ZÁKON
Č. 1412/95 SB.
O BOTANICKÉ
PRÁCI V TERÉNU
Viera Demianová, Martina Jakubková,
Katka Minksová, Katka Šumberová, Dája Vaňková
Katedra
systematické botaniky a geobotaniky PřF MU, Kotlářská 2, 611 37 Brno
OBSAH
Úvod
Část 1 Osobní
vybavení do terénu
§ 1 Oblečení
a obutí
§ 1 Pracovní
výzbroj
§ 1 Ochranné
adaptační pomůcky
§ 1 Lékárnička
Část 2 Počasí
§ 1 Typy počasí
Část 3 Bezpečnost
v terénu
§ 1 Společenská
bezpečnost
§ 1 Obecná bezpečnost
Závěrečné ustanovení
Stručné zhrnutie
zákona č. 1412/95 Sb. v slovenskom jazyku
ÚVOD
V poslední době jsme svědky stále
se zvyšujícího morálního úpadku společnosti. Tento jev se bohužel nevyhnul
ani řadám vědeckých pracovníků a adeptů na tuto práci, tedy ani botanikům.
Zvláště markantně se to projevuje při terénních exkurzích. Neustále jsme
svědky toho, jak botanikové vyrážejí do terénu ve skupinách o x členech,
tj. v kolektivech s libovolným počtem účastníků. Jsou oblečeni do oděvů
nejrůznějších tvarů a barev, o ostatních doplňcích už ani nemluvě. Jejich
výzbroj a výstroj se mnohdy podobá vetešnickému krámku. Mají-li u sebe
přece jen pouze věci potřebné a užitečné, je vysoce pravděpodobné, že jich
alespoň část během exkurze poztrácejí. Neztratí-li se jednotlivé části
výstroje a výzbroje, zcela jistě se ztratí některý z botaniků, kterého
pak ostatní účastníci exkurze (v případě, že se jedná o skupinu alespoň
dvoučlennou) nebo dokonce příbuzní či policie musí hledat. Všechny výše
popsané faktory (ale i mnohé další) se pak odrážejí na kvalitě práce.
Protože ta nám všem leží na srdci
nejvíc, rozhodlo se několik z nás mladých, předsudky nezatížených botaniků,
že do organizace terénních exkurzí zavedeme patřičnou disciplínu a tak
učiníme přítrž další degradaci naší milované vědy. Sestavili jsme zákon
O botanické práci v terénu, který si Vám zde dovolujeme přednést a navrhnout
ke schválení. Pro lepší názornost budeme některé jeho body na místě demonstrovat.
Při sestavování zákona jsme vycházeli
z knihy paní Evy Hoffmannové (1984) Jak založit herbář, z níž jsme zcela
převzali některé pasáže. Mnohé body bylo nutno doplnit či přepracovat vzhledem
k aktuální situaci ve společnosti.
Část 1.
OSOBNÍ VYBAVENÍ DO TERÉNU
Sběr rostlin má docela jiný charakter
než pochodové cvičení nebo nedělní výlet, proto je třeba přizpůsobit této
okolnosti osobní vybavení.
§ 1 OBLEČENÍ
A OBUTÍ
(1) Oblečení
Na botanickou exkurzi si bereme oděv
starší, tmavší barvy. Pamatujme, že nejdeme na módní přehlídku, ale ani
vybírat popelnice.
a) Kalhoty, sukně
Pro hochy i děvčata jsou vhodné džínové
kalhoty, v letních vedrech šortky. Kdo nosí vypasované džíny, tomu se připomíná,
že při sběru rostlin se člověk neustále ohýbá. Proto si doma vyzkoušejte,
zda se ve vašich džínách vůbec můžete ohnout. U dívek se na botanickou
exkurzi nevylučuje džínová nebo manžestrová sukně.
b) Košile, blůzy
Blůzy a košile mají být lehké, neboť
při neustálém ohýbání při sběru rostlin se organismus více zahřeje, nežli
za pouhé chůze.
c) Pokrývka hlavy, doplňky
V horkých letních dnech hlavu chráníme
bílou plátěnou čapkou s kšiltem (pro chůzi po městě možno aplikovat v tzv.
městské úpravě) nebo širokým haenkeovským slamákem. Slaměný klobouk si
vezmeme jen tehdy, je-li předpověď na trvale slunné počasí. V případě bouřky
jsou se slamákem potíže, neboť barvená sláma pouští. V chladnějším počasí
lze použít vlněnou či plstěnou čapku libovolného typu, nejlépe takovou,
která se dá přetáhnout přes uši. Měla by mít tmavou barvu, aby dobře pohlcovala
záření. Z oděvních doplňků vezmeme s sebou plátěný šátek světlé barvy pro
nejrůznější použití.
