 2002) a byla připravena nová verze 6 programu, která je vystavena na internetové stránce www.sci.muni.cz/botany/juice.htm (E). Byly studovány teoretické aspekty klasifikace vegetace z hlediska vztahu a kompatibility mezi lokální a velkoplošnou klasifikací. Výsledky studia na modelu travinné vegetace ČR byly předloženy k publikaci (KUŽELOVÁ & CHYTRÝ submitted; F).

Další teoretický aspekt klasifikace vegetace analyzovaný v rámci výzkumného záměru je vliv velikosti ploch fytocenologických snímků na výsledek klasifikace. Jako dílčí studie k tomuto problému byla provedena rešerše rozsáhlého, reprezentativního souboru evropské fytocenologické literatury (G). Statistické vyhodnocení získaných dat podalo přehled o tom, jaké velikosti ploch se tradičně používají pro studium různých vegetačních typů. Na základě toho byl podán návrh na standardizaci velikosti ploch v budoucích projektech zahrnujících sběr dat (CHYTRÝ & OTÝPKOVÁ in press).

Kromě výše uvedených dílčích projektů s obecným zaměřením byly prováděny detailnější studie vybraných typů vegetace. V návaznosti na mezinárodní iniciativu ze symposia IAVS v roce 2001 směřující k syntetickému vyhodnocení diverzity vegetace boreálních jehličnatých lesů a analogických lesů v horách temperátní zóny Evropy, severní Asie a Severní Ameriky bylo zpracováno review dosavadních výzkumů (SPRIBILLE & CHYTRÝ 2002). Současně byl editován sborník zahrnující syntetizující studie o diverzitě jehličnatých lesů střední Evropy, centrální Sibiře, Dálného východu, Britské Kolumbie a severozápadu USA (CHYTRÝ & SPRIBILLE 2002; H).

Významná část výzkumných prací byla zaměřena na diverzitu a ekologii slatinišť a přechodových rašelinišť Západních Karpat. Byla provedena statistická analýza velkého souboru fytocenologických dat ze západokarpatských rašelinišť, konkrétně nepřímá gradientová analýza a statistické stanovení diagnostických druhů (HÁJEK 2002; I). Dále byl vyhodnocen vztah mezi chemickými vlastnostmi půdy a vody v rašeliništních biotopech a druhovou bohatostí a nadzemní biomasou jejich vegetace (HÁJKOVÁ & HÁJEK, submitted) a vztah mezi chemismem prostředí, vegetací a společenstvy měkkýšů v prameništních slatiništích (HORSÁK & HÁJEK, submitted; J).

Dalším vegetačním typem, kterému byla věnována větší pozornost, byla plevelová vegetace jižní a východní Moravy (K). Byl vyhodnocen soubor dat o historickém rozšíření ohrožených druhů plevelů a připraven k publikaci (LOSOSOVÁ, in press) a na základě toho byla vypracována studie s odhadem rozšíření plevelových společenstev v minulosti (LOSOSOVÁ submitted). K publikaci byl připraven materiál o aktuálním rozšíření ohrožených druhů plevelové flóry v Bílých Karpatech (OTÝPKOVÁ in press). Po recenzi byla revidována studie o sezónní dynamice plevelové vegetace vinohradů a jejím ovlivnění různými typy managmentu (LOSOSOVÁ, DANIHELKA & CHYTRÝ in press).

Byla připravena shrnující studie o vegetaci rybníků v České republice a jejích změnách v závislosti na obhospodařování (ŠUMBEROVÁ in press; L). Systematicky sbíraná data o flóře vesnic jižní Moravy byla vyhodnocena z hlediska zastoupení různých biotopů a invazních druhů a byly popsány hlavní gradienty ovlivňující skladbu flóry vesnic (HORÁKOVÁ in press; M).

V souvislosti s přípravou exkurzí v průběhu sjezdu České botanické společnosti v srpnu 2002 byly zpracovány charakteristiky flóry a vegetace nejvýznamnějších botanických lokalit jižní Moravy ve formě botanických průvodců (ANTONÍN, JONGEPIER, GRULICH & DANIHELKA 2002; DANIHELKA & ANTONÍN 2002; DANIHELKA, ANtonín & Grulich 2002; DANIHELKA, ANtonín, Grulich & Šumberová 2002; Danihelka, Antonín, Chytrý & Grulich 2002; Danihelka, Grulich & Stanová 2002, Tichý 2002; N).

Regionální studie flóry byly zpracovány zejména pro území Národního parku Podyjí a navazujícího rakouského Národního parku Thayatal (GRULICH 2002, CHYTRÝ & VICHEREK in press; O) a v návaznosti na postdoc grant J. Danihelky také pro CHKO a BR Pálava a navazující území (DANIHELKA & LEPŠÍ in press; DUCHÁČEK & DANIHELKA 2002; P). Další nově připravené nebo publikované dílčí studie flóry a vegetace lokálního významu (Q) se týkaly Novohradských hor (GRULICH & VYDROVÁ 2002), Krkonoš (KOČÍ 2002), Moravského krasu (UNAR in press), Břeclavska (GRULICH in press) a Hostýnských vrchů (HÁJKOVÁ 2000, publ.v 2002).

J. Danihelka řeší ve vazbě na VZ (2001-2003) postdoc projekt GA ČR 206/01/P115 "Cévnaté rostliny biosférické rezervace UNESCO Pálava, (garant M. Chytrý).

Cílem projektu je:

1. dokončit terénní mapování flóry rozšířené biosférické rezervace Pálava a získané údaje uložit do databáze, která bude využita pro (a) další výzkum v rámci VZ a (b) praktické potřeby ochrany přírody.
2. zpracovat historický check list flóry zájmového území na základě excepce literárních pramenů a studia herbářových dokladů.
3. porovnat změny flóry zájmového území v období od počátku botanického výzkumu až do současnosti, přičemž zvláštní pozornost bude věnována ohroženým, fytogeograficky významným a synantropním druhům.
4. zpracovat floristickou databázi biosférické rezervace Pálava v databázovém programu MABFlora pro potřeby mezinárodní výměny informací v rámci celosvětové sítě biosférických rezervací.

V roce 2002 pokračovalo (A) v terénní floristické mapování. Celkem bylo získáno asi 7000 záznamů o výskytu jednotlivých druhů rostlin na vybraných lokalitách. (B) Bylo pořízeno asi 600 herbářových dokladů o výskytu význačných druhů rostlin, které budou uloženy v herbářích katedry botaniky PřF MU a v herbáři Regionálního muzea v Mikulově. (C) Pokračovala excerpce literárních zdrojů ke květeně studovaného území. K 15. 12. 2002 byly v databázovém programu MABFlora uloženy údaje z 550 prací. Databáze byla převedena do formátu MySQL a její testovací verze je zkušebně přístupná na internetu (zatím na adrese http://www.palava.cz/czw/plants/

DANIHELKA 2002). Do databáze SurveyPro bylo dále uloženo dalších 12 tis. “historických” záznamů o výskytu cévnatých rostlin; jde o záznamy z nepublikovaných rukopisů a terénních poznámek jiných autorů, které byly většinou pořízeny před rokem 1992. (D) Byla téměř dokončena konverze elektronické databáze síťového mapování květeny rozšířené biosférické rezervace z let 1992–2000. V současné době je tak v databance programu SurveyPro 110 tis. záznamů z let 1992–2002 vztažených k polím podrobného síťového mapování. Jde o největší soubor reálných dat v tomto formátu v ČR, který zároveň slouží jako testovací soubor při dalším vývoji a vylaďování programu v laboratoři GIS Správy chráněných krajinných oblastí České republiky. Na základě dosavadních zkušeností bude výuka práce s programem SurveyPro začleněna do programu kursu Metody floristického výzkumu.

Pokračovala fotodokumentace vybraných druhů a lokalit – asi 280 diapozitivů.

Byla publikována zpráva o nálezu a stavu populace kriticky ohroženého druhu (DUCHÁČEK & DANIHELKA 2002) a zpráva o nálezu nezvěstného druhu, doplněná literární review, je v tisku (DANIHELKA & LEPŠÍ in press). O přípravě květeny BR Pálava referoval J. DANIHELKA na dvou konferencích, v druhém případě se zaměřením na kritický rod Hieracium. Pro účastníky IX. sjezdu České botanické společnosti (Lednice) byly připraveny exkurzní průvodce, které budou zpřístupněny i na internetové stránce KB.

1. Korektury a vydání monografie čeledi Sciomyzidae (Diptera) v Süsswasserfauna von Mitteleuropa (Rozkošný).
2. Dokončení manuskriptu monografie The Muscidae (Diptera) of Central Europe pro Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol. (Rozkošný, Vaňhara).
3. S vybranými čeleděmi dvoukřídlých se zapojit do projektu Fauna Europaea (Rozkošný, Vaňhara).
4. Dokončit novou verzi check-listu druhů čeledi Tachinidae (Diptera) ČR a SR a předložit k tisku do Studia dipterologica (Vaňhara).
5. Dokončení první verze manuskriptu Soupisu české a slovenské dipterologické literatury za období 1996-2000 (Vaňhara, Rozkošný), pokračovat v digitalizaci dřívějších období.
6. Vyhodnocení efektivity různých modifikací O’Connorovy metody extrakce roupic (Clitellata: Enchytraeidae) z vybraných půd (Schlaghamerský).
7. Získání údajů o struktuře půdních společenstvech roupic na různých stanoviších v CHKO Bílé Karpaty (jako základ pro srovnávací synekologickou studii).
8. Studium společenstva roupic tvrdého lužního lesa z kvalitativního i kvantitativního hlediska (druhové složení, dominanční struktura, hustota) (Schlaghamerský).
9. Konstrukce nárazových pastí pro brouky, resp. jiný hmyz; testování účinnosti pastí a získání zkušeností s jejich manipulací. Sběr materiálu létajícího hmyzu (a vzdušného planktonu) v kmenovém a korunovém patře tvrdého lužního lesa za použití těchto pastí. Vyhodnocování materiálu z hlediska zastoupení saproxylických druhů brouků (v další fázi i dalších vybraných skupin), získáná data z těchto hůře přístupných vegetačních pater budou srovnávána s existujícími údaji z  bylinného a keřového patra (Schlaghamerský).

1. Byla vydána monografie středoevropských druhů čeledi Sciomyzidae jako svazek známé serie Süsswasserfauna von Mitteleuropa, (ROZKOŠNÝ 2002), kde jsou zpracovány všechny limnické a převážně malakofágní druhy čeledi na základě původních a ověřených poznatků o biologii a rozšíření jednotlivých druhů. Podrobně je komentováno 56 druhů, u kterých byl prokázán vztah k akvatickým stanovištím. U každého druhu je uvedená základní charakteristika dospělců i vývojových stádií (pokud jsou známa), vymezeny jsou diagnostické znaky a ekologické požadavky, doplněny jsou údaje o biologii a rozšíření. Monografie je provázena 21 obrazovými tabulemi a 70 fotografiemi.
2. Byla dokončena monografie středoevropských druhů čeledi Muscidae (Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J. 2002), která je zaměřena na ekologicky významnou skupinu dvoukřídlých saprofágů a predátorů, z nichž mnozí mají význam hygienický a zdravotní. Patří sem i známí přenašeči patogenů a původci myiáz. Monografie vyplňuje mezeru ve speciální literatuře, neboť skupina byla naposled souborně zpracována před více jak půl stoletím. Oponent studie, A.C. Pont (spolupracovník univerzity v Oxfordu), v posudku napsal, že se studie stane základní příručkou pro studium evropské fauny čeledi Muscidae pro celou následující generaci dipterologů. Informace o monografii byla podána na V International Congress of Dipterology v Brisbane.
3. Spolupráce na faunistických seznamech pro Fauna Europaea se v uplynulém roce rozdělila na práce ve dvou zvláštních projektech. Pro projekt Fauna Europaea byly dokončeny, podle pokynů koordinátorů projektu EU, velké taxonomicko-faunistické tabule, které pro čeledi Rachiceridae, Xylomyidae, Xylophagidae, Stratiomyidae, Phaeomyiidae a Sciomyzidae připravil R. Rozkošný, jako garant těchto čeledí. Garantem pro velmi rozsáhlou čeleď Tachinidae (P. Tschorsnig, Staatliches Museum für Naturkunde, Stuttgart) byl přizván ke spolupráci J.Vaňhara, aby zpracoval podklady pro ČR a SR. Kromě toho byly na základě požadavků EU a Národního koordinačního centra zahájeny přípravné práce na přípravě seznamů národní fauny, jako příspěvku k poznání rozmanitosti biodiverzity na úrovni budoucích členských zemí (T. Soldán). Na této úrovni budou pracovníky KZE zpracovány podklady pro celou řadu skupin.
4. Ve spolupráci s pracovníky Staatliches Museum für Naturkunde, Stuttgart a České zemědělské univerzity v Praze byl dokončen nový check-list druhů čeledi Tachinidae (Diptera) České republiky a Slovenska. Nový seznam nyní obsahuje 462 druhů z ČR a 436 druhů ze SR. Všechny změny provedené v tomto soupisu (nové druhy pro faunu, vypuštění druhů, taxonomické úpravy apod.) jsou detailně komentovány. Manuskript byl připraven pro specializovaný časopis Studia dipterologica (Vaňhara, Tschorsnig, Barták in press).
5. Pro ČR a SK je periodicky zpracováván (R. Rozkošný, J. Vaňhara) “Přehled dipterologické literatury”, jsou to již 4 svazky za období let 1758-1995. V průběhu roku 2002 byly ve spolupráci s Katedrou biológie a ekológie Fakulty ekológie Technickej univerzity ve Zvoleni (P. Bitušík) ukončeny práce na manuscriptu další části tohoto přehledu za 1996-2000. Plánovano ke zveřejnění v 2003 ve Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol. Zbývá provedení závěrečných editací a příprava specializovaných rejstříků. Informace byla podána na I. Středoevropské dipterologické konferenci v Kostelci n/Č.l. Období let 1986-1995 bylo instalováno i na www stránkách KZE http://www.sci.muni.cz/zoolecol/diplit/index.html období 1758-1965, 1966-1975 a 1976-1985 již byla v průběhu roku 2002 digitalizována a jsou rovněž připravena k instalaci na www.
6. Na základě několika souborů půdních vzorků byla posouzena efektivita extrakce roupic (Clitellata, Enchytraeidae) základní metodou podle O’Connora a jejích modifikací podle Chalupského a Graefeho (bakalářská práce K. Kobetičové, vedoucí J. schlaghamerský). Předneseno na "Fifth International Symposium on Enchytraeidae" ve Wageningen, Nizozemí. Výsledky budou publikovány ve sborníku z této konference v "Newsletter on Enchytraeidae".
7. Byly získány první údaje o struktuře půdních společenstev roupic z CHKO Bílé Karpaty. Tyto výsledky budou po doplnění použity pro check-list roupic ČR, pro projekt Fauna Europaea (viz výše) a pro odbornou publikaci. V rámci tohoto výzkumu byly rovněž získány údaje o půdních ploštěnkách (úroveň poznání o této skupině půdní fauny je obzvlášť nízká) (schlaghamerský).
8. Na základě odběrů půdních vzorků i vzorků ze saproxylických mikrostanovišť bylo z kvalitativního i kvantitativního hlediska zpracováno společenstvo roupic v tvrdém luhu u Lednice na Moravě. Publikace výsledků je plánována na r. 2003 (schlaghamerský).
9. Byly testovány a srovnány dvě velikosti nárazových pastí; byla ověřena vhodnost zvoleného materiálu, konstrukce pastí a dvou fixačních tekutin. Saproxyličtí brouci a mravenci odchyceni těmito pastmi v korunovém patře lužního lesa jsou zpracováváni (schlaghamerský).

S. PEKÁR řeší (2001-2003) ve vazbě na VZ postdoc projekt GA ČR 206/01/P067 “Biosystematika a ekológia mravčíkov (Araneae, Zodariidae) strednej Európy" (garant J. Vaňhara). Cílem projektu je:

1. studium biologie a karyotypu druhu Zodarion hamatum
2. studium biologie druhu Z. italicum
3. histologická studie femorálního orgánu druhů rodu Zodarion

V rámci řešení postdoc grantu napojeného na VZ byly v  roce 2002 provedeny následující práce: (A) U druhu Zodarion hamatum byl zjištěn vzorec fenologické aktivity. Laboratorní pokusy odhalily, na které druhy mravenců jsou jedinci tohoto druhu specializováni. Bylo zaznamenáno jeho reprodukční chování, tj. dvoření a styl kopulace. Navíc byla stanovena i fekundita a karyotyp. (B) Pro druh Z. italicum byla dokončena pozorování započatá v minulém roce. Obdobně byla zjištěna potravní preference na různé druhy mravenců, pozorováno reprodukční chování a získan karyotyp. (C) Studium sekretu femorálního orgánu druhu Z. rubidum ve spolupráci s  R. Karešem z Katedry organické chemie se nepodařilo dokončit, jelikož na přípravu jednoho vzorku pro plynovou chromatografii je zapotřebí alespoň 40 jedinců. Bylo připraveno 5 vzorků ve třech různých rozpouštědlech a zatím se podařilo identifikovat pouze jednu látku. Ve studiu bude možno pokračovat až na jaře 2003, kdy budou mravčíci opět aktivní. (D) Ve spolupráci s  L. Husníkem z Katedry akustiky na ČVUT byla zaznamenána stridulace u dvou druhů pavouků rodu Palpimanus (Husník & Pekár 2002).

