Podrobněji se zmíníme o gazometrických metodách, které jsou předmětem tohoto cvičení. Gazometrické metody jsou založeny na principu měření rychlosti spotřeby CO2 rostlinami. Zjednodušeně lze říci, že pomocí těchto metod měříme pokles koncentrace CO2 v okolí rostliny vyvolaný fotosyntetickou fixací molekul CO2. Podle uspořádání měřící aparatury, zejména zapojení infračerveného analyzátoru plynů (IRGA) do měřícího systému, rozlišujeme gazometrické metody:
Gravimetrické metody Fotosyntéza je měřena jako přírůstek hmotnosti fotosyntetizujícího objektu (hromadícího se asimilačního škrobu) Manometrické a voluntometrické metody Měření změn tlaku a objemu sorbentu (látky napojené na komoru, v níž je uzavřen fotosyntetizující objekt). Warburgův respirometr. Gazometrické metody Infračervené analyzátory plynů (CO2, H2O) napojené na komoru, v níž je uzavřen fotosyntetizující objekt). Oxymetrické metody Clarkova kyslíková elektroda, stanovení koncentrace kyslíku v kapalném vzorku Fluorometrické metody Fluorometry, přístroje měřící indukovanou fluorescenci molekul chlorofylu
- uzavřené (cirkulačního typu)
- otevřené (průtočného typu)
Pomůcky:
Technické:
Obecné:
- infračervený analyzátor CO2 (EGM-3, PP Systems, Velká Británie)
- hmotový průtokoměr Hastings (Velká Británie)
- sensor fotosynteticky aktivního záření Li-1400 (Li-Cor, USA)
- 2 tlačné pumpy
- zdroj CO2 (vzduchu o konstantní koncentraci CO2) - tlaková lahev
- zdroj záření (fotožárovka NARVA), chladící blok (vodní filtr)
- expoziční komora
- stolní scanner pro stanovení velikosti listové plochy
- poznámkový blok, tužku
- milimetrové pravítko
Rostlinu exponujeme po dobu 10 minut zářením (PPFD, angl. photosynthetic photon flux density) o intenzitě 1800 mmol m-2 s-1. Poté odečteme na displeji přístroje EGM-3 hodnotu koncentrace CO2 (1) na vstupu do expoziční komory (CO2in) a (2) na výstupu z expoziční komory (CO2out). Zároveň pro tento okamžik měření (3) odečteme na stupnici hmotového průtokoměru průtok vzduchu měřícím systémem (litry za hodinu) a vše zaznamenáme do výsledkové tabulky (viz níže). Poté oddálením světelného zdroje od expoziční komory snížíme ozářenost na 1500 mmol m-2 s-1, rostliny ponecháme 10 minut přizpůsobit této ozářenosti a poté opakujeme postup měření (kroky (1) až (3)). Postupně snižujeme ozářenost v kroku přibližně 300 mmol m-2 s-1 a opakujeme postup (1) až (3), poslední měření činíme na zatemnělé rostlině (temnotní respirace).
Pro každou ozářenost vyplníme do výsledkové tabulky
následující údaje:
[mmol m-2 s-1] |
[mmol CO2 mol-1] |
[mmol CO2 mol-1] |
[mmol CO2 mol-1] |
[L hod-1] |
[m2] |
[mmol (CO2) m-2 s-1] |
Vzorec pro výpočet rychlosti čisté fotosyntézy
rostlin (Pn)
delta CO2 * f * k
Pn = ------------------------------
LA * 3600
Kde:
delta CO2 je rozdíl koncentrace
oxidu uhličitého (v ppm, tj. mmol CO2
mol-1)
mezi vstupním (CO2 in) a výstupním vzduchem (CO2 out)
f je průtok vzduchu v litrech za hodinu (L hod-1)
k je koeficient (jeho číselná
hodnota je 0,041)
LA je listová plocha, na níž byla Pn stanovována, v m2
3600 je koeficient
převádějící časový údaj v hodinách na údaj ve vteřinách
Více o fotosyntéze naleznete na www stránkách předmětů Produkční biologie rostlin nebo Ekofyziologie fotosyntézy vyšších rostlin