Sedimenty rhenohercynika na Moravě a v Ardenách a jejich deformace

Sedimentary rocks of Rhenohercynicum in Moravia and the Ardennes and their deformation

Josef Havíř

Ústav fyziky Země, PřF MU Brno, Ječná 29a, email: havir@ipe.muni.cz

předloženo 10. června 1997; do tisku doporučil Jiří Kalvoda

Key words: Ardenne, Moravo-Silesian region, Variscan orogeny, deformation

Abstract

The Devonian and the Upper Carboniferous sediments of the Moravo-Silesian and the Ardennes regions are parts of the European Variscan Externides (Rhenohercynian zone). There are some similarities, but also differences in tectonic and sedimentary developments of these regions.

The development of sedimentation in the Ardennes is comparable with the development in the eastern part of the Moravo-Silesian region. Sedimentation of shallow-water siliciclastic sediments started during Lower Devonian age (near Silurian/Devonian boundary) in the allochtonne of the Ardennes region, deposition of sedimentary rocks in the Boulonnais and the Brabant paraautochtonne began later, during the Givetian age. The platform-carbonates occured and carbonate sedimentation predominanted from the Givetian up to the end of the Viséan. In contrast to the Ardennes, the flysh (Culmian) sedimentation in the Moravo-Silesian region started from the begining of the Carboniferous, possibly already from the end of the Devonian. Notwithstanding in some parts of the Moravo-Silesian region the carbonate sedimentation continued up to the Viséan age. During the Upper Carboniferous there is molasse sedimentation with important coal occurences in both regions. Also the Permocarboniferous development of the Boskovice furrow as inner molasse basin have analogy with the Ardennes region - the Malmedy graben.

The surface occurence area of the Devonian-Carboniferous rocks in the Ardennes is comparable with the area of the whole Moravo-Silesian region including the crystaline units in the western part. But the development of sedimentation in the Ardennes is comparable only with the development in the eastern part of the Moravo-Silesian region. The analogy with the western part of this region can be found in the Rhenish Massif or in the Paleozoic units under the Paris basin. This situation shows extreme shortening of the Moravo-Silesian space during the Variscan compression.

In both regions evidence of the Devonian extension, the Carboniferous compression and the follow up gravitation collapse of the orogene can be seen. Occurence of the bimodal volcanic activity regarded as initial stage of rifting demonstrate the Devonian up to the Lower Carboniferous extension in the Moravo-Silesian region. In the Ardennes region the uniform orientation of the Middle Devonian subvolcanic veins shows the Devonian extension in the NNW-SSE direction.

The sediments in the Ardennes region are folded by large asymmetrical folds with vergency towards NNW. This tectonic style is similar to the character of folding in the eastern part of the Nízký Jeseník Uplands (mainly the Hradec-Kyjovice Formation). The direction of fold axes and strike of the cleavage planes are parallel to the direction of orogene in both regions.

The question of the deformation of inner fabric of sediments is very interesting. The inner rock fabric was investigated by the study of the anisotropy of magnetic susceptibility and by the geometric strain analysis. There are two kinds of deformational fabrics of sediments in the Ardennes region. The orientation of long axes of inner fabric ellipsoids, parallel to the direction of the fold axes and to the direction of the orogene, can be regarded as the result of Variscan space compression perpendicularly to the orogene direction. On the other hand, the directions of long axes in the area near Rocroi Massif are in the range from N-S to NNW-SSE, that is approximately perpendicular to the orogene direction. This fabric is explained as transport fabric created during the nappe transport.

The long axes directions of the deformational inner rock fabric are more or less uniform in the Moravo-Silesian region. The long axes are predominantly oriented in direction from N-S up to NE-SW (parallel to orogene direction). The extremely oblique collision in the Moravo-Silesian region with the nappe transport directions similar to orogene direction can explain this uniformity. According to this situation, the direction of long ellipsoid axes of deformational inner fabrics created during the nappe transport would be similar to the direction of the long ellipsoids axes of fabric, which are result of the Variscan space compression perpendicularly to the orogene direction. The important shear deformation in the western part of the Moravo-Silesian region have to be considered as well. This deformation does not have an analogy in the Ardenne region.