R. Vlk z Pedagogické fakulty MU v Brně řeší (2001-2004) v návaznosti na tento VZ postdoc projekt GA ČR 206/01/DO36 ”Analýza rozdílů v diverzitě taxocenóz imág vrtalek (Agromyzidae, Diptera) a jejich časoprostorové dynamice v lučních a stepních ekosystémech ČR ve srovnání s agroekosystémy" (garant J. Vaňhara).

Cílem projektu je:

1. pokračovat ve studiu synúzií imág vrtalek, které řešitel studoval ve sve DSP práci /Výskyt a škodlivost vrtalkovitých (Diptera, Agromyzidae) v polních a skleníkových kulturách v České republice v období 1994-1998/
2. studovat na vhodných stepních a lučních biotopech CHKO Pálava a CHKO Bílé Karpaty diverzitu, abundanci a populační dynamiku eudominantních druhů.

Během května až srpna bylo provedeno 6 odběrů na 9 lokalitách v oblasti CHKO Pálava (6 lokalit), NPR Pouzdřanská step (3) a 4 odběry v oblasti CHKO Bílé Karpaty (6 lokalit). Celkem bylo získáno 1777 imag, z toho je 849 samců. Všichni jedinci byli preparováni a zčásti i determinováni na základě znaků na genitáliích samců (celkový počet druhů zjištěných na jednotlivých lokalitách, případně i průměrný počet druhů zjištěných během 1 odběru či v 1 vzorku bude znám až bude dokončena determinace všech jedinců).

1. pokračovat ve výzkumu laboratorních chovů různých druhů čmeláků
2. průběžně sledovat výskyt čmeláků v okolí Brna.
3. zkoušet možnosti využívání čmeláků k opylování genetických zdrojů bobovitých pícnin v technické izolaci.

1. Podle vypracované modelové metody chovu čmeláka zemního (B. terrestris) byl zkoušen i chov čmeláka hájového (B. lucorum). Přestože jsou oba druhy považovány za blízce příbuzné, laboratorní chov čmeláka hájového se ve větším měřítku nedaří a hnízdo vychovává jen samčí potomstvo. Podařil se chov B. lapidarius, ale u B. pratorum nezaložila hnízdo žádná matka. Velmi uspokojivých výsledků bylo dosaženo s chovy B. pascuorum. V tomto případě běžně zakládaly hnízda i matky uměle zimované. Odhadem 70 % matek vychovalo potomstvo, které mohlo být využito k výzkumu podle bodu C. Chov tohoto druhu (”pocket makers”) vyžaduje více lidské práce na začátku, avšak po vylíhnutí prvních dělnic mohou být hnízda přenesena do přírody a přikrmována. Byla také vyzkoušena schopnost matek překonat prodloužení diapauzy na 8 měsíců. Matky z části přežily a vývoj hnízd byl tak zkrácen k urychlené produkci mladých matek.
2. V Brně a nejbližším okolí byly pozorovány následující druhy rodu Bombus s. l. (seznam přibližně v sestupné řadě podle hojnosti výskytu): B. terrestris, B. lapidarius, B. pascuorum, B. lucorum, B. hortorum, B. hypnorum B. pratorum, B. ruderarius, B. sylvarum. Podobně jako v roce 2001 byla v obci Střelice na téže lokalitě zaznamenána jedna dělnice B. humilis.
3. Kromě sledování výskytu čmeláků na porostech některých jetelovin pěstovaných pro hospodářské účely (Trifolium pratense, Lotus ornithopodoides a Coronilla varia) v letech 1999–2001, byly prováděny pokusy s využíváním různých druhů čmeláků k opylování genetických zdrojů bobovitých v technické izolaci v genetické bance Výskumného ústavu rastlinnej výroby v Piešťanoch. Pod jedním izolátorem se většinou nacházely dva druhy rostlin různých rodů. Letos vyhodnocené několikaleté pokusy ukázaly, že pod izolátory o ploše 2x3 m se čmeláci dobře orientují a bez problémů opylují, výnosy semen jsou srovnatelné s volným opylením. Při pěstování druhů rodů Medicago a Trifolium pod jedním izolátorem bývá při využití druhu B. terrestris přednostně opylena tolice (Medicago). Je možné pěstovat spolu rody Lotus a Trifolium. Čmeláci B. lapidarius a B. pascuorum jsou schopni opylovat všechny druhy bez ohledu na délku květní trubky, s výjimkou Trifolium medium, kde pro extrémně dlouhou trubku byli vhodnější čmeláci rolní (B. pascuorum) s delším jazýčkem. Druh Medicago falcata v technické izolaci semena nevytvořil.

1. Dokončení faunistického výzkumu vodních toků Moravského krasu, pokračování ve studiu výskytu zástupců vodního hmyzu v tocích Českomoravské vrchoviny, zpracování a publikace výsledků faunistického výzkumu vodních bezobratlých v CHKO a BR Pálava, zejména na dolním toku Dyje.
2. Prokázat výskyt ohrožených druhů v řece Ploučnici a Pšovce (CHKO Kokořínsko).
3. Aktualizovat znalosti o výskytu vodních bezobratlých v tocích ČR a instalovat check listy na internetových stránkách.
4. Katalogizace preparátové sbírky z pozůstalosti dr. J. Raušera.
5. Editorsky dokončit specializované číslo časopisu Scripta, Studies in Hydrobiology a připravit publikace o výskytu vzácných a ohrožených druhů.
6. Dokončit programovou aplikaci pro faunistickou databázi s propojením na GIS.

1. V roce 2002 bylo uskutečněno několik terénních vzorkovaní na lokalitách s předpokládaným výskytem vzácných nebo vymírajících druhů vodních organismů. Byly vzorkovány především toky v oblasti Jeseníků, Šumavy, Krkonoš, Moravského krasu a Českomoravské vrchoviny. Pozornost byla věnována tzv. neovlivněným, nebo relativně málo ovlivněným tokům vyšších řádů, v našem případě dolnímu toku Dyje. Celkem bylo zjištěno asi 260 taxonů. Řeka Dyje je po faunistické stránce jeden z mála podrobně prozkoumaných potamálních úseků ve střední Evropě. Faunistická data byla publikována v časopise Skripta (Horsák 2001) a ekologická syntéza vlivu přehradních děl Nové Mlýny na oživení řeky je v současné době připravena v podobě manuskriptu pro impaktovaný časopis River Research and Applications (Horsák & Helešic submitted). Dále pokračoval výzkum tůňových systémů v povodí dolní Dyje a Moravy a nově byla zaměřena pozornost na tůně v NP Podyjí. Nově a intenzivně je studován úsek řeky Ploučnice mezi městy Mimoň a Česká Lípa. Na řece byly vybrány 4 profily, které byly podrobně vzorkovány podle zjištěných mikro a meiobiotopů. Zároveň byl prováděn odběr imág a průzkum přilehlých tůní. Bylo nasbíráno velké množství materiálu, který se nyní třídí a postupně determinuje. Již nyní je zřejmé, že se zde vyskytují některé druhy vodních bezobratlých, které byly buď považovány za vyhynulé nebo již dlouhou dobu nebyly v ČR nalezeni. Jedná se např. o pošvatku Agnetina elengatula (Klapálek, 1905). Tato pošvatka byla známa jen z lokality na Zlaté stoce a v současné době se vyskytuje na horní Lužnici, v Orlici nad Hradcem Králové a velká populace je právě v Ploučnici nad Českou Lípou.
2. Byl proveden extenzivní podzimní průzkum řeky Pšovky a doprovodného systému mokřadů v CHKO Kokořínsko. Bylo podrobně vzorkováno 5 profilů na toku a 5 tůňových systémů. Materiál se nyní zpracovává.
3. Byla doplněna data o výskytu jepic, pošvatek a chrostíků v tocích Českomoravské vrchoviny – Nedvědička, Rožínka, Hadůvka, Loučka, Jasenice (leg. Helešic a kol.), Oslava, Jihlava (leg. Komzák) a Hrubého a Malého Jeseníku (toky v okolí Horního Města leg. Helešic). Byla dokončena determinace materiálu pošvatek podle nových taxonomických poznatků (příprava inovovaného checklistu a klíče). Byla zadána garance zpracování checklistu a map výskytu druhů u řádů pošvatky a chrostíci pro Evropu (No. EVK1-1999-00132). Check-listy vodní fauny (v současné době vodní měkkýši) hlavních povodí v ČR jsou vystaveny na Internetu http://www.sci.muni.cz/zoolecol/hydrobio/index.html ; ostatní skupiny jsou řešeny odkazy na publikace (Oligochaeta, Ostracoda, Ephemeroptera, Plecoptera a Heteroptera). Nově jsou i zařazeny odkazy na publikace o faunistice jednotlivých řek (Jihlava, Dyje, Fryšávka a Říčka).
4. Současně je zpracovávána sbírka preparátů imág a larev pošvatek z pozůstalosti J. Raušera z let 1948 – 1965. Jsou zdokumentovány preparáty (asi 500 ks); sbírka imág je však velmi těžko zpracovatelná, vzhledem k chybějící dokumentaci (asi 10000 epruvet). Cílem je doplnit faunistické údaje z 50. a 60. Let, pro srovnání a interpretaci vývoje biodiverzity na území ČR. Některé nálezy byly autorem již publikovány, ale většina nálezů tak bude zveřejněna poprvé.
5. Druhé specializované číslo fakultního časopisu Scripta “Studies in Hydrobiology” vyšlo v lednu 2002 s vročením 2001 (editoři J. Kopecký a J. Helešic; ISBN 80-210-2786-X). V roce 2002 byla připravena pro Aquatic Insects práce věnovaná vzácným a ohroženým pošvatkám ve střední Evropě (Špaček, Helešic & Soldán).
6. Byl dokončen vývoj faunistické databáze, která je průběžně plněna daty nejen z výsledků studia lokalit VZ, ale také z dalších projektů VaV, GAČR a zakázky pro Zemědělskou vodohospodářskou správu, zastřešených převážně systémem PERLA (S. ZAHRÁDKOVÁ), dále z projektu 5. Rámcového programu EU AQEM (S. ZAHRÁDKOVÁ, K. BRABEC). Data jsou postupně zpracována programem DMAP do podoby faunistických map. Cílem je vytvořit produkt s možností neustálé aktualizace. V rámci spolupráce s grantem EU STAR (K. Brabec) se nyní připravuje zpracování, vyhodnocení a prezentace dat systémem ArcView, který lépe vyhotovuje z hlediska stability a komunikativnosti. Soubor dat slouží také pro klasifikace společenstev makrozoobentosu včetně hodnocení funkční struktury s návazností na typologii toků v ČR. V databázi jsou uloženy poměrně rozsáhlé informace o proměnných prostředí, data jsou postupně vyhodnocována z hlediska vztahu taxonů k proměnným prostředí (ve spolupráci s CBA MU).

1. Pokračování v dlouhodobém monitoringu vybraných zimovišť netopýrů v Jeseníkách, na Hlučínsku, Olomoucku, Vsetínsku a v Moravském krasu, Turoldu, Lednici, Javoříčských jeskyních, Českém ráji a v severních Čechách.
2. Publikace sborníku "Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO" a zpracování map distribuce drobných zemních savců (hmyzožravci a hlodavci) a netopýrů navrhovaného rozšíření CHKO a BR Pálava.
3. ukončení terénního výzkumu a zpracování faunistického přehledu netopýrů, hmyzožravců a hlodavců CHKO Litovelské Pomoraví.
4. pokračování v terénním výzkumu a zpracování dosavadních výsledků ze sledování netopýrů Hranické propasti.
5. sledování sezónní aktivity společenstva netopýrů v NPR Hůrka u Hranic.
6. pokračování dlouhodobého monitoringu letové aktivity netopýrů na hlavním hřebenu Orlických hor.
7. pokračování v monitoringu drobných zemních savců v NPR Bukačka v Orlických horách.
8. výzkum letové aktivity, potravního a echolokačního chování netopýra severního, Eptesicus nilssonii.
9. vytvoření databáze nálezů netopýrů Pipistrellus pipistrellus s. l. na území ČR.
10. pokračování v ekologickém sledování kolonií Pipistrellus pygmaeus na JV Moravě.
11. ukončení výzkumu cirkaanuální a cirkadiánní aktivity a biotopové preference netopýra nejmenšího, Pipistrellus pygmaeus.
12. vyhodnocení výskytu drobných savců na základě analýzy vývržků sovy pálené, Tyto alba;
13. zahájení faunisticko-ekologického výzkumu drobných zemních savců v dobývacím prostoru lomu na vrchu Kotouč u Štramberka.
14. vypracování textové části atlasu savců ČR a SR.

