hlavní stránka | obsah | učebnice | mapa webu | o autorech | rejstřík |
7.13.1.3
Propojení sítí ve fylosilikátech
7.13.1.4
Klad vrstev ve fylosilikátech
7.13.1.5 Klasifikace fylosilikátů
7.13.2 Skupina serpentinu – kaolinitu
7.13.3 Skupina mastek – pyrofylit
Fylosilikáty
jsou minerály, které mají vrstevní stavbu struktury a splňují i další
kritéria, která je řadí právě do této skupiny. Velmi často používaným
označením je pojem „jílové minerály“, který je ale obecnějším termínem.
Mezi jílové minerály řadíme nejen všechny fylosilikáty, ale i některé
oxidy a hydroxidy, které dodávají jílové hmotě plasticitu, a které ji
vytvrzují po vypálení. Jílové minerály jsou hojně přítomny nejen ve
starších horninách (především sedimetárních), ale jsou základem recentních
sedimentů a půd. Z tohoto pohledu má jejich studium velký význam.
Základní
stavební jednotkou všech fylosilikátů je tetraedr SiO4, který se
třemi kyslíky propojuje do dvojrozměrných nekonečných sítí (obrázek
713-1), kolmých na směr [001]. Z hlediska celkové struktury se rozlišují
tzv. planární fylosilikáty, kde sítě tetraedrů jsou skutečně rovinné
(např. slídy, kaolinit) a neplanární fylosilikáty, ve kterých je
periodicita vrstev narušována nebo jsou vrstvy ohnuté, případně
cylindricky stočené (např. antigorit, chrysotil). Obecnou vlastností
fylosilikátů je dokonalá štěpnost podle báze (001).
Jak
bylo uvedeno, základem struktury fylosilikátů je dvojrozměrně periodická síť
tetraedrů SiO4 (obrázek 713-1), které jsou vzájemně propojeny třemi
vrcholy a čtvrtý směřuje kolmo nad rovinu sítě. V ideálním případě
má tato síť hexagonální symetrii. Základní motiv tvoří jednotku (Si2O5)-2.
Do tetraedrických pozic mohou vstupovat i atomy hliníku, které mohou obsadit maximálně
1/2 tetraedrů. V takovém případě se tetraedrická síť deformuje a
její symetrie je nižší než hexagonální (obrázek
713-2).
Nedílnou
součástí struktury fylosilikátů jsou sítě oktaedrů M(O,OH)6,
které spolu sdílejí nejen vrcholy, ale i polovinu hran (obrázek
713-3).
Oktaedry jsou seskládány plochou oktaedru kolmo k [001], takže tři anionty
kyslíku (nebo hydroxylu) tvoří spodní vrstvu a tři anionty tvoří horní
vrstvu a mezi vrstvami jsou uloženy oktaedrické kationty, nejčastěji Al, Fe
a Mg (obrázek 713-4). Podle obsazení strukturních pozic v oktaedrické síti
rozlišujeme:
trioktaedrické
sítě jsou obsazovány dvojmocnými kationty (nejčastěji Mg a Fe) tak, že všechny
oktaedrické pozice jsou obsazeny (obrázek 713-5). Trioktaedrická síť je
celkově elektricky neutrální. Ve starším pojetí se tato síť označovala
jako vrstva brucitového typu.
dioktaedrické
sítě jsou obsazovány trojmocnými kationty (nejčastěji Al a Fe+3)
tak, že dvě ze tří oktaedrických pozic jsou obsazeny a třetí je vakantní
(obrázek 713-5). Celkově je dioktaedrická síť elektricky neutrální. Ve
starším pojetí se tato síť označovala jako vrstva gibbsitového typu.
Ve
strukturách skutečných minerálů existuje velké množství izomorfních záměn
a poruch v periodicitě, takž za dioktaedrickou síť je pokládána taková,
kde na tři oktaedrické pozice připadá průměrně více než než 2,5 kationtu a
trioktaedrická je taková, kde je tento počet menší než 2,5 kationtu.
Ve
strukturách fylosilikátů se jednotlivé typy sítí mohou propojovat následujícími
způsoby:
Dvě
tetraedrické sítě se propojují vrstvami bazálních kyslíků prostřednictvím
slabých van der Waalsových mezimolekulových sil (obrázek
713-6) nebo prostřednictvím
mezivrstevního kationtu (obrázek 713-7).
Tetraedrická
síť se propojuje přes apikálními kyslíky s kyslíky vrstvy oktaedrické (obrázek
713-8), nebo se mohou propojovat bazální kyslíky tetraedrické sítě
s hydroxylovými skupinami sítě oktaedrické prostřednictvím vodíkových
vazeb (obrázek 713-9).
Způsob
propojení apikálních kyslíků tetraedrické sítě se sítí oktaedrickou je
důležitý z hlediska další klasifikace fylosilikátů. Vznikají dva
typy vrstev:
Vrstvy
1:1 (též vrstvy t-o) jsou takové, kde se propojuje jedna tetraedrická s jednou
oktaedrickou sítí (obrázek 713-10). Tetraedrická a oktaedrická síť mají
jednu společnou rovinu kyslíkových atomů (obrázek
713-8).
Vrstvy
2:1 (též vrstvy t-o-t) jsou spojením jedné oktaedrické a dvou tetraedrických
sítí (obrázek 713-11). Tetraedrické sítě mají opačnou polaritu, tedy připojují
se každá z jedné strany svými apikálními kyslíky k síti
oktaedrické.
Vrstvy,
popsané v předcházející kapitole
7.13.1.3., jsou ve struktuře
fylosilikátů mezi sebou kombinovány a leží kolmo na krystalografickou osu c.
Klad vrstev může být pravidelný, ale velmi často vznikají různé typy
nepravidelností, takže polytypie je u fylosilikátů zcela běžným jevem.
