Družicové snímky jsou vytvářeny zaznamenáváním intenzity odraženého
nebo emitovaného elektromagnetického záření v určitých intervalech spektra.
Atmosféra jako hmotné prostředí v určitých intervalech vlnových délek toto
záření výrazně modifikuje především procesy pohlcování a rozptylu. V případě
snímání zemského povrchu hrají tyto procesy negativní úlohu – často snímání
zcela znemožňují či ovlivňují kvalitu snímků. Na druhé straně pokud objektem
zájmu je samotná atmosféra, potom intenzita procesů pohlcování a rozptylu
záření koreluje s jevy v atmosféře probíhajícími či s vlastnostmi atmosféry
a tyto mohou být na družicových snímcích zaznamenány.
V současné době existují dvě velké skupiny družic, které poskytují
obrazové záznamy pro účely meteorologie a klimatologie. První skupinu družic
tvoří družice geostacionární. Tyto družice tvoří systém neustále monitorující
celou Zeměkouli z výšky necelých 36 000 km. Typickým zástupcem družic geostacionárních
jsou družice METEOSAT. Protože doba jejich oběhu kolem Země je rovna době
rotace Země kolem vlastní osy, jsou neustále jako by zavěšeny nad určitým
místem na Zeměkouli a s frekvencí 30 minut snímají celou přivrácenou část
Země.
Druhou skupinu tvoří družice, které se pohybují na drahách subpolárních.
Tyto družice obíhají po drahách procházejících téměř přes póly ve výškách
řádově stovky kilometrů. Frekvence jejich snímání stejného místa na Zemi
je zhruba dvakrát denně. Typickým zástupcem této skupiny družic jsou družice
NOAA.
Vedle viditelné a blízké infračervené části elektromagnetického spektra, které se využívají pro snímání zemského povrchu, hrají v meteorologických aplikacích významnou roli obrazové záznamy vytvářené v delších vlnových délkách – jednak v oblasti tzv. tepelného záření v intervalu vlnových délek od 3 do 12 mikrometrů, jednak v oblasti mikrovlnného záření s vlnovými délkami řádově centimetrů a decimetrů. Zvláště informace získané v oblasti mikrovlnného záření nám umožňují studovat procesy jinými metodami velmi nesnadno postižitelné. Protože intenzita mikrovlnného záření je ale poměrně malá, využívá se tzv. aktivních metod snímání, které využívají uměle emitovaného zdroje mikrovln. Příkladem aktivních metod snímání je RADAR.
Význam družicových snímků narůstá v poslední době především v souvislosti
s procesem globální změny klimatu. Následující příklady dokládají možnosti
využití snímků z meteorologických družic.