Houby botanické zahrady a přilehlého areálu přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, Jiří Záškoda

Houby jsou takříkajíc všudypřítomné v nejrůznějších podobách a vyčkávají na nejrůznějších stanovištích (i těch nejextrémnějších) až přijde jejich čas. Množí se výtrusy, které létají na obrovské vzdálenosti, takže možnost nákazy je nepředvídatelná. Není se proto čemu divit, když i v botanické zahradě a v přilehlém areálu Přírodovědecké fakulty MU nacházíme každoročně mnoho druhů velkých hub (makromycet). Jsou to často houby dřevokazné, se kterými se setká většina zahradníků a zahrádkářů i na svých pozemcích. Tyto houby napadají nejen tlející dřevo, ale různé i impregnované dřevěné stavby (ploty, altány, zahradní domky) a také živé stromy. Musíme proto věnovat houbám velkou pozornost a pokud nám jejich přítomnost není milá, včas zasáhnout. Boj s houbami však nebývá jednoduchý a často je to neporazitelný soupeř. Z hospodářského hlediska jsou dále významné nejrůznější houbové choroby hospodářsky významných rostlin např. na obilninách parazitující rzi a sněti, dále plísně, padlí, obecně pak fytopatogenní houby. Houby se k nám mohou dostat ale i s různými donesenými substráty jako je mulčovací kůra, rašelina nebo pěstební substráty.

Hřib koloděj v parčíku před budovou děkanátu

Význam hub není jen a pouze negativní, vždyť houbaření je, jak se říká, náš národní sport. Pozornost je ovšem nutné věnovat houbám jedovatým. Jejich konzumace způsobuje každoročně mnoho případů otrav. Přesto, že i v zahradě můžeme najít naše nejoblíbenější jedlé houby, na plné košíky je přece jen lepší zajít do lesa. Pamatujme, že i přes nejmenší pochybnost necháme houbu, kterou s jistotou nemůžeme určit, raději veverkám. Zpět k pozitivním vlastnostem hub. Houby obecně rozkládají organický materiál na jednoduší organické sloučeniny, některé nám mohou pomoci také při likvidaci dřeva a starých pařezů. To jsou oblíbené hlívy, jejichž násada (mycelium) se dá zakoupit v několika druzích. Dobře známý je také žampion, který se pěstuje jako tržní houba. Houby jsou ovšem využitelné i jiným způsobem než jen jako pochutina a rozkladači odumřelého materiálu. Na kvasinkách je například založen celý kvasný průmysl. Široké využití nacházejí houby ve farmacii, snad v každé učebnici biologie je uveden příklad získávání penicilinu a jiných antibiotik. Výskyt hub také napovídá mnohé o stavu životního prostředí v daném místě. Tělo houby absorbuje s roztokem živin také všechny škodlivé látky, ty je možné z těla houby izolovat a určit, o které látky se jedná.

Sírovec žlutooranžový na kmenu mandloně

Včasné rozpoznání a určení choroby může rostlinu zachránit. Většině houbových chorob vyhovuje vlhké a teplé počasí, i když se najdou i výjimky. Každý rok je proto z hlediska mykoflóry a intenzity vlivu hub zcela specifický. Neměli bychom proto zapomínat na prevenci, která spočívá ve fungicidních postřicích, pálení spadaného listí a ostatních organických zbytků, desinfekci kompostů, zálivce podmokem a ne na list, dostatečným rozestupem jedinců v kultuře a v podobných opatřeních. Ošetřování mechanických poranění rostlin, zejména pak dřevin, je velice důležité, protože tato poranění jsou vstupní branou pro infekci, potažmo k destrukci pletiva např. určitým typem hniloby. Každá kultura proto vyžaduje jiný plán ochrany před houbovými chorobami. Ty spočívají často právě v chemické ochraně, proto musíme dbát zvýšené pozornosti při aplikaci a manipulaci s takovými přípravky. Konkrétní postupy a použití ochranných postřiků je nutné si dobře nastudovat. Přípravky na ochranu před houbovými chorobami je potřeba střídat a používat jen povolené druhy postřiků. Seznamy povolených přípravků jsou každoročně zveřejňovány a musejí se jimi řídit i prodejci. Stejně tak je nutné věnovat pozornost likvidaci a skladování těchto chemických látek, této problematice jsou věnovány přísné předpisy, které se musí zásadně dodržovat.

