| Symetrie trigonální, zhášení
rovnoběžné. |
| Štěpnost nemá,
častá je nepravidelná odlučnost kolmo k protažení sloupců. |
|
Tvoří obvykle krátce i dlouze
sloupcovité průřezy, může být jehlicovitý, radiálně paprsčitý,
příčné průřezy jsou zpravidla ditrigonální. Barva je velmi rozmanitá od světle okrové přes světle zelenou a
modrou až po velmi syté odstíny zelené, modré nebo hnědé. Nápadným
znakem je velmi silný pleochroismus, kdy absorpce ve směru řádného
paprsku je větší (w>>e).
Vzhledem k optickému charakteru vykazuje ve směru kolmém na osu z
tmavší a rovnoběžně s ní světlejší odstíny.
Zcela běžná je zonální
stavba, někdy i velmi komplikovaná. Některé Li-turmalíny pleochroismus nejeví
a jsou bezbarvé. |
| Ve směru vertikály je index w.
Chm-,
Chz-.
Obrázek
vpravo znázorňuje orientaci hlavních optických směrů v turmalínu
(podle Pichler a Schmitt-Riegraf, 1997).
|
|
Indexy lomu
(skoryl):
n(w)
= 1,633 – 1,640
n(e)
= 1,660 – 1,672
V křemeni a živcích má pozitivní reliéf. |
Dvojlom:
D
= 0,027 – 0,032
Střední dvojlom, obvykle vykazuje interferenční barvy 2. řádu. |
| Zpravidla je stabilním minerálem. |
| Turmalín
je velmi variabilní ve svém složení a tomu odpovídají i optické
vlastnosti. Nejběžnějším typem je skoryl. Výjimečně jsou turmalíny
anomálně dvojosé, vykazují pak malý úhel 2V. |
| Nejběžnějším
horninotvorným turmalínem je skoryl. Ten je
hojnou akcesorií kyselých granitů, běžný je v pegmatitech. Může
tvořit i monominerální horninu - turmalínovec. Je součástí i některých
metamorfitů - především rul a svorů. V sedimentech bývá
detritický, v některých vápencích a pískovcích může být
autigenní. Li-turmalíny (elbaity) jsou zpravidla vázány na speciální
Li-pegmatity. Běžnou asociaci tvoří skoryl s křemenem, živci a
muskovitem, elbaity zpravidla s křemenem, lepidolitem a topazem. |
| 1A. Zrno turmalínu ve směru vertikály
vykazuje světlé odstíny barev; rula, PPL. |
1B. Zrno turmalínu ve směru kolmém na
vertikálu vykazuje tmavé odstíny barev; rula, PPL. |
 |
 |
| 1C. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45°
od polohy vyhasínání; rula, XPL. |
2A. Typický dvojlom turmalínu v úhlu 45°
od polohy vyhasínání; rula, XPL. |
 |
 |
| 2B. Nepravidelně omezené zrno turmalínu,
podle tmavších barev lze poznat směr kolmý k optické ose; rula, PPL. |
2C. Nepravidelně omezené zrno turmalínu,
podle světlejších barev lze poznat směr paralelní s optickou osou; rula, PPL. |
 |
 |
| 3A. Příčné průřezy turmalínem
jsou bez pleochroismu - stále tmavě zbarvené, chlorit; PPL. |
3B. Příčné průřezy turmalínem jsou
kolmé k optické ose , tj. izotropní, chlorit; XPL. |
 |
 |
| 4A. Sloupcovitý krystal elbaitu - je bezbarvý
a bez pleochroismu, má vystupující reliéf; Li-pegmatit, PPL. |
4B. Sloupcovitý krystal elbaitu vykazuje střední
dvojlom; Li-pegmatit, XPL. |
 |
 |
| 5A. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu,
pegmatit, PPL. |
5B. Výrazně zonální stavba zrna turmalínu,
pegmatit, XPL. |
 |
 |