BOTANIKA – DĚJINY OBORU NA MASARYKOVĚ UNIVERZITĚ V BRNĚ
Botanika na Moravě před založením Masarykovy univerzity
Petr Bureš
Jako teoretická disciplína se botanika etablovala na sklonku renesance v 16. století, především díky pracím „německých otců botaniky“ Otto Brunfelse, Hieronyma Bocka a Leonarda Fuchse, autorů bohatě ilustrovaných bylinářů. I když základními prameny těchto rozsáhlých katalogů léčivých rostlin byla díla antických klasiků, začali si jejich autoři záhy uvědomovat rozdíly ve výskytu rostlinných druhů, tj. lokální specifika ve složení flór různých území. Botanika tak dostává nový, regionální aspekt. V různých částech Evropy, zejména však na území dnešního Německa, začínají ještě koncem 16. století vznikat první regionální flórová díla. Mezi první floristy patřil také lékař, rodák z belgického Arrasu Charles de l’Ecluse (Carolus Clusius, 1525-1609), světoběžník, který procestoval téměř celou Evropu a proslavil se mj. první flórou Španělska (vyšla r. 1576). Když Clusius r. 1573 vstoupil do služeb vídeňského dvora císaře Maxmiliána II., stala se oblastí jeho botanických exkurzí také Panonie, zahrnující vedle Dolních Rakous, Maďarska a Slovenska také část jižní Moravy. Své nálezy pak vtělil do knihy Rariorum aliquot stirpium per Pannoniam, Austriam et vicinas quasdam provincias observatorum historia, která vyšla v Antverpách r. 1583 a je nejstarším pramenem k flóře jižní Moravy. Vzácnější stromy a byliny v moravských zahradách popsal brněnský městský lékař, Stadtphysikus J. F. Hertod (1645-1724) v 17. kapitole De Arboribus et Plantis rarioribus Moraviae díla Tartaro-Mastix Moraviae (vyšlo ve Vídni r. 1669).
Osvícenská vlna zakládání učených společností, akademií, sice zasáhla v 18. století také Moravu, nicméně olomoucká Petraschova Societas eruditorum incognitorum in terris austriacis (1747-1751) nijak vývoj botaniky v tomto regionu neovlivnila.
Vyobrazení mnoha moravských rostlin jsou zachycena v díle Liber regni vegetabilis retinens plantas ad vivum pictas ..., jehož autorem byl převor ošetřovatelské školy ve Valticích N. Boccius (1729-1806); kniha byla ilustrována především bratry Bauerovými v letech 1777-1804.
Bez hmatatelných výsledků na poli botanické vědy proběhla Moravou v druhé polovině 18. století také vlna vlastenecko-hospodářských společností orientovaných vedle šíření osvěty v zemědělství a lesnictví také na všestranný přírodovědecký regionální výzkum. Botanik a lékař, Kreisphysikus Alois Carl (1765-1831), člen společnosti Mährische Gesellschaft der Natur- und Vaterlandskunde (zal. r. 1794), sice údajně vytvořil první květenu Moravy nazvanou Phytographia Silesiaco-Moravica, kterou posléze pod jménem Synopsis plantarum in Moravia et Bohemia sponte crescentium rozšířil i na Čechy; obě tato díla však zůstala pouhými rukopisy (některé Carlovy údaje využili později Rohrer a Mayer).
Reorganizací dřívějších společností vznikla v r. 1811 Moravsko-slezská společnost pro zvelebení orby, přírodovědy a vlastivědy – Mährisch-schlesische Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde. Tato Ackerbaugesellschaft suplovala na Moravě funkci vědecké společnosti typu Královské české společnosti Nauk či Společnosti vlasteneckého muzea, které existovaly v Čechách:
1. Začala záhy vydávat vlastní přírodovědecky orientovaný časopis Mittheilungen der k. k. Mährisch-Shlesischen Gesellschaft ..., v němž pak publikovali příspěvky první moravští floristé, členové společnosti: brněnský evangelický pastor Ch. F. Hochstetter (1787-1860), brněnský nakladatel R. Rohrer (1805-1839), student filosofie v Brně a pozdější kustos vídeňského K. k. naturhistorisches Hofmuseum S. Reissek (1819-1871), později také lékaři F. S. Pluskal (1811-1901) a H. Wawra (1831-1887) či profesor přírodopisu na brněnské technice F. A. Kolenati (1812-1864).
2. Jako její součást vzniklo a pod její správou dlouhou dobu existovalo brněnské Františkovo, pozdější Moravské zemské muzeum (zal. rozhodnutím císaře Františka I. z 29. července 1817), které představovalo a představuje díky své kontinuální existenci až do současnosti důležité dokumentační centrum. V jeho bohatém herbáři našly útočiště rozsáhlé soukromé herbářové kolekce mnohých moravských botaniků, které by jinak své tvůrce sotva mnohdy přežily; významněji se do přírodovědeckého výzkumu Moravy zapojilo Moravské muzeum až v letech 1834-1864, za působení kustoda muzejních sbírek A. Heinricha (1785-1864).