Úvod

Devonské až svrchnokarbonské sedimenty moravsko-slezského regionu i regionu Arden jsou součástí evropských variských externid (obr.1). Tektonický vývoj obou regionů ukazují řadu podobností, ale také rozdílů. Jejich vzájemné srovnání může přinést nové pohledy při výzkumu variské tektoniky v těchto regionech.

Sedimenty v regionu Arden jsou řazeny do rhenohercynské zóny, která tvoří severní okraj variscid (viz např. Behr et al. 1984; Ellenberger, Tamain 1980). Jsou příkrovově nasunuty na jednotky subvariscika tvořící sedimentární pokryv kaledonid brabantského masívu v jejich předpolí (viz obr.2), za čelo příkrovu je považován zlom Midi (viz Meilliez et al. 1991). Variská fronta se tak v souladu s průběhem zlomu Midi stáčí ze směru ZSZ-VJV v západní části Arden a v regionu Boulonnais do směru ZJZ-VSV ve východní části.

Moravsko-slezský region se výrazně liší svou orientací, variská fronta je v tomto prostoru rotována do směru JJZ-SSV (viz obr.3). Přesto jsou také devonské a karbonské sedimenty moravsko-slezského regionu považovány převážně za součást rhenohercynika. Současná orientace je vysvětlována rotací prostoru ve směru hodinových ručiček z původního devonského směru zhruba Z-V o více než 100^o až do dnešní polohy (např. Hladil 1995; Krs a kol. 1995). Pozdně orogenní nebo post-orogenní rotace prostoru je předpokládána také v regionu Arden (Edel, Coulon 1986).

Obr.1: Pozice Arden a moravsko-slezského regionu v rámci evropských variscid
Fig.1: Situations of the Ardennes and the Moravo-Silesian region in the European Variscides

Obr.2: Zjednodušená geologická mapa paleozoika Arden a přednostní orientace vrásových os a dlouhých os elipsoidů vnitřní stavby sedimentů
Fig.2: The simplified geological map of the paleozoic rocks in Ardennes and the preference orientations of fold axes and long axes of inner fabric ellipsoids of sedimentary rocks

Srovnání charakteru devonské až svrchnokarbonské sedimentace

Devonské sedimenty moravsko-slezského regionu lze rozdělit na základě jejich charakteru do řady zón tvořících pásy směru zhruba JJZ-SSV (viz Hladil 1995). V zásadě lze rozlišit sedimenty mělkovodního charakteru (tzv. vývoj “Moravského krasu”) a sedimenty pánevního (“drahanského” vývoje). Pánevní vývoj s radiolarity a s produkty intenzivního bimodálního submarinního vulkanismu nemá v regionu Arden žádný odpovídající ekvivalent (viz obr.4). Jednotky s hlubším vývojem je třeba hledat poněkud dále směrem k centru variscid a lze je tedy hledat např. v podloží pařížské pánve (Meilliez et al. 1991). Hladil (1995) ukázal podobnost vnitřních devonských zón moravsko-slezského regionu s podobnými výskyty v rýnském masívu.

Obr.3: Zjednodušená geologická mapa moravsko-slezského regionu a přednostní orientace vrásových os a dlouhých os elipsoidů vnitřní stavby sedimentů
Fig.3: The simplified geological map of the Moravo-Silesian region and the preference orientations of fold axes and long axes of inner fabric ellipsoids of sedimentary rocks

Obr.4: Vývoj sedimentace v Ardenách a v moravsko-slezského regionu (Ardeny - podle Robardet et al. 1994; moravsko-slezský region podle Klomínského (ed.) 1994; upraveno a zjednodušeno)
Fig.4: Development of sedimentation in the Ardennes and in the Moravo-Silesian region (Ardennes - after Robardet et al. 1994; Moravo-Silesian region - after Klomínský (ed.) 1994; revised and simplified)