Novela 1712/96: Jako neodlučitelný
doplněk se ukázala rolnička. A to především v mlze, ať už brněnské, pražské,
londýnské či jiné; případně při zvýšeném stavu smogu a jiných znečišťujících
látek v prostředí.
Dodatek k odstavci 1
1) Většina botaniků vychází za sběrem
rostlin v letních měsících, proto není nutný žádný svrchní oděv. Botanikové
- extrémisté pohybující se v terénu i v chladnějších obdobích roku by si
měli opatřit přiměřený počet vrstev svrchního oděvu.
2) Důležitými doplňky jsou opasky
a šle čili kšandy. Slouží nejen k zabezpečení kalhot či sukně proti ztrátě,
zvláště u osob špatně živených, ale mohou posloužit i jako škrtidlo při
tepenném krvácení, k obraně před pachateli trestných činů a jejich následnému
dopadení a znehybnění či ke svázání otepi dříví.
Novela 1712/96: Na oblečení
je velice funkční světlé zbarvení (nejlépe bílý kruh) vzadu; usnadňuje
za šera či v houští orientaci členů skupiny (princip srnky). Takto vybaven
by měl být přinejmenším sběrač-vůdce.
(Tento bod novely, jak bystřejším
čtenářům jistě neuniklo, řeší v zásadě obdobný problém jako u bodu c) tohoto
odstavce. Záleží na uvážení té které šestky, který bod její členové při
terénní práci přijmou za svůj; oba se samozřejmě nevylučují. Řídit by se
však měli vždy alespoň jedním z nich.)
(2) Obutí
Obutí je to nejdůležitější, na co
musíme před exkurzí myslet.
a) Boty
Špatná a nepohodlná obuv způsobí odřeniny,
puchýře a únavu nohou. Na botanický výlet nechodíme v obuvi bez paty. Boty
musejí být pevné, ale lehké. Kdo je zvyklý na šněrovací botasky, vezme
si je i na exkurzi. K šortkám obouváme sandály s plnou patou. Nové nevyzkoušené
boty nebereme na dálkový výlet, je třeba je nejprve vyzkoušet, a to v širokém
rozmezí teplot. Některá obuv je velmi pohodlná k nošení, ale jen do určité
teploty. Pak se noha při delší chůzi začne pařit a paří se tak dlouho,
až se úplně zapaří. Poté nateče a zbytek cesty absolvujeme zpravidla bosi.
V takovém případě chladíme nohy ve vysoké trávě a poté je opláchneme v
potoce. Není-li k dispozici vysoká tráva, spokojíme se s travou nízkou,
v nouzi i s vlhkými mechovými polštáři. Jestliže jsme se vypravili za sběrem
vodních a bahenních rostlin do zamokřených míst, obouváme vysoké gumové
holínky na podpatku. V holínkách bez podpatku se nedá pochodovat po asfaltové
silnici.
b) Ponožky
Do bot i sandálů obouváme ponožky.
Kdo chce jít naboso, musí mít ponožky s sebou i náplast na puchýře. Ponožky
musejí být na gumičku. Ohrnovací ponožky se neosvědčily, shrnují se v patě
a nedají se řádně vypnout. Nejlepší jsou jemné ponožky z materiálu froté.
K sukni použijeme měkké podkolenky.
(3) Prostředky protichemické
ochrany
Neslouží k ochraně před bojovými chemickými
látkami, nýbrž před chemickými sloučeninami a směsmi, které se běžně vyskytují
v přírodě. Nejčastěji se setkáváme s vodou, a to v podobě srážek různého
typu a v podobě vodní hladiny. Voda se vyskytuje též ve směsi spolu s jílovitými
částicemi, SiO2, humusem atd. a tvoří tzv. bláto čili bahno. K ochraně
před nežádoucími účinky vody, bahna aj. používáme pláštěnku, deštník a
vysoké holínky (viz odst. 2, písm. a).
a) Pláštěnka
Musí být igelitová. Nejvhodnější je
pláštěnka výrazné veselé barvy, neboť veselá barva za nepříznivého počasí
zlepšuje náladu. Doporučuje se, aby vedoucí skupiny měl pláštěnku červenou.
