Informace o projektu
Organoidy odvozené z ascitu jako prediktivní modely pro personalizovanou léčbu ovariálního karcinomu

Ovariální karcinom (OC) patří mezi nejagresivnější gynekologická nádorová onemocnění a je častou příčinou úmrtí na rakovinu u žen. Nespecifické symptomy vedou k pozdní diagnostice v pokročilých stádiích s metastázami, což zhoršuje prognózu. OC se šíří do břišní dutiny, kde dochází k hromadění ascitické tekutiny obsahující nádorové buňky a mikroprostředí, které nabízejí cenný vhled do biologie nádoru a jeho odpovědi na léčbu. Nicméně, tento potenciál ascitu není v současné době plně využit.

Léčba pokročilého OC zahrnuje radikální chirurgii s cílem dosažení nulového rezidua a následnou systémovou terapii. Ta cílí na mikrometastázy, které mohou po operaci přetrvávat a způsobit recidivu. Standardem je chemoterapie na bázi platinových derivátů v kombinaci s paklitaxelem, často doplněná o antiangiogenní nebo udržovací léčbu inhibitory PARP. Senzitivita k platinovým derivátům je zásadní prognostický faktor, který se však stanovuje až retrospektivně na základě odpovědi na terapii. Již při diagnóze je však cca 25 % OC rezistentních na platinovou chemoterapii, což vede k neúčinné léčbě se zbytečnou toxicitou a snížením kvality života pacientek.

Projekt se zaměřuje na využití organoidů odvozených z maligního ascitu pacientek s pokročilým OC. Tyto organoidy představují inovativní model, který na rozdíl od tradičních přístupů vychází ze sféroidů obsažených v ascitu. Tyto 3D struktury nádorových buněk jsou tzv. metastazujícími jednotkami, ze kterých následně vznikají sekundární nádory. Na rozdíl od modelů odvozených z primárního nádoru, který bývá během operace zcela odstraněn, ascitické sféroidy poskytují významné informace o mikrometastázách, které mohou způsobit recidivu. Organoidy derivované z ascitu tedy představují relevantní model pro testování účinnosti systémové terapie, která je pacientkám podávána s odstupem několika týdnů po cytoredukční operaci.

Cílem projektu je vytvořit organoidy z ascitu a ověřit jejich schopnost včasně a adekvátně predikovat klinickou odpověď na léčbu. Testována bude nejen senzitivita ke karboplatině, ale i k paklitaxelu a inhibitorům PARP (olaparibu a niraparibu). Tento model by mohl lékařům umožnit individualizovat léčbu pacientek již před zahájením systémové terapie, čímž by se zvýšila její efektivita, snížila nežádoucí toxicita a zlepšila kvalita života pacientek.