Značnou podobnost lze spatřit mezi mělkovodními sedimenty ve východní části moravsko-slezského regionu a vývojem sedimentace v prostoru Arden. V Ardenách započala mělkovodní devonská sedimentace v alochtonních jednotkách transgresí již v nejspodnějším devonu (při hranici silur/devon). V regionu brabantského masívu a Boulonnais došlo k transgresi poněkud později, až během givetu. Transgresní klastické sedimenty obsahují materiál pocházející z kaledonského basementu, který je tvořen spodnopaleozoickými sedimenty flyšového charakteru (kambrium, ordovik, v autochtonní oblasti brabantského masívu též silur). Oproti tomu v moravsko-slezském regionu transgredují devonská klastika na vyvřelé a metamorfované horniny brunovistulika, což pochopitelně znamená podstatný rozdíl v charakteru ukládaného materiálu. Přitom ale nelze zcela opomenout existenci starších předdevonských sedimentů v moravsko-slezském regionu. Dobře známé jsou tektonicky isolované drobné výskyty siluru u Stínavy, jejichž stáří je doloženo graptolitovou faunou (Kettner, Remeš 1935). Již dříve bylo poukazováno na možné přiřazení k nejstaršímu paleozoiku některých sedimentů v podloží karpatské předhlubně a vnějších příkrovů Západních Karpat na Moravě (viz Roth 1981). Toto přiřazení bylo v poslední době potvrzeno paleontologicky doloženým spodním kambriem ve vrtech Měnín-1, Němčičky 3 a Němčičky 6 (Jachowicz, Přichystal 1997). V Polsku takové přiřazení bazálních sedimentů ke spodnímu kambriu ve vrtu Goczałkowice potvrdil nálezy fosílií již Kotas (1973), nově byly zjištěny také sedimenty ordoviku (Bula, Jachowicz 1996).

Následná středně- a svrchnodevonská karbonátová sedimentace pokračuje (s přestávkami) v regionu Arden i během celého spodního karbonu (obr.4). Oproti tomu v moravsko-slezském regionu nastupuje ve spodním karbonu sedimentace variského flyše a pouze ve východní a v jižní části tohoto prostoru pokračuje ukládání karbonátů až do visé. Nejrozsáhlejší povrchové výskyty spodnokarbonského flyše (kulmu) jsou v moravsko-slezském regionu na Drahanské vrchovině a v Nízkém Jeseníku. Je uváděno stěhování flyšové sedimentace v prostoru i čase od západu, kde je např. andělskohorskému souvrství v nejzápadnější části Nízkého Jeseníku přiřazováno stáří nejsvrchnější devon až tournai (viz Dvořák 1994), k východu, kde pak tato sedimentace přechází do sedimentů svrchnokarbonské molasy. Paleontologicky lze pokles stáří sedimentace od západu k východu dokumentovat ve východní části Nízkého Jeseníku. Celkově je však situace poněkud složitější, jak ukazují např. namurská radiogenní stáří poloh tufů na rozhraní hornobenešovského a moravického souvrství v lomu Krásné Loučky - Kobylí (Přichystal 1988). Tyto komplikace vysvětluje příkrovová stavba spodnokarbonských flyšových jednotek, kdy západní a východní část Nízkého Jeseníku tvoří různé příkrovy.

Ve svrchním karbonu pak se jak v moravsko-slezském regionu tak i v regionu Arden setkáváme se sedimenty variské molasy s typickým výskytem uhelných ložisek. Seismický profil ECORS ukazuje v Ardenách, že sedimenty svrchnokarbonské molasy jsou částečně pohřbeny pod čelem příkrovu Ardenského alochtonu (Raoult, Meilliez 1987). Také ve spodnopermském vývoji lze spatřovat podobnost ve vzniku brázd se spodnopermskou klastickou výplní (boskovická brázda v moravsko-slezském regionu, Malmedy graben v prostoru Arden).

Deformace devonských a karbonských sedimentů

Cílem této práce je především srovnání charakteru deformace v moravsko-slezském regionu a v Ardenách. Zjednodušeně lze říci, že v obou regionech můžeme pozorovat devonskou extenzi, pozdější karbonskou kompresi a následnou svrchnokarbonskou až permskou extenzi spojenou s gravitačním rozpadem orogenu.

Srovnání základních tektonického vývoje moravsko-slezského regionu a regionu Arden

V obou regionech jsou patrny známky devonské extenze. V moravsko-slezském regionu to jsou především výskyty výrazného devonského až spodnokarbonského bimodálního vulkanismu v jednotkách pánevního vývoje, které mají až tholeitický charakter a ukazují na počáteční stádium riftogeneze (viz Přichystal 1993). Současná orientace pruhů vulkanických hornin (např. šternbersko-hornobenešovský pruh) je ovšem výsledkem mladších tektonických pochodů v průběhu karbonské komprese a neříká nám nic o původní orientaci těchto riftových struktur. V regionu Arden se setkáváme se subvulkanickými horninami bimodálního charakteru v sedimentech spodnopaleozoického basementu v masívu Rocroi. Jejich radiometrické stáří ukazuje na střední devon (givet). Výskyty těchto poměrně jednotně orientovaných subvulkanických žil jsou pokládány za doklad devonské extenze ve směru SSZ-JJV (viz Goffette 1991).