1. V lednu a únoru proběhlo na větším počtu lokalit pravidelné zimní sčítání netopýrů, a to ve stejném rozsahu jako v roce 2001. Shrnutí výsledků sčítání na nejvýznamnějších lokalitách od počátku výzkumu do roku 2001 bylo publikováno v řadě prací ve sborníku Vespertilio (Řehák 2001, řehák & Gaisler 2001, Gaisler & Řehák 2001, Zukal et al. 2001, Bartonička 2001a, b). Dlouhodobý výzkum savců navrhované rozšířené CHKO a BR Pálava byl završen vydáním sborníku (Řehák et al. 2002). Hodnocení výskytu drobných savců na území BR Pálava doplněné distribučními mapami bylo zveřejněno na Zoologických dnech 2002 (drobní zemní savci, Lučeničová et al. 2002), resp. bude prezentováno na Zoologických dnech 2003 (netopýři, Řehák & Bartonička in prep.). V současnosti jsou připravovány články do tisku (Lynx 2003).
2. Byla shromážděna veškerá dostupná data o výskytu drobných savců na území CHKO Litovelské Pomoraví, na jejichž základě vznikla rozsáhlá databáze. V podobě dvou článků byl vypracován faunistický přehled (Bartonička et al. 2002, Bryja et al. 2002, který byl přijat do tisku pro Lynx 2002).
3. Pokračoval výzkum jedinečné kolonie netopýra velkého, Myotis myotis, v Hranické propasti (Řehák, Baroň in prep.). Téměř celoroční průzkum (březen-prosinec) v roce 2002 potvrdil, že netopýr velký se zde vyskytuje jen ve vegetačním období a úkryt mu slouží především k reprodukci a odchovu mláďat, na zimu netopýři oblast opouštějí. Prostor Hranické propasti však hojně a celoročně využívají netopýři druhu Pipistrellus pipistrellus. Na lokalitě se nejen rozmnožují, ale také zde hibernují. Za úkryt, který sice nebyl nalezen, patrně slouží četné šterbiny v kolmé skalní stěně. V srpnu se konal již druhý úspěšný hlubinný ponor olomouckých potápěčů s cílem navštívit jeskynní prostor, který využívá reprodukční kolonie netopýra velkého. Výskyt této kolonie v jeskyni Rotundas tak byl potvrzen. V současnosti se zpracovávají do tisku veškerá data, včetně její sezónní dynamiky, z dlouhodobého sledování kolonie. Výzkum této kolonie bude pokračovat i v  2003. Byly učiněny přípravy k telemetrickému sledování Myotis myotis v laktačním a postlaktačním období. I v tomto roce proběhl na hraně propasti odchyt netopýrů do sítí spojený s jejich značkování. Nové přelety z jiných míst však nebyly zjišteny. Byl však zjištěn nový druh – netopýr řasnatý, Myotis nattereri. Celkový počet druhů zaznamenaných na hraně propasti tak činí 10. Nové informace o netopýrech byly zahrnuty do brožurky o Hranické propasti (Řehák & Baroň 2002).
4. V souvislosti s vysokou aktivitou netopýrů v prostoru Hranické propasti byl započat systematický výzkum netopýrů na celém území NPR Hůrka. Výzkum spočíval v detekci echolokačních signálů netopýrů pomocí detektorů ultrazvuku s využitím standardní bodové metody a metody liniových transektů, a to v měsíčních intervalech od března do prosince 2002. V současnosti se zpracovávají nahrávky hlasů a údaje se převádějí do databáze. Výzkum bude pokračovat i v roce 2003 a bude rozšířen o drobné zemní savce vyskytující se v této rezevaci.
5. V rámci dlohodobého letního monitoringu (od r. 1989) probíhalo s využitím bat-detektor Pettersson D 200 sledování netopýrů na hřebeni Orlických hor, mezi lokalitami Bukačka a Malá Deštná. Populační hustota netopýrů lovících v tomto prostoru je nízká, závislá na počasí. Nejčastěji loví jedinců druhů Eptesicus nilssonii a Myotis mystacinus nebo M. brandtii (detektorem nelze rozlišit), jedinci dalších tří druhů přeletují, zejména koncem léta. Dosavadní zkušenosti byly prezentovány na Zoologických dnech (Gaisler 2002).
6. Pokračoval monitoring drobných zemních savců modelové lokality NPR Bukačka na hřebeni Orlických hor. Výzkum je prováděn již od roku 1970, vzorkování se uskutečňuje kvadrátní metodou za použití padacích a sklapovacích pastí. Populační hustoty jednotlivých druhů tří guild - Soricidae, Muridae, Arvicolidae - jsou konstantní a výkyvy ve velikosti vzorků odrážejí spíše vliv klimatických faktorů; po intenzivních srážkách úlovek roste. Paralelně je monitorován výskyt těchže druhů v budově. V letošním roce nastala jen minimální imigrace myšic rodu Apodemus, k jejichž početnímu nárůstu nedošlo ani na okolních lesních stanovištích.
7. S využitím ultrazvukové detekce pokračoval výzkum potravního a echolokačního chování netopýra severního, Eptesicus nilssonii, na vybraných lokalitách Moravsko-slezských Beskyd a Žďárských vrchů. Terénní data jsou v současnosti analyzována. Výsledky budou součástí dizertační(Gajdošík in prep) a diplomové práce (Krupová in prep).
8. Vedle vlastních terénních výzkumů dvou našich nejmenších netopýrů, netopýra hvízdavého (P. pipistrellus) a netopýra nejmenšího (P. pygmaeus), byla shromážďována dostupná data o výskytu těchto dvou velmi podobných, dříve nerozlišovaných druhů (sibling species). V současnosti je budována databáze a připravována distribuční mapa. Hodnocení geografické a hypsometrické distribuce bude obsahem ročníkové práce (Bielik in prep). Se střídavým úspěchem byly kontrolovány dřívější kolonie těchto dvojčatných druhů. U nalezených kolonií byly z blán odchycených jedinců odebírány vzorky pro molekulárně genetickou analýzu DNA. Ekologické, morfometrické a echolokační studium těchto druhů je obsahem projektu podporovaného grantem GA ČR.
9. Byly sledovány kolonie P. pygmaeus v různých typech úkrytů na 4 lokalitách jižní Moravy (Soutok, Křivé jezero, Betlém, Vranovice). Kolonie v oboře Soutok je sledována soustavně již několik let. V současnosti je připravována práce o výletové aktivitě. Trus z této kolonie, sbíraný v letech 2000 a 2001, je v současnosti analyzován z hlediska zdrojů potravy této kolonie. Byly učiněny první přípravy pro telemetrické sledování zvířat z této kolonie, které je plánováno na rok 2003. V průběhu roku byl připravován také pokus s automatickým sledováním netopýrů ukrytých v budkách NPR Křivé jezero, který bude uskutečněn v roce 2003 (automatické sledování teploty, vlhkosti, intenzity světla, pasivní infračervené monitory pohybu, automatický systém pro zaznamenávání obrazu tvořený infračervenými kamerami, digitálním záznamníkem a monitorem). Toto sledování bude základem bakalářské práce (Růžičková in prep).
10. Bylo ukončeno intenzívní sledování letové aktivity a biotopové preference netopýra nejmenšího, P. pygmaeus, na různých typech stanovišť v lužním lese, a to jak v průběhu roku, tak v průběhu noci. Výsledky byly prezentovány na evropské konferenci ve Francii (Bartonička 2002a, b). Studie věnovaná této problematice je přijata do tisku v mezinárodním periodiku Mammalia (Bartonička, Řehák 2002).
11. V rámci diplomové práce (Kernstocková 2002) byly analyzovány osteologické zbytky drobných savců ve vývržcích sovy pálené, Tyto alba, sbíraných na konci hnízdního období na hnízdech na větším počtu lokalit Znojemska. Vedle běžných složek potravy byly opakovaně objeveny zbytky myšice temnopásé, Apodemus agrarius, o níž se soudilo, že jižní hranice jejího areálu dosahuje jen na střední Moravu. S podporou dalších nálezu na Hodonínsku a v Brně byla provedena revize všech dosavadních nálezů z území Moravy podporující hypotézu o současné expanzi tohoto druhu na jih (Bryja & Řehák 2002).
12. V důsledku schválení výstavby nové cementárny ve Štramberku a tím rozšíření těžby vápence v lomu na vrchu Kotouč byl započat záchranný výzkum drobných zemních savců s cílem nejen evidovat strukturu společenstva drobných savců na různých typech stanovišť, ale i navrhnout s ohledem na drobné savce vhodná místa k revitalizaci. Prostor intenzivně ovlivněný těžební činností skýtá široké spektrum biotopů od původně lesních, přes stepní až po sekundární mokřady. Výzkum probíhá v rámci diplomové práce (Růžičková) a bude pokračovat i v příštím roce.
13. Na základě nabídky nakladatelství ACADEMIA byla vypracována textová část Atlasu savců České a Slovenské republiky a byl proveden výběr podkladů a revize obrazové části knihy (Dungel & Gaisler 2002). Atlas popisuje 102 druhy savců a uvádí též obecné informace o biodiverzitě středoevropské teriofauny.

Diverzita na úrovni organismů

1. Pomocí kombinace molekulárně genetických a morfometrických metod provést srovnávací analýzu dvou druhů (respektive subspecií) monogeneí rodu Paradiplozoon parazitujících na žábrách kaprovitých ryb.
2. Pokračovat ve studiu morfologie cizopasníků modelových druhů ryb v podmínkách tekoucích vod v ČR.
3. S využitím různých metodických přístupů provést studii srovnávací anatomie několika druhů monogeneí rodu Thylacicleidus parazitujících v podmínkách akvarijních chovů v ČR na žaberním aparátu ryb druhů Tetraodon nigroviridis a T. biocellatus.
4. Provést morfometrickou studii několika druhů monogeneí rodu Dactylogyrus cizopasící v podmínkách akvarijních chovů v ČR na žaberním aparátu ryb druhu Balantiocheilus melanopterus.
5. Porovnat morfologii přichycovacích orgánů zástupců monogeneí čeledi Diplozoidae pocházejících z prostředí s rozdílným stupněm zněčištění vodního prostředí.
6. Zpracovat přehled současného stavu poznání taxonomie a systematiky tasemnic rodu Eothenomys.
7. Provést morfometrickou studii a následnou redeskripci tasemnic rodu Andrya parazitujících u králíků.
8. Vzhledem k úspěšné reintrodukci bobra v ČR provést studii jeho cizopasníků.
9. Pokračovat v příležitostném parazitologickém vyšetřování málo prostudovaných skupin bezobratlých.

1. Provést molekulárně genetickou a morfometrickou studii ve střední Evropě materiálově dostupných monogeneí rodu Dactylogyrus.
2. Vyhodnotit výsledky získané sekvencováním podjednotky 18S rDNA a ITS1 těchto cizopasníků s cílem analyzovat fylogenezi cizopasníků pocházejících z 20 druhů kaprovitých náležejích do 5 podčeledí.

1. Posoudit vypovídací schopnost dosavadních metodických využívaných pří studiu cizopasníků jako potenciálních bioindikátorů antopogenní zátěže vodních ekosystémů.
2. Analyzovat vliv povodní jako ekologického faktoru na složení a strukturu společenstev cizopasníků.
3. Na příkladu vztahu mezi abundancí a prevalenci, tj. základních charakteristik parazitární invaze, testovat platnost vybraných evolučních hypotéz (core-satelite hypotéza a hypotéza ekologické specializace).
4. Na modelových společenstev monogeneí rodu Dactylogyrus provést podrobnou analýzu vlivu teploty vodního prostředí na složení a strukturu těchto společenstev.
5. Provést studii analyzující vztah morfologie a koexistence kongenerických ektoparazitů a pokusit se objasnit evoluční procesy vedoucí k reprodukční izolaci cizopasníků, restrikci a specializaci jejich prostorových nik.
6. Prokázat vhodnost tzv. metody OMI (Outlying Mean Index) pro popis prostorové distribuce žaberních monogeneí.

1. Pomocí histochemických a imunocytochemických metod a s využitím konfokální skanovací laserové mikroskopie zmapovat nervovou a svalovou soustavu cizopasníka druhu Eudiplozoon nipponicum ve stádiu juvenilních jedinců.
2. Metodami nepřímé imuno- a enzymové cytochemie ve spojení s konfokální skanovací laserové mikroskopií studovat distribuci neuromediatorů nespárovaných larválních stádií – tzv. diporp a právě se párujících jedinců E. nipponicum.
3. Provést studii prostorové distibuce vývojových stádií E. nipponicum v průběhu ontogenetického vývoje cizopasníka.
4. Analyzovat molekulární architekturu a topografii povrchu těla cizopasníka E. nipponicum především z hlediska rozmístění lektinů a glykokonjugátů a jejich potenciální role při procesu párování cizopasníků.

1. Různé druhy kaprovitých ryb z  území České byly vyšetřeny na přítomnost dvou dosud uváděných druhů diplozoonů (Paradiplozoon homoion a P. gracile). Nalezení diplozooni byli studováni pomocí kombinace molekulárních a morfometrických metod. ITS2 ribosomálního rRNA genu byly amplifikovány a sekvencovány. V analyzovaných sekvencích nebyla zjištěna žádná variabilita. Byly srovnávány rozměry svorek a středních háčků u diplozoonů z různých hostitelů a zjištěna velká variabilita délky a šířky třetího páru svorek. Na rozdíl od toho rozměry středních háčků nevykazovaly signifikantní rozdíly. Rovněž byly zjištěny pozitivní korelace mezi velkostí hostitelské ryby a délkou a šířkou svorek třetího páru, případně délkou střední destičky třetího páru svorek. Tato práce naznačuje možnost zařazení druhu P. gracile jako "species inquirenda", k potvrzení této hypotézy je však třeba dalších molekulárně-morfologických studií (Matějusová, Koubková, Gelnar & Cunningham 2002)
2. Na žábrách ouklejky pruhované (Alburnoides bipunctatus) z území ČR bylo nalezeno několik jedinců Octomacrum europaeum (Octomacridae: Monogenea). Je to první nález tohoto druhu ve střední Evropě po 44 letech. Byla provedena morfometrická studie nalezených jedinců a na jejím základě je připojen originální popis tohoto druhu s detailním vyobrazením taxonomických znaků. (Matějusová & Koubková 2002).
3. S použitím metod histologického barvení, světelné mikroskopie s fázovým kontrastem a konfokální skanovací laserové mikroskopie byla provedena studie vnitřní struktury těla 3 druhů rodu Thylacicleidus: Thylacicleidus serendipitus a Thylacicleidus sp. 1 ze žaber Tetraodon nigroviridis a Thylacicleidus sp. 2 ze žaber Tetraodon biocellatus. Srovnáním vnitřní anatomie sledovaných zástupců rodu Thylacicleidus s původní diagnózou tohoto rodu a popisem druhu Thylacicleidus serendipitus byly zjištěny některé zásadní rozdíly v taxonomicky důležitých znacích. Podrobnější analýza způsobu přichycení a rozmístění marginálních háčků prokázala chybnou identifikaci ventrální a dorsální strany těla parazita, na které je založena lokalizace vnitřních struktur původní diagnózy a popisu rodu Thylacicleidus. Na základě nově zjištěných taxonomických údajů (popis samčí a samičí reprodukční soustavy, přítomnost přídatných žláz v oblasti násadce, dobře vyvinutá svalovina haptoru) a opravených znaků původního popisu (opačná poloha středních háčků a spojovacích destiček, dextrální vyústění vaginy, nepřítomnost přídatného aparátu kopulačního orgánu) bude provedena redeskripce rodu Thylacicleidus doplněná popisem dvou nových druhů tohoto rodu (Řehulková & Gelnar 2002).
4. Morfometrická studie provedená u zástupců rodu Dactylogyrus získaných ze žaber parmičky žraločí Balantiocheilus melanopterus umožní popis 3 nových druhů náležejících do tohoto rodu (Řehulková & Gelnar 2002).
5. Byla provedena srovnávací studie morfologie haptoru 4 druhů monogeneí čeledi Diplozoidae vystavených různému stupni znečištění. Přichycovací struktury haptorů druhů Paradiplozoon homoion, P. ergensi, P. megan a Diplozoon paradoxum pocházejících z ryb ulovených na různých lokalitách povodí řeky Moravy (ČR) a řeky Volhy v Rusku, vykazovaly abmormality ve vývoji přichycovacích orgánů. Tyto abnormality měly dvojí povahu, týkaly se strukturálních alternací a změn počtu jednotlivých útvarů. Oba typy abnormalit se vyskytovaly také ve vzájemných kombinacích. Vyšší frekvence výskytu jednotlivých abnormalit se objevovala vždy v silněji znečištěných úsecích řek (Šebelová, Kuperman & Gelnar 2002).
6. V tenkém střevě Eothenomys smithii a E. andersoni (Rodentia) byly nalezeny 4 gravidní jedinci a několik fragmentů tasemnice s charakteristickými znaky (skolex s rostellem, otrněný cirrus a embryofór hexakantové larvy s typicky zúženými konci) která byla determinována jako druh Arostrilepis horrida. Vzhledem ke komplikované situaci v systematice a taxonomii rodu Arostrilepis bylo publikováno stručné review tohoto taxonu (Asakawa, Tenora & Koubková 2002).
7. Morfometrická studie tasemnice Andrya cuniculi (parazit střeva králíků) přinesla nové poznatky o morfologii tohoto druhu. Na základě stabilní pozice uteru, jejího jednoduššího vývoje a zcela jiné distribuce testes v jednotlivých segmentech strobily byla provedena redeskripce. (Tenora, Koubková & Feliu 2002)
8. První nález motolice Stichorchis subtriquetrus z evropského bobra (Castor fiber) v ČR. Přítomnost tohoto parazita je výsledkem reintrodukce bobra, který na území Čech vyhynul před 200 lety. Je připojena podrobná redeskripce tohoto druhu s ohledem na morfometrickou variabilitu taxonomických znaků a diskutovány ekosozoologické aspekty vztahu hostitele a parazita v ČR (Koubková, Baruš & Koubek 2002).
9. Nový druh hlístice Thelastoma euscorpii (Thelastomatidae: Oxyuroidea) je popsán ze štíra druhu Euscorpius italicus (Chactidae). Tento druh se odlišuje od ostatních druhů rodu Thelastoma přítomností jemných transversálních kutikulárních zářezů, dále umístěním exkrečního porusu v prebulbarní pozici, krátkým subfiliformním ocásekem (5.5-9.3% celkové délky těla), a malými vajíčky l (47-52 x 24-29 mikrometru). Samci mají krátký jícen a nemají spikuly. Tento druh je první druh hlístic nalezený u štírů (Scorpionidea) (Baruš & Koubková 2002).

1. Byla provedena molekulární a morfometrická studie 51 druhů cizopasníků rodu Dactylogyrus, jehož zástupci představují jedny z nejpočetnějších a nejvýznamnějších parazitů kaprovitých ryb. Uvedených 51 druhů daktylogyrů bylo charakterizováno pomocí sekvencování podjednotky 18S rDNA a ITS1 a byla provedena fylogenetická analýza cizopasníků pocházejících z 20 druhů sladkovodních ryb Evropy náležejících do 5 podčeledí (Cyprininae, Rasborinae, Gobioninae, Leusiciscinae a Alburninae) s cílem studovat na této úrovni parazitohostitelské vztahy. Studium molekulární fylogeneze prokázalo, že druhy pocházející z podčeledí Cyprininae, Rasborinae a Gobioninae představují ancestrální skupinu ve srovnání s druhy parazitujícími ryby podčeledí Leusiciscinae a Alburninae. Studiem získaných fylogenetických stromů cizopasníků ryb podčeledi Cyprininae nebyl prokázán jejich monofyletický původ a tito cizopasníci byli strukturováni do dvou vývojových větví představovaných v jedno případě podčeleděmi Leuciscinae a Alburninane a ve druhém pak Gobioninae a Rasborinae (Šimková, Jobet, Morand, Gelnar & Verneau in press).
2. Další analýzy výsledků získaných sekvencováním podjednotky 18S rDNA a ITS1 byly proto provedeny s vyloučením cizopasníků kapra (Cyprinus carpio) a karasa Carassius auratus) se týkaly jen 43 druhů. Výsledky potvrdily předchozí zjištění. Dále bylo zjištěno, že druhy rodu Dactylogyrus ryb podčeledi Leuciscinae jsou parafyletické z důvodu fylogenetického vztahu oukleje (Alburnus alburnus) a parmy (Barbus barbus). Relativně vysoký počet duplikací cizopasníků byl zjištěn u vývojových větví Cyprininae, Leuciscinae a Alburninae, což předpokládá intrahostistelskou speciaci těchto druhů daktylogyrů. Tyto duplikace se týkaly především cizopasníků označovaných jako specialisti. U cizopasníků pocházejících z plotice (Rutilus rutilus) a tlouště (Leuciscus cephalus), tj. hostitelů s nejvyšším počtem koexistujících druhů, nebyl jejich monofyletický původ prokázán (Šimková, Jobet, Morand, Gelnar & Verneau in press).