Prostor mezi jednotlivými vrstvami se označuje jako mezivrství, kombinace
jedné vrstvy a mezivrství vytváří základní strukturní jednotku fylosilikátu
(obrázek 713-12), která rovněž definuje jeho složení.
Jednotlivé
vrstvy ve struktuře fylosilikátů mohou být elektricky neutrální nebo díky
některým substitucím mohou mít určitý záporný elektrický náboj. Na
velikosti tohoto náboje závisí mechanismus vzájemné vazby vrstev ve struktuře.
Je-li tento náboj malý, jsou vrstvy vázány slabými mezimolekulovými silami
nebo vodíkovými můstky přes molekuly vody. Přesahuje-li náboj vrstvy
hodnotu 0,5, je propojení vrstev obvykle realizováno pomocí mezivrstevních
kationtů (zpravidla jednomocné kationty Na a K, výjimečně Ca+2).
Klasifikace fylosilikátů doporučená komisí IMA
zohledňuje následující kritéria:
typ vrstev (1:1 nebo 2:1)
typ mezivrství (obsah vody nebo mezivrstevního kationtu)
náboj vrstvy (v závislosti na substitucích)
typy oktaedrických sítí (di- nebo trioktaedrické)
celkové chemické složení.
Základní klasifikace fylosilikátů je následující:
skupina
serpentinu – kaolinitu.
Minerály obsahují vrstvy typu 1:1, náboj vrstev je obvykle x = 0 (obrázek
713-13), v mezivrství mohou být nejvýše molekuly H2O. Mezi
minerály s trioktaedrickým typem sítí patří lizardit, cronstedtit,
nepouit a nevrstevnaté typy antigorit, chrysotil. Dioktaedrickou síť obsahují
minerály kaolinit, dickit, nakrit nebo halloysit.
skupina
mastku – pyrofylitu.
Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, náboj vrstev je obvykle x = 0 (obrázek
713-14), v mezivrství není přítomen žádný materiál. Mezi minerály
s trioktaedrickým typem sítí patří mastek, dioktaedrickou síť
obsahuje pyrofylit.
skupina
slíd. Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, náboj vrstev
je obvykle x = 0,6 – 1. V mezivrství jsou přítomny jednomocné
nehydratované kationty (obrázek 713-15). Mezi minerály s trioktaedrickým
typem sítí patří annit, (biotit), flogopit, polylitionit nebo trilitionit,
dioktaedrickou síť obsahují muskovit, seladonit, illit nebo glaukonit.
skupina
křehkých slíd.
Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, náboj vrstev je obvykle x = 1,8 – 2. V mezivrství
jsou přítomny dvojmocné nehydratované kationty. Mezi minerály s trioktaedrickým
typem sítí patří clintonit, dioktaedrickou síť obsahuje margarit.
skupina
smektitů. Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, náboj
vrstev je obvykle x = 0,2 – 0,6. V mezivrství jsou přítomny hydratované
vyměnitelné kationty (obrázek 713-16). Mezi minerály s trioktaedrickým
typem sítí patří saponit nebo hektorit, dioktaedrickou síť obsahují
montmorillonit, nontronit nebo beidellit.
skupina
vermikulitu. Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, náboj
vrstev je obvykle x = 0,6 – 0,9. V mezivrství jsou přítomny hydratované
vyměnitelné kationty. Jediným minerálem skupiny je vermikulit, který může
mít trioktaedrickou nebo dioktaedrickou formu.
skupina
chloritů. Minerály obsahují vrstvy typu 2:1, které
jsou ještě proloženy jednou oktaedrickou vrstvou. Někdy se chlority označují
jako fylosilikáty typu 2:1:1 (obrázek 713-17). Náboj vrstev je variabilní, v mezivrství
je uložena oktaedrická síť. Klasifikace se provádí podle typu oktaedrické
sítě ve vrstvě 2:1 a podle typu oktaedrické sítě v mezivrství. Mezi
tri-tri-chlority patří pennin, klinochlor nebo chamosit, di-di-chloritem je
donbasit a di-tri-chlority jsou cookeit a sudoit.
skupina
pravidelně smíšených struktur.
Patří sem fylosilikáty, ve kterých dochází k prorůstání základních
strukturních jednotek různých typů. Většinou se jedná o prorůstání
nahodilé, v případech, kdy se jedná o pravidelnou změnu, používají
se některé speciální názvy, např. hydrobiotit (biotit/vermikulit),
rectorit (dioktaedrická slída/dioktaedrický smektit) nebo corrensit (trioktaedrický
chlorit/trioktaedrický smektit).
Tato skupina minerálů obsahuje vrstvy typu 1:1, které jsou propojeny pomocí vodíkových vazeb. Trioktaedrické minerály mají v oktaedrických sítích převahu dvojmocného kationtu Mg, který bývá částečně zastupován Fe. Z planárních fylosilikátů sem řadíme lizardit, z neplanárních antigorit a chrysotil. V oktaedrických sítích dioktaedrických minerálů skupiny převažuje trojmocný hliník a oktaedrické pozice jsou z 1/3 vakantní, takže dochází k posunům koordinačních aniontů podél sdílených hran a tím k „natažení“ celé sítě. Vzdálenost vrstev 1:1 v kaolinitu je v ideálním případě 7,14 Å. Do skupiny patří minerály kaolinit, dickit a nakrit, které se liší v distribuci vakancí oktaedrické sítě.
Chemické
složení lze vyjádřit jako Mg3Si2O5(OH)4,
do oktaedrických pozic může vstupovat i menší množství Fe+2,
Fe+3 a Al.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
domatické). Tetraedrická a oktaedrická síť ve struktuře antigoritu nemají
vzájemně odpovídající rozměry, takže při jejich spojení do vrstvy 1:1
dochází k deformacím, které vedou ke zvlnění vrstev. Zvlnění je způsobeno
otočením dvojvrstvy po cyklech 10 – 20 tetraedrů (obrázek
713-18).