Zmíněná devonská extenze byla v obou regionech následována karbonskou kompresí spojenou s variskou deformací sedimentů. V oblasti Ardenského alochtonu jsou orientovány vrásové osy a plochy kliváže převážně ve směru ZJZ-VSV, s vergencí k SSZ (Meilliez et al. 1991). Orientace těchto tektonických struktur je tedy paralelní (nebo téměř paralelní) s průběhem orogenu v daném místě. Podobná situace je také v moravsko-slezském regionu. Také zde převládá orientace vrásových os a ploch kliváže blízká průběhu orogenu, tedy ve směru SSV-JJZ (viz Dvořák 1973; Kumpera 1983).

Podobně jako v případě sedimentárního vývoje je ovšem charakter variské deformace v regionu Arden srovnatelný jen s východní částí povrchového výskytu paleozoika moravsko-slezského prostoru (s východní částí Nízkého Jeseníku a severovýchodní částí Drahanské vrchoviny). Typické jsou především v jižní části Arden velké asymetrické vrásy s mezivrstevními prokluzy a s vergencí k SSZ (Mansy, Meilliez 1993). Pokračující deformace, která se již z reologických důvodů nemohla kompenzovat vrásněním, způsobila řadu násunů a duplexových struktur v ramenech vrás. Pěkným příkladem takové vrásové struktury s křehkou deformací ve svých ramenech je synklinála odkryta v givetských vápencích v lomu Bettrechies (Mansy, Meilliez 1993). Uvedený styl deformace je podobný deformaci spodnokarbonského flyše ve východní části Nízkého Jeseníku (v hradecko-kyjovickém souvrství). Také zde jsou sedimenty zvrásněny vrásami velkých rozměrů s vergencí k východu, tedy směrem do předpolí. Směrem k západu se ale charakter deformace v moravsko-slezském regionu liší. V moravickém souvrství se východně od šternbersko-hornobenešovského pruhu setkáváme s proměnnou vergencí vrás, západně od šternbersko-hornobenešovského pruhu je vergence opačná, tedy k západu (viz např. Dvořák 1994). Navíc k západu roste intenzita deformace a anchimetamorfózy. V nejzápadnější části jsou již spodnokarbonské flyšové sedimenty postiženy slabou epimetamorfózou. Zásadním rozdílem oproti poměrně jednotnému deformačnímu stylu v regionu Arden je také polyfázovost deformace v západní části moravsko-slezského prostoru, kde lze pozorovat navzájem se překrývající systémy tektonických struktur různých generací.

V nejvyšším karbonu a ve spodním permu nastává opět v obou regionech zásadní změna tektonického režimu. Je dobře dokumentována extenze odpovídající gravitačnímu kolapsu nově vzniklého variského orogenu, např. vznikem brázd s permokarbonskou výplní, které jsou orientovány paralelně s průběhem orogenu.

