Určovací
klíč Česko-Slovenských zástupců okruhu Festuca pallens-vaginata
(ser. Psammophilae M.Pawlus)
Trocha teorie
Okruh Festuca pallens-vaginata, jinak též Festuca ser. Psammophilae M. Pawlus, zahrnuje trsnaté druhy rostlin osidlujících zejména reliktní stanoviště skal a písčin. Charakteristickými znaky této skupiny je zejména přítomností ojínění (alespoň na kláscích nebo vnitřní straně listů), tlusté tuhé štětinovité listy bez jazýčků (v průměru 0,6–1,7 mm široké), se subepidermálním vrstvou sklerenchymatických buňek utvářejících na průřezu listem víceméně nepřerušovaný prstenec o tloušťce zpravidla více než 2 buňky. V Čechách, na Moravě, Slezku a Slovensku se v zásadě dá setkat s následujícími 4–5 základními typy se kterými pracuje i tento klíč:
(Pozn:
Hybridní a jiné problematické taxony jako F. x belensis
Toman, F. psammophila subsp. muellerstollii Toman, F.
x duernsteinensis Vetter, F. x vihorlatica Májovský, F.
x krizoviensis Májovský nejsou při určování zohledňovány)
Něco o klíči
Klíč je založen principu klasifikační diskriminační analýzy, umožňující na základě vstupních vzorků předem definovaných do jednotlivých skupin (určených) vytvořit klasifikační formuli, podle které je možno následně k těmto skupinám přiřazovat i dosud nezařazené vzorky (určovat). Tato metoda v zásadě umožňuje objektivizovat určování pomocí standardního klíče. Zvláště užitečná je pak u kritických skupin, ve kterých mají jednotlivé znaky převážně kvantitativní charakter.
V našem případě se procentuální úspěšnost při určování se pohybuje u většiny kombinací taxonů kolem 97–99%, pro rozlišení diploidní a tetraploidní F. pallens okolo ±91% – u nejasných případů se proto doporučuje brát z populace do analýzy vícero rostlin. Při snaze o rozlišování F. psammophila od F. vaginata subsp. dominii úspěšnost za libovolné znakové kombinace nepřesahuje 75% a proto nejsou tyto taxony vzájemně odlišovány.
Poznámky k měření
znaků
!!!Správnost a interpretovatelnost určení je značně podmíněna správnou metodikou měření znaků!!!
U sledované skupiny budiž měřeny znaky pochev, lat, klásků a osin vždy na třech nejvyšších stéblech trsu (bohatší herbářové položky). Znaky listů pak vždy listech sterilních výběžků, u suchých hnědých i živých zelených listů). Jednotlivé zvláštnosti v měření použitých znaků jsou následující:
délka osin – (medián hodnot v mm) měří se vždy u druhé pluchy v klásku, obdobně jako délka pluch
délka pluch – (medián hodnot v mm) měří se vždy druhá plucha v klásku, od báze pluchy po bázi osiny; měří se nedeformované vícekvěté klásky ze střední části laty, nejlépe u báze 2. až 3. větévky laty (počítáno odspod)
délka laty – (maximum ze zjištěných hodnot v cm) měří se od báze nejspodnějších větévek laty po vrchol nejvyššího klásku, vyjma osin
délka nejvyšší stébelné pochvy – (maximum ze zjištěných hodnot v cm) měří se od nejvyššího internodia (kolénka, báze pochvy) po báze nasedající listové čepele
drsnost listů – (maximální zjištěná hodnota v ordinální stupnici 0–4) posuzuje se přítomnost drobných, kupředu směřujících zoubků (drsnost) na hřbetní straně listů celého trsu (na okrajích listu jsou tyto zoubky pravidelně) – nejlépe protažením hřbetní strany listu směrem od špice k bázi po rtech, pro méně citlivé osoby pod mikroskopem (největší drsnost vykazují mladé zelené listy)
0 – listy úplně hladké
1 – listy jen na špici drsné
2 – listy drsné jen v horní 1/4
3 – listy drsné jen v horní 1/2
4 – listy drsné i ve spodní polovině listu
počet cévních svazků – (medián ze zjištěných hodnot) počítá se na příčném řezu listem mezi jeho 1/2 a horní 1/4, u suchých hnědých i živých zelených listů
přerušený sklerenchymatický prstenec – (podíl případů ze všech zkoumaných listů) zjišťuje se obdobně jako počet cévních svazků, vždy pod mikroskopem
29.11.2003