Na ostatní účastníky má tato barva stejný účinek jako na některé přežvýkavé
sudokopytníky, nehrozí tedy nebezpečí, že by někdo nevydržel s energií
do konce exkurze.
b) Deštník
Při větším počtu účastníkú se též
osvědčil deštník na dlouhé dřevěné holi, který v dešti slouží tomu, kdo
potřebuje manipulovat se zápisníkem. Využíváme jej i jako slunečníku v
místech, kde není přirozeného stínu. Při dlouhém pochodu na prudkém slunci
jím stíníme sáčky s nasbíranými rostlinami a také těkavé potraviny, kterým
hrozí rychlé vypaření.
§ 2 PRACOVNÍ
VÝZBROJ
Pracovní výzbrojí se rozumí pomůcky
ke sběru rostlin, pomůcky ke sběru dat o rostlinách a speciální pomůcky.
(1) Pomůcky ke sběru rostlin
a) Rukavice
Rostliny pro herbář nelze sbírat holýma
rukama. Je zapotřebí příslušného vybavení. K ochraně rukou používáme rukavice;
stačí jedna rukavice levá, neboť levou rukou rostlinu přidržujeme. Kdo
má obě ruce levé, musí mít rukavice dvě.
b) Nůž, dloubák, motyka, rýč
Nezbytnou pomůckou k získávání rostlin
je nůž. Používáme nůž s dřevěnou rukojetí 20-23 cm dlouhý, jednostranně
špičatý, s nejméně 1 mm tlustým želízkem. Je dobré mít nůž připevněn tenkým
provázkem k popruhu plátěné brašny. Při mimořádném nálezu zcela jistě zapomeneme
nůž v trávě, což se stává neobvykle často. Délka provázku je minimálně
1 m. Používáme tenký konopný provázek. K vydloubávání podzemních částí
rostlin používáme dlouhou ostrou lopatku, tzv. dloubák. Hluboko uložené
oddenky dobýváme motykou nebo rýčem, u slehlých půd dobře poslouží krumpáč.
c) Kladívko, dláto
Kladívko a dláto potřebujeme ke sběru
lišejníků na skalách, kamenech a zdech. Zvláště pro práci na zdech je výhodné
pořídit si tyto pomůcky v odhlučněné úpravě.
d) Sběrací sáčky, gumičky, brašna
Na každou cestu bereme dostatečnou
zásobu polyetylenových sáčků, do kterých rostliny ukládáme. Sbíráme-li
jedovaté rostliny, musejí být sáčky výrazně označeny, abychom si do nich
druhého dne nezabalili svačinu. Jednotlivé sáčky po naplnění uzavřeme hadicovými
šedými nebo červenými gumičkami. Takto je transportujeme nejlépe ve velké
plátěné tašce přes rameno.
(2) Pomůcky ke sběru dat
a) Zápisník, psací potřeby
Zápisník má být nelinkovaný, aby se
do něj daly kreslit obrázky. Propisovací pero připevníme tenkou tkanou
šňůrkou k zápisníku tak, že část šňůrky provlékneme hřbetem zápisníku.
Šňůrka musí být dlouhá nejméně 60 cm, aby se s perem dalo svobodně manipulovat.
Vždy musíme počítat se ztrátou tužky i zápisníku, proto máme vždy v zásobě
jeden náhradní zípisník a 2 tužky.
b) PC
Movitější botanikové vlastnící sponzory
či bohaté strýčky v Americe mohou využít nejmodernější techniku v podobě
přenosného PC, tj. laptop nebo notebook. O tyto pomůcky se stará osoba
k tomu určená (viz část 3., § 1, odst. 1, písm. e).
(3) Speciální pomůcky
a) Lupa
Je nezbytnou součástí naší výzbroje.