Srovnání výsledků studia deformace vnitřních staveb sedimentů

Zajímavé jsou srovnání výsledků studia duktilní deformace vnitřních staveb sedimentů v obou regionech. Jak v moravsko-slezském regionu tak i v Ardenách byla vyšetřována vnitřní stavba sedimentů pomocí metod geometrické a magnetometrické analýzy. V Nízkém Jeseníku byla zjišťována na mnoha místech anisotropie magnetické susceptibility (Hrouda 1979). V menší míře prováděl podobnou studii anisotropie magnetické susceptibility na Drahanské vrchovině Kos (1987). V polohách spodnokarbonských slepenců ve východní části Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny byly aplikovány geometrické metody analýzy vnitřní stavby (Havíř 1996b, 1997). Z analýz plyne velmi malá duktilní deformace ve východní části povrchového výskytu paleozoika moravsko-slezského prostoru (ve východní části Nízkého Jeseníku a Drahanské vrchoviny), často byly zjištěny depoziční vnitřní stavby bez patrných známek deformace. Odlišná situace je v západní části moravsko-slezského regionu. Výrazná deformace sedimentů v západní části Nízkého Jeseníku je dokumentována jednak studiem anisotropie magnetické susceptibility (Hrouda 1979), jednak geometrickou deformační analýzou slepenců, případně analýzou založenou na změně tvaru fosilií (Buček 1993, Rajlich 1990). Velká deformace byla zjištěna také v kulmských slepencích v ostrůvku kulmu v jižním pokračování boskovické brázdy u Hostěradic (Havíř 1996a). Deformační stavby ukazují v západní části moravsko-slezského regionu na silný vliv téměř severojižního jednoduchého střihu podél strmé střižné plochy. Rajlich (1990) tuto skutečnost vysvětluje v rámci svého modelu variscid jako “strike-slip orogenu” horizontálními pohyby podél tzv. moravsko-slezské smykové zóny. Vzhledem k nezanedbatelnému podsunutí východní brunovistulické kry pod západnější lugodanubické jednotky Českého masívu lze však zmíněnou deformaci chápat spíše jako projev velmi šikmého podsouvání brunovistulika podél tzv. moldanubického nasunutí, které uvažuje např. Melichar (1996) a které bylo jistě spojeno i s řadou významných horizontálních posunů.

Výzkum vnitřní stavby sedimentů v prostoru Arden byl proveden zatím v mnohem menším rozsahu. V severní části Ardenského alochtonu bylo zjištěno jen malé ovlivnění vnitřní stavby sedimentů duktilní deformací. Dlouhé a střední osy elipsoidů anisotropie magnetické susceptibility zůstaly většinou orientovány v ploše vrstevnatosti, ale dlouhé osy jsou paralelní s osami vrás (Thominski, Wohlenberg, Bleil 1993). Další studie vnitřní stavby sedimentů se soustředily do jižní části regionu Arden do okolí masívu Rocroi. Studium anisotropie magnetické susceptibility ukázalo nepochybný vliv deformace na vnitřní stavbu sedimentů (Robion et al. 1995). Jižně od masívu Rocroi je magnetická stavba ovlivněna také slabou metamorfózou, při níž vznikaly nové post-kinematické magnetické minerály usměrněné na plochách kliváže. Dlouhé osy elipsoidů magnetické susceptibility jsou u velké části deformačních staveb usměrněny ve směru S-J až SSZ-JJV. Byly však zjištěny také stavby s orientací dlouhých os do směru průsečíků ploch kliváže a vrstevnatosti, tedy do směru SV-JZ až VSV-ZJZ. Výsledky analýzy anisotropie magnetické susceptibility v okolí masívu Rocroi jsou srovnatelné s výsledky geometrické deformační analýzy spodnodevonských slepenců, kterou zde prováděl Meilliez (1984).

Možné tektonické interpretace studia deformace vnitřních staveb sedimentů

Z uvedených skutečností je patrna existence dvojí variské deformační stavby v regionu Arden, stavby s dlouhými osami elipsoidů vnitřní stavby sedimentů zhruba paralelními s průběhem orogenu a stavby, kde jsou dlouhé osy orientovány k prvnímu směru téměř kolmo (viz obr.2). Elipsoidy vnitřní stavby s dlouhými osami zhruba paralelními s usměrněním vrásových os a s průběhem orogenu v tomto prostoru lze vysvětlit jako výsledek variského zkrácení prostoru ve směru kolmém na orogen. Usměrnění dlouhých os u řady elipsoidů vnitřních staveb sedimentů v okolí masívu Rocroi ve směru S-J až SSZ-JJV je vysvětlováno jako vliv tektonického transportu příkrovu ardenského alochtonu v tomto směru (Robion et al. 1995), tedy ve směru, který svírá s průběhem orogenu značný úhel, případně je na něj téměř kolmý.

Oproti tomu v moravsko-slezském regionu mají elipsoidy deformačních staveb své dlouhé osy usměrněny převážně ve směru S-J až SV-JZ (viz obr.3), tedy ve směru přibližně paralelním s průběhem variského orogenu v tomto místě. Ve východní části lze slabou deformaci sedimentů vysvětlovat východozápadním zkrácením prostoru, tedy kompresí zhruba kolmou na orogen (viz Havíř 1996b; Hrouda 1979; Kos 1987), která byla pozorována také v Ardenách. Těžko však lze v moravsko-slezském regionu určit deformační stavby odpovídající sunutí variských vnějších příkrovů.