Antigorit tedy patří do skupiny neplanárních fylosilikátů. Vzácnější
forma antigoritu má rombickou symetrii. Mřížkové parametry: a = 43,522; b =
9,253; c = 7,262; b
= 91,32°; Z = 16.
Krystaly jsou vzácné, destičkovité nebo lištovité.
Tvoří převážně šupinkaté, lištovité nebo celistvé agregáty (obrázek
713-19).
Fyzikální vlastnosti: T = 3 – 4; H = 2,5 – 2,6.
Barva je bílá, žlutá, zelená nebo hnědá, lesk je skelný nebo slabší.
Je dokonale štěpný podle báze (001). Pro určování jsou důležité optické
vlastnosti antigoritu.
Vzniká při zvětrávání olivínu ultrabazických
a bazických hornin spolu s dalšími minerály serpentinové skupiny. Z
ultrabazických hornin (převážně peridotitů) tak vznikají serpentinity
(hadce) – Borek u Golčova Jeníkova, Hrubšice, Letovice,
Věžná. Může
rovněž vznikat jako jeden z produktů bastitizace – rozpadu pyroxenů.
Vzácně se objevuje v některých mramorech.
Jeho výskyt není pravděpodobně tak běžný jak
se předpokládá, těžko se odlišuje především od lizarditu.
Chemické složení je stejné jako u antigoritu Mg3Si2O5(OH)4,
v oktaedrických pozicích je dominantní Mg, může ale vstupovat i menší množství
Fe nebo Al. V tetraedrických pozicích je jen nepatrná substituce Al za
Si.
Symetrie je trigonální, vyskytuje se nejčastěji
ve formě polytypu 1T nebo 2H1. Tetraedrická i trioktaedrická síť
je jen minimálně deformovaná, takže se jedná o typicky planární fylosilikát
(obrázek 713-20). Mřížkové parametry (1T): a = 5,31; c = 7,31; Z = 2. Práškový
RTG difrakční záznam je na obrázku 713-21.
Tvoří jemně zrnité až celistvé nebo šupinkaté
agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 2,5; H = 2,5 – 2,6.
Barva je bílá nebo zelená. Je dokonale štěpný podle báze.
Tento minerál je opomíjenou, ale významnou složkou
serpentinitů.
Chemické složení odpovídá teoretickému vzorci
Mg3Si2O5(OH)4, v oktaedrických
pozicích je dominantní Mg, může ale vstupovat i menší množství Fe nebo
Al. V tetraedrických pozicích je jen nepatrná substituce Al za Si.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické, polytyp 2M) nebo rombická (polytyp 2Or). Ve struktuře jsou
tetraedrické a dioktaedrické sítě deformovány tou měrou, že se stáčejí
do trubičkovitých útvarů s vnějším průměrem do 30 nm (obrázek
713-22). Směr trubiček je u ortochrysotilu ve směru osy a, u
parachrysotilu (také rombická symetrie) podle osy b. V přírodě
nejčastější monoklinický chrysotil má trubičky stočeny spirálovitě.
Vnitřní část trubiček bývá vyplněna amorfní silikátovou hmotou. Mřížkové
parametry (2M): a = 5,313; b = 9,12; c = 14,637; b
= 93,167°; Z = 4; polytyp 2Or: a = 5,34; b = 9,25; c = 14,2. Práškový RTG
difrakční záznam je na obrázku 713-23.
Tvoří rovnoběžně vláknité agregáty
(obrázek 713-24), vlákna jsou ohebná.
Fyzikální vlastnosti: T = 2,5; H = 2,5 – 2,6.
Barva je bílá nebo světle zelená, lesk je hedvábný. Pro určování jsou
vhodné optické vlastnosti chrysotilu.
Podobně jako antigorit vzniká přeměnou olivínu v ultrabazických
horninách a stává se tak hlavní složkou serpentinitů. V tělesech může
tvořit žilky ve formě azbestu (Mirovice, Nová Ves u Biskupic). Ojediněle se
vyskytuje v mramorech a erlánech.
Na některých světových lokalitách je těžen pro
průmyslové využití.
Chemické složení je definováno vzorcem Al2Si2O5(OH)4,
izomorfní vstup Mg nebo Fe je obvykle zanedbatelný (obrázek
713-25).
Symetrie je triklinická (oddělení pediální). Častým
polytypem je 1T nebo vysoce neuspořádaný 1Md. Vrstvy typu 1:1 jsou
složeny z tetraedrické a dioktaedrické sítě, mezivrstevní prostor je
prázdný, propojení vrstev je provedeno vodíkovou vazbou (obrázek
713-26). Mřížkové
parametry: a = 5,154; b = 8,942; c = 7,401; a
= 91,69°; b
= 104,61°; g
= 89,82°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na
obrázku 713-27.
Obvykle tvoří zemité agregáty tenkých destiček
nebo šupinek pseudohexagonálního tvaru (obrázek
713-28). Někdy jsou destičky
uspořádány podle bazálních ploch do pokroucených sloupečků. Vzácné
jsou vláknité agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 1,5 – 2; H = 2,6. Barva
je bílá, žlutá nahnědlá nebo načervenalá. Ve vlhkém stavu je plastický.
Štěpnost je dokonalá podle (001), ale obvykle ji nelze určit.