Hygrocybe conica - voskovka kuželovitá

Botanická zahrada je rozdělena do několika částí. Jednotlivé venkovní části zahrady slouží jako stanoviště pro nejrůznější ekologická společenstva nebo pro tzv. systém rostlin. Každé ekologické společenstvo vyžaduje specifické podmínky pro svoji existenci, jednotlivá stanoviště tyto ekologické nároky splňují, respektive jsou uměle navozovány. Z hlediska nároků mluvíme např. o půdním složení, vlhkosti substrátu, obsahu živin a látek, které dané společenstvo rostlin vyžaduje, dále o světelných podmínkách a mnoha dalších faktorech, jejichž různá optima jsou pro existenci různých rostlin (skupin rostlin) zásadní. Pestrá skladba rostlinných společenstev v botanické zahradě a specifické podmínky stanovišť mají za následek výskyt dalších přidružených nebo existenčně závislých organismů, např. hub, řas, mechů, lišejníků, bezobratlých živočichů atd. Některá ze společenstev jsou určitým způsobem významná z hlediska výskytu hub. Uveďme například systém rostlin, karpatské dubohabřiny, rostliny dubových a dubohabrových hájů, rostliny bukových a jedlobukových lesů a další. Také další stanoviště v zahradě jsou z hlediska potenciálního výskytu makromycet velice zajímavá, nachází se zde relativně hodně odumřelého organického materiálu, dřevin a nepřeberné množství substrátů, což je pro výskyt hub podstatné. Ze specifických substrátů jsou to například dřevěné obruby kolem jednotlivých stanovišť a vybraných záhonů, solitérní stromy v areálu fakulty a botanické zahrady, pařezy pokácených stromů, hromady nejrůznějšího dřeva, komposty aj. Charakteristiky těchto a dalších společenstev jsou dostupné na oficiálních webových stránkách botanické zahrady.

Neméně zajímavý je nedávno zrekonstruovaný areál Přírodovědecké fakulty MU na ulici Kotlářská. Svým pojetím doplňuje přilehlou botanickou zahradu. V areálu jsou vysázeny nejrůznější druhy stromů a keřů, zeleň areálu dotvářejí udržované travnaté plochy.