Sunutí vnitřních příkrovů tvořených krystalinickými jednotkami při jihozápadním okraji moravsko-slezského prostoru je předpokládáno k severu až severozápadu (Schulmann et al. 1991; Štípská, Schulmann 1995). V prostoru silesika uvažují Cháb a kol. (1990) o sunutí příkrovů silesika k V ale spíše k JV až JJV a o pozdějších dílčích zpětných přesunech k Z či ZSZ. Uvažované směry sunutí variských příkrovů jsou tak dosti blízké průběhu variského orogenu v moravsko-slezském regionu, což lze vysvětlit velmi šikmou kolizí v tomto prostoru. Také u vnějších příkrovů pak lze očekávat směry pohybu blízké průběhu orogenu, tedy zhruba k SSZ až SZ. Takový směr sunutí by byl společně s pravostranným pohybem mezi podsunovaným blokem brunovistulika a západními jednotkami lugodanubika v souladu s úvahou o možném umístění kořenové zóny příkrovu východojesenického kulmu v prostoru boskovické brázdy (Melichar 1995). Uvedený směr pohybu příkrovů by mohl vysvětlit jednotnou orientaci dlouhých os elipsoidů deformačních staveb v moravsko-slezském regionu, protože tato orientace by se u staveb způsobených transportem příkrovů téměř nelišila od staveb, které jsou výsledkem zkrácení prostoru kolmo k orogenu. V západní části moravsko-slezského regionu byla ovšem vnitřní stavba významně ovlivněna také deformací ukazující na významné horizontální pohyby a která nemá svou obdobu v regionu Arden. Tato deformace může být výsledkem již dříve zmíněného šikmého podsouvání brunovistulické kry pod západní jednotky lugodanubika.

Podrobnější úvahy o charakteru deformace vnitřních staveb devonských a karbonských sedimentů v moravsko-slezském regionu, o směru sunutí vnějších variských příkrovů (tedy příkrovů paleozoických sedimentárních jednotek ve smyslu Chába 1986) v tomto prostoru i o vlivu významných střižných pohybů v západní části moravsko-slezské oblasti na konečnou stavbu budou jistě nadále předmětem diskuse v mnoha příštích pracích. Svou složitostí značně přesahují rámec tohoto článku. Zvláště úvahu o směru sunutí vnějších variských příkrovů se sedimenty spodnokarbonského flyše je třeba považovat pouze za jedno z mnoha možných vysvětlení zjištěného charakteru deformace vnitřní stavby devonských až karbonských sedimentů v moravsko-slezském regionu. Uvedené vysvětlení se nabízí jako možnost právě ze srovnání s podobnými studiemi v regionu Arden.

Závěr

Oba srovnávané regiony jsou součástí rhenohercynika a representují severní okraj evropského variského orogenu. Jejich současná orientace je dána významnou rotací prostoru, která je dokládána paleomagneticky. V obou regionech lze sledovat projevy devonské extenze, karbonské komprese a následného gravitačního kolapsu orogenu. Jsou tu ovšem také významné rozdíly ve vývoji obou regionů a tedy v charakteru jejich výsledné stavby.

Třebaže velikost odkrytého výskytu devonských až karbonských sedimentů v regionu Arden je srovnatelná s celým moravsko-slezským prostorem včetně jeho krystalinických jednotek na západě, vývoj sedimentace i deformační styl je v regionu Arden srovnatelný pouze s východní částí moravsko-slezského prostoru. Ekvivalenty západní části moravsko-slezského regionu lze spatřit v jednotkách blíže k centru orogenu, tedy v rýnském břidličném masívu či v paleozoických jednotkách skrytých pod pařížskou pánví. Tato skutečnost ukazuje na extrémní zkrácení moravsko-slezského prostoru, jak na to upozornil již např. Hladil (1995).

