S vědeckou expedicí vyrazí letos do Antarktidy i pokrývač. Polární stanice potřebuje opravit střechu.

Co vás motivovalo k reakci na inzerát s nabídkou práce na antarktické stanici?

Inzerát mi přeposlal kamarád se slovy „přihlas se, hledají přesně tebe“. Poslal mi ho proto, že zná mou náturu. Navíc umím řemeslo, které v inzerátu požadovali. Zaujala mě nejen náplň práce, ale i to, že se hledal někdo, kdo se nebojí extrémních podmínek a dobrodružství.

Máte už s něčím takovým zkušenosti?

V Antarktidě jsem ještě nebyl. Ale díky svému koníčku, horolezectví, jsem už byl na řadě míst, kam se mnoho lidí nedostane. Takže, i když jsou v Antarktidě určitě mimořádné podmínky, stále tam bude budova se čtyřmi zdmi a střechou a bude se kam schovat. Proti místům, kde jsem byl, to bude vlastně pohoda.

Kde jste byl?

V roce 2001 jsme s kamarády slezli Mount McKinley, nejvyšší horu Severní Ameriky v národním parku Denali na Aljašce, která je také prakticky u polárního kruhu. Dva týdny jsme jen lezli. Tam nebylo žádné stavení se čtyřmi zdmi, kde se můžete schovat. Náš život závisel na tom, jak se dokážeme zahrabat nebo zakopat, co dokážeme vymyslet, abychom přežili, když se změní počasí. V té výšce to nebylo tak snadné.

Jak dlouho se věnujete horolezectví?

Už od mládí, dostal jsem se k tomu přes kamaráda, když mi bylo 20 let. Netušil jsem, že se z toho stane můj celoživotní koníček.

Má váš koníček a práce pokrývače něco společného?

Celý život pracuji na střechách. Celý den jsem venku v zimě i v létě. Když je nějaký problém, musím to umět vyřešit, nemůžu od toho utéct. Stejně je to i v horách. Pokud se něco stane, musíte to vyřešit, neutečete před tím. Pokrývačství je pro mě nejenom práce, ale také mě naplňuje. Mám malou firmu a tím žiju.

Jak často se dostanete do vyšších hor?

Zjistil jsem, že aniž bych to nějak plánoval, mám přibližně sedmileté cykly. V roce 2015 jsme slézali pětitisícové kopce v předhůří Himalájí v Kyrgyzstánu, o sedm let dřív to byla nejvyšší hora Ameriky Aconcagua, v roce 2001 jsme byli v Aljašce na Mount McKinley, 1995 jsme slézali Dolomitské stěny. A v roce 1988 jsem zažil své největší dobrodružství, oženil jsem se a narodila se mi dcera. Asi to není náhoda, že mezi mými dětmi je 7,5 roku rozdíl.

Samozřejmě, že mezi tím bylo ještě mnoho menších a větších lezeckých počinů, protože do velkých hor, pokud chcete přežít, musíte přijet připravený. Stejně to platí i v práci.

Nabídka práce na Antarktidě do těchto sedmiletých cyklů hezky zapadla.

Co přesně bude na stanici potřeba udělat?

Stanice má plochou střechu, na níž je fóliový systém z PVC, což je materiál s životností zhruba 25 let. V extrémních podmínkách Antarktidy už 15 let uplynulo a začínají se objevovat první známky opotřebení. A právě s ohledem na extrémní podmínky a skutečnost, že na stanci lze pobývat jen během antarktického léta, a střecha pak musí vydržet celou antarktickou zimu až do dalšího jara, nelze opravu odkládat.

Povezete si s sebou nějaké speciální nářadí?

Beru svařovací techniku. Přístroj váží 33 kilo, ale maximální váha zavazadla do letadla je jen 22 kilo, takže se musí před cestou rozmontovat a na místě zase složit. Na místě je i ruční svářečka. S tou by však práce trvaly mnohem déle a není jisté, zda nám tamní počasí nabídne tolik dnů s příznivými podmínkami, proto beru i automat.

Je něco, na co se v souvislosti s cestou do Antarktidy musíte ještě připravit?

Můj úkol je jasný musím stihnout opravit střechu, na to jsem připravený, jinak nemám žádná očekávání. Cokoliv prožiji navíc, beru jako bonus. Nejsem typ člověka, který neustále plánuje a klade si nějaké cíle. Pobyt v horách mě naučil řídit se podle počasí a podle toho, jak to cítím. A to se mi zatím vyplatilo.

Jak vaše rozhodnutí přijmout práci na Antarktidě přijala rodina?

Podpořila mne. Rodině i přátelům za podporu děkuji. Beru tuto zakázku jako pěkné vyvrcholení podzimu svého řemeslného života.