Coprinellus disseminatus - hnojník nasetý

Bylo nasnadě podrobit tuto specifickou lokalitu mykofloristickému výzkumu a sestavit tak přehled hub vyskytujících se v botanické zahradě a v areálu Přírodovědecké fakulty. Přehled hub samozřejmě není úplný, protože samotný výzkum se uskutečnil po dobu pouze jedné vegetační sezóny. Celý výzkum studenta Jiřího Záškody probíhal v rámci bakalářské práce s názvem "Houby Botanické zahrady a přilehlého areálu Přírodovědecké fakulty MU". Lokalita byla navštěvována v roce 2012, konkrétně od poloviny dubna do konce listopadu. Za tento časový interval proběhlo celkem třicet dva návštěv za účelem sběru makromycet. V průměru tedy šlo o čtyři návštěvy areálu fakulty a zahrady za měsíc nejčastěji ve zhruba šesti až sedmidenních intervalech. Doba průzkumů se ovšem podřizovala počasí, které jednoznačně ovlivňuje nejen kvalitu práce s materiálem, ale také intenzitu fruktifikace. Nejmenší počet sběrů se uskutečnil v průběhu sušších měsíců července a srpna, kdy se plodnice hub vyskytovaly především na uměle zavlažovaných trávnících a stinných vlhčích stanovištích. Naopak nadprůměrný počet návštěv se uskutečnil v měsíci říjnu, kdy byla intenzita tvorby plodnic nejvyšší. Jelikož se jedná o lokalitu poměrně malou, bylo možné ji projít při většině návštěv celou. Větší pozornost pak byla věnována místům, kde byla diverzita hub a intenzita jejich růstu nejvyšší. Výskyt, potažmo pořizování obrazového materiálu a sběr dokladového materiálu v prostorách botanické zahrady a Přírodovědecké fakulty je z mnoha hledisek specifický. Stanoviště v botanické zahradě jsou složena z různých půdních substrátů např. slaná půda slaniska, rašelinná půda rašeliniště a další, tak aby vyhovovala nárokům rostlin na těchto místech rostoucích, což může mít také vliv na výskyt nejrůznějších druhů hub. Pro výskyt hub, zejména těch saprofytických, je velice důležitá přítomnost zbytků organického materiálu. Především listový opad, případně zbytky větví stromů jsou přímo ideální pro růst houbových plodnic. Botanická zahrada a celý areál je však podroben intenzivní údržbě jako hrabání listí a odstraňování jiných organických zbytků, kypření půdy, případně sečení trávy. Tyto zásahy ovlivňují na určitých místech dobu výskytu plodnic makromycet. Důležitá byla komunikace se zaměstnanci zahrady zejména o tom, kdy probíhá sečení trávníků, které vede ke zničení již vyvinutých plodnic. Stejně tak již zmíněné hrabání listí může vést k destrukci plodnic. V ojedinělých případech může docházet k přemísťování nebo výměně nejrůznějších doplňků v zahradě jako jsou dubové obruby kolem záhonů, přemisťování kamenů, dřevěných truhlíků na květiny nebo k přehazování kompostů a podobně. Tato specifická místa v zahradě a v areálu Přírodovědecké fakulty jsou substrátem pro růst hned několika druhů saprofytických lignikolních makromycet. Bylo proto nutné fotodokumentaci potažmo sběr dokladového materiálu přizpůsobit výše uvedeným úkonům. Plodnice byly v některých případech sbírány jako velmi mladé a méně vyvinuté, což později ovlivnilo jejich determinaci. Jednotlivé sběry hub také ovlivňuje místo jejich výskytu. Protože územím, na kterém probíhal výzkum, je areál Přírodovědecké fakulty a botanická zahrada, o jejíž úpravu a celkové pojetí se stará mnoho zaměstnanců, nezasahovalo se významně do jejich jednotlivých částí. Pro sběr hub byl nevyhnutelný například pohyb v záhonech a na travnatých plochách, při něm bylo nutné brát zřetel na rostliny zde rostoucí, nepoškodit jejich části a nezničit je sešlapem. Při oddělení houby od substrátu je nutné si také rozmyslet, jakou část substrátu (v zahradě se často jedná o pěstební truhlíky, dřevěná obložení záhonů, části plotní konstrukce apod.) je možné odebrat, tak aby nevznikla škoda a zda je to pro sběr opravdu nezbytné.

Trametes versicolor - outkovka pestrá

Jedním z výsledků bakalářské práce jsou webové stránky obsahující fotografie jednotlivých druhů hub vyskytujících se v botanické zahradě a v areálu Přírodovědecké fakulty s popisy obsahujícími jednoduchou charakteristiku plodnic, ekologii, případně mykorhizní vazbu na dřeviny a užitnou hodnotu hub (zda je druh jedovatý, nejedlý nebo jedlý), a další zajímavé informace. Komentovaný přehled hub najdete níže na této stránce, kde si po rozbalení odkazů můžete prohlednout fotografie jednotlivých druhů a přečíst si k nim také stručný komentář. Systematické zařazení druhů najdete pod odkazem na konci stránky.

bedla - Lepiota sp.
bedla hřebenitá - Lepiota cristata
bedla liláková - Lepiota lilacea
bedla zardělá - Leucoagaricus leucothites
běločechratka obrovská - Leucopaxillus giganteus
bělochoroš hořký - Postia stiptica