3. Již ve dvacátých letech 19. stol. založil dopisující člen Ackerbaugesellschaft R. Rohrer první veřejnou botanickou zahradu v Brně – se svolením opata C. Nappa v prostorách starobrněnského Augustiniánského kláštera; fenologická pozorování v této zahradě pak zveřejňoval v časopise Mittheilungen (od r. 1830).
Skutečný starting point ve vývoji floristiky na Moravě představoval Hochstetterův příspěvek Uebersicht des Merkwürdigsten aus Mährens Flora v řezenském časopise Flora v roce 1825 – přehled cenných floristických nálezů z okolí Brna, Měnínského jezera (tehdy ještě existujícího), Mikulova, Pavlovských vrchů, Lednice, Hodonína, Čejče a Jeseníků. Ve třicátých letech 19. stol. organizoval brněnský právník W. Tkany (1792-1863) spolu s Rohrerem, Hoschstetterem, augustiniánem A. A. Thalerem (1796-1843), inspektorem drah J. N. Bayerem (1802-1870), farářem J. Wesselym (1813-1892) a účetním úředníkem F. Jellinkem, botanické exkurze do okolí Brna i vzdálenějších oblastí Moravy; jeho pečlivé exkurzní záznamy pak posloužily pozdějším autorům (A. Makowsky aj.). Anežka Hrabětová (Zpr. Čs. Společ. Děj. Věd a Techn. 7: 16-31) uvádí, že: „Osobnost Tkanyho měla ve třicátých až padesátých letech obzvláštní význam také proto, že v počátcích botanického ruchu na Moravě působil příkladem pro mladou generaci přírodovědců, které k sobě poutal jako přesný a pečlivý odborník a jako muž vzácného charakteru.“
Prvním pokusem o soubornou flóru Moravy byla práce Vorarbeiten zu einer Flora des Mährischen Gouvernements, kterou vydal R. Rohrer spolu s A. C. Mayerem (1802-1873), správcem statku v Heralticích u Opavy, v r. 1835. S využitím starších údajů Hochstetterových, Thalerových a Carlových zachytili ve svém díle 1346 druhů. Siegfried Reissek pak v sérii doplňků (1841-1843) rozšířil tento počet na 1600. Dalším flórovým dílem zachycujícím celé území Moravy byl spis Anleitung, die im Mährischen Gouvernement wildwachsenden und am häufigsten cultivirten phanerogamen Pflanzen ... zu bestimmen z roku 1843 od lékaře J. C. Schlossera (1808-1882). Jak píše Smejkal ve Vlastivědě moravské (1997), nelze zastírat, že průkopnická díla Schlossera, Rohrera a Mayera jsou zatížena četnými omyly a nepřesnostmi pramenícími především z tehdejšího nízkého stupně botanického výzkumu a ze značně omezených možností vědecké komunikace.
V roce 1842 vyšel v Brně první prakticky orientovaný soupis nejhojnějších jedlých a jedovatých hub Moravy a Slezska Beschreibung der in Mähren und Schlesien am häufigsten vorkommenden, für die Sanitätpolizei höchst wichtigen Schwämme, jehož autorem byl profesor veterinární medicíny na Olomoucké univerzitě F. Marquart.
V padesátých letech 19. stol. vznikly ve Vídni dva významné časopisy - Verhandlungen des zoologisch-botanischen Vereins in Wien (vycházely od r. 1852) a Oesterreichisches botanisches Wochenblatt (vycházel od r. 1851), který záhy změnil jméno na Österreichische botanische Zeitschrift. Tím se otevřel další publikační prostor pro brněnské a moravské botaniky, kteří tíhli v tomto období mnohem více k Vídni než k Praze. Od padesátých let se začínají objevovat floruly různých území Moravy: Jihlavska (A. Pokorny, v r. 1852), okolí Lomnice u Tišnova (F. S. Pluskal, v letech 1853-54), Kroměřížska a Olomoucka (J. Mik, v r. 1860), okolí Nového Jičína (J. Sapetza, v r. 1865), Rusavy (D. Sloboda, v r. 1868), Uherského Hradiště (J. Schlögl, v letech 1875 a 1876), Znojemska (A. Oborny, v r. 1879), okolí Bzence (J. Bubela, v r. 1882), Prostějova (V. Spitzner, v r. 1883) a okolí Nového Města na Moravě (P. Havelka, v r. 1896). Autory florul byli často učitelé, kteří pro publikaci těchto květen a hlavně svých dalších drobnějších floristických příspěvků využívali výročních zpráv středních škol. Tyto výroční zprávy začaly školy pravidelně vydávat na základě výnosu rakouského ministra L. Thuna (ze 16. září 1849), který nařizuje, aby tyto zprávy zahrnovaly mj. také „vědecké rozpravy některým členem sboru učitelského sepsané“.