1. Byla provedena analýza současných poznatků o parazitech jako potenciálních indikátorech znečištění vodního prostředí. V současnosti lze rozlišit tři základní úrovně studia parazitů jako potenciálních biologických indikátorů: úroveň individua, populace a společenstev. Úroveň tzv. infraspolečenstva je velmi perspektivní především v kombinaci s různými biochemickými markery, které charakterizují fyziologickou reakci organismu hostitele na míru antropogenní zátěže. Pilotní analýzy biochemických a parazitologických dat naznačují, že tento interdisciplinární přístup může být velmi perspektivním způsobem detekce strukturální integrity kontaminovaných vodních ekosystémů (Gelnar, Dušek, Koubková, Šebelová, Mazourková, Matějusová, Jarkovský, Machala, Jurajda & Zahrádková 2002).
2. Byla provedena analýza vlivu povodní na složení a strukturu společenstev cizopasníků plotice (Rutilus rutilus), hořavky (Rhodeus sericeus amarus) a okouna (Perca fluviatilis). U všech tří hostitelů byly zjištěny změny ve složení společenstev a v proporci tzv. ektoparazitů. Společensvo cizopasníků plotice bylo druhově bohatší, než tomu bylo v případě hořavky a okouna. Na vliv povodně reagovaly společetstva uvedených druhů ryb rozdílným způsobem. Ve smyslu analýzy celého společenstva nebyl zjištěn vliv povodně na druhovou diverzitu společenstva cizopasníků hořavky a okouna. U plotice a okouna však byla zjištěna vyšší abundance cizopasníků před povodní ve srovnání se stavem po ní. Naproti tomu u hořavky byla největší abundance zjištěna v odbdobí po povodni. Při samostatné analýze ekto- a endoparazitů byl dále zjištěn pokles abundance ekroparazitů u plotice a okouna především díky poklesu počtu druhů monogeneí. U okouna byl pak zjištěn vzestup abundance cizopsaníků a podobně u hořavky byl po povodni rovněž výrazný růst počtu cizxopasníků především díky růstu počtu živorodých monogení rodu Gyrodactylus, o kterých je známo, že se přemnožují na oslabených rybách. Lze tedy shrnout, že rozdílné reakce jednotlivých společenstev cizopasníků nebo jejich částí, vycházejí z jejich rozdílných a evolučních a životních strategií (Kadlec, Šimková, Jarkovský & Gelnar 2002).
3. Studován byl rovněž vztah mezi abundancí a prevalencí monogeneí rodu Dactylogyrus a byly testovány následující hypotézy (i) core-satellite hypothesis a (ii) hypotéza ekologické specializace. Analyzováno bylo celkem 182 populací daktylogyrů pocházejících ze žaber plotic (Rutilus rutilus). Bylo zjištěno, že lokální abundance výrazně korelovala s prevalencí. Abundance měla log-normální distribuci a vztah mezi abundancí a prevalencí odpovídal tzv. Taylorovu zákonu. Distribuce prevalence odpovídala negativní binomickému rozdělení a nepotvrdila core-satellite hypotézu, která předpokládá bimodální distribuci kolonizovaných mikrohabitatů. Positivní vztah mezi abundancí a prevalencí byl prokázán jak pro specialisty, tak pro generalisty, přičemž generalisti byli mnohem více rozšíření a měli vyšší hodnoty abundance než specialisti. Tyto skutečnosti tedy podporují hypotézu o evoluční specializaci daktylogyrů (Šimková, Kadlec, Gelnar & Morand 2002).
4. Podrobně byl analyzován vliv teploty prostředí na složení společenstev monogeneí rodu Dactylogyrus parazitujících na žábrách plotice (Rutilus rutilus). Ná žaberním aparátu uvedeného hostitele bylo nalezeno 9 druhů daktylogyrů, přičemž maximální současný výskyt těchto congenerických cizopasníků na jednom hostitelském jedinci dosahoval až 6 druhů. Abundance těchto druhů se pohybovala v rozsahu vysokých až velmi nízkých hodnot. Bylo zjištěno, že v období s výšší teplotou vodního prostředí prostorová nika parazitů rostla v závislosti na jejich abundanci. Nejsilnější vliv teploty vody na abundanci cizopasníků byl prokázán u běžných druhů Dactylogyrus crucifer, D. nanus, D. rutili a D. suecicus a také u velmi vzácného D. rarissimus. Na výskyt velmi vzácných druhů však vliv teploty vody prokázán nebyl. Je zajímavé, že nebyla prokázána přímá souvislost mezi velikostí niky a teplotou vody. Velikost niky roste s abundancí, dokonce i době, kdy teplota vody byla vysoká. To nasvědčuje tomu, že negativní interspecifické interakce nehrají při formování struktury společenstev daktylogyrů významnou roli (Šimková, Sasal, Kadlec & Gelnar 2001).
5. Další studie navazovala analýzou morfologie a koexistence congenerických ektoparazitů a jejím cílem bylo testování hypotéz objasňujících z hlediska morfologie cizopasníků následující evoluční procesy: (i) reprodukční izolace, (ii) restrikce nik v důsledku kompetice a (iii) specializace na niku. Jako modelu bylo opět použito kongenerických monogeneí rodu Dactylogyrus. Byl prokázán předpoklad, že smyslem segregace nik jednotlivých druhů je posilení jejich reprodukční isolace a tedy snížení pravděpodobnostri mezidruhové hybridizace. Cizopasníci různých druhů kolonizující stejnou prostorovou niku se výrazně lišili velikostí kopulačního aparátu. Koexistence druhů je navíc posilována rozdílnou morfologií KA. Bylo dále prokázáno, že druhy žijící ve společné nice mají podobnou morfologii přichycovacího aparátu. To umožňuje předpokládat, že morfologicky podobné druhy mají na stejného hostitele podobné nároky. Tato podobnost tedy předpokládá jistou míru mezidruhové kompetice projevující se v evoluci morfologické diverzity kopulačních orgánů, tedy struktur jejichž rozdílnost zvyšuje míru interspecifické isolace. Adaptace specialistů, tedy druhů využívajících jako hostitele pouze jeden druh ryby, pravděpodobně posilují mezidruhovou koexistenci a ovlivňují distribuci různých druhů do různých nik na žábrách téhož hostitele. Cizopasníci mající schopnost kolonizovat více než jeden druh hostitele, tzv. generalisti, obsazují méně rozdílné niky na organismu hostitele, než je tomu u druhů specializovaných Šimková, Ondračková, Gelnar & Morand 2002).
6. Dalším modelem při studiu prostorové distribuce monogeneí na žábrách hostitelůských ryb byli zástupci rodu Pseudodactylogyrus parazitující na žábrách úhořů (Anguilla anguilla). Tato studie byla provedena metodou nesoucí název Outlying Mean Index (OMI). Bylo zjištěno, že prostorové niky P. anguillae a P. bini byly pro jednotlivé druhy odděleny, (v rámci jednotlivých žaberních oblouků), a to v sezónách charakteristických vysokými hodnotami epidemiologických parametrů. Zatímco v sezónách s nízkými hodnotami epidemiologických parametrů se u sledovaných parazitárních druhů lišila preference pro jednotlivé žaberní oblouky. Kompetice způsobená zvýšenou intenzitou infekce jednoho z druhů však není jediným diskutovaným faktorem zodpovědným za prostorovou segregaci studovaných druhů parazitů. Také adaptace k hostitelskému organizmu kombinovaná se zvýšením reprodukčních bariér parazitů byla diskutována jako další z možných příčin prostorové specifity studovaných parazitů (Matějusová, Šimková, Sasal & Gelnar 2002).

1. Studium modelových parazito-hostitelských systémů.

1. Monogenea čeledi Diplozoidae představují díky své biologii unikátní skupinu rybích cizopasníků. Dvě larvální stádia tzv. diporpy se na žaberních aparátu ryb párují a dávají vznik jedincům srůstajícím do tvaru písmene X. V roce 2002 byla provedena studie nervosvalové soustavy juvenilních jedinců modelového druhu Eudiplozoon nipponicum, která navázala na předchozí výzkum adultů. Byly získány zcela prioritní informace o procesech párování diporp a jejich následující somatické fúzi, která zahrnuje mimo jiné také propojení nervových systémů dvou původně nespojených jedinců. Pomocí histochemických a imunocytochemických metod s využitím konfokální skanovací laserové mikroskopie byla zmapována nervová a svalová soustava cizopasníka ve stádiu spárovaných jedinců. Za unikátní zjištění doplňující naše dosavadní poznatky je třeba považovat skutečnost, že pomocí komisur dochází v průběhu ontogenetického vývoje parazita ke spojení dvou původně nezávislých nervových systémů obou párujících se jedinců. Toto propojení nervových soustav se uskutečňuje mezi ventrálními nervovými povazci. Podobně v ostatních částech nervového systému parazita, i toto propojení je tvořeno třemi základními systémy neuromediátorů. Anatomická komplexnost a zjevná plasticita nervového systému diplozonů hraje zřejmě klíčovou roli nejen při pohybu, příjmu potravy a rozmnožování parazita, ale také při koordinaci procesů vedoucích k parování larválních stádií a jejich následné somatické fuzi (Zurawski, Mair, Maule, Gelnar & Halton Journal of Parasitology, in press).
2. Metodami nepřímé imuno- a enzymové cytochemie ve spojení s laserovou konfokální mikroskopií byly studovány nervosvalé dráhy nesrpárovaných diporp a česrtvě spárovaných juvenilů. Byly identifikovány všechny tři základní typy neuromediátorů. Cholinergní, aminargní a peptinergní elementy se vyskytovaly jak v netrálním tak v periferním systému. Mapováním neurvového systému byla prokázána značná shoda ve stavbě této orgánové soustavy na úrovni adulta a diporpy. Ve srovnání s adultem se u diporp nacházejí rozdíly v inervaci břišní přísavky a dorsální papily, struktur, které larva využívá při procesu párování, a které později mizí. Větve vycházející z longitudinálních nervových provazců se zdají být zahrnuty do procesu somatické fůze a dávají pravděpodobně vznik komisurám spojujícím dva párující se jedince. V zadní části těla parazita je rozsáhlá inervace přichycovacích struktur lokalizonavaných především do oblasti haptoru. Reaktivní nervové komponenty byly nalezeny již u formujících se přichycovacích svorek dříve, než se dokončil vývoj svalových vláken v této části těla cizopasníka. Svalová soustava diporp a juvenilů je tvořena třemi vrstvami svalových vláken, cirkulární, longitudinální a diagonální. A společně se svalovinou bukálních přísavek, svorek haptoru a retraktorní svaloviny tvoří jeden komplex. Dobře vyvinuta svalovina diporp a juvenilů pak umožňuje jejich značnou pohyblivost vedoucí k ontogenetické migraci během vývoje s cílem obsadit preferovanou prostorou niku ve středu žaberníhio aparátu hostitelských ryb (Zurawski, Mousley, Gelnar & Halton Parasitology, in press).
3. Ontogenetická migrace larválních stádií Eudiplozoon nipponicum po povrchu žaberního aparátu hostitelských ryb byla sledována pomocí schématického rozčlenění žaberního aparátu ryb na 288 částí. V průběhu několika po sobě následujících let byla sledována dynamika výskytu a způsob distribuce všech vývojových stádií E. nipponicum na žaberním aparátu hostitele. Byly tak získány podklady umožňující přesý popis biologie rozmnožování parazita včetně rekonstrukce jeho sezónní migrace po povrchu těla napadených ryb. Cílem této migrace je dosažení pozice typické pro adultní jedince, která se výrazně liší od lokalizace juvenilních stádií. Oncomiracidia se přichycují na povrch těla ryb a migrují do jejich žaberní dutiny. Nejmladší larvy jsou lokalizovány na bázi žaberních oblouků přisedajících na spodní straně k žaberní dutině. Diporpy se pohybují vzhůru po vnějším povrchu žaberních lupínků směrem k jejich distální části a po jejím dosažení se zde párují. Juvenilní čerstvě spárovaní jedinci se přesouvají po vnitřním povrchu žaberního oblouku do centrální plochy žaberního lupínku, kde postupně dospívají. Typické místo lokalizace adultů je tak ve vnitřním prostoru žaberního oblouku, tedy mezi anteriorním a posteriorním hemibranchem, na centrální ploše tzv mediálního segmentu žaberního oblouku. Pokud je tato typická nika adultů již obsazena, lokalizují se mladí cizopasníci na dorsálním nebo ventrálním segmentu a přesouvají se na místo typické lokalizace až po odumření adultů, ke kterému dochází během letních měsíců obvykle po odkladení vajíček. Schopnost těchto cizopasníků migrovat po povrchu žaber hostitele podporuje i nalez neciliátních papil umístěných v zadní části těla parazita. Tyto papily svojí stavbou připomínají receptory některých monogeneí prodělávajících poměrně komplikované migrace po povrchu těla platýzů (Gelnar, Hodová, Zurawski, Sonnek, Koubková).
4. V souvislosti se studiem párování monogeneí modelového druhu Eudiplozoon nipponicum byla studována také molekulární struktura povrchu tohoto parazita. Na předním a zadním konci těla parazita je velký počet žlázek produkujících rozmanité sekrety hrajících pravděpodobně roli při adhezi cizopasníka k povrchu těla hostitele a vyloučit nelze ani jejich účast na procesech spojených s párováním juvenilních jedinců. Byla provedena analýza topografie lektinů a glykopolysacharidů na povrchu těla cizopasníka a byly zjištěny výrazné rozdíly v distribuci lektinů a glykokonjugátů. Objasnění jejich role však bude předmětem dalšího výzkumu (Schabussová, Schabuss, Horák & Gelnar 2002).

1. Pokračovat v zjišťování promořenosti klíšťat Ixodes ricinus na výskyt patogenních spirochet, borrelií na některých lokalitách. parkové lokalitě Pisárky v Brně.
2. Dokončit sledování přítomnosti spirochet se zaměřením na Borrelia burgdorferi sensu lato v jiných hematofágních členovcích než I. ricinus. Zjistit, zda je možný výskyt patogenních spirochet také u jiných hematofágních členovců než u klíštěte Ixodes ricinus.
3. Analýza exoparazitů (čmelíkovců) odebraných z hostitelů (drobní hlodavci) na přítomnost spirochet, určení exoparazitů do druhu.
4. Pokračovat v zjišťování promořenosti patogenní Borrelia burgdorferi u divoce žijících hlodavců na lokalitě CHKO Poodří za použití postupů: rozborem krevních sér nebo výplachů srdcí s následným stanovením pozitivity metodou ELISA: přímou kultivací živých spirochet odebraných z tkání v BSK-H médiu, nepřímým výzkumem za účelem zjištění pozitivity exoparazitů zajištěných u vyšetřovaných hlodavců.
5. Identifikace získaných pozitivních vzorků zavedenými metodami DFM a PCR
6. Analýza získaných vzorků spirochet ke zjištění jejich antigenní rozdílnosti