Je typickým produktem alterace živců kyselých
magmatických hornin v teplém a vlhkém klimatu, v některých
oblastech vznikají rozsáhlá zvětralinová ložiska. Kaolinit je součástí
„kaolínu“, což je reziduální přeplavená hornina, obsahující vedle práškového
kaolinitu rovněž zrna křemene, případně další minerály. V České
republice je řada významných ložisek v okolí Karlových Varů a Plzně
(Sedlec, Podlesí, Horní Bříza, Kaznějov), v okolí Znojma (Únanov) nebo v žulovské
pahorkatině (Vidnava). Ložiska kaolinu mohou vznikat i zvětráváním živci
bohatých rul (Veverská Bitýška).
Kaolinit je významnou surovinou k výrobě
porcelánu a keramiky.
Oba minerály mají složení shodné s kaolinitem
Al2Si2O5(OH)4, izomorfní příměsi
jsou minimální.
Symetrie obou minerálů je monoklinická (oddělení
monoklinicky domatické). Dickit tvoří polytyp 2M1 a nakrit polytyp
2M2. Struktury se liší především ve vzájemném posunu a otočení
při kladu vrstev (obrázek 713-29). Mřížkové parametry dickitu: a = 5,138;
b = 8,918; c = 14,389; b
= 96,74; Z = 4; nakrit: a = 8,906; b = 5,146; c = 15,664; b
= 113,58; Z = 4. Práškové RTG difrakční záznamy jsou na obrázku
713-30.
Vzácné krystaly jsou tabulkovité, většinou tvoří
jemně šupinkaté nebo celistvé agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 1; H = 2,6. Barva obou
minerálů je bílá nebo světle žlutá. Pokud zvlhnou, jsou plastické. Štěpnost
podle (001) nebývá patrná.
Dickit i nakrit vznikají v hydrotermálních
podmínkách na rudních žilách nebo greisenech (Horní Slavkov, Krupka).
Objevují se i v dutinách pelosideritů.
Minerály této skupiny jsou tvořeny vrstvami 2:1,
které mají prakticky nulový náboj (obrázek
713-31). Mezivrstevní prostor
je prázdný, vrstvy jsou vázány převážně van der Waalsovými
mezimolekulovými silami. Trioktaedrickým zástupcem je mastek, dioktaedrickou
síť obsahuje pyrofylit.
Složení mastku je definováno vzorcem Mg3(Si4O10)(OH)2,
Mg může být nahrazováno Fe a Al, vstup Al do tetraedrické sítě je velmi
omezený.
Symetrie je triklinická, popsány byly i monoklinické
polytypy. Variabilita v kladu vrstev 2:1 je poměrně značná. Struktura
je definována kladem vrstev 2:1 (obrázek 713-32). Mřížkové parametry: a =
5,29; b = 9,173; c = 9,46; a
= 90,46°; b
= 98,68°; g
= 90,09°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-33.
Krystaly jsou tence tabulkovité, častěji tvoří
jemně zrnité až celistvé agregáty (obrázek
713-34).
Fyzikální vlastnosti: T = 1; H = 2,7 – 2,8. Barva
je světle zelená až tmavě zelená (obrázek
713-35), lesk je perleťový
nebo mastný. Štěpnost je dokonalá podle (001).
Mastek je hojným produktem přeměny olivínu a
pyroxenů v ultrabazických horninách, je běžnou součástí serpentinitů.
Může vznikat i na hydrotermálních žilách. V metamorfním procesu
vzniká při regionální metamorfóze ultrabazických těles za vzniku mastkových
břidlic (tělesa krupníků – Zadní Hutisko a
Smrčina u Sobotína).
Mastek se průmyslově využívá na výrobu žáruvzdorných
hmot.
Chemické složení lze vyjádřit vzorcem Al2(Si4O10)(OH)2,
obsahuje nepatrné příměsi Mg, Ti, Fe+3 nebo Ca.
Symetrie je triklinická (oddělení triklinicky
pinakoidální), existují i monoklinické polytypy. Vrstva 2:1 obsahuje
trioktaedrickou síť obsazovanou převážně atomy Al, každá třetí pozice
zůstává vakantní. Vrstvy jsou vzájemně vázány slabými van der Waalsovými
silami (obrázek 713-36). Mřížkové parametry: a = 5,16; b = 8,966; c =
9,347; a
= 91,18°; b
= 100,46°; g
= 89,64°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-37.
Krystaly jsou tabulkovité, často zakřivené a
deformované, agregáty bývají lupenité nebo vláknité.
Fyzikální vlastnosti: T = 1,5 – 2; H = 2,8 –
2,9. Barva je bílá nebo šedá (obrázek 713-38), někdy se žlutavým nebo hnědým
odstínem. Lesk je perleťový, štěpnost dokonalá podle (001).
Pyrofylit je méně běžný minerál, který může
vznikat při zvětrávání živců (pegmatit
Dolní Bory) nebo při zvětrávání
pyroklastických a efuzivních hornin.
Někdy je využíván jako žáruvzdorná surovina.
Minerály skupiny slíd jsou důležitými
horninotvornými minerály a jejich rozšíření je poměrně značné. Základem
struktury jsou vrstvy 2:1, ve kterých je uložena dioktaedrická nebo
trioktaedrická síť a dvě tetreadrické sítě s opačnou polaritou (obrázek
713-39). Izomorfie v obou typech sítí může být poměrně rozsáhlá.
Podle mechanismu propojení jednotlivých vrstev můžeme rozlišit tři skupiny
slíd:
pravé slídy
– mají náboj vrstvy zpravidla x = 1 a propojení vrstev je realizováno
prostřednictvím jednomocných mezivrstevních kationtů (trioktaedrické –
řada annit – flogopit, siderofylit, eastonit, polylitionit nebo trilitionit;
dioktaedrické – muskovit, paragonit, seladonit nebo roscoelit).
křehké
slídy – náboj vrstev se blíží X = 2 a k propojení vrstev jsou využity
dvojmocné mezivrstevní kationty (trioktaedrický clintonit nebo dioktaedrický
margarit).
mezivrstevně
deficitní slídy – mají náboj vrstev x = 0,6 – 0,85 a zpravidla nevykazují
bobtnavost či expandabilitu. Řadíme sem illit nebo glaukonit.
