Prostorové limity jsou jedním z klíčových faktorů, které brání dalšímu rozvoji na mnoha ústavech Přírodovědecké fakulty MU. Vyplývá to z doporučení mezinárodního kvalitativního hodnocení výzkumu a doktorského studia, které fakulta podstoupila a které měl na fakultě na starosti proděkan pro výzkum, rozvoj a kvalitu Jaromír Leichmann. Informace o tom, jaká další doporučení z hodnocení vzešla, jak se s nimi bude dál pracovat a jaké úkoly čekají na proděkana pro rozvoj poté, co hodnocení skončilo, přináší následující rozhovor.
Na jednání fakultního akademického senátu zaznělo, že se plánuje úprava rozdělení agend proděkanů. Čeho konkrétně se bude změna týkat?
Rozdělení agend mezi jednotlivé proděkany a proděkanky vychází z toho, jaké úkoly je třeba aktuálně řešit a jak jsou časově náročné. V uplynulém roce jsme hodně času věnovali mezinárodnímu hodnocení vědy a výzkumu, které souviselo s dalším rozvojem fakulty, a proto jsem to dostal na starosti. Poté, co se hodnocení podařilo dotáhnout do konce, přebere agendu vědy a výzkumu proděkan pro internacionalizaci Ctirad Hofr. Já se budu dál věnovat rozvoji a působit v roli statutárního zástupce.
Jak mezinárodní hodnocení vědy a výzkumu na fakultě probíhalo?
Byl to náročný proces. Jednotlivé ústavy nejprve sepsaly takzvané sebeevaluační zprávy, které jsme předali mezinárodnímu panelu hodnotitelů, tvořenému 13 hodnotiteli. Ti se nejprve se zprávami seznámili, a pak osobně navštívili jednotlivé ústavy, diskutovali se zaměstnanci i studenty doktorských studijních programů, aby pak sepsali závěrečnou zprávu nejprve o jednotlivých ústavech a z nich pak společně připravili soubor doporučení podle oblastí vzdělávání pro vedení ústavů, fakulty i univerzity.
Co z hodnocení vyplynulo?
Doporučení pro fakultu by se dala shrnout do tří bodů. První z nich se týká otázky nastavení vhodného systému zaměstnávání lidí v důchodovém věku, a to s ohledem na prodlužující se délku aktivní části života. Druhé téma je pak odvodová politika ve vztahu k centralizovanému univerzitnímu rozpočtu, která by měla být nastavena tak, aby psaní projektů a podávání žádostí o granty nebylo demotivační. Třetí doporučení upozorňuje na omezenou prostorovou kapacitu, která u řady ústavů brání jejich dalšímu rozvoji.
Které z těchto uvedených doporučení můžete jako proděkan nejvíce ovlivnit?
Připravujeme projekty, které by mohly pomoct s otázkou navýšení prostorových kapacit. Jednou z možností je výzva Ph.D. Infra v rámci Operačního programu Jan Ámos Komenský, která má sloužit ke zlepšení materiálních podmínek pro doktorské studijní programy. Pokud uspějeme, mohli bychom získat na fakultu až 80 milionů korun, které bychom přednostně použili na rozvoj pracovních prostor pro doktorandy, čímž by se nám uvolnily prostory v laboratořích pro další rozvoj vědy a výzkumu.
Kde konkrétně by měly nové prostory vzniknout?
Výstavbu nových prostor výzva neumožňuje, lze uvažovat pouze o rekonstrukci. Na Kotlářské zvažujeme investice do přístrojového vybavení v rámci projektu s pracovním názvem: Sdílené Ph.D. laboratoře optických a dalších pokročilých analytických metod. V kampusu by se mělo jednat o dostavbu a úpravu prostor v přízemí, tvz. dostavba „nohy“ u pavilonu chemie. Projekt za celou univerzitu do výzvy Ph.D. Infra se má podávat v květnu.
Co zbylá dvě doporučení. Lze v nich z úrovně fakulty něco udělat?
V otázce zaměstnávaní lidí v důchodovém věku jsme do značné míry omezeni národní legislativou. Navrhované řešení, které spočívá v uzavírání nových smluv se zaměstnanci v důchodovém věku, díky nimž by zaměstnanci mohli mít nižší úvazky, umožňuje český legislativní rámec pouze v situacích, kdy se na tom obě strany dohodnou.
O vhodném přenastavení systému odvodů v případě projektů budeme jednat s vedením univerzity. Pokud chceme být výzkumná univerzita, není možné, aby pokračoval stav, který hodnotitelé popsali slovy: „Má-li se vědec, který získal mezinárodní grant, rozhodnout, zda půjde do Brna nebo do Vídně, pak půjde do Vídně, protože ve Vídni mu dají podporu, zatímco v Brně odvede daně do centrálního rozpočtu.“
Jaký bude další osud doporučení, která z hodnocení vyplynula?
Už v únoru jsme o nich diskutovali s vedením univerzity v rámci tradiční evaluace fakult. Děkan je probírá s řediteli ústavů při jejich pravidelném ročním hodnocení. Závěry a reakce budou tématem na některém z příštích rozšířených kolegií. Celé bychom to chtěli uzavřít v červnu formou souhrnné zprávy pro vedení univerzity.
Čemu se po uzavření mezinárodního hodnocení vědy budete věnovat vy?
