Naše doktorská studentka Antónia Mikulová (Laboratory of Cellular communication) se vrátila ze stáže ve Vídni na Medical University Vienna. Jak viděla svůj pobyt?
Mgr. Antónia Mikulová, 12. 5. 2024
Mnohokrát jsem už slyšela doktorandy na našem oboru říkat: „Když už nemůžete, jděte na stáž! Pomůže vám znovu najít ztracenou motivaci…“ nebo „Zahraniční stáž byla rozhodně tou nejlepší součástí mého studia!“ Upřímně musím říct, že tehdy jsem si plně neuvědomovala váhu jejich slov, a tak jsem začátkem dubna vyrazila na svou stáž do Vídně bez jakýchkoliv velkých očekávání. Avšak teď, po měsíci stráveném na Medical University Vienna, jsem se rozhodně stala jedním ze studentů, kteří budou podobně horlivě doporučovat zahraniční stáže ostatním mladším kolegům. A tady je pár mých důvodů proč:
Zaprvé…
… moje stáž byla zaměřena na bioinformatické analýzy dat z RNA sekvenování jednotlivých buněk (zkráceně scRNAseq), což je oblast biologie, která je pořád svým způsobem nová a hodně dynamicky se vyvíjí. Za pouhých 8 let od uvedení první komerční platformy pro scRNAseq jsme se přesunuli k multiomice, datům z prostorové transkriptomiky, či různým predikcím vývojových trajektorií či mezibuněčné komunikace, které generujeme z jedné či více tabulek zvaných count matrices. Pro tak rychle vyvíjející se oblast je potřeba vybudovat robustné zázemí tvořené lidmi se znalostmi nejen z biologie, ale taky z pokročilé matematiky a programování. A já jakožto člověk s vystudovanou molekulární biologií a genetikou jsem ve Vídni hodně ocenila právě přesunutí se do komunity lidí s obrovským množstvím znalostí z matematiky a programování. Byla jsem ráda za to, že se mám možnost jednoduše zeptat kolegů na nějaký problém a vyvarovat se tak zdánlivě nekonečnému troubleshootingu na vlastní pěst. Hodně věcí tam díky této expertíze hostující skupiny šlo rychleji. A mnohokrát se mi stalo, že jsem přišla s biologicky mířenou otázkou a namísto odpovědi jsem od studenta, který mě vedl, dostala rozsáhlé matematické vysvětlení, poskytující mi návod k tomu, jak dospět k odpovědi, kterou jsem hledala. Byla jsem nesmírně šťastná, že jsem si všechny tyto návody a vysvětlení pak mohla vzít s sebou zpátky do Brna, společně s kontaktem na mého vedoucího studenta, na kterého se můžu i po stáži obrátit vždy, když budu potřebovat s něčím pomoct.
Zadruhé…
… moje stáž mi umožnila nejen okusit jinou úroveň expertízy v scRNAseq analýzách, nabídla mi dočasnou totální změnu oboru. Zatímco doma se běžně věnuji výzkumu leukémie, ve Vídni jsem měla tu možnost nahlédnout do oblasti vývojové biologie a vidět, jaké otázky se (alespoň v hostující skupině) momentálně řeší i jaké experimentální přístupy se v této oblasti aktuálně nejvíc rozvíjejí. Samozřejmě, ani já jsem v této skupině nebyla primárně skrz práci na projektech souvisejících s leukémií, řešila jsem tam něco úplně jiného. Během začátku svých studií jsem totiž byla zapojena do projektu zabývajícího se embryonálním vývojem choroidního plexu, který je součástí centrální nervové soustavy, kde hraje důležitou roli jakožto bariéra mezi krví a mozkem, ale taky jako hlavní producent mozkomíšního moku. O samotném vývoji choroidního plexu se pořád ví jen málo, kromě toho, že je to komplexní proces zahrnující spoustu buněčných typů, a tak se zdá, že právě scRNAseq je jednou z metod, která může pomoct nahlédnout do tajemství této tkáně a objasnit mnohé, co se zatím neví. Právě proto byl výběr výzkumné skupiny Prof. Igora Adameyka ideální nejen kvůli metodice, ale taky kvůli expertíze z oblasti vývojové biologie, která mě taky podnítila k tomu se víc začít zamýšlet nad tím, čemu bych se ráda věnovala po svém doktorském studiu – jestli zůstat u leukémií, nebo se jít věnovat třeba tématům bližším vývojové biologii, solidním nádorům nebo autoimunitě. Právě proto si myslím, že stáž může být taky skvělou příležitostí rozšířit si obzory, zjistit, jak to funguje v jiných krajinách nebo oblastech biologie a taky víc se zamýšlet nad svou budoucností.
Zatřetí…
… miluji cestování a objevování nových míst. Co je ale pro mě přidanou hodnotou každé stáže je to, že nové místo nemám možnost okusit jen na pár dní s foťákem a batohem na zádech, ale mám taky možnost si zkusit v tom městě žít – jako student, vědec, nebo třeba i fanoušek umění a dobré kávy. Proto jednou z věcí, které rozhodně nelituji, bylo mé rozhodnutí (navzdory tomu, že Vídeň je od Brna vzdálená coby jeden a půl hodiny cesty vlakem) zůstávat v Rakousku i o víkendech a pořádně prozkoumávat město, ve kterém jsem pracovala. Našla jsem tam svou oblíbenou kavárnu, oblíbené místo na kampuse pod krásně rozkvetlým stromem, zjistila jsem, že hned vedle slavných zahrad Belvederu je taková menší botanická zahrada, kde mají krásné bonsaje. Dokonce jsme jeden víkend vyrazili asi hodinku cesty za Vídeň, kde jsme objevili krásné městečko Melk se starobylým klášterem. Všechny tyto zážitky ještě víc přidaly na celkovém dojmu z mé stáže, na kterou budu ještě dlouho v dobrém vzpomínat.
Pokud budete mít možnost jít někam na stáž, neváhejte a využijte toho! Věřím, že to pro Vás bude stejně přínosná a obohacující zkušenost, jakou byla stáž na Medical University Vienna pro mě.
Mgr. Antónia Mikulová