Nosíme ji stále zavěšenou na šňůře na krku. Správný botanik neudělá bez
lupy ani krok. Lupu je povoleno odkládat pouze v případech, kdy hrozí uškrcení
majitele na závěsné šňůrce.
b) Dostálův klíč
Je nezbytný nejen pro určování rostlin,
ale také jako talisman. Protože dvě vydání této knihy byla dávno rozebrána,
mohou ho fyzicky zdatní jedinci nahradit Květenou téhož autora z r. 1992.
c) Dalekohled a hodinky
Bezpodmínečně nutné jsou na terénní
exkurze hodinky. Nesmějí být přesýpací nebo sluneční. Pouze v oblastech
s dostatkem dobře viditelných kostelních věžé s hodinami je dovoleno používat
místo hodinek dalekohled nebo triedr.
d) Fotoaparát
Slouží nejen k dokumentaci rostlin
a jejich společenstev, ale i k zaznamenání vzácných prchavých okamžiků
v životě botaniků. Povolují se značky: Kodak, Nicon, ze starších Praktica,
Exacta, v nouzi i Zenit sovětské výroby.
§ 3 OCHRANNÉ
ADAPTAČNÍ POMŮCKY
Předpokládáme-li, že se budeme pohybovat
v extrémních přírodních podmínkách, neobejdeme se bez speciálních adaptačních
pomůcek. Při jejich výběru si bereme příklad z adaptací rostlin, které
se vyskytují v prostředí, kam lezeme.
(1) Pomůcky pro oblasti hygrofilní,
hydrofilní a xerofilní vegetace
a) Antikulexní sítko
Výborně se osvědčuje v bažinatých
oblastech.
b) Podvodní úbor
Používáme při sběru submerzní vegetace.
Skládá se obvykle z brýlí, dýchací trubice a ploutví.
c) Úbor značky "Beduín"
Usnadní nám práci v oblasti vátých
písků.
§ 4 LÉKÁRNIČKA
Vybavení lékárničky se řídí oborovou
normou č. 8866 35, která též nařizuje, že zdravotnický materiál se ukládá
do krabiček z ocelového plechu o rozměrech 157 x 130 x 68 mm. Doplňující
vybavení (viz část 3., § 2, odst. 1, písm. h) se
do krabičky pro své rozměry neukládá, má je na starosti sběrač-nosič.
Část 2.
POČASÍ
Před plánovanou exkurzí si prostudujeme
dostupné prameny o klimatu území, zejména klimatické mapy, které nám poskytnou
cenné informace o průběhu počasí za posledních 50 let. Tyto údaje doplníme
aktuální předpovědí počasí, kterou získáme sledováním informačních médií.
Teprve potom posoudíme, zda se v terénu obejdeme bez specifických adaptací
či nikoli.
§ 1 TYPY
POČASÍ
(1) Pěkné počasí
a) Přiměřené teplo a sucho
Nevyžaduje specifické adaptace.
(2) Hnusné počasí
a) Nepřiměřené sucho a teplo
Předepsané speciální adaptace: nadměrné
množství tekutin, extrémně silná pozitivní pivotaxe.
b) Nepřiměřené vlhko a zima
Předepsané speciální adaptace: svetry
kapalného skupenství.
Dodatek k odstavci 2
Špatnému počasí se správný botanik
nikdy nevyhýbá. Je si vědom toho, že extrémní podmínky posilují jeho imunitní
systém a ochraňují ho tak před epidemiemi nakažlivých chorob, např. chřipky,
moru, cholery, tyfu aj.
Část 3.
BEZPEČNOST V TERÉNU
§ 1 SPOLEČENSKÁ
BEZPEČNOST
Vycházky do přírody a speciálně sběr
rostlin je spojen s určitým rizikem společenského incidentu. Proto není
vhodné věnovat se botanizování osaměle. Tato skutečnost je všeobecně známa,
přesto se mnozí botanikové do terénu sami pouštějí. Zvláště nebezpečné
je takové jednání u žen, které se vystavují riziku přepadení. I když podobné
případy jsou ve volné přírodě ve srovnání s obdobnými událostmi ve městech
daleko vzácnější, nikdy je nelze vyloučit. Pachatelem může být osoba mladistvá
nebo několikanásobný recidivista. Pachatelem může být též osoba psychicky
úchylná. Navzdory těmto skutečnostem se nezřídka najdou ženy, které se
samy potulují nebezpečným terénem a myslí si, že se jim nemůže nic stát
a že se bez ochrany kolektivu dobře obejdou. Jiné botaničky se za rostlinami
vydávají v doprovodu pochybných individuí, která je ve večerních hodinách
zanechávají v pustině daleko od civilizace. To je ještě mnohem nebezpečnější.