Zajímavé jsou srovnání výsledků studia duktilní deformace vnitřních staveb sedimentů v obou regionech. Deformační stavby mají v regionu Arden dvojí charakter. Elipsoidy vnitřní stavby s dlouhými osami zhruba paralelními s usměrněním vrásových os a s průběhem orogenu v tomto prostoru lze vysvětlit jako výsledek variského zkrácení prostoru ve směru kolmém na orogen, zatímco usměrnění dlouhých os u řady elipsoidů vnitřních staveb sedimentů v okolí masívu Rocroi ve směru, který svírá s průběhem orogenu značný úhel, je vysvětlováno jako vliv tektonického transportu příkrovu Ardenského alochtonu v tomto směru. Oproti tomu jsou dlouhé osy elipsoidů deformačních staveb v moravsko-slezském regionu usměrněny poměrně jednotně, více méně ve směru paralelním s průběhem regionu v tomto místě (tedy ve směru S-J až SV-JZ). To by mohlo být vysvětleno velmi šikmou kolizí v moravsko-slezském prostoru a transportem příkrovů ve směru blízkém průběhu orogenu. Pak by se orientace dlouhých os elipsoidů deformačních staveb způsobených transportem příkrovů téměř nelišila od staveb, které jsou výsledkem zkrácení prostoru kolmo k orogenu.

Důležitým rozdílem oproti regionu Arden je existence významné deformace charakteru horizontálních posunů v západní části moravsko-slezského regionu.

Poděkování

Děkuji Prof. J.-L. Mansymu a Dr. O. Averbuchovi za poskytnutí velkého množství cenných praktických i teoretických informací o variském sedimentárním a především tektonickém vývoji v regionu Arden.

Reference:

Behr H.-J. et al. (1984): The Variscan Belt in Central Europe: Main structures, geodynamic implications, open questions. - Tectonophysics, 109, 15-40. Amsterdam.

Buček Z. (1993): Výzkum deformací v paleovulkanitech v jižní části Šternbersko-hornobenešovského pruhu. - MS dipl. Práce MU. Brno.

Bula Z., Jachowicz M. (1996): The Lower Paleozoic sediments in the Upper Silesian Block. - Geological Quarterly, 40, 3, 299-336. Warszawa

Dvořák J. (1973): Synsedimentary tectonics of the palaeozoic of the Drahany Upland (Sudeticum, Moravia, Czechoslovakia). - Tectonophysics, 17, 359-391. Amsterdam.

Dvořák J. (1994): Variský flyšový vývoj v Nízkém Jeseníku na Moravě a ve Slezsku. - práce Českého geologického ústavu, 3. Praha.

Edel J.-B., Coulon M. (1986): Mise en évidence de rotations tardihercyniennes a partir d’un profil paléomagnetique a travers l’Ardenne et le Brabant. - Ann. Soc. Géol. du Nord, CV, 139-144. Lille.

Ellenberger F., Tamain A.L.G. (1980): Hercynian Europe. - Episodes, 1, 22-27

Goffette O. (1991): Le magmatisme varisque en Ardenne meridionale: un marqueur de l’evolution geodynamique d’une paleomarge. - These, l’universite des Sciences et Techniques de Lille - Flandres - Artois. Lille.

Havíř J. (1996a): Results and interpretation of the strain analysis of the Culmian conglomerates in the quarry near Hostěradice. - Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., 24 (1994), (Geology),3-7. Brno.

Havíř J. (1996b): Vnitřní stavba kulmských slepenců východní části Nízkého Jeseníku. - Geol. Výzk. Mor. Slez. v r. 1995. Brno.

Havíř J. (1997): The final fabric ellipsoids of the Račice and Luleč Conglomerates (Myslejovice Formation, Drahany Uplands). - Věst. Čes. geol. úst., 72, 2, 175-179. Praha

Hladil J. (1995): Argumenty pro pravostrannou rotaci bloků ve Variscidech Moravy - analýza faciálních disjunkcí devonu. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1994, 44-48. Brno.

Hrouda F. (1979): The strain interpretation of magnetic anisotropy in rocks of the Nízký Jeseník Mountains (Czechoslovakia). - Sbor. Geo. Věd, UG, 16, 27-62. Praha.

Cháb J. (1986): Stavba moravskoslezské větve evropského mladopaleozoického orogenu (pracovní hypotéza). - Věst. Ústř. Úst. geol., 61, 2, 113-120. Praha

Cháb J. a kol. (1990): Variská orogeneze v silesiku. - Sbor. Geol. věd, Ložisk. geol., mineral., 29, 9-39. Praha.