21. prosince 1861 mladí převážně němečtí přírodovědci, nespokojeni s příliš praktickým zaměřením společnosti Ackerbaugesellschaft, založili nový německý přírodovědný spolek - Naturforschender Verein in Brünn. Tento spolek již podnítil zásadním způsobem botanický ruch v Brně ve druhé polovině 19. století, neboť sdružoval široký okruh floristů a dalších botaniků. Pořádal pravidelné přednášky a exkurze, vydával (díky zemské dotaci) významný časopis Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn (v němž vyšly mj. památné spisy Mendelovy a byl vyměňován s mnoha přírodovědeckými institucemi celého světa), shromažďoval rozsáhlou knihovnu a herbářové sbírky a v roce 1903 také podnítil založení Městské botanické zahrady na Smetanově ul. (dnešní Tyršův sad). Brněnské jádro aktivních floristů německého přírodovědného spolku v Brně tvořili učitelé německé techniky G. Niessl (1839-1919), F. Czermak (zemř. 1911), A. Makowsky (1833-1908), spolu s lékařem J. Kalmusem (1834-1870), lékárníkem C. Theimerem (1823-1870), státními úředníky C. Hanačkem (1831-1904) a J. Navem (1831-1864), gymnaziálními profesory J. F. Schurem (1799-1878) a A. Tomaschkem (1826-1891), učiteli I. Czižkem (1839-1909) a F. Haslingerem (1835-1902); k nim se družili spolupracovníci z bližšího či vzdálenějšího okolí Brna, např. náměšťský továrník C. Römer (1815-1881), důchodový kontrolor R. Steiger z Klobouk u Brna (1823-1908), svitavský učitel L. Niessner (1848-1898), učitel na Litovelsku J. F. Slavíček (1856-1938), farář na Uherskohradišťsku a Frýdecko-Místecku F. Gogela (1854-1922), profesor piaristického gymnázia v Kroměříži F. X. Wessely (1819-1904) a ředitelé škol v Ivančicích a Třebíči A. Schwöder (1841-1934) a F. Zavřel (1834-1905). Floristické příspěvky publikovali tito botanikové ve spolkovém časopise nebo výše zmíněných vídeňských periodikách; většina z nich části nebo celé své herbáře a knihovny věnovala německému přírodovědnému spolku. První úplnou lokální květenu Brna, Die Flora des Brünner Kreises, uveřejnil v časopise Verhandlungen v r. 1863 A. Makowsky; určovací průvodce flórou brněnského kraje pro začátečníky, Botanisches Excursionsbuch für den Brünner Kreis, vyšel jako kapesní kniha ve dvou vydáních (1869, 1880) z pera F. Haslingera. V roce 1910 pak obdobného botanického průvodce k brněnskému okolí napsal A. Wildt.
Vedle zintenzivnění floristiky jevnosnubných rostlin začínali členové německého přírodovědného spolku obracet svoji pozornost také k rostlinám tajnosnubným: J. Nave byl prvním moravským algologem, J. Kalmus a G. Niessl studovali na Moravě jako první mechorosty (regionální bryofloristické příspěvky publikoval i A. Pokorny z Jihlavska a C. Römer z Náměšťska) a konečně prvním významným mykologem a pteridologem na Moravě byl G. Niessl.
Publikačním vyvrcholením období působení německého přírodovědného spolku v Brně byla nesporně první kritická flóra Moravy a rakouského Slezska, Flora von Mähren und österr. Schlesien (vyšla v časopise Verhandlungen v letech 1883-1886), jejímž autorem byl profesor reálky ve Znojmě a v Lipníku nad Bečvou Adolf Oborny (1840-1924). Oborny vynikl mezi moravskými botaniky také taxonomickými studiemi kritických a polymorfních rodů Rosa, Thymus, Mentha, Hieracium a Potentilla, často ve spolupráci se zahraničními odborníky. Ačkoli byl Naturforschender Verein činný ještě za první republiky a téměř po celou dobu okupace (spolek byl říšským protektorem zrušen v únoru 1943) a vydával i svůj časopis, doba jeho největšího rozkvětu byla v druhé polovině 19. století.