Botaničky se tak dostávají na místa, kam by se samy nikdy neodvážily, a jsou
ponechány na pospas přírodním živlům a divé zvěři.
(1) Botanická šestka
Pro zajištění bezpečnosti je nezbytně
nutné vytvořit skupinu, která si předem nacvičí, jak si bude počínat v
případě vyskytnuvšího se nebezpečí, napadení nebo nehody. Doporučuje se
skupina šesti, tzv. botanická šestka, s následujícím rozdělením funkcí.
a) Sběrač-vůdce
Má předem promyšlenou trasu, kterou
ostatním oznámí. Před odchodem se každého člena individuálně dotáže, zda
ohlásil trasu rodičům. Pokud některý z účastníků trasu nenahlásil, nesmí
odjet, dokud alespoň do své poštovní schránky nevhodí lísteček s popisem
trasy. Každý člen též vůdci odevzdá písemné povolení od rodičů či jejich
zákonných zástupců k účasti na exkurzi. Vůdce ručí za to, že se skupina
podstatněji nevzdálí z naplánované trasy a že vzdálenost nepřekročí počet
nahlášených kilometrů. V případě nehody nebo napadení zůstává na místě
a udílí pokyny. Vůdce musí mít oděv výrazné barvy, aby ho ostatní členové
šestky dobře rozeznali i na dálku. Musí působit důvěryhodným dojmem, protože
jeho hlavním úkolem je jednat se zástupci místních úřadů (policie, lesní
správa, správa CHKO a NP), s domorodci a soukromými osobami, po jejichž
pozemku se šestka pohybuje.
Z výše uvedeného důvodu si vůdce po
celou dobu exkurze musí uchovat svůj oděv i všechny viditelné části těla
v naprosté čistotě. Aby mohla být splněna tato podmínka, vůdce se vyhýbá:
1) bažinám, kalužím, rozmoklým oraništím
apod. Do těchto biotopů nevstupuje, nýbrž vysílá tam ostatní členy šestky.
Je-li překonání takových míst nevyhnutelné, nechá se transportovat na nosítkách,
není-li ani to možné, použije soubor prostředků protichemické ochrany,
které je povinen u sebe mít a na vyzvání vůdce předložit sběrač-nosič (viz
písmeno e odstavce).
2) nošení těžkých břemen. Vůdce nikdy
nesmí působit zničeným a uštvaným dojmem, naopak - rozdává kolem sebe úsměvy
a dobrou náladu, čímž posiluje pracovní morálku šestky. Proto se vůdci
nedoporučuje ani vykonávání jiné těžké práce, jako je lezení přes ploty
a na stromy, hledání cesty v neprostupných houštinách, nošení raněných,
vykopávání hluboko kořenujících rostlin apod. Šestka má dost členů na to,
aby si vůdce mohl dovolit šteřit silami pro krizové situace.
Pokud se šestka dostane do krizové
situace, tj. hrozí-li zničení nasbíraného rostlinného materiálu či jiného
majetku nebo se dokonce někdo z členů šestky octne v nebezpečí ohrožení
zdraví či života, není bezpodmínečně nutné dodržovat body 1 a 2. Vůdce
sám posoudí, co je za daných podmínek v silách členů šestky splnit a co
nikoliv. V zájmu každého vůdce šestky je zvládnout krizovou situaci co
nejlépe. V opačném případě klesá jeho respekt u ostatních členů a tím i
naděje na opětovné zvolení vůdcem v novém volebním období (viz odst. 2).