V rámci skupiny slíd existuje rozsáhlá
polytypie a ve zjednodušeném pohledu můžeme polytypy slíd rozdělit na
periodické, kde dochází k pravidelnému opakování vrstev ve
směru c a polytypy neperiodické, kde pravidelné uspořádání ve směru
c zcela chybí.
Chemické složení koncového členu vyjadřuje
vzorec KMg3(AlSi3O10)(OH)2, běžná
je substituce v oktaedrické síti, kam do pozic Mg vstupuje běžně Fe
(tato mísitelnost je neomezená směrem k druhému koncovému členu řady
– annitu), Al nebo Fe+3. V tetraedrických pozicích je poměr
Si:Al poměrně ustálený. Hydroxylové skupiny mohou být značnou měrou
zastupovány anionty F nebo Cl. V mezivrstvě může být draslík zčásti
nahrazen sodíkem.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické, polytyp 1M), popsán byl i triklinický polytyp 3T nebo další
monoklinické polytypy 2M1 a 1Md. Struktura je tvořena
vrstvami 2:1 s trioktaedrickou sítí, vrstvy jsou propojeny prostřednictvím
mezivrstevního kationtu K+ (obrázek
713-40). Mřížkové
parametry: a = 5,38; b = 9,19; c = 10,155; b
= 100,08°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-41.
Krystaly jsou zpravidla nedokonalé tabulky a destičky,
tenké lupínky jsou ohebné. Agregáty jsou hrubě až jemně zrnité, šupinkaté
(obrázek 713-42).
Fyzikální vlastnosti: T = 2 – 2,5; H = 2,7 –
2,9. Bývá průsvitný nebo průhledný, barva je hnědá, hnědočerná nebo
zelená (obrázek 713-43). Lesk je skelný nebo perleťový, štěpnost velmi
dokonalá podle (001).
Flogopit vzniká při kontaktní metamorfóze vápenců
a dolomitů (Horní Lipová), vzniká jako reakční minerál mezi pegmatity a
okolními ultrabazickými horninami (Heřmanov, Věžná). Objevuje se v některých
alterovaných bazických magmatitech.
Chemické složení koncového členu vyjadřuje
vzorec KFe3(AlSi3O10)(OH)2, běžná
je substituce v oktaedrické síti s neomezenou mísitelností s flogopitem
(Mg) a dále mohou vstupovat Al nebo Fe+3. V tetraedrických
pozicích je poměr Si:Al poměrně ustálený. Hydroxylové skupiny mohou být
značnou měrou zastupovány anionty F nebo Cl. V mezivrstvě může být
draslík zčásti nahrazen sodíkem.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické, polytyp 1M). Existují i další, méně běžné polytypy.
Struktura je shodná s flogopitem (obrázek
713-44). Mřížkové
parametry: a = 5,386; b = 9,324; c = 10,268; b
= 100,63°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-45.
Krystaly jsou vzácné, agregáty jsou drobně
lupenité nebo tabulkovité.
Fyzikální vlastnosti: T = 2,5 – 3; H = 3,2. Barva
je hnědá nebo černá, lesk může být až polokovový. Štěpnost je velmi
dokonalá podle (001).
Čistý annit se objevuje poměrně vzácně, například
v některých typech skarnů.
Jako biotit se označuje tmavá trioktaedrické slída,
jejíž složení je kombinací koncových členů flogopitu, annitu,
siderofylitu (KFe2Al[Al2Si2O10][OH]2)
a eastonitu (KMg2Al[Al2Si2O10][OH]2).
Mírně převažující složkou je zpravidla flogopit. Označení biotit není
z klasifikačního hlediska správné, ale toto označení je vžité pro
označování většiny horninotvorných tmavých trioktaedrických slíd (obrázek
713-46).
Struktura, složení, vzhled i fyzikální vlastnosti
odpovídají poměru koncových členů. Obecně lze ale říci, že biotit tvoří
krystaly jen vzácně, jsou nedokonalé tabulkovité nebo krátce sloupcovité s pseudohexagonálním
průřezem (obrázky 713-47 a 713-48). Dvojčatí podle (110) –
obrázek 713-49. Většinou tvoří destičkovité nebo šupinaté zrnité agregáty (obrázky
713-50 a 713-51). Barva je hnědá nebo hnědočerná
(obrázek 713-52) a typická
je velmi dokonalá štěpnost podle (001). Pro poznávání jsou důležité optické
vlastnosti biotitu.
Slída typu biotitu je běžným horninotvorným
minerálem řady magmatických hornin – granodiority (Brno - Královo Pole), křemenné diority,
diority (Dolní Kounice), pegmatity (Dolní Bory, Věžná), lamprofyry (Jemnice) nebo andezity. V metamorfovaných horninách
je běžnou složkou svorů (Ramzová), rul nebo granulitů (Horní
Bory), je
indexovým minerálem v biotitové zóně. V sedimentech se vyskytuje
jen ojediněle. Biotit snadno zvětrává, mění se na smektity, vermikulit
nebo chlority.
Diagnostickými znaky je barva a dokonalá štěpnost.
Lepidolit je klasifikačně nesprávné označení
pro slídu, jejíž složení se pohybuje mezi koncovými členy polylitionitem
KLi2Al(Si4O10)F2 a trilitionitem KLi1,5Al1,5(AlSi3O10)F2.