Jachowicz M., Přichystal A. (1997): Zjištění spodnokambrických sedimentů na Moravě. - sborník II. semináře České tektonické skupiny, 59-60. Ostrava

Kettner R., Remeš M. (1935): Objev silurských břidlic s graptolitovou faunou na Moravě. - Věst. Král. Čes. Společ. Nauk, Tř. mat.-přírodověd., 1-11. Praha

Klomínský J. (ed.) (1994): Geologický atlas České republiky, Stratigrafie. - Český geologický ústav. Praha.

Kos J. (1987): Výzkum anizotropie magnetické susceptibility spodnokarbonského komplexu sedimentů Drahanské vrchoviny. - MS dipl. Práce PřF UK. Praha.

Kotas A. (1973): Występowanie utworów kambru w podlożu Górnośląskiego Zaglębia Węglowego. - Przegl. Geol., 1, 37. Warszawa.

Krs a kol. (1995): Paleomagnetický doklad pro Variskou paleotektonickou rotaci Moravských devonských hornin. - Geol. Výzk. Mor. Slez. v r. 1994, 53-57. Brno.

Kumpera O. (1983): Geologie spodního karbonu jesenického bloku. - Knih. Ústř. Úst. Geol., sv. 59, 5-172. Praha.

Mansy J.-L., Meilliez F. (1993): Elements d’analyse structurale a partir d’exemples pris en Ardenne-Avesnois. - Ann. Soc. Géol. Du Nord, 2, 45-60. Lille.

Meilliez F. (1984): La Formation de Fépin (Gédinnien de l’Ardenne): Un marquer régional lithostratigraphique et structural. - Ann. Soc. Géol. Nord, CIII, 37-53. Lille.

Meilliez F. et al. (1991): Ardenne-Brabant. - Sci. Géol., Bull., 44, 1-2, 3-29. Strasbourg.

Melichar R. (1995): Tektonický význam boskovické brázdy. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r. 1994, 64-66. Brno.

Melichar R. (1996): Svratecké krystalinikum - klíč k řešení stavby východního okraje Českého masívu. -Abstrakta semináře Skupiny tektonických studií, 28-29. Jeseník.

Přichystal A. (1988): Izotopové stáří zirkonu z tufové polohy v kulmských sedimentech nedaleko Krnova. - Sbor. Refer. KRB pro rudní geofyz. Průzkum v Jeseníkách v r. 1985 a 1987, 153-161, Geofyzika Brno. Brno.

Přichystal A. (1993): Vulkanismus v geologické historii Moravy a Slezska od paleozoika do kvartéru. - In: Přichystal A., Obstová V., Suk M. (eds): Geologie Moravy a Slezska, 59-70, Moravské zemské muzeum. Brno.

Rajlich P. (1990): Strain and tectonic styles related to Variscan transpression and transtension in the Moravo-Silesian Culmian basin, Bohemian Massif, Czechoslovakia. - Tectonophysics, 174, 351-367. Amsterdam

Raoult J.F., Meilliez F. (1987): The Variscan Front and the Midi Fault between the Channel and the Meuse River. - J. Struct. Geol., 9, 4, 473-479

Robardet M. et al. (1994): Le Paléozoique anté-varisque de France, contexte paléogéographique et géodynamoque. - Géologie de la France, 3, 3-31

Robion P. et al. (1995): Tectonic versus mineralogical contribution to the magnetic fabrics of epimetamorphic slaty rocks: an example from the Ardennes Massif (France-Belgium). - J. Struct. Geol., 17, 8, 1111-1124

Roth Z. (1981): Spodní kambrium na Moravě?. - Čas. Mineral. Geol., 26, 1, 1-6. Praha.

Schulmann K. et al. (1991): Evolution of nappes in the eastern margin of the Bohemian Massif: a kinematic interpretation. - Geol. Runsch. 80/1, 73-92. Stuttgart.

Štípská P., Schulmann K. (1995): Inverted metamorphic zonation in a basement-derived nappe sequence, eastern margin of the Bohemian Massif. - Geol. J., 30, 385-413

Thominski H.P., Wohlenberg J., Bleil U. (1993): The remagnetization of Devono-Carboniferous sediments from the Ardenno-Rhenish Massif. - Tectonophysics, 225, 411-431. Amsterdam.