b) Sběrač-posel
Má na starosti vyhledání nejrychlejší
pomoci. Při úrazu, uštknutí zmijí či pobodání hmyzem je vysílán na silnici,
aby stopl vozidlo, které by postiženého dopravilo k lékaři. Posel se též
vydává jako předsunutá hlídka k zástupcům státních orgánů či k soukromým
osobám, které se nenadále objeví v zorném poli šestky. Posel musí být diplomatem,
neboť připravuje půdu pro to, aby s příslušnými osobami mohl zcela bez
problémů a bez nebezpečí úrazu hovořit sběrač-vůdce. Ve vypjatějších situacích
zastává tedy sběrač-posel i nevděčnou roli otloukacího panáka či zločince
pronásledovaného smečkou psů.
c) Sběrač-pomocník
Je to člověk pro všechno. Pomáhá všude
tam, kde ostatní svoji práci nezvládají. Na vícedenních exkurzích zajišťuje
suché místo na spaní, chodí na dříví, rozdělává oheň, vaří, pere atd. Večer
je povinen zpívat ukolébavky tak dlouho, dokud ostatní členové šestky neusnou.
Proto se doporučuje, aby funkci vykonávala hudebně nadaná dívka.
d) Sběrač-sanitář
Nosí příruční lékárničku. Zodpovídá
též za zdravé stravování všech členů šestky. Žádný člen nesmí vložit do
úst ani sousto jídla, které nebylo řádně prohlédnuto sanitářem a shledáno
nezávadným. Totéž se týká nápojů. Sanitář vždy jako první vstupuje do restauračních
zařízení (jedinou výjimku lze učinit v případě, že se tento bod Zákona
dostává do rozporu s obecně vžitým pravidlem, že je-li ve skupině alespoň
jeden muž, vstupuje první on a nikoli žena - v tomto případě může sběrač-sanitář
ženského pohlaví onu roli živého štítu proti letícímu půllitru, židli,
jinému hostu apod. dotyčnému přepustit) a zjišťuje, zda poměry, které zde
panují, nejsou v rozporu s hygienickými normami. Pokud ano, mohou ostatní
členové šestky dovnitř jen proti podpisu na vlastní nebezpečí.
e) Sběrač-nosič
Nosí srolovanou šedivou (v nouzi se
povoluje i jiná barva) pokrývku, která slouží k nejrůznějším praktickým
účelům. Při nehodě jako nosítko, při prudkém slunci k vytvoření stinného
zákoutí, když je někomu zima, mohou ji využít 2 až 3 osoby k oteplení přehozením
přes ramena. Slouží také k rozložení materiálu při určování v terénu. Nosič
má dále neustále u sebe: prostředky protichemické ochrany, deštník na dlouhé
holi atd. Společně se sběračem-sanitářem má též na starosti transport nosítek,
a to jak prázdných, tak naplněných vůdcem či raněným (-ými). Vzhledem k
tomu, že na vícedenních exkurzích sběrač-nosič přepravuje též zásoby jídla,
doporučuje se, aby tuto funkci vykonávala svědomitá osoba trpící nechutenstvím
či držící dietu.
f) Sběrač-rezerva
Člověk mimořádně výkonný, neboť musí
být schopen nahradit kteréhokoli člena šestky (vůdce nevyjímaje), v případě
potřeby i členů několik. Utopí-li se ostatních pět členů v močále, je to
právě sběrač-rezerva, kdo podá zprávu příbuzným.
Novela 1712/96: Upřesnění funkce
V terénu tak může nastat případ, kdy
sběrač-rezerva musí plnit několik funkcí naráz, což mu později navozuje
stav několikanásobné těžké schizofrenie. Proto je funkce upravena následovně:
- ustanovuje se tzv. doplňková funkce
"sběrač-rezerva rezervy", zkráceně "SR na druhou",
a to z důvodu snížení počtu znásobení osobnosti
- sběrač-rezerva ustanoví v době absence
ostatních členů povinnosti "SR2" následovně: sběrač-rezerva nahradí
funkci, která je v B6 hierarchicky nejvyšší, a z titulu této funkce stanoví,
kterou funkci ze zbylých chybějících funkcí v B6 nahradí "SR2".
(2) Náležitosti členů
a) Průkaz člena botanické šestky
Každý sběrač je povinen mít a na vyzvání
příslušných orgánů předložit průkaz člena botanické šestky. Průkaz musí
odsahovat: plné jméno člena, datum získání prvního titulu, bydliště, číslo
botanické šestky, funkci, podpis držitele, podpis vedoucího šestky, datum
a místo vydání. Neobsahuje-