Úspěch přeje připraveným, říká Martina Pavlová, ředitelka společnosti FAVEA a absolventka Loschmidtových laboratoří

Martina navštívila Loschmidtovy laboratoře v listopadu 2023. Na fotce je první zleva, směrem doprava pak Zbyněk Prokop, Martina Damborská a Šárka Nevolová z Loschmidtových laboratořích.

Martino, co Ti přineslo studium na Masarykově univerzitě? Jak jsi se od studia učitelství biologie a matematiky dostala k vědě a pak k vedení velké společnosti?

Studium na vysoké škole mi přineslo do života dvě výhody. Znalosti z biologie a chemie získané během pregraduálního studia a odborné znalosti získané během specializace v doktorském studiu mi umožnily chápání souvislostí a spojování dílčích informací v celek. To je velmi důležité ve vědě samotné a i v profesním uplatnění mimo vědu, pro mě ve vedení společnosti. Souvislosti umožní vidět věci z nadhledu, a to je zásadní pro další rozvoj, strategický i kreativní. Ta druhá oblast, co mi studium dalo, je nebát se jakýchkoli překážek, nezastavit se před prvním nezdarem, ale hledat další cesty. To bych určitě bez studia neuměla tak přirozeně zvládat.

Obor svého studia bych neměnila, i když původně byly mé plány jiné. Usilovala jsem o studium farmacie, ale neuspěla jsem v přijímacím řízení. Nakonec jsem se přes studium učitelství a doktorát na Chemii životního prostředí na RECETOXu dostala do farmaceutické společnosti.

Na co ze svého doktorského studia v Loschmidtových laboratořích ráda vzpomínáš?

S odstupem času si nejvíc vybavuji skvělou týmovou spolupráci a obrovskou motivovanost celého týmu, nadšení do práce a hledání odpovědí na stále nové otázky. V soukromém sektoru toto nadšení u řady zaměstnanců chybí. Mým cílem je, aby v naší společnosti bylo co nejvíce lidí motivovaných, kteří chtějí pro společnost pracovat a překonávat překážky, které přicházejí.

Absolvovala jsi v průběhu studia nějakou zahraniční stáž? A pokud ano, co Ti takový pobyt dal?

Loschmidtovy laboratoře mají řadu aktivních zahraničních spoluprací a díky tomu jsem měla možnost vycestovat a poznat, jak to funguje jinde. Tato zkušenost mě obohatila nejen odborně, ale získala jsem i jistý nadhled. Během doktorského studia jsem strávila dva roky na Tohoku univerzitě v Japonsku. Silná zkušenost byla také moje výzkumná stáž v holandském Groningenu. Zde na mne velmi zapůsobilo, jak univerzity a laboratoře spolupracují se soukromým sektorem a dochází k zhmotnění aplikované vědy, která se přenáší do reálného světa podnikání. V té době ve mě zahořela jiskřička, že moje další cesta nebude spočívat v základním výzkumu, ale ráda bych hledala propojení s průmyslem. A pak už to byl jen krůček do FAVEA, která vyvíjí a přináší nové technologie pro zpracování různých účinných látek.

V praxi jsi jistě zjistila, že některé potřebné dovednosti Ti možná chyběly. Kde bys viděla největší nedostatky svého univerzitního vzdělání?

Zatímco na univerzitě (v Loschmidtových laboratořích) byli lidé silně motivovaní, velký podíl mé práce ve firmě je práce s lidmi, vnímání lidí včetně jejich silných a slabých stránek. Je potřeba je motivovat, dát zpětnou vazbu k vykonané práci, jejich chování, věnovat se mezilidským vztahům v týmech. Cílený rozvoj soft skills mi v době mého studia chyběly. Též bych vytknula úzký rozhled některých univerzitních pracovišť, což není případ Loschmidtových laboratoří. Důležitá je otevřenost konkurenčního prostředí, sledovat trendy, co se děje v globálním měřítku, a nejen v České republice. Je potřeba držet krok s dobou, a to je velký úkol pro celé české školství.

Máš radu pro studenty, kteří chtějí být ve svém oboru úspěšní?

Říká se, že úspěch přeje připraveným. Ale je důležité se zamyslet, co ta připravenost je. Myslím si, že nikdo se úspěšný nenarodí. Je potřeba na sobě neustále pracovat a zlepšovat se v tom, v čem chce být člověk úspěšný. Nesmíme opomíjet ani naše méně silné stránky. Důležité je pracovat s limitacemi, i když to není úplně jednoduché, nebát se a nevzdávat se při prvních neúspěších.

A ještě poslední dotaz – zbývá Ti při Tvém pracovním vytížení ještě čas na vlastní koníčky a rodinu?

Ano, určitě zbývá. Čas je pro mě známá veličina, je daný. Mám práci, rodinu, dvě děti. Když jdu z práce, přepínám do role maminky a snažím se být dětem průvodce jejich životem. Postupně jsem také musela dospět k poznání, že nemůžu čekat, až mi zůstane čas na moje záliby. Prostě si čas udělám. Koníčky potřebuji, abych byla v optimálním rozpoložení a kondici – sport k vybití energie a ticho v přírodě pro zklidnění a dodání síly pro další rozhodování a motivaci.

Martino, děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchu a spokojenosti v profesním i osobním životě.