1. Pokračovalo vyšetřování promořenosti klíšťat na výskyt patogenních spirochet, borrelií na parkové lokalitě Pisárky v Brně. Proběhl celoroční výzkum pozitivity na přítomnost patogenní Borrelia burgdorferi s.l. pomocí metody PCR. Bylo vyšetřeno 800 klíšťat, pozitivita na borrelie byla 5%. Kromě toho se výzkum na této lokalitě soustředil i na sledování aktivity jednotlivých stádií klíšťat v závislosti na teplotě, tlaku a prostředí. Tato problematiky je zpracovávána do DP 4 studentek a práce budou v r. 2003 obhájovány. Dále byly výsledky prezentovány na konferenci v Kanadě (Žákovská a kol., Banff, Canada, 2002), na workshopu biochemiků a mo.-biologů v Brně (Nejedlá a kol. Brno, 2002) a v publikaci Janouškovcová E., Žákovská A., Halouzka J., Dendis M. (2002). Budou rovněž uvedeny na konferenci Zoologické dny 2003, Brno.
2. Bylo dokončeno studium přítomnosti spirochet se zaměřením na Borrelia burgdorferi s.l. v dospělcích a larvách komárů. Celkem bylo odchyceno a vyšetřeno 2700 dospělců komárů na 4 lokalitách. Co se týče larev komárů, tak bylo odchyceno celkem 1798 larev na 3 lokalitách. Výsledky byly prezentovány na konferenci o infekčních nemocech (Žákovská a kol., Jihlava) a jsou uvedeny v publikacích Čapková L., Žákovská A., Knoz J., Dendis M., Šerý O., (2002); Čapková L., Žákovská A., Hladilová R., Šerý O. (submitted); Žákovská A., Čapková L., Halouzka J., Dendis M., Šerý O. (In press); Žákovská A., Jőrková M., Šerý O., Dendis M.(Submitted).
3. V tomto roce bylo odchyceno 66 exoparazitů, z nichž nebyl žádný pozitivní na výskyt spirochet. Zjišťovali jsme druhové zastoupení. Nejčastější druh Laelaps agilis, Haemogamasus nidi, Eulaelaps stabularis. Na této prolematice pracuje 1 diplomant a práce bude v r. 2003 obhájována. Výsledky budou prezentovány na konferenci , Tomáškovy dny, červen 2003, Brno.
4. Na lokalitě Studénka bylo v letošním roce odchyceno 75 hlodavců. Metodou ELISA bylo zjištěno 16 pozitivních na přítomnost antiborreliových protilátek, což je 21,3%. Z odebraných orgánů byl získan jen jeden izolát, který se přečišťuje. Výsledky budou prezentovány na 7^thWorkshop of Biochemists and Molecular Biologists, únor 2003, Brno a na konferenci Tomáškovy dny, červen 2003, Brno. Byly uvedeny v publikacích Žákovská A., Janouškovcová E., Dendis M., Halouzka J.(2002) a Žákovská A., Janouškovcová E., Dendis M., J. Halouzka J. (Submitted).
5. Všechny pozitivní vzorky byly analyzovány metodou One Tube Nested PCR, PCR-RFLP na přítomnost patogenní Borrelia burgdorferi s. l. Pomocí restrikční analýzy bylo možno pozitivní vzorky dále identifikovat do druhu Borrelia afzelii, B. garinii, B. burgodrferi s. l. Výsledky této práce byly prezentovány na dvou konferencích (Janouškovcová a kol., 2002, Zjazd MES SLS, Slovensko a Žákovská a kol., 2002 Pec pod Sněžkou).
6. Ze všech sběrů bylo získáno celkem 33 izolátů spirochet. Kultura těchto izolátů pak mohla být analyzována metodou SDS- gradient PAGE. Tento druh elektroforézy umožňuje rozdělit buněčné struktury podle molekulové hmotnosti na jednotlivé proteiny od velikosti 6-200kDa. Vznikla tím možnost porovnat jednotlivé kmeny spirochet se standardními kmeny borrelií a zařadit je do druhu, zjistit proteinové složení a antigenní strukturu jednotlivých izolátů spirochet. Výsledky této práce byly prezentovány v disertaci E. Janouškovcové obhájené v r. 2002; byly uvedeny na konferenci v Banff, Canada a zveřejněny v publikaci Janouškovcová E., Žákovská A., Halouzka J., Dendis M. (2002).

Na studium jsou využívány metodiky molekulární biologie a imunologie, jako jsou polymerázová řetězová reakce (PCR), restrikční analýza, SDS - polyakryl amidová gradientová elektroforéza (PAGE), ELISA atd. (Naše studium probíhá pod hlavičkou dvou VZ, a to VZ MSM 143100008. (J. Relichová), kde je řešena problematiky některých aspektů onemocnění Lymeská borrelióza z hlediska molekulární biologie). Pomocí zmíněných technik se snažíme o studium antigenních vlastností původce onemocnění – patogenní bakterie Borrelia burgdorferi s.l. Spolupráce v rámci obou VZ tkví v tom, že můžeme pracovat v celé oblasti tohoto výzkumu, tj. výzkumu patogenního mikroorganismu nejen z hlediska epidemiologického, tj, studovat jeho přenašeče, hostitele, což je vlastně hlavní náplní tohoto VZ, ale také s mikroorganismem jako takovým, s infekčním agens, kde můžeme pomocí technik molekulární biologie odhalovat vlastnosti infekčního agens a jeho přítomnost právě v jeho přenašečích, hostitelích, a tak upozorňovat na nebezpečí přenosu a na nebezpečné druhy přenašečů i hostitelů a na promořené lokality, na kterých se infekční mikroorganismus nachází.

1. Výzkum byl zaměřen na biosystematické studium modelových skupin většinou mikroevolučně mladých druhových agregátů: Achillea millefolium agg., (Asteraceae), Eleocharis palustris agg. (Cyperaceae), Festuca ovina agg. a F. palens agg. (Poaceae), Hieracium sect. Pilosella (Asteraceae), Poa pratensis agg. (Poaceae). Vedle klasických metod morfologických a fytochorologických bylo základním spojujícím prvkem studium variability a evoluce karyotypu. Byly při tom využívány: 1. klasické cytologické metody (detekce počtu chromozómů), (2.) průtoková cytometrie (infragenerická a infraspecifická variabilita velikosti jaderné DNA), (3.) studium sekvencí nekódujících úseků chloroplastové DNA (supragenerická a infragenerická klasifikace)

EHRENBERGEROVÁ K., 2001: A review of taxonomic opinions on division of Festuca ser. Festuca in the Czech Republic and Central Europe. Zpr. Čes. Bot. Společ., 35 (2000): 129-144.

DANIHELKA J., 2001a: Achillea setacea in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, 73: 97-120.

DANIHELKA J., 2001b: Achillea pannonica in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, 73: 213-244.

DANIHELKA J. & ROTREKLOVÁ O., 2001a: Chromosome numbers within the Achillea millefolium and the A. distans Groups in the Czech Republic and Slovakia. Folia Geobot., 36: 163-191.

DANIHELKA J. & ROTREKLOVÁ O., 2001b: Achillea pratensis – a recently recognized species of the Czech flora. Preslia, 73: 1-27.

2. K účelům tohoto studia byly vybudovány dvě nové laboratoře: 1. laboratoř molekulární systematiky rostlin (prosinec 1999), 2. laboratoř průtokové cytometrie (červen 2001).
3. Důležitou součástí výzkumu bylo shromáždění cenných kolekcí vzorků přirozených populací: Eleocharis palustris agg.: 304 populací (ČR, Slovensko, Švédsko, Norsko, Dánsko, Holandsko, Irsko, Španělsko, Švýcarsko, Lucembursko, Německo, Rakousko, Itálie, Chorvatsko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Rusko, Litva, Estonsko, Řecko, Kréta, Portugalsko); Festuca ovina agg. + F. pallens agg. + F. valesiaca agg. + F. varia agg.: 702 populací (ČR, Slovensko, Maďarsko, Švýcarsko, Francie, Itálie, Polsko, Rakousko, Německo, Rumunsko); Hieracium sect. Pilosella: 98 populací (ČR, Rakousko, Slovensko, Slovinsko, Francie, Polsko, Maďarsko, Německo, Rumunsko); Poa pratensis agg.: 190 populací (ČR, Slovinsko, Německo, Rakousko, Maďarsko, Norsko, Švédsko, Dánsko, Island, Sibiř, Montana, Illinois, Aljaška).
4. Dosavadní publikační výsledky skupiny biosystematiky rostlin jsou 45 publikací vyšlých tiskem, 7 publikací v tisku, 20 vystoupení na konferencích a 11 zpřístupněných internetových instalací.

Bureš P., 2002: Eleocharis subser. Eleocharis v České republice: komentáře k rozšíření a určovací klíč středoevropských taxonů. Zprávy Čes. Bot. Společ., 37: 3–10.

Danihelka J. & Rotreklová O., 2002: Achillea distans confirmed as native in the Bieszczady Mts (southeastern Poland). Fragm. Flor. Geobot., 45: 257–263.

Ehrenbergerová K., 2001: A review of taxonomic opinions on division of Festuca ser. Festuca in the Czech Republic and Central Europe. Zprávy Čes. Bot. Společ., Praha, 35 (2000): 129-144, 2001.

Danihelka J., 2001a: Achillea setacea in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, Praha, 73: 97-120.

Danihelka J., 2001b: Achillea pannonica in the Czech Republic, with taxonomic remarks. Preslia, Praha, 73: 213-244.

Danihelka J. & Rotreklová O., 2001a: Chromosome numbers within the Achillea millefolium and the A. distans Groups in the Czech Republic and Slovakia. Folia Geobotanica 36: 163-191.

Danihelka J. & Rotreklová O., 2001b: Achillea pratensis – a recently recognized species of the Czech flora. Preslia, Praha, 73: 1-27.

Filippov P. & Bureš P., 2002: Rod Schoenoplectus v České republice: komentáře k rozšíření a určovací klíč středoevropských druhů. Zpr. Čes. Bot. Společ., 37: 11–20.

Pikner R. & Bureš P., 2002: Cytogeografie Eleocharis subser. Eleocharis v jihovýchodní Evropě. Zpr. Čes. Bot. Společ., 37: 21–26.

Rotreklová O., Krahulcová A., Vaňková D., Peckert T. & Mráz P., 2002: Chromosome numbers and breeding systems in some species of Hieracium subgen. Pilosella from Central Europe. Preslia, 74: 27–44.

5. Objektivním oceněním výsledků taxonomické erudice jednotlivých pracovníků v rámci studovaných skupin bylo jejich přizvání ke zpracování příslušných skupin v rámci kompendií typu Květena České republiky nebo Klíč ke květeně České republiky.

1. Hlavním dlouhodobým cílem geobotanické pracovní skupiny výzkumného záměru je tvorba formalizovaných popisů vegetace se schopností prediktivní výpovědi o vztahu mezi vegetací a faktory prostředí v úrovni krajiny. Podstatná část pracovní kapacity skupiny je věnována vývoji a testování formalizovaných statistických metodik klasifikace vegetace, jejich propojení na počítačové expertní systémy a na prediktivní mapování geografického rozšíření, vše v návaznosti na rozvoj a využití České národní fytocenologické databáze. Hlavními dosavadními výsledky v tomto směru je adaptace klasifikační metody Cocktail, její zasazení do nově vyvinutého softwaru JUICE a otestování její funkčnosti na reálných souborech dat, např. na suchých trávnících a subalpínské vysokobylinné vegetaci. Druhým hlavním výsledkem je vyvinutí statistických měr fytocenologické fidelity, které byly úspěšně otestovány a použity pro stanovení diagnostických druhů na modelu vegetace přirozených smrčin středoevropských pohoří a západokarpatských rašelinišť. Tyto pozitivní výsledky umožnily provedení rozsáhlé parametrizace vegetačních jednotek a druhů cévnatých rostlin České republiky z hlediska jejich diagnostické kapacity, která je připravena k publikaci ve formě samostatné monografie. V návaznosti na formalizované klasifikační metody bylo úspěšně testováno prediktivní modelování distribuce vegetačních typů v prostředí GIS na příkladu vegetace suchých trávníků a byl prováděn výzkum kvality dat ve fytocenologických databázích. Postupně se pracuje na integraci České národní fytocenologické databáze do budoucí evropské databáze v rámci mezinárodní iniciativy SynBioSys.

CHYTRÝ M., 2001: Phytosociological data give biased estimates of species richness. J. Veg. Sci. 12: 439–444.

Chytrý M., Exner A., Hrivnák R., Ujházy K., Valachovič M. & Willner W., 2002: Context dependence of diagnostic species: a case study of the Central European spruce forests. Folia Geobot. 37. (In press).

CHYTRÝ M., SEDLÁKOVÁ I. & TICHÝ L., 2001: Species richness and species turnover in a successional heathland. Appl. Veg. Sci. 4: 89–96.

Chytrý M., Tichý L., Holt J. & Botta-Dukát Z., 2002: Determination of diagnostic species with statistical fidelity measures. J. Veg. Sci. 13: 79–90.

TICHÝ L., 2002: JUICE, software for vegetation classification. J. Veg. Sci. 13: 451–453.

2. Kromě obecné problematiky klasifikace vegetace jsou systematičtěji studovány vybrané vegetační typy z hlediska jejich biodiverzity, ekologie a dynamiky. Zejména jde o západokarpatská prameništní slatiniště, vegetaci polních plevelů jižní a východní Moravy, suchá vřesoviště a boreální jehličnaté lesy.

HÁJEK M., 2002: The class Scheuchzerio-Caricetea fuscae in the Western Carpathians: indirect gradient analysis, species groups and their relation to phytosociological classification. Biologia 57: 461–469.

Chytrý M. & Spribille T. [eds.], 2002: Vegetation of circumboreal coniferous forests. OPULUS Press, Uppsala. (In press).

Spribille T. & Chytrý M., 2002: Vegetation surveys in the circumboreal coniferous forests: a review. Folia Geobot. 37. (In press).

3. Nedílnou součástí výzkumných prací je regionální terénní výzkum vegetace, který dodává nezbytná data pro nadregionální syntézy a obecně zaměřené studie. Tento výzkum je koncentrován zejména do oblastí, z nichž dosud data spíše chyběla, a soustředí na všechny typy vegetace České republiky, případně i okolních zemí. Dosud byl orientován hlavně do území Národního parku Podyjí, Pavlovských vrchů, oblasti soutoku Moravy a Dyje, Bílých Karpat a Hostýnských vrchů, ale i do dalších oblastí. Většina z těchto studií byla publikována v časopiseckých publikacích regionálního významu a některé byly shrnuty ve formě knižních monografií:

1. Soubor publikací i www databáze komentovaného prodromu terestrických a vodních bezobratlých živočichů z Biosférické rezervace UNESCO Pálava završil mnohaleté pracovní úsilí celkem 116 autorů. V  6 svazcích (z nichž 2 z nich byly zpracovány v rámci VZ, viz *) bylo na 1370 stranách publikováno téměř 13 000 druhů, což je 42 % fauny bezobratlých České republiky, přitom se jedná o území, které je pouhých 0,3 % rozlohy ČR. Každá zařazená systematická skupina je zpracována jednotným způsobem. Uvedené kompendium dokládá unikátnost prostředí této BR. Jeho zpracování bylo rovněž motivováno snahou podpořit rozšíření stávající BR:

Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds), 1995-1996: Terrestrial Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Vols. 1-3. Folia Fac. Sci. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 92-94: 1-208, 209-408, 409-631.

*Rozkošný R. & Vaňhara J. (eds), 1998-1999: Diptera of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Vols. 1-2. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 99-100:(1-219, 221-458.

*OPRAVILOVÁ V., VAŇHARA J. & SUKOP I. (eds), 1999: Aquatic Invertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 101: 1-280.

2. V rámci čeledi Stratiomyidae byl dokončeno studium akvikolních druhů rozšířených ve střední Evropě. Podrobně tak bylo zpracováno celkem 42 druhů, jejichž larvy žijí v semiakvatických nebo akvatických ekosystémech na území Německa, Polska, ČR, Slovenska, Švýcarska, Rakouska a Maďarska. Vodní larvy čeledi se vyskytují převážně ve stojatých vodách různého typu a jsou proto významným bioindikačním činitelem, který dokumentuje míru znečistění přírodních ekosystémů. Výskyt této čeledi je po celé Evropě sledován i z hlediska druhové, ale i územní ochrany přírody. Monografie byla vydána ve známé německé sérii Süsswasserfauna von Mitteleuropa:

Rozkošný R. & Kniepert F.W., 2000: Insecta: Diptera: Stratiomyidae, Tabanidae. In: Süsswasserfauna von Mitteleuropa. Vol. 21/18, 19. Spektrum, Heidelberg-Berlin, 204 pp.

3. Jako další svazek série Süsswasserfauna von Mitteleuropa, (ROZKOŠNÝ 2002) byla vydána monografie středoevropských druhů čeledi Sciomyzidae kde jsou zpracovány všechny limnické a převážně malakofágní druhy čeledi na základě původních a ověřených poznatků o biologii a rozšíření jednotlivých druhů. Podrobně je komentováno 56 druhů, u kterých byl prokázán vztah k akvatickým stanovištím. U každého druhu je uvedená základní charakteristika dospělců i vývojových stádií (pokud jsou známa), vymezeny jsou diagnostické znaky a ekologické požadavky, doplněny jsou údaje o biologii a rozšíření. Monografie je provázena 21 obrazovými tabulemi a 70 fotografiemi:

Rozkošný R., 2002: Insecta: Diptera: Sciomyzidae. In Swoerbel J. & Zwick P. [Eds], Susswasserfauna von Mitteleuropa. Vol. 21/23. Spektrum, Akademischer Verlag, Heidelberg, 15-122 pp.