V letech 1887-1897 vyšla první česky psaná Květena Moravy a rakouského Slezska od brněnského gymnaziálního profesora E. Formánka (1845-1900), v letech 1900-1904 bohatě ilustrovaná čtyřdílná Názorná květena zemí koruny České od ředitele reálky v Olomouci F. Polívky (1860-1923), následovaná Polívkovým exkursním Klíčem k úplné květeně zemí koruny české, který nahradil obdobná starší díla D. Slobody a L. Čelakovského. Tato česky psaná díla byla vyústěním probouzejícího se vlasteneckého ruchu na Moravě koncem 19. stol. V této době česká menšina v Brně začala prosazovat výrazněji svoje zájmy: v r. 1900 byla založena česká technika v Brně, česká průmyslovka, dvě česká gymnázia, reálka a obchodní akademie. Vlastenecké aktivity podnítily na Moravě zakládání kulturních, tělovýchovných, vlastivědných a také přírodovědeckých spolků:
1. V Olomouci bylo r. 1883 založeno Vlastenecké muzeum a Spolek vlasteneckého muzea vydávající Časopis vlasteneckého spolku musejního v Olomouci;
2. V Prostějově byl r. 1898 založen Klub přírodovědecký s periodikem Věstník klubu přírodovědeckého v Prostějově;
3. Musejní sekce německé Ackerbaugesellschaft se změnila r. 1900 na německo-českou Mährische Museumsgesellschaft se sekcemi německou a českou, které vydávaly od r. 1901 každá vlastní časopis v příslušném jazyce (český byl do r. 1910 zaměřen jen na společenskovědní obory, pak zahrnoval ojedinělé příspěvky botanické; v německém byly prvními botanickými články Lausova botanická bibliografie Moravy a rakouského Slezska z r. 1903 a příspěvek k poznání flóry Svitavska od P. Schreibera v roce 1908). V roce 1903 byla při Moravském zemském muzeu ustavena Komise pro přírodovědecké prozkoumání Moravy.
4. Z iniciativy učitele Jana Kranicha byl r. 1905 založen přírodovědecký klub také v Brně; časopis Sborník klubu přírodovědeckého v Brně začal vycházet v r. 1914. Prvním předsedou klubu byl kustos sbírek Moravského muzea, botanik K. Vandas (1861-1923), zpracovatel Formánkovy balkánské herbářové pozůstalosti (Reliquiae Formanekianae). Vandas byl také prvním botanikem – vysokoškolským profesorem v Brně – byl profesorem polního a lesního hospodářství na brněnské technice.
5. Pod Kranichovou redakcí vycházel od r. 1903 v Brně také známý časopis Příroda, který se po Kranichově odchodu do Ostravy stal tiskovým orgánem Společnosti přírodovědecké v Moravské Ostravě, založené r. 1907; ta později od r. 1921 vydávala Sborník přírodovědecké společnosti v Moravské Ostravě.
Floristické příspěvky v těchto nově vzniklých periodikách uveřejňoval např. již dříve jmenovaný F. Gogela, vyškovský učitel F. Čouka (1884-1962), profesor prostějovské reálky V. Spitzner (1852-1907), žďárský obuvník F. Kovář (1863-1925), profesor olomouckého učitelského ústavu a kustos olomouckého muzea H. Laus (1872-1941), prof. německého gymnázia v Brně H. Iltis (1882-1940), poštovní úředník a kustos olomouckého muzea J. Otruba (1889-1953) a farář z Hovězího G. Říčan (1867-1939).
Vedle phanerogamologických příspěvků přibyla však také řada kryptogamologických, a tak se na Moravě postupně etablovala:
lichenologie – již zmínění F. Kovář a V. Spitzner a také tehdy brněnský učitel J. Suza (viz též dále);
mykologie – mykolog fytopatologické sekce Moravskoslezského zemského výzkumného ústavu zemědělského R. Picbauer (1886-1955), J. Macků (viz dále) a pozdější profesor Vysoké školy zemědělské v Brně E. Baudyš (1886-1968), O. Mrkos (viz dále), profesor fytopatologie na pražské technice F. Bubák (1866-1925), pozdější profesor na VŠZ v Brně A. Bayer (1875-1947), kustos herbáře Moravského muzea F. Skyva (1880-1966) a profesor německého gymnázia v Brně J. Hruby (1882-1964);
algologie – třebíčský a mohelenský učitel R. Dvořák (1874-1945), šlapanický učitel J. Bílý (1895-1970), třebíčský učitel F. Nováček (1897-1944) a německy píšící O. Richter a R. Fischer;
bryologie – učitel z Přerovska M. Béňa (1861-1944) a německy publikující F. Matouschek.
Také první zoocecidologické práce se v tomto období začínají objevovat; publikovali je již zmínění A. Bayer a E. Baudyš.
Do této doby přichází v roce 1903 na Moravu jako profesor na olomouckou reálku Josef Podpěra.
Trend floristicko-taxonomického poznání moravskoslezské květeny před a po založení botanického pracoviště MU.
Trend floristicko-taxonomického poznání moravskoslezské květeny před a po založení botanického pracoviště MU.
