Celoevropsky chráněné druhy vrkočů, které se vyskytují v České republice; zleva doprava: vrkoč útlý (Vertigo angustior), vrkoč Geyerův (V. geyeri) a vrkoč bažinný (V. moulinsiana). Foto: Radovan Coufal.
Vrkoči (Vertigo) patří mezi nejmenší suchozemské plže, s ulitou velkou obvykle méně než 2 milimetry. V současnosti je známo okolo 100 žijících druhů většinou se vyskytujících na severní polokouli. V České republice žije 10 druhů. Z výzkumu brněnských vědců mj. vyplynulo, že vrkoči jsou nejstarším známým rodem mezi suchozemskými plži. Zoologové odhalili, že na dlouhé evoluci vrkočů se významně podílely zaoceánské cesty v peří ptáků, ale také změny klimatu vyvolané vlivem glaciálů, tedy střídání dob ledových a meziledových za posledních 2,5 milionu let, a přítomnost kontinentálních ledovců.
Současné rozšíření celoevropsky chráněného vrkoče bezzubého (Vertigo genesii), který se na našem území naposled vyskytoval před přibližně 10 tisíci lety. Nyní je jeho výskyt omezen ve střední Evropě na vysoké nadmořské výšky Alp. Autor: Michal Horsák a Veronika Horsáková.
„Mnozí drobní plži, stejně jako vrkoči, jsou pozoruhodní svojí schopností pasivního šíření za pomocí pohyblivých živočichů, zejména ptáků. Mohou se přenášet jak v jejich peří, tak dokáží za šťastných okolností přežít i průchod jejich zažívacím traktem,“ popsal způsob jejich šíření na větší vzdálenosti zoolog Michal Horsák z Ústavu botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity. Více než patnáctiletým systematickým výzkumem se vědcům podařilo získat genetická data z téměř všech známých druhů vrkočů, z nichž mnohé popsali jako nové pro vědu. Pro posouzení změn ekologických nároků a geografického rozšíření vědci shromáždili data z více než 7000 populací. Díky propojení nových dat se známými fosiliemi vytvořili časový odhad evoluce jednotlivých druhů. Získali tak jasnější představu o jednotlivých evolučních událostech a rychlosti diverzifikace v čase.
Vrkoči jsou podle badatelů unikátním modelem pro výzkum evoluce vlivem dálkových přenosů a osidlování nových podmínek. „Umožňují nám pochopit evoluci dnes tolik diskutované biodiverzity, kterou vlivem přetváření ekosystému, znečištění nebo globálních změn rychle ztrácíme,“ vysvětlil Horsák. Výzkum přinesl i nové pohledy na roli střídání dob ledových a meziledových ve čtvrtohorách, kterých proběhlo za posledních 2,5 miliónu let okolo padesáti.
Podrobnosti o výzkumu naleznete v tiskové zprávě ZDE.
Odkaz na publikaci v Global Ecology and Biogeography ZDE
Tyto ulity vrkočů z poslední doby ledové jsou staré 50 tisíc let a zažily u nás mamuty. Foto: Michal Horsák.