Poměrně častý je vstup Rb a Cs nebo malé množství Fe a Mg.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Popsány byly polytypy 1M, 2M1, 2M2 nebo
1T. V trioktaedrických sítích najdeme pravidelné rozdělení Li a Al do
strukturních pozic, v mezivrstevním prostoru je kationt draslíku (někdy i Rb a
Cs). Mřížkové parametry polylitionitu: a = 5,188; b = 8,968; c = 10,029; b
= 100,45°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-53.
Tabulkovité pseudohexagonální krystaly jsou vzácné,
většinou vytváří jemně šupinkaté až celistvé agregáty (obrázek
713-54).
Fyzikální vlastnosti (polylitionit): T = 2 – 3 ;
H = 2,6 – 2,8. Často mívá velmi pestré zbarvení od bílé, přes růžovou,
červenou, zelenou, modrou až po fialovou barvu (obrázek
713-55). Lesk je
zpravidla perleťový, štěpnost dokonalá podle (001). Lupínky jsou ohebné a
elastické.
Je typickým minerálem speciálních Li-pegmatitů
(Rožná,
Jeclov, Dobrá Voda, Tři Studně), kde může vytvářet velká hnízda. Byl
poprvé popsán v 18. století právě z moravské lokality Rožná.
Lokálně se využívá jako surovina lithia.
Diagnostickými znaky je vzhled agregátů a barva.
Jako cinvaldit se označuje trioktaedrické slída,
jejíž složení se pohybuje mezi koncovými členy siderofylitem KFe2Al(Al2Si2O10)(OH)2
a polylitionitem KLi2Al(Si4O10)F2.
Krystaly jsou tabulkovité nebo lupenité, obvykle
tvoří lupenité nebo šupinkaté agregáty (obrázek
713-56).
Fyzikální vlastnosti: T = 3,5 – 4; H = 2,9 –
3,1. Barva je stříbřitě šedá nebo žlutohnědá se skelným nebo perleťovým
leskem. Štěpnost je dokonalá podle (001).
Cinvaldit je typickou slídou greisenových ložisek
(Horní Slavkov, Krupka, Cínovec), kde se vyskytuje v asociaci s křemenem,
kasiteritem a wolframitem. Vzácně se vyskytuje v některých kyselých
granitech a pegmatitech.
Chemické složení je definováno vzorcem KAl2(AlSi3O10)(OH)2.
Substituce jsou poměrně časté – v oktaedrické síti se objevuje Mg,
Fe, Mn, V nebo Cr. Poměr Si:Al v tetraedrické síti je zpravidla stálý.
Do mezivrstevního prostoru může částečně vstupovat Na (koncový člen
paragonit).
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Polytypie je běžná, nejčastěji se jedná o struktury typu 2M1,
1M a 3T. Struktura je typickou ukázkou fylosilikátu s vrstvami 2:1 s dioktaedrickou
sítí a mezivrstevním kationtem (obrázek 713-57). Mřížkové parametry (2M1):
a = 5,191; b = 9,008; c = 20,047; b
= 95,76°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-58.
Krystaly jsou tabulkovité nebo šupinkovité
(obrázek 713-59), srůstá podle (001). Agregáty jsou hrubě až jemně šupinkovité
nebo lístečkovité (obrázky 713-60 a 713-61), zpravidla s dobře
viditelnou štěpností.
Fyzikální vlastnosti: T = 2 – 2,5; H = 2,8 –
2,9. Je často bezbarvý nebo světle šedý (obrázek
713-62), některé odrůdy
jsou zelené, žluté nebo i do červena. Lesk je skelný nebo perleťový, štěpnost
(obrázek 713-63) velmi dokonalá podle (001). Pro určování jsou významné
optické
vlastnosti muskovitu.
Muskovit je běžnou horninotvornou „světlou“ slídou.
Běžně se vyskytuje v kyselých intruzívních a žilných horninách
typu granitů (Žulovsko), pegmatitů (Dolní
Bory, Rožná,
Maršíkov) nebo
aplitů. Je hlavním minerálem některých metamorfovaných pelitických
hornin, především fylitů (Nové Město nad Metují, Běloves), svorů (Petříkov, Sobotín) a sericitických břidlic. Muskovit je poměrně
stabilní, takže se objevuje i v klastických sedimentech, např. pískovcích
a slepencích. Pokud zvětrává, rozpadá se na jemně šupinkatý sericit nebo
se vzácně mění na hydromuskovit.
Pro poznávání je důležitá barva, vhled agregátů
a štěpnost.
Složení se uvádí jako K0,65Al2(AlSi3O10)(OH)2.
Do dioktaedrické sítě mohou vstupovat další kationty, např. Fe+3,
Mg nebo Fe+2.
Strukturně se jedná o mezivrstevně deficitní slídu,
která může vykazovat expandibilitu, takže se někdy používá pojem „jílová
slída“. Illitové vrstvy bývají často součástí smektitových struktur.
Illit bývá celistvý, velmi jemnozrnný, svými
mikrošupinkami spíše připomíná smektity.
Fyzikální vlastnosti: T= 1 – 2; H = 2,6 – 2,9.
Barva je bílá nebo světle šedá.
Je podstatným minerálem řady jílových sedimentů
a břidlic. Zčásti se vyskytuje ve zvětralinách s kaolinitem, popsán
byl i z hydrotermálních žil.
Složení glaukonitu se podobá illitu, jedná se
rovněž o mezivrstevně deficitní slídu.
Symetrie je monoklinická, izomorfie může být v oktaedrických
sítích poměrně rozsáhlá. Mřížkové parametry: a = 5,234; b = 9,066; c =
10,16; b
= 100,5°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-64.
Vyskytuje se ve formě nepravidelných nebo kulovitých
zrn.
Fyzikální vlastnosti: T = 2; H = 2,4 – 2,9. Barva je modrozelená nebo zelená, lesk matný. Štěpnost je dokonalá podle (001).