čechratice černohuňatá - Tapinella atrotomentosa
čechratka podvinutá - Paxillus involutus
čirůvka šedožemlová - Tricholoma scalpturatum
čirůvka zaškrcená - Tricholomella constricta
čirůvka zemní - Tricholoma terreum

dřevnatka kyjovitá - Xylaria polymorpha

helmovka - Mycena sp.
helmovka drsnovýtrusá - Mycenella trachyspora
helmovka sádrová - Hemimycena cucullata
helmovka tuhonohá - Mycena galericulata
hnojník lesní - Coprinus silvaticus
hnojník nasetý - Coprinellus disseminatus
hnojník obecný - Coprinus comatus
hnojník řasnatý - Parasola plicatilis
hnojník třpytivý - Coprinellus micaceus
holubinka hřebínkatá - Russula praetervisa
holubinka parková - Russula depallens
hřib - Xerocomus sp.
hřib koloděj - Boletus luridus
hřib modračka - Boletus pulverulentus

choroš smolonohý - Polyporus badius

klouzek slizký - Suillus aeruginascens
klouzek žíhaný - Suillus collinitus
kozák - Leccinum sp.
kropenatec otavní - Panaeolina foenisecii
kržatka - Tubaria sp.
kržatka poprášená - Tubaria conspersa
křehutka - Psathyrella sp.
křehutka Candolleova - Psathyrella candolleana
křehutka sametová - Psathyrella lacrymabunda
křehutka štíhlá - Psathyrella pseudogracilis
křehutka trpasličí - Psathyrella pygmaea
kukmák okázalý - Volvariella gloiocephala

lesklokorka ploská - Ganoderma applanatum
límcovka věnčená - Stropharia coronilla
lysohlávka plevnatá - Deconica crobula
lžičkovec šiškový - Auriscalpium vulgare

muchomůrka šiškovitá - Amanita strobiliformis
mechovka obecná - Clitopilus prunulus

outkovka chlupatá - Trametes hirsuta
outkovka pestrá - Trametes versicolor
outkovka rumělková - Pycnoporus cinnabarinus

pařezník obecný - Panellus stipticus
pečárka polní - Agaricus campestris
penízovka červenonohá - Gymnopus erythropus
penízovka dubová - Gymnopus dryophilus
penízovka sametonohá - Flammulina velutipes
pestřec bradavčitý - Scleroderma verrucosum
pevník chlupatý - Chondrostereum hirsutum
pevník nachový - Chondrostereum purpureum
plesňák měnlivý - Thelephora anthocephala

rudoušek rozpraskaný - Rhodocybe popinalis
ryzec pýřitý - Lactarius pubescens
ryzec smrkový - Lactarius deterrimus

řasnatka - Peziza sp.

sametovka - Conocybe sp.
sametovka - Pholiotina sp.
sírovec žlutooranžový - Laetiporus sulphureus
síťkovec dubový - Daedalea quercina
slizečka ocasatá - Xerula radicata
slzivka opásaná - Hebeloma mesophaeum
slzivka oprahlá - Hebeloma crustuliniforme
smrž obecný - Morchella esculenta
smrž pražský - Morchella pragensis
spálenka skořepatá - Ustulina deusta
strmělka odbarvená - Clitocybe aff. rivulosa

šedopórka osmahlá - Bjerkandera adusta
špička kolovitá - Marasimus rotula
štítovka jelení - Pluteus cervinus
štítovka vrbová - Pluteus salicinus

tmavobělka - Melanoleuca Sect. Grammopodiae
troudnatec kopytovitý - Fomes fomentarius
třepenitka cihlová - Hypholoma lateritium
třepenitka maková - Hypholoma capnoides
třepenitka svazčitá - Hypholoma fasciculare

václavka hlíznatá - Armillaria gallica
vláknice - Inocybe sp.
vláknice Godeyova - Inocybe godeyi
vláknice kuželovitá - Inocybe rimosa
vláknice nádherná - Inocybe splendens
voskovka kuželovitá - Hygrocybe conica
voskovka panenská - Hygrocybe virginea

chřapáč běločerný - Helvella leucomelaena

PŘEHLED HUB - SYSTEMATICKÉ ŘAZENÍ