4. Byl vydán komentovaný prodromus dvoukřídlého hmyzu severozápadních Čech, (ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze) je věnován oblasti Duchcov-Bílina, kde v letech 1992-1999 proběhl výzkum pokrývající všechny nejdůležitější, těžbou ovlivněné, typy biotopů. První díl monografie, vydaný v r. 2000, přinesl celkem 43 čeledí skupiny Nematocera a Brachycera, kromě Schizophora. Druhy svazek z 2001 vyhodnotil zbývajících 47 čeledí. Dohromady bylo zjištěno 2,887 druhů, mezi nimi 180 nových pro faunu ČR a 224 spp. nových pro faunu Čech. Každý druh je doplněn obsáhlým komentářem, který zahrnuje poznámky k rozšíření, početnosti a trofickým požadavkům larev. Na uvedených základech je pak komentována biologická hodnota studované oblasti. Studie přináší i hodnocení plánovaných nebo spontánně probíhajících revitalizací:

Barták M. & Vaňhara J., 2000-2001: Diptera in an Industrially Affected Region (North-Western Bohemia, Bílina and Duchcov Environs) I-II. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 104-105: 1-240/241-514.

5. Byla dokončena byla monografie středoevropských druhů čeledi Muscidae (Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J. 2002), která je zaměřena na ekologicky významnou skupinu saprofágů a predátorů, z nichž mnozí mají nepopiratelný význam hygienický a zdravotní. Patří sem i známí přenašeči patogenů a původci myiáz. Monografie vyplňuje citelnou mezeru ve speciální literatuře, neboť skupina byla naposled souborně zpracována před více jak půl stoletím. Oponent studie, A.C. Pont (spolupracovník univerzity v Oxfordu), napsal ve svém posudku, že se studie stane základní příručkou pro studium evropské fauny čeledi Muscidae pro celou následující generaci dipterologů:

Gregor F., Rozkošný R., Barták M. & Vaňhara J., 2002: The Muscidae of Central Europe (Diptera). Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 107: 1-274.

6. Monografie věnována saproxylickým broukům a mravencům, tzn. druhům, které jsou vázány na odumřelé či odumírající stromy resp. jejich dřevo, vydaná v rámci VZ, byla doktorskou disertací autora. Studovaná společenstva byla sledována v porostech tvrdého lužního lesa v nivách Dyje a Moravy na jižní Moravě. Zvláštní pozornost byla přitom věnována společenstvům v ležících dubových kmenech a vlivu záplav, jako ekologického faktoru, který je pro ekosystém lužního lesa charakteristický. Kromě synekologické analýzy společenstev zjištěných na lokalitách s odlišným vodním režimem obsahuje práce srovnání s údaji z jiných lesních biotopů, ve kterých tato společenstva byla studována. Dále obsahuje komentáře k řadě druhů z hlediska ohrožení, faunistického významu, možného působení jako lesních škůdců atd.:

1. Byla vypracována metodika laboratorního chovu čmeláka zemního (Bombus terrestris) jako modelového druhu pro skupinu tzv. "pollen storrers", podle níž lze rozchovat také druh B. lapidarius. Podobně byla vypracována i metodika chovu čmeláka rolního - modelového druhu skupiny tzv. "pocket makers". Chovy uvedených druhů umožňují jejich využívání jako opylovačů v udržování biodiverzity genetických zdrojů jejich případných živných rostlin, stejně jako biodiverzity čmeláků samých, jako civilizací ohrožené skupiny.
2. V Brně a na vybraných lokalitách bylo registrováno 10 druhů čmeláků (pro jednoduchost užito rodové jméno Bomus): B. terrestris, B. lapidarius, B. pascuorum, B. lucorum, B. hortorum, B. hypnorum B. pratorum, B. ruderarius, B. sylvarum, B. humilis, z nichž výskyt B. humilis je raritní – ve dvou letech po 1 exempláři na téže lokalitě.

1. Za dobu řešení záměru se podařilo prokázat výskyt mnoha druhů vodních bezobratlých, kteří byli mnohdy považováni za vyhynulé nebo se jejich výskyt v povodích Labe, Odry a Moravy vůbec nepředpokládal. Např. v tůni Červený rybníček u Znojma byl prokázán výskyt žábronožek Streptocephalus torvicornis a Pristicephalus carnuntannus (leg. Škorpík-Škorpíková, det. F. Kubíček). První jmenovaný druh byl na této lokalitě zjištěn po 50 letech a druhý poprvé tak daleko od předpokládaného areálu výskytu v panonské nížině. V roce 2002 byl na stejné lokalitě zaznamenán raritní výskyt Lepidurus apus v měsíci říjnu (leg. Škorpíková).

HORSÁK M. & DVOŘÁK L., 2001: Present distribution of Lehmannia macroflagellata (Mollusca: Gastropoda) in the Czech Republic. Čas. Slez. Muz. Opava (A). 50, 1: 89-93.

HORSÁK M,. 2001: Současný stav našich hrachovek (Pisidium) a možnosti jejich využití v bioindikaci. Ochrana přírody, 56: 53-56.

BERAN L. & HORSÁK M., 2001: Současný stav výskytu hrachovky čákované - Pisidium tenuilineatum (Mollusca: Bivalvia) v České republice. In Sborník Severočeského Muzea - Přírodní vědy. Liberec : 2001. 22, 71-76.

Beran L. & Horsák M., 2002: Gyraulus parvus (Mollusca: Gastropoda) in the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem., 66: 81-84.

Čejka T & Horsák M., 2002: First records of Theodoxus fluviatilis and Sphaerium solidum (Mollusca) from Slovakia. Biologia (Bratislava), 57: 561-562.

Hájek M., Horsák M. & Hájková P., 2002: Pěnovcové prameniště karpatských pohoří. Živa, 50: 11-13.

JUŘIČKOVÁ L., HORSÁK M. & BERAN L., 2001: Check-list of the molluscs (Mollusca) of the Czech Republic. Acta Soc. Zool. Bohem. . 65, 1: 25-40.

2. V rámci průzkumu podzemních prostor v povodí Moravy a Odry, pracovníci Agentury ochrany životního prostředí a správ CHKO sbírají podzemní blešivce. Na více místech byl zjištěn výskyt druhů Niphargus ardnti, N. dudichi, N. aquilex (det. F. Kubíček). Byl prokázán výskyt pravých stygobiontních měkkýšů rodu Alzoniella v podzemních vodách Bílých Karpat (leg.M. Horsák).

BERAN L. & HORSÁK M., 2001: Taxonomic revision of the genus Alzoniella (Mollusca, Gastropoda) in the Czech Republic and Slovakia. Biologia. 2001, vol. 56, no. 2,:. 141-148.

3. Byl studován výskyt jepic Ecdyonurus sk. helveticus v ČR a upřesněn výskyt dalších druhů jako např. Rhithrogena carpatoalpina, Ecdyonurus starmachi (det. A. Mergl), Electrogena quadrilineata (det. A. Mergl a S. Zahrádková). V řece Dyji na profilech nad a pod Břeclaví byl prokázán výskyt nového druhu pro faunu ČR Baetis pentaphlebodes Ujhélyi, 1966 (leg. Horsák, Helešic, det. Zahrádková a SOLDÁN).

Horsák M. & J. Helešic: Downstream effect of reservoirs and stream regulation on lowland rivers macroinvertebrates. River Research and Applications. (Submitted).

Horsák M., 2001: Contribution to the knowledge of macroinvertebrate fauna of the Dyje River downstream the Nové Mlýny Reservoirs (Czech republic). Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Vol. 27 Suppl. (2001), Biology, pp. 41-62.

4. Z pošvatek byl prokázán výskyt mnoha druhů, které byly považovány v ČR za vyhynulé např. Agenetina elengatula (Orlice, Lužnice, nově Ploučnice), Isoptena setticornis (Ploučnice), Acrynopteryx compacta (prameny Labe) (leg. a det. J. Špaček, J. Helešic, T. Soldán). Na několika místech v Krkonošském národním parku, na Šumavě, v Novohradských Horách a Jesníkách byl ověřen výskyt pošvatek Capnopsis schilleri, Taeniopteryx nebulosa, Taeniopteryx hubaulti, Nemoura monticola, Xanthoperla apicalis, Protonemura brevistila a Leuctra alpina. Z chrostíků byl prokázán výskyt druhů Oecismus menedula, Ecclisopteryx daalecarlica (Moravský kras - leg. P. Bartušek, det. P. Bartušek a E. Sedlák); v Krkonoších v povodí Mumlavy byl nalezen chrostík Melampophylax nepos a v pramenech Labe Psilopteryx psorosa (leg. J. Špaček, det. J. Špaček a E. Sedlák).

Špaček J., J. Helešic & T. Soldán: Rare and endangered species of Stoneflies (Plecoptera) in Central Europe (Czech Republic). Aquatic Insects nebo Klapalekiana. (Submitted).

5. Byla komplexně zpracována fauna vodních bezobratlých (makrozoobentos) dolního toku Dyje od VD Nové Mlýny po ústí (260 druhů), úseku řeky Dyje v NP Podyjí a vodních toků Moravského krasu - 42 druhů jepic, 45 druhů pošvatek a asi 70 druhů chrostíků. Rozpracováno je studium makrozoobentosu Českomoravské vrchoviny, především povodí Svratky a fauna vodního hmyzu Jeseníků, především Velké Kotliny v NPR Praděd.

1. Probíhá dlouhodobý monitoring netopýrů na vybraných zimovištích ČR. Výsledky zimních sčítání do roku 2001 a jejich analýza byly publikovány.

Bartonička T., 2001a: Netopýři zimující ve štolách v okolí Olomouce. Vespertilio, 5: 11-15. n. s., 33/2002.

Bartonička T., 2001b: Netopýři zimující v přepouštěcím kanálu Mšeno I a II. Vespertilio, 5: 16-17.

Gaisler J. & Chytil J., 2002: Mark-recapture results and changes in bat abundance at the cave of Na Turoldu, Czech Republic. Folia Zoologica, 51(1): 1-10.

Gaisler J. & Řehák Z., 2001: Netopýři zimující v jeskyních v údolí Říčky u Ochozu (Moravský kras). Vespertilio, 5: 111-114.

Řehák Z. & Gaisler J., 1999: Long-term changes in the number of bats in the largest man-made hibernaculum of the Czech Republic. Acta Chiropterologica, 1 (1): 113-123.

Řehák Z. & Gaisler J., 2001: Netopýři zimující ve štolách pod Jelení cestou u Malé Morávky v Jeseníkách. Vespertilio, 5: 265-270.

Řehák Z., 2001: Netopýři zimující v opuštěných bunkrech Hlučínska a Opavska. Vespertilio, 5: 257-263.

Zukal J., Kovařík M., Řehák Z. & Berková H., 2001: Početnost netopýrů zimujících ve dvou jeskyních v severní části Moravského krasu a její dlouhodobé změny. Vespertilio, 5: 321-328.

2. Byl dokončen dlouhodobý letní monitoring netopýrů v údolních nivách velkých moravských řek (CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Poodří, lužní lesy na dolní Dyji). Byly vypracovány faunisticko-ekologické přehledy o výskytu netopýrů v těchto oblastech (včetně zimních nálezů).

Bartonička T., Řehák Z., Wolf P. & Bryja J., 2002: Drobní savci CHKO Litovelské Pomoraví. Část 1. Netopýři – Chiroptera. Lynx (Praha), n. s., 33/2002. (In press).

Gaisler J., Řehák Z. & Bartonička T., 2002: Mammalia: Chiroptera. In: Řehák Z., Gaisler J. & Chytil J.[eds.], Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 106: 139-149.

Řehák Z., 1999a: Netopýři (Chiroptera) v CHKO Poodří. In: Neuschlová Š. (ed.): Poodří - současné výsledky výzkumu v Chráněné krajinné oblasti Poodří, Společnost přátel Poodří, Ostrava: 109-114.

Řehák Z., 1999b: Chiropterologický výzkum vybraných zvláště chráněných území v CHKO Litovelské Pomoraví. Studie. KZE PřFG MU, Brno, 19 pp.

3. Byl vypracován přehled netopýrů Vsetínska a CHKO Žďárské vrchy.

Řehák Z., 2001: Letouni (Chiroptera). In: Příroda Valašska. 1st. Vsetín, Český svaz ochránců přírody ZO 76/06 Orchidea, 2001, pp. 251-254.

Řehák Z., Eleder P. & Gajdošík M., 2000: Příspěvek k poznání fauny netopýrů v CHKO Žďárské vrchy. Žďárské vrchy v čase a prostoru - sborník konferenčních příspěvků, 19.-20. října 2000, hotel Skalní Dvůr: 93-98.

4. Při výzkumu ekologie netopýrů byla věnována pozornost studiu letové aktivity, potravního chování a biotopové preference. Aktivita byla sledována nejen na lovištích, ale i při opouštění úkrytů (výlety z letní kolonie, aktivita u vchodu jeskyní atd.). Byly modifikovány a testovány metodické postupy pro využití detekce echolokačních signálů při studiu aktivity.

Bartonička T., 2002: Flight activity and habitat use of Pipistrellus pygmaeus/mediterraneus in the floodplain forest. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 72.

Berková H., Zukal J. & Řehák Z., 2002: Flight activity of bats at the entrance of a natural cave. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 76.

Kovařík M., Zukal J. & Řehák Z., 2000: Aktivita netopýrů v Moravském krasu. Estavela, 2 (4): 5-6.

Petrželková K. & Zukal J. 2001: Emergence behaviour of the serotine bat (Eptesicus serotinus) under the predation risk. Netherlands Journal of Zoology, 51(4): 395-414.

Petrželková K., Downs N.C. & Racey P.A., 2002: Comparison of roost emergence and return activity in maternity colonies of Pipistrellus pipistrellus and P. pygmaeus. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 102.

Pokorný M., Berková H. & Zukal J., 2002: Data on the distribution of bat summer colonies in the surrounding of Moravia karstic area. Abstracts. 9^th European Bat Research Conference, Aug. 26-30, 2002, LeHavre (France). Bat Research News, 43 (3): 102-103.

Řehák Z., 2000: The Central European bat sounds. Nietoperze, I (1): 29-37.

Řehák Z., 2001: The proposal of a modification of bat-detectoring in the field. Nietoperze, 2 (2): 209-212.

Řehák Z. & Baroň I., 2001: Detectoring of flight activity of lesser horseshoe bats, Rhinolophus hipposideros, at a cave entrance over a year. Nietoperze, 2 (2): 202-208.

Řehák Z. & Zukal J., 1999: Flight activity and habitat preference of bats recorded by bat detectors. Abstracts of the VIIIth European Bat Research Symposium, 23 - 27 August 1999, Kraków, Poland: 55.

5. Z vlastních odchytů a z dostupných zdrojů byly vytvořeny faunistické přehledy drobných zemních savců vyskytujících se v údolních nivách velkých moravských řek se zaměřením na zvlášť chráněná území (CHKO Litovelské Pomoraví, CHKO Poodří, lužní lesy na dolní Dyji). Byla provedena srovnání struktury synuzií jednotlivých oblastí nebo jejich částí.

Bryja J. & Řehák Z., 1999: Drobní zemní savci na území CHKO Poodří. - In: Neuschlová Š. (ed.): Poodří - současné výsledky výzkumu v Chráněné krajinné oblasti Poodří, Společnost přátel Poodří, Ostrava: 104-108.

Bryja J., Řehák Z., Vermouzek Z., Wolf P. & Bartonička T., 2002: Drobní savci CHKO Litovelské Pomoraví. Část 2. Hmyzožravci – Insectivora a hlodavci – Rodentia. Lynx (Praha), n. s., 33/2002: (v tisku).

Lučeničová Š., Řehák Z. & Bartonička T., 2002: Drobní zemní savci (Insectivora, Rodentia) rozšířené BR. In: Bryja J., Zukal J. [eds.], Zoologické dny Brno 2002: Abstrakta referátů z konference, 14.-15.2.2002, p. 151-152.

Řehák Z., 2002: Diverzita společenstev drobných savců (Insectivora, Rodentia, Chiroptera) mokřadních ekosystémů údolních niv řek Odry, Moravy a Dyje. Celostátní konference s mezinárodní účastí zaměřená na ochranu biologické rozmanitosti “Přežili rok 2000 - A co dál?”. Sborník z konference (in prep.), Nový Jičín, 4.-6. září 2002.

Řehák Z. & Bryja J., 2000: Drobní zemní savci (Insectivora, Rodentia) mokřadních ekosystémů údolních niv řek Odry, Moravy a Dyje. Práce správ chráněných krajinných oblastí ČR, ročník 3: Sborník z konference Mokřady 2000, 13.-15.9.2000, Olomouc: 251-258.

Řehák Z., Lučeničová Š. & Nesvadbová J., 2002: Mammalia: Insectivora and Rodentia. In: Řehák Z., Gaisler J. & Chytil J.[eds.], Vertebrates of the Pálava Biosphere Reserve of UNESCO. Folia Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., Biol., 106: 121-137.

6. Ve spolupráci s ÚBO AV ČR byla (nejčastěji v rámci diplomových a dizertačních prací) studována potravní ekologie, populační dynamika, věk a rozšíření některých vybraných druhů drobných zemních savců. V řadě případů byly výzkumy podporovány i z jiných finančních zdrojů.