Recentně vzniká v mořských sedimentech, s postupnou
diagenezí se mění jeho strukturní charakteristiky. Běžný je v glaukonitových
pískovcích a písčitých slínech české křídové tabule nebo karpatských příkrovů (Řeka).
Základem struktury těchto minerálů jsou
trioktaedrické nebo dioktaedrické vrstvy 2:1, které jsou mezi sebou vázány
přes vyměnitelné kationty a jejich hydratační obaly tvořené molekulovou
vodou (obrázek 713-65). Vrstvy jsou velmi podobné pyrofylitu nebo mastku, ale
jejich náboj je díky substitucím x = 0,2 – 0,6. Substituce v tetraedrických
pozicích většinou nepřesahuje 0,5 atomu na 4 pozice.
Významnou vlastností těchto struktur je schopnost
přijímat do mezivrstevních prostor různé typy kationtů, které jsou
zpravidla koordinavány s molekulami vody (obrázek
713-66). Tento vstup je
spojen s prodlužováním strukturního parametru c a tato vlastnost se
označuje jako bobtnavost. V přírodě má tento proces velký význam,
zvláště s ohledem na fakt, že smektity dokáží nejdéle podržet důležitý
biogenní kationt K+. V praxi se používají jako velmi účinné
iontoměniče.
Struktura minerálů skupiny smektitů může být
uspořádaná a lze pak rozlišit řadu polytypů. Velmi často se ale setkáváme
s tzv. turbostratickými strukturami, kde zcela chybí uspořádání v kladu
vrstev. Pro smektity je rovněž typická forma výskytu v podobě jemně šupinkatých
a celistvých agregátů.
Chemické složení vyjadřuje vzorec M0,5Al1,5Mg0,5(Si4O10)(OH)2,
kde M označuje možné mezivrstevní kationty výměnného typu (K, Na, Ca) a
je symbol pro vaknce nad rámec principu dioktaedrické sítě. Do tetraedrických
pozic vstupuje jen minimum Al. V oktaedrických pozicích mohou vystupovat i
Fe2+ nebo Fe+3.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Struktura je poměrně variabilní, především v oblasti
mezivrství a v dioktaedrické síti (obrázek
713-67). Značná část přírodních
montmorillonitů má turbostratickou stukturu. Mřížkové parametry: a = 5,17;
b = 8,94; c = 9,95; b
= 99,9°; Z = 1. Práškový RTG difrakční záznam (obrázek
713-68) je velmi
citlivý na typ atomů v mezivrství a přítomnost vody (stačí změna
vzdušné vlhkosti).
Jemnozrnné, často zemité agregáty jsou složeny
z velmi malých destiček.
Fyzikální vlastnosti: T = 1,5 – 2; H = 2 – 2,7
(podle složení a hydratace). Barva je bílá, šedá nebo narůžovělá.
Dokonalá bazální štěpnost krystalů existuje, ale na agregátech ji nelze
vidět.
Vzniká jako produkt zvětrávání bazaltových tufů,
popelů a skel. Objevuje se i při zvětrávání hadců, pegmatitů nebo
granitoidních hornin. Vysoký obsah je v recentních sedimentech, s postupujícím
časem jeho množství klesá.
Chemické složení je vyjádřeno vzorcem M0,5Mg3(Al0,5Si3,5O10)(OH)2,
kde M označuje možné mezivrstevní kationty výměnného typu (K, Na, Ca). V trioktaedrické
síti se může objevit Fe+2, Fe+3 nebo Al. V tetraedrické
síti připadá v průměru 0,5 atomu Al na 4 strukturní pozice.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Vyskytuje se ve více polytypech, časté bývá turbostratické
uspořádání struktury.
Agregáty jsou jemně šupinkaté nebo celistvé.
Fyzikální vlastnosti: T = 1,5 – 2; H = 2,3. Barva
je bílá nebo šedozelená, lesk je mastný. Dokonalá bazální štěpnost nebývá
patrná.
Vzácně vzniká při rozkladu živců v desilikovaných
pegmatitech (Hrubšice), objevuje se na rudních žilách (Stříbro) nebo na žilách
alpské parageneze (Markovice).
Základní stavební jednotkou struktury chloritů
jsou vrstvy 2:1, složené z centrální di- nebo trioktaedrické sítě a
dvou tetraedrických sítí s opačnou polaritou, přiložených k oktaedrické
síti. Tyto vrstvy jsou proloženy mezivrstevní di- nebo trioktaedrickou sítí,
tvořenou kationtem koordinovaným s hydroxylovými skupinami (obrázek
713-69). Vzájemné propojení sítí je realizováno vodíkovými vazbami.
Polytypie je ve skupině chloritů poměrně rozsáhlá (1M1, 1M2,
3T1, 1A4 a další).
Chemické složení minerálů skupiny chloritu je
velmi variabilní, obecný princip lze vyjádřit následujícím schematickým
vzorcem:
(R+26-x-zR+3xy)(Si4-zR+3z)O10(OH)8,
kde první závorka definuje obsazení kationtů v oktaedrických sítích (ve vrstvě 2:1 i v mezivrstvě) a druhá závorka reflektuje obsazování v tetraedrické síti. Přítomnost vakancí v oktaedrických sítích je u chloritů běžná. Přítomnost dvou typů oktaedrických sítí umožňuje klasifikovat chlority do podskupin. Síť bude trioktaedrická, pokud splňuje M = 2,5 - 3,0 a počet vakancí je = 0,5 - 0,0. Dioktaedrická síť má M = 2,0 - 2,5 a = 1,0 - 0,5 (M = oktaedrický kation, = vakance). Pokud budeme značit M oktaedrický kation v 2:1 vrstvě, Mi oktaedrický kation v hydroxylové mezivrstvě a vakanci, můžeme provést základní rozdělení chloritů do podskupin (obrázek 713-70):
tri-trioktaedrické (M2,5-3 0,5-0 Mi2,5-3 0,5-0) = M5-61-0
di-trioktaedrické (M2-2,5 1-0,5 Mi2,5-3 0,5-0) = M4,5-5,5 1,5-0,5
tri-dioktaedrické (M2,5-3 0,5-0 Mi2-2,5 1-0,5) = M4,5-5,5 1,5-0,5
di-dioktaedrické (M2-2,5 1-0,5 Mi2-2,5 1-0,5) = M4-5 2-1
Rozdělení chloritů na jednotlivé koncové členy se provádí na základě dvou základních kritérií. První kritérium určuje dominantní oktaedrický kationt:
chlority s dominantními
dvojmocnými kationty (R+2 >
R+3)
chlority s dominantními
trojmocnými kationty (R+3 >
R+2).