Vedle zmíněných projektů OP JAK a Ph.D. Infra, se budu věnovat například vyřizování stížností spojených s hodnocením. Je-li někdo se svým hodnocením nespokojen, může to v rámci našich pravidel HR Award rozporovat. A když jde o akademika, jsem vyřízením této stížnosti pověřený já. Naštěstí to ale není častý jev. Dohromady s proděkankou Markétou Munzarovou jsme také kontaktními osobami pro otázky zlepšení vztahů mezi studujícími a vyučujícími.
Proděkanem jste už druhé funkční období. Před tím jste byl po dvě období děkanem, dají se tyto pozice srovnat?
Je to nesrovnatelné. Děkan má mnohonásobně větší odpovědnost. On rozhoduje o tom, jaké jsou priority, stanovuje cíle a cesty, jak jich dosáhnout, vybírá si tým lidí, kteří mu je pomáhají realizovat a rozděluje jim úkoly. A to je dobře, protože je to právě děkan, kdo byl zvolený akademickým senátem na základě předloženého programu.
Před tím, než jste se stal děkanem, jste stál i v čele akademického senátu. Využil jste zkušenosti předsedy senátu při řízení fakulty?
Určitě. Stává se to poměrně často, že jsou předsedové senátu voleni do funkcí ve vedení fakult nebo univerzit. Zkušenosti s fungováním v senátu, znalost toho, co a jak předkládat, je velkou výhodou. Upřímně si neumím představit, že bych dělal děkana, aniž bych před tím předsedal senátu nebo řídil ústav.
Jak se z vašeho pohledu změnila fakulta od doby, kdy jste ji sám absolvoval?
To jsou úplně jiné světy. A to nejen kvůli špičkovému vybavení, které jsme tehdy neměli. Před rokem 1989 nebylo na fakultách nic, protože výzkum se dělal primárně na Akademii věd. Úkolem vysokých škol zejména bylo, aby dbaly na výchovu a vzdělávání. V tomto ohledu je rozvoj vysokého školství v Česku obrovský. Situace se zásadně změnila i po lidské stránce. V době mých studií před rokem 1989 žádná univerzitní ani fakultní samospráva nefungovala, všechno určovaly stranické orgány mimo fakultní a univerzitní struktury.
Jak jste se dostal ke svému oboru?
Mám-li být upřímný, na gymnáziu byl silnou motivací obdiv k zahraničím motorkám a autům, která jsem si v té době mohl prohlížet tak leda na stránkách časopisu Svět motoru, ve kterém tehdy na zadní straně vycházela srovnání a hodnocení. Bylo mi jasné, že pokud se chci na taková auta a motorky jet někdy podívat nebo si je dokonce koupit, jediná cesta, jak se dostat na Západ, byla tehdy kariéra úspěšného sportovce nebo přes práci ve výzkumu. Na sportovní dráhu už bylo pozdě, tak jsem se vrhl na výzkum v oblasti přírodních věd, které mě bavily.
Tak jste se dal na geologii?
Ano, protože geologové vyjížděli na Západ poměrně často. Jenže já jsem po studiu skončil v uranových dolech v Dolní Rožínce a odtamtud se nesmělo ani do NDR. Naštěstí to už pak trvalo jen krátce.
Výzkumu souvisejícímu s uranem se ale věnujete dodnes. Čemu konkrétně?
Aktuálně se v rámci projektu GEOBAR zabýváme výzkumem chování uranu v zemské kůře, konkrétně tvorbou ložisek, ale také ukládáním vyhořelého paliva, tedy z pohledu využití jaderné energie samotným začátkem a koncem celého procesu.
Jaký je v tomto kontextu váš názor na možnosti Česka v oblasti energetické nezávislosti?
V dodávkách ropy a zemního plynu určitě soběstační nejsme a ani nebudeme, naše zásoby těchto komodit tvoří opravdu jen zlomky naší současné spotřeby. Částečně soběstační bychom mohli být v černém i hnědém uhlí, což je ale ekologicky problematické. Ekologicky čistší zdroje, jako je sluneční energie, nebo energie z věterných elektráren, vzhledem ke zdejším klimatickým podmínkám pro stávající spotřebu stačit nebudou.
A uran?
Oficiálně žádné těžitelné zásoby nejsou. Ovšem právě na základě našeho výzkumu, který vychází z analogie geologického podloží ve srovnání s podobnými lokalitami ve světě, předpokládáme, že za pomoci nových pokročilých metod lze najít další zásoby i na našem území. Na tento výzkum bychom se měli zaměřit.
Kde vy sám dobíjíte energii?
Velmi rád vařím, jezdím na kole a na motorce. Na vaření si čas najdu vždycky, protože jíst se musí, a na kole občas jezdím do práce, s časem pro výlety na motorce je to už horší.
Proměny, které se odehrávají v přírodních vědách či matematice, přilákaly více než 4 500 návštěvníků. Přes dvě stě nadšených přírodovědců z řad vědců a vědkyň, vyučujících a studujících, si pro ně 27. září 2024 připravilo celkem 62 stanovišť v obou areálech SCI MUNI.
24. září nás navštívila skupinka absolventek a absolventů studia učitelství matematiky a fyziky. Studium ukončili v roce 1970, a tak jsme jim předvedli, jak se za tu dobu fakulta změnila.