Práce týmu parazitologů KZE podílejících se na řešení tohoto VZ byla od počátku koncipována do dvou tématických celků. První se bezprostředně týká studia biologické diverzity cizopasníků avšak na třech rozdílných úrovních -na úrovni organismů (1), úrovni molekulární (2) a na úrovni společenstev cizopasníků (3). Druhým tématem je studium modelových parazito-hostitelských systémů (4). Za první 4 roky řešení VZ bylo publikováno celkem 28 vědeckých prací, z toho 27 v renomovaných mezinárodních časopisech. Potěšující je, že podstatná část těchto prací (přesněji 8) byla publikována v časopisech představujících současnou špičku (Top 5) parazitologické literatury v celosvětovém kontextu, tj. majících impakt faktor přesahující hodnotu 2.

Výsledky řešení projektu byly rovněž prezentovány formou 105 příspěvků na řadě vědeckých konferencí. Cenné jsou především 4 zvané přednášky, především ty přednesené na prestižních vědeckých konferencích (Eurokonference Water and Life, 1999, Francie; Společné zasedání americké, britské a japonské parazitologické společnosti u příležitosti nového milénia, Oxford, 2000; jubilejní 10. ročník konference Helmintologické dny, Dolní Věstonice, 2001; 10th International Congress of Parasitology, Vancouver, Kanada).

Během řešení VZ bylo rovněž úspěšně obhájeno 6 doktorandských prací a jedna práce habilitační. Parazitologický materiál získaný při řešení tohoto projektu umožnil také zpracování celkem 13 diplomových prací. Nejdůležitější výsledky získané během období let 1999 až 2002 lze stručně charakterizovat následujícím způsobem.

(1) Diverzita na úrovni organismů

V této oblasti byly získány originální poznatky o výskytu a rozšíření monogeneí parazitujících u ryb ve střední Evropě. Nově byl doložen výskyt 51 druhů, což představuje faunistický nárůst o více než 40%. Tyto znalosti umožnily studium cizopasníků jako potencionálních indikátorů znečištění vodního prostředí.

Při studiu diverzity cizopasníků na molekulární úrovni byla věnována pozornost třem nejdůležitejším skupinám monogeneí představujících podstatnou část fauny uvedených cizopasníků v podmínkách střední Evropy. Jsou to především zástupci rodů Dactylogyrus a Gyrodactylus a cizopasníci náležející do čeledi Diplozoidae. Doposud bylo osekvenováno celkem 29 druhů živorodých monogeneí rodu Gyrodactylus, přes 50 druhů vejcorodých monogeneí rodu Dactylogyrus a 6 druhů náležejících do čeledi Diplozoidae. Ve všech případech byly takto získány zcela originální údaje o vhodných molekulárně genetických markerech těchto cizopasníků. Lze řící, že z pohledu genetické analýzy fauny monogeneí střední Evropy, bylo analyzováno zhruha 50% fauny této oblasti. Dalším krokem bude sestavení molekulární fylogeneze těchto cizopasníků a srovnávací analýza dosavadních morfologických a molekulárně-genetických charakteristik umožňujících identifikaci jednotlivých druhů.

Studiu diverzity cizopasniků na úrovni jejich společenstev je v rámci cílů VZ věnována velká pozornost. Prováděna je komplexní analýza složení a struktury společenstev cizopasníků a jsou studovány jsou procesy ovlivňující časoprostorovu dynamiku těchto společenstev. Během řešení projektu bylo dosaženo řady významných poznatků o procesech formujících různé úrovně společenstev cizopasníků. Předmětem těchto analýz jsou nejen vliv abiotické povahy, např. teplota vody, znečištění vody případně povodně, ale také faktory biotické.

V tomto tématickém okruhu je prováděno komplexní studium introdukovaného cizopasníka kapra druhu Eudiplozoon nipponicum. Cenné je především to, že bylo dosaženo řady prioritních výsledků týkajících se procesu párování cizopasník a vývoje jeho nervosvalového systému v průběhu jeho ontogenetického vývoje.

1. Dlouhodobým cílem je studium některých aspektů infekčního onemocnění Lymeská borrelióza (LB) sledovaného ze zoologického a imunologického hlediska. Zaměřili jsme se na sledování interakcí mezi hematofágními členovci čeledí Culicidae a Ixodidae a savci čeledí Microtidae a Muridae ve vazbě na přenos možných patogenů. Výzkumná činnost se týkala sledování výskytu spirochet a jejich identifikace se zvláštním zřetelem na patogenní Borrelia burgdorferi s.l. na několika lokalitách v ČR. Průkaz infekčního agens se blíže zaměřuje na identifikaci a objevení nových antigenních struktur. Práce také zahrnuje studium imunitní odpovědi antigenů v obratlovcích, objasnění výskytu těchto patogenních spirochet i v jiných členovcích než klíšťatech Ixodes ricinus.

Žákovská, A., Dendis, M., Pejchalová, K., 2000: Spirochaetes in Aedes sp., Culex pipiens pipiens larvae and hibernating Culex pipiens molestus mosquitoes detected with dark field microscopy (DFM) and polymerase chain reaction (PCR) methods. Biológia Bratislava, 55: 663-666.

Čapková, L., Žákovská, A., Knoz, J., Dendis M., Šerý, O.: 2002: Further spirochaetes findings in Culex sp., Aedes sp. mosquitoes and in Ixodes ricinus ticks. Biológia Bratislava 57.

2. V letech 1998 – 2002 bylo vyšetřeno 3 346 klíšťat, 2700 dospělců a 1798 larev komárů, orgány z 219 drobných savců a 72 čmelíkovců na přítomnost spirochet, se zaměřením na Borrelia burgdorferi s.l. Celkem se podařilo vyšetřit 535 výplachů srdcí získaných z drobných savců na pozitivitu Borrelia burgdorferi s.l.. Systematické vyšetření členovců a savců bylo prováděno na 6 různých lokalitách ČR. Z tohoto množství se podařilo získat 13 izolátů spirochet z klíšťat Ixodes ricinus, 15 izolátů z drobných savců, 1 izolát z roztoče rodu Haemogamasus sp., 1 izolát z  dospělce Culex pipiens molestus, 1 izolát z larvy Cx. pipiens pipiens. Všech 31 vzorků spirochet bylo elektroforeticky rozděleno a proteiny porovnány se standardními kmeny metodou SDS – gradient PAGE. U izolátů z klíšťat byly 3 vzorky určeny jako Borrelia garinii, ostatní vzorky z klíšťat byly určeny jako B. afzelii. Také všechny izoláty z hlodavců byly B. afzelii. Izolát z roztoče (exoparazita hlodavců) byl rovněž B. afzelii. Jeden izolát z dospělého komára byl určen jako B. afzelii, izolát z larvy komára však neodpovídal svým proteinovým složením Borrelia burgdorferi s.l. K identifikaci izolátů byla použita nezávisle na předchozí metodě one tube nested PCR s primery pro flagellin druhů B. afzelii, B. garinii, B burgdorferi s. l. U 29 izolátů byla potvrzena přítomnost DNA Borrelia burgdorferi s.l., v jednom případě (izolát z larvy komára) nebyla DNA Borrelia burgdorferi s.l. prokázána. K potvrzení druhové příslušnosti izolovaných borrelií byla použita metoda restrikční analýzy PCR – RFLP. Tato metoda potvrdila výsledky získané metodou SDS – gradient PAGE. Výsledky stanovení metodami SDS – gradient PAGE, PCR, PCR – RFLP vzájemně korespondují a identifikaci izolátů i výsledky pozitivity vzorků je možno považovat za potvrzené.

Jako v předcházejících zprávách je nutno konstatovat, že jednotlivé biologické obory hodnoceného VZ mají velkou výhodu v dlouholeté tradici systematického výzkumu na PřF MU, blíže viz www stránky Pracovní skupiny BIODIVERZITA, ale také mateřských kateder KB a KZE. V uplynulých letech byly tyto systematické obory rozvíjeny i díky spolupráci s mnoha pracovišti doma i v zahraničí. Kvalitu těchto projektů dokládají i četné granty mnoha institucí, které tuto spolupráci zaštiťovaly. V průběhu řešení projektu jsou však, kromě klasických metod, postupně zaváděny i moderní metody využívající např. mol.-biol. poznatky, nové principy využití GIS atd. V současné době tak VZ napomáhá rozvoji nebo novému zavadení těchto současných metod, nyní již na většině oddělení.

Řešení probíhalo v návaznosti na ostatní taxonomicko-chorologické aktivity KB, zejména v souvislosti s grantovým projektem Květena České republiky GA ČR 206/99/1545 a GA ČR 206/01/1115. U aktuálně připravovaných svazků se pracovníci biosystematické skupiny podíleli spoluprací na redakčních úpravách 7. svazku (od r. 2001 P. Bureš, J. Danihelka a V. Grulich). U nyní zpracovávaného 8. svazku jsou to P. Bureš, J. Danihelka, V. Grulich, K. Kočí-EhrenbergerovÁ a P. Šmarda.

Při plnění výzkumného záměru probíhala úzká mezinárodní spolupráce s M. Valachovičem z Botanického ústavu SAV v Bratislavě (výzkum rašelinišť na Slovensku, koordinace české a slovenské fytocenologické databáze, studium diagnostických druhů středoevropských smrčin), R. Hrivnákem a K. Ujházym z VŠLD ve Zvolenu (studium mokřadní vegetace Slovenska, studium diagnostických druhů středoevropských smrčin), A. Exnerem a W. Willnerem z Univ. Wien (studium diagnostických druhů středoevropských smrčin), T. SPRIBILLEM z Univ. Göttingen (editace sborníku a příprava review o výzkumu diverzity vegetace boreálních jehličnatých lesů), J.H.J. SCHAMINÉEM, S.M. Hennekensem a R. HAVEMANEM z Alterra Green World Research z Wageningenu, NL (projekt evropské fytocenologické databáze a navazující aktivity zahrnující kompilaci a propojení druhových checklistů a vývoj software pro správu a analýzu fytocenologických databází).

Dipterologie je na KZE PřF MU orientována na biosystematiku, ekologii a částečně i na biomonitoring. Pracoviště je neformálním koordinačním centrem dipterologie v ČR a SR, a to jak v organizaci výzkumu, tak i v jeho prezentaci i setkáních i nadnárodního charakteru. Důležitá je rovněž řada neformálních spoluprací se zahraničnními dipterologickými pracovišti. Výčet desítek odborníků přesahuje prostorové možnosti této zprávy, je však snadno zjistitelný nahlédnutím do řady dále zmiňovaných monografií. V uplynulých letech byl dipterologický výzkum (zejména projekt Pálava) pokryt několika granty GA ČR (R. ROZKOŠNÝ, J. VAŇHARA). V 2001 byl ukončen GA ČR č. 206/99/1526 (R. Rozkošný), jehož výstupem byla monografie o čeledi Muscidae z roku 2002. Výzkum dvoukřídlého hmyzu v severních Čechách, konaný ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze, kryly v letech 1992-1999 projekty koordinátora výzkumu M. Bartáka. Podíl VZ spočíval v koordinaci přípravy a vydání dvoudílné monografie (J. Vaňhara). V současné době spolupráce pokračuje na výzkumu dvoukřídlých NP Podyjí, (nositel M. BARTÁK, spolunositel R. ROZKOŠNÝ - No. 206/02/0263/A).

V 2001 bylo zahájeno studium skupiny Enchytraeidae (J. Schlaghamerský), tato aktivita vyvolala okamžitou nabídku na spolupráci z Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích (V. PIŽL) a zařazení do grantového projektu.

Pokračovala spolupráce s Výskumným ústavem rastlinnej výroby v Piešťanech při využívání čmeláků v regeneraci genofondu jetelovin a s Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku při přípravě podkladů pro návrh prakticky zaměřeného grantu. Bude se jednat o vytváření trvalých lučních společenstev se zastoupením druhů vhodných pro podporu přirozených populací čmeláků.Ve spolupráci s Dr. Valterovou, hlavní řešitelkou a pracovnicí Ústavu organické chemie a biochemie v Praze, je řešen projekt GAČR (203/02/0158) na léta 2002-2004 ”Biosyntéza složek samčího značkovacího feromonu čmeláků, studium enzymově řízených esterifikačních a desaturačních procesů”, kde úkolem řešitele je dodávat biologický materiál k biochemickému výzkumu. Ve výzkumu opylujícího hmyzu a vztahů mezi opylovači a rostlinami pracuje řešitel již 28 let.

Vzhledem k šíři studované problematiky byl sestaven kolektiv specialistů pro jednotlivé skupiny vodních živočichů. S tímto kolektivem pracovníků je možno zpracovat podklady pro publikace check listů, map rozšíření a determinačních klíčů. Pracovníci KZE, odd. hydrobiologie pokrývají tyto skupiny vodních bezobratlých: J. Helešic – Plecoptera, Megaloptera a ve spolupráci s V. Uvírou Odonata, E. Sedlák – Trichoptera, S. Zahrádková – Ephemeroptera, J. Schenková – Oligochaeta, K. Brabec – Chironomidae a emeritní členové katedry – F. Kubíček – Crustacea, Oligochaeata, V. Opravilová – Protozoa, Nematoda, Rotatoria. Do řešení VZ jsou částečně zapojeni i DSP studenti J. Kopecký – Ostracoda (Cladocera), A. Mergl – Ephemeroptera, P. Komzák – Trichoptera, M. Horsák – Mollusca, M. Omesová – Copepoda, Harpacticoida, D. Vařecha – Rotatoria, J. Kroča – Plecoptera. Studenti magisterského studia řešili v roce 2002 nebo nadále řeší dílčí problematiku, a to P. Bartušek - Ephemeroptera, Plecoptera, Trichoptera CHKO Moravský kras, P. Večeřová – makrozooplankton tůní CHKO Pálava, K. Petřívalská – makrozoobentos CHKO Poodří, E. Nyklová a P. ŘeznÍčková – makrozoobentos drobných toků Podyjí, H. Kvardová - zooplankton tůní NP Podyjí, M. STRAKA – makrozoobentos drobných toků s vyššími obsahy železa na Českomoravské vrchovině, J. Flíčková – Odonata Jižních Čech, B. Starcová – rozšíření blešivců v ČR, A. Krausová – makrozoobentos řeky Ploučnice v bývalém VP Ralsko. Externě spolupracují T. Soldán – ENTÚ AV ČR a BF JU České Budějovice (Ephemeroptera a Plecoptera), J. Špaček – PřF UK Praha (Plecoptera, Trichoptera), V. Uvíra - PřF UP Olomouc (Odonata) a další. Dále spolupracujeme s  Biologickou stanicí Rakouské akademie věd v Lunzu – M. Leichtfried a F. Wagner; s Univ. f. Bodenkultur, Wien – O. Moog, W. Graf a O. Janecek; s Národním muzeem Slovinska a Slovinskou akademií věd – I. Sivec, C. Krusnik; s Komenského univerzitou v Bratislavě a Slovenskou akdemií věd – I. Krno, F. Šporka, M. Vranovský a další. Něktré problémy jsou konzultovány s B. Statzner z Univ. Lyon, s A. Hildrew, P. Schmidt a a. schmidt z Queen Mary College London, s J. Britain Univ. Oslo, s R.Wagner a P. Zwick z Max Planck Inst., Biol. Stat. Schlitz, aj.

Přehled předchozích projektů, na něž zčásti navazují výzkumy řešené v rámci VZ jsou GA ČR 204/93/2051(Kubíček), 206/94/1474, 206/99/1522 (Helešic) a dílčí projekty zadané MŠ ČR – PG 97126, MŽP ČR PPŽP 610/3/93 , s.p Diamo Dolní Rožínka (HS z let 1997 – 2001, Helešic), Zemědělská vodohospodářská správa (dříve Státní meliorační správa) (1997 - 2002, Zahrádková) a VÚV TGM Praha (SA/510/7/99 1999 – 2001, Zahrádková).

Probíhající výzkumy ve větší míře navazují na předchozí projekty. Úspěšnost projektů je garantována tradicí pracoviště, dlouholetou zkušeností řešitelů, úzkou spoluprací s ÚBO AV ČR a díky tomu také velmi dobrým přístupům k informacím. Z. Řehák je jako koordinátor za Českou republiku zapojen do mezinárodního projektu mapování netopýrů Karpat “Atlas of Bats of Carpathians” (ABC) probíhající pod patronací Ústavu systematiky a evoluce živočichů Polské akademie věd v Krakově (B. W. Woloszyn). V rámci tohoto projektu probíhá neformální spolupráce s koordinátory jednotlivých karpatských zemí, obzvláště se Slovenskem (M. Uhrin, B. Lehotská, R. Lehotský), Polskem (B. W. Woloszyn, T. Postawa, K. Kozakiewicz) a Ukrajinou (A. Bashta, W. Pokynchereda). Výzkum antipredačních strategií netopýrů vedl ke spolupráci s Univerzitou v Aberdeenu (J. Speakman, P. Racey). K. Petrželková absolvovala v rámci programu Socrates – Erasmus šestiměsíční pobyt u prof. Raceyho.