Druhým kritériem je přítomnost kationtu konkrétního prvku. Přehled
koncových členů je na obrázku 713-71. Pro zpřesnění názvu a chemického
složení se často u chloritů používá i kritérium druhého dominantního
kationtu, např. označení železitý ripidolit. Chemické složení chloritů
je většinou komplikované, jednotlivé koncové členy bývají zastoupeny různou
měrou.
Chemické složení se definuje vzorcem Mg5Al(AlSi3)O10(OH)8.
Substituce v tetraedrické síti jsou omezené, v oktaedrické síti může
být Fe, Mn nebo Fe+3.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Strukturně se jedná o tri-trioktaedrický chlorit (obrázek
713-72). Mřížkové parametry: a = 5,327; b = 9,232; c = 14,399; b
= 97,16°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-73.
Krystaly jsou tabulkovité, pseudohexagonálního
tvaru (obrázek 713-74), agregáty hrubě až jemně zrnité
(obrázek 713-75),
lístečkovité nebo celistvé.
Fyzikální vlastnosti: T = 2 – 2,5; H = 2,5 – 2,7. Barva žlutozelená nebo zelená (obrázek 713-76), lesk je skelný nebo perleťový.
Je hlavním minerálem zelených a chloritových břidlic
(Sobotín), méně často se vyskytuje v serpentinitech a pegmatitech. Je
častým minerálem na žilách alpské parageneze (Mirošov).
Chemické složení se blíží vzorci Fe+25Al(AlSi3)O10(OH)8.
Substituce v tetraedrické síti jsou omezené, v oktaedrické síti může
zastupovat Mg, Mn nebo Fe+3.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Strukturně se jedná o tri-trioktaedrický chlorit (obrázek
713-77). Mřížkové parametry: a = 5,373; b = 9,306; c = 14,222; b
= 97,88°; Z = 2. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-78.
Zpravidla tvoří celistvé nebo oolitické agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 3; H = 3 – 3,4. Barva
je tmavě zelená nebo hnědá až černá. Důležité jsou optické vlastnosti chamositu.
Je poměrně běžnou součástí Fe sedimentárních
rud, u nás ordovické rudy v oblasti Nučic nebo se vyskytuje ve slabě
metamorfovaných železných rudách Lahn-Dillského typu (šternbersko-hornobenešovský
pruh v Nízkém Jeseníku).
Chemické složení se vyjadřuje vzorcem Fe+24,5Al1,5(Al1,5Si2,5)O10(OH)8.
Substituce v tetraedrické síti jsou omezené, v oktaedrické síti může
zastupovat Mg, Mn nebo Fe+3.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Mřížkové parametry: a = 5,3; b = 9,3; c = 14,3; b
= 97°; Z = 2.
Krystaly jsou tabulkovité (obrázky
713-79 a 713-80), někdy zdvojčatělé podle (001). Zpravidla tvoří celistvé nebo
zrnité agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 2 – 2,5; H = 2,5 –
2,7. Barva je šedozelená nebo zelená, štěpnost dokonalá podle ploch báze.
Důležité jsou optické vlastnosti.
Je poměrně častou součástí chloritových břidlic,
objevuje se v pegmatitech.
Chemické složení se blíží vzorci Al3Mg2(AlSi3)O10(OH)8.
Substituce v tetraedrické síti jsou omezené, v oktaedrické síti může
zastupovat Fe+2, Mn nebo Fe+3.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Strukturně se jedná o di-trioktaedrický chlorit. Mřížkové
parametry: a = 5,237; b = 9,07; c = 14,285; b
= 97,02°; Z = 2.
Zpravidla tvoří celistvé agregáty.
Fyzikální vlastnosti: T = 2,5 – 3,5; H = 2,6 –
2,7. Barva je bílá nebo světle šedá. Štěpnost je dokonalá podle (001).
Objevuje se na některých hydrotermálních žilách.
Chemické složení se blíží vzorci Al4Li1(AlSi3)O10(OH)8.
Substituce v tetraedrické síti jsou omezené, v oktaedrické síti může
zastupovat Fe+3, Mg nebo Mn.
Symetrie je monoklinická (oddělení monoklinicky
prizmatické). Strukturně se jedná o di-trioktaedrický chlorit. Mřížkové
parametry: a = 5,13; b = 8,93; c = 28,7; b
= 98,75°; Z = 4. Práškový RTG difrakční záznam je na obrázku
713-81.
Tvoří destičky, často radiálně uspořádané.
Fyzikální vlastnosti: T = 2,5; H = 2,7. Barva je bílá,
nažloutlá nebo nazelenalá. Lesk je skelný, štěpnost dokonalá podle (001).
Vyskytuje se jako pozdní minerál v některých
pegmatitech, obvykle vzniká přeměnou petalitu (Dobrá Voda, Radkovice).