Škrob je nejdůležitější zásobní látkou vyšších rostlin. Slouží rostlině k uložení energie získané v průběhu procesu fotosyntézy. Škrobová zrna se tvoří v buňce zejména ve specializovaném typu leukoplastu, v tzv. amyloplastech, ale též v chloroplastech. Podle počtu iniciálních míst ukládání škrobu se tvoří buď jednoduchá škrobová zrna (narůstají z jednoho místa označovaného jako hilum), nebo složená škrobová zrna (narůstají v rámci daného plastidu z mnoha iniciálních míst). U složených škrobových zrn počet elementárních zrn, které je tvoří, značně kolísá v rozpětí řádů jednotek až tisíců. U některých škrobových zrn můžeme pozorovat jednotlivé vrstvy, z nichž je škrobové zrno složeno - tato vrstevnatost je dána různým obsahem vody. Jednoduchá škrobová zrna lze podle pozice rozlišit na zrna koncentricky vrstevnatá a excentricky vrstevnatá. Vlivem mechanického pnutí se často uvnitř větších zrn vytváří rhexigenní dutina. V průběhu vývoje mohou škrobová zrna narůst do takových rozměrů, že dojde k protržení membrán amyloplastů a tím k uvolnění škrobových zrn do cytoplazmy. Škrobová zrna mají často pro daný rostlinný druh charakteristický tvar. Příkladem mohou být škrobová zrna pryšců (Euphorbia sp.) nebo pelionie (Pellionia sp.).