V současnosti je při studiu netopýrů věnována nemalá pozornost dvojčatným druhům - Pipistrellus pipistrellus v. P. pygmaeus. Při studiu této problematiky se v současnosti v rámci projektu GA ČR (č. 206/02/0961) prohlubuje spolupráce s Katedrou zoologie PřF UK (I. Horáček).

Přehled předchozích projektů, na něž zčásti navazují výzkumy řešené v rámci VZ jsou GA ČR 204/93/2241, 206/99/1519 (J. Gaisler) GA AV ČR 66907 a dílčí projekty zadané AOPK (M 44/2 - HS 27/94, GA/747/93 - HS30/95, HS32/96, HS55/97, HS56/97, HS63/98, HS64/98).

Pracoviště oddělení parazitologie KZE úzce spolupracuje s řadou tuzemských pracovišť (Ústav biologie obratlovců AV ČR, Brno, Parazitologický ústav AV ČR, Č. Budějovice, Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický, Vodňany, Katedra parazitologie Karlovy univerizity, Praha, Veterinární a farmaceurická univerzita, Brno.) V souvislosti s řešení cílu VZ se uspěšně rozvíjí spolupráce s partnery ve Francii (Prof. S. Morand, Dr. P Sasal) , Velké Británii (D.W. Halton, C.O Cunningham), Itálii (S. D´Amelio), Finsku (T. Valtonen) a Polsku (M Popiolek).

Projekt navazuje na granty GA ČR 508/93/2049 (Gelnar) 1993-1995, 524/98/0940 (Gelnar) 1998-2000, 524/00/0844, GA AV ČR No. A 6093104 a Fondu rozvoje VŠ MŠMT F 917/2000 (Hodová, Gelnar) a BARRANDE 2000-023-1 (Gelnar) 2000-2002.

Spolupráce s Ústavem biologie obratlovců AVČR, Brno, odd. medicínské biologie, Valtice (J. Halouzka) a s Univerzitou v Poznani, Katedra fyziologie živočichů. Do výzkumné práce na VZ jsou významně zapojeni také studenti, kteří se částečně podíleli na řešení dané problematiky v diplomových a disertačních pracích. V roce 2002 2 studenti obhájili DP týkající se části VZ, 7 studentů pokračuje v řešení problematiky v DP a v 2003 tyto práce budou obhájovány. Do DSP studia byly přijati 4 studenti, jejichž disertační práce se částečně týkají tématu řešeného v rámci VZ.

Na VZ pracovalo v průběhu roku celkem 34 pracovníků, z toho 21 akademických pracovníků, 6 emeritních a 7 neakademických pracovníků, všichni s částečným úvazkem (zbylá část na katedrách). Ve schváleném projektu bylo plánováno přijetí 6 nových pracovníků na dobu trvání tohoto VZ. Plán byl naplňován sjednáváním pracovních smluv na dobu určitou, a to tak, že obě botanická oddělení obsazovala max. 2 pracovní místa a celkem 4 přepočtená místa oddělení zoologická. Na takto vytvořených místech pracovali v 2002 výše uvedení emeritní pracovníci (J. Gaisler, J. Knoz, J. Kubíček, V. Opravilová, V. Řehořek, J. Vicherek, přepočteno dohromady: úvazek 1,0), neakademičtí pracovníci S. Pekár (0,2), j. ROZEHNAL (1,0, vzhledem k zahraničnímu pobytu v r. 2002 neplacené volno), J. Schenková (0,2), V. Slezáková (0,2), chod molekulárně biologické laboratoře KB zajišťovala L. Horová (1,0). Uvedené úvazky nejsou stabilní a jsou měněny podle potřeb VZ. Celkem 3 studenti DSP studia pomáhali jako techničtí pracovníci se shromažďováním a vyhodnocováním dat (max. po 0,5 – J. Horsáková, P. MÜckstein, E. Řehulková). Celkem 29 diplomantů, 34/15 studentů inter./komb. Formy DSP bylo v 2002 navázáno na VZ při řešení svých diplomových nebo disertačních prací. V přehledu se pracovníci a studenti podíleli na řešení záměrů jednotlivých pracovních skupin VZ takto (vedoucí podtrženi):

• akademičtí pracovníci: P. Bureš, O. Rotreklová a zčásti též J. Danihelka a V. Grulich
• emeritní pracovníci: V. Řehořek
• neakademičtí pracovníci: L. Horová (vedoucí laboratoří molekulární systematiky rostlin laboratoře průtokové cytometrie)
• interní studenti DSP: K. Kočí-Ehrenbergerová,, S.D. Stoneberg-Holt, P. Šmarda

• akademičtí pracovníci: M. Chytrý, J. Unar, L. Tichý. Částečně přispívají také J. Danihelka a V. GRULICH, kteří ale část svého tvůrčího výkonu vykazují za biosystematickou část VZ.
• emeritní pracovníci: J. Vicherek
• interní studenti DSP: P. Hájková, M. HAVLOVÁ, I. KUŽELOVÁ, J. NAVRÁTILOVÁ, Z. Otýpková, J. ROlEČEK, P. ŠPAČKOVÁ
• studenti kombinované formy DSP: M. HÁJEK, V. HORÁKOVÁ, M. Kočí, Z. Lososová, I. Sedláková, K. ŠUMBEROVÁ

• akademičtí pracovníci: J. Vaňhara, R. Rozkošný, J. Schlaghamerský
• neakademičtí pracovníci: S. Pekár, J. Rozehnal - v zahraničí, neplacené volno, V. Slezáková
• interní studenti DSP: J. Horsáková, P. MÜckstein
• studenti kombinované formy DSP: H. Hiršová
• diplomanti: P. Bína, K. Marsová
• externí spolupracovníci: R. Vlk (PedF MU)

• akademičtí pracovníci: V. Ptáček (vedení celého kolektivu této katedry zapojeného do VZ, viz i paraziti obratlovců)
• diplomanti: J. Hniličková (obhájena DP)
• externí spolupracovníci: M. VANĚK, (MU, PřF), J. Drobná - VÚRV Piešťany, SR

• akademičtí pracovníci: J. Helešic, O. Komárek, E. Sedlák, S. Zahrádková
• emeritní pracovníci: F. Kubíček, V. Opravilová
• neakademičtí pracovníci: J. Schenková
• interní studenti DSP: M. Horsák, P. Komzák, M. Omesová, J. Kroča
• studenti kombinované formy DSP: J. Kopecký, A. Mergl, J. Špaček, D. VAŘECHA, M. KUBLÁKOVÁ
• diplomanti: J. Flíčková, H. Kvardová, E. Nyklová, K. PetřÍvalská, P. Řezníček, P. Řezníčková, M. Straka, P. Večeřová
• externí spolupracovníci: T. Soldán - BF JU České Budějovice, J. Špaček – PřF UK Praha, V. Uvíra - PřF UP Olomouc, bývalí diplomanti katedry: D. Vařecha, K. Brabec – PřF MU

• akademičtí pracovníci: Z. Řehák
• emeritní pracovníci: J. Gaisler
• interní studenti DSP: T. Bartonička, H. Berková, K. Janečková, E. Jánová, K. Petrželková, M. Pokorný. M. Šugerková, I. Baroň (geologie)
• studenti kombinované formy DSP: M. Gajdošík
• diplomanti: A. Bielik, M. Krupová, M. Kernstocková, Š. Lučeničová, K. Růžičková
• externí spolupracovníci: J. Bryja (ÚBO AV ČR, Brno), J. Zukal (ÚBO AV ČR, Brno)

• akademičtí pracovníci: M. Gelnar, B. Koubková, I. Matějusová (v zahraničí)
• interní studenti DSP: R. Blažek, J. Jarkovský, M. Ondračková, E. Ottová, E. Řehulková, T. Zurawski
• postdok: A. ŠIMKOVÁ (do 1.9.2002 v zahraničí)
• studenti kombinované formy DSP: I. Hricová, D. Kadlec
• diplomanti: M. Dávidová, K. Kořínková, M. Mazourková, M. Nováková, I. Přikrylová, R. Sonnek

• akademičtí pracovníci: A. Žákovská, O. Šerý
• emeritní pracovníci: J. Knoz
• neakademičtí pracovníci: R. Hladilová, H. Kulová
• diplomanti: A. Biedrawa, H. Dančáková, A. Holíková, H. Martiníková, M. Mejzlíková, P. Nejedlá, J. Netušil
• interní studenti DSP: E. Janouškovcová, K. Pejchalová, S. Šikutová, K. Vostál
• externí pracovník: J. Halouzka (ÚBO AV ČR, Brno)

Díky zdrojům z VZ jsou jednotlivá pracoviště vybavována stále dokonalejším technickým zázemím. Největší část prostředků, investičních i neinvestičních z VZ (ale i z prostředků kateder a grantů) je tak soustavně investována na doplňování scházejícího nebo obměnu zastaralého HW zařízení a optiky. V r. 2002 to byly zejména špičkové mikroskopy Olympus, včetně různých doplňujících komponentů (např. analýza obrazu), výkoné PC a notebooky pro přípravu mapových podkladů, sběru dat v terénu aj. Významnou součástí budování kvalitního technického zázemí je zřizování nových laboratoří využívajících současné molekulárně biologické poznatky i genetické metody (viz dále). V tomto trendu bude pracoviště VZ i nadále pokračovat.

Kultivační plochy: Prostory pro kultivaci Eleocharis poskytla zčásti botanická zahrada. Záhony pro vzorky Festuca a Hieracium byly poskytnuty katedrou anatomie a fyziologie rostlin. Další plochy pro kultivace shromážděných kolekcí byly poskytnuty na základě spolupráce se Šlechtitelským ústavem v Hladkých Životicích a s Výzkumným ústavem pícninářským v Troubsku.

Práce se uskutečňují v prostorách katedry botaniky PřF MU. Rozsah pracovních prostor je vzhledem k potřebám stále více nedostatečný, není však dosud omezující pro plnění úkolů VZ. Pracoviště je díky VZ a navazujícím grantům dobře vybaveno základní výpočetní technikou, nedostatky jsou však zejména ve vybavení moderními geoinformačními nástroji pro analýzu dat o biodiverzitě sbíraných v geografickém prostoru. Průběžně zastarává software, který bude nutno v budoucnu výrazněji obnovit.

Prostorům KZE, využívaným ke studiu bezobratlých, schází hlavně vlastní laboratoř a pracovna pro DSP studenty, kteří jsou zatím v prostorách pro diplomanty katedry. Plánované rozšíření kapacity oddělení přestěhováním entomologických sbírek do adaptovaných půdních prostor se neuskuteční, vzhledem k zamítnutí tohoto investičního záměru. Pracoviště je díky VZ vybavováno v posledních letech kvalitní optikou fy Olympus i počítačovou technikou velmi dobré úrovně. Vzhledem k jejímu rychlému vývoji je však potřeba ji soustavně modernizovat a doplňovat.

Stálí akademičtí zaměstnanci (2) disponují vlastními pracovnami a PC. Studenti DSP a diplomanti využívali pracovnu ve Vertebratologických sbírkách (2-4 studenti) a Laboratoř systematické zoologie (2-4 studenti). Vzhledem k vysokému počtu studentů jsou prostorové podmínky neuspokojivé. Situace je řešena ve spolupráci s ÚBO AV ČR, kde je dislokována část studentů a někteří doktorandi zde maji částečný úvazek.

Pracoviště je nyní relativně dobře vybaveno terénními i laboratorními přístroji. Přístrojové a technické vybavení tvoří např. stereomikroskop OLYMPUS, digitální handycamkordér SONY, 2 notebooky ACER, 2 pasívní infračervené monitory pohybu TRAIL MASTER, systém pro dlouhodobé on-line nahrávání obrazu ve tmě (průmyslová kamera s 12 IR diodami, digitální záznamník AVC 720, monitor), detektory ultrazvuku (D100 – 1 kus, D200 – 3 ks, D240 – 1 kus, D240x – 1 kus, D970 – 1 kus), telemetrická souprava (7 transmitterů HOLOHIL, 1 širokopásmový přijímač, 2 YAGI antény), navigátor GPS 12XL, DAT-magnetofon SONY, profesionální terénní magnetofon SONY, 2 nahrávací stereo-walkmany (AIWA, CASIO), datalogger pro dlouhodobé měření teploty a vlhkosti vzduchu ONSET, digitální teploměr a vlhkoměr, teploměr LUTRON TM 2000 se zabudovaným infračerveným senzorem a s externí termosondou GTF 300 pro měření povrchové teploty vzdálených objektů, resp. pro přesná měření teploty vzduchu, luxmetr LUTRON LX 105, datalogger LUTRON DL 9601 pro načítání dat z přístrojů fy LUTRON, 2 ruční radiostanice, digitální posuvné měřítko, UV past na hmyz, živochytné pasti na drobné zemní savce (100 ks), standardní sklapovací pasti (cca 800 ks), japonské nárazové sítě na odchyt netopýrů, software na analýzu ultrazvuku BatSound, software zpracování dat přímo z měřicích přístrojů SW U801a obslužný software k načítání dat z dataloggeru SW D003, horské kolo na rychlé přesuny v terénu (telemetrie, doprava na lokalitu).

Pracoviště je referenční laboratoří firmy OLYMPUS pro Českou republiku a je vybaveno několika špičkovými mikroskopickými systémy (BX 50 + Nomarski DIC + fotosystém PM10 + záznamový video systém a kreslicí zařízení; fluorescenční BX 60 + Nomarski DIC + fotosystém PM30; inverzní mikroskop IMT 2 + fázový kontrast + Nomarski a preparační stereomikroskop SZH 10 + kreslicí zařízení. Ke dvěma mikroskopům je připojen systém pro digitální analýzu obrazu OLYMPUS Micro Image. Z prostředků VZ byl zakoupen fázový mikroskop BX50 s kreslicím zařízením (1999) a fázový mikroskop BX51 s analýzou obrazu OLYMPUS Micro Image (2001).

V roce 2002 proběhla rekonstrukce 2 místností, které byly začlěněny do stávající jednotky nových laboratoří imunologie a neurofyziologie. V letošním roce byla také opatřena nezbytnou hygienickou smyčkou pro práci s infekčním materiálem. Pro výzkumnou práci byl zakoupen hlubokomrazící box, Dewarova nádoby na přechovávání kultur borrelií a binokulární mikroskop SZX-9.

Publikační aktivity pracoviště zahrnují práce s vročením 2002, zvlášť jsou pak vyčleněny publikace “v tisku”. Práce s vročením 2001 (2000), vydané teprve v průběhu roku 2002, jsou rovněž vyčleněny zvlášť. Je samozřejmé, že zde uvedené počty publikací jsou pouze orientačním kritériem, protože zahrnují jak časopisecké příspěvky a kapitoly v knihách, tak ostatní druhy publikací. Pouze monografie jsou vyznačeny tučným tiskem.

V  1999 byl odhadnut počet publikací pro rok 2002 na 16 prací a 2 www instalace. Po sumaci publikací s vročením 2002 je v kapitole Dosažené výsledky této zprávy uvedeno celkem 75 prací časopiseckých a kapitol z knih a 4 monografie. Na této publikační aktivitě se podílela jednotlivá oddělení takto: Biosystematika rostlin 34, Geobotanika 16, Biosystematika a ekologie bezobratlých-KZE: 2 monografie+1 čas. příspěvek a 6 postdoc publikací;-KSFŽOZ: 2, Hydrobiologie 4, Drobní savci 2 monografie a 6 čas. příspěvků, Paraziti obratlovců-KZE: 11;-KSFŽOZ: 1. Na 28 navštívených konferencích bylo uvedeno 82 konferenčních příspěvků + 6 postdoc (z toho 10 abstraktů v SCI časopisu). Do těchto konferenčních aktivit byla zapojena také celá řada studentů DSP a diplomantů. V tisku je dosud (ať z minulých let nebo nově předloženo v 2002) celkem 70 prací + 3 postdoc, podle oddělení je to: Biosystematika 7, Geobotanika 16+1 postdoc, Biosystematika a ekologie bezobratlých-KZE: 7+2 postdoc.;-KSFŽOZ: 2, Hydrobiologie 13, Drobní savci 8, Paraziti obratlovců-KZE: 11;-KSFŽOZ: 6. Byly provedeny 2 www instalace. V 2002 byly jestě vytištěny práce nesoucí vročení 2001 nebo dokonce 2000. Celkem 24 prací bude tak zpětně doplněno do sumací příslušných let, včetně www stránek http://elanor.sci.muni.cz/zoolecol/biodivst/ Všechny publikace za 2002 (i roky předcházející) jsou v kopii nebo jako separaty k nahlédnutí u vedoucího řešitele projektu.

Kontaktní adresa: vanhara@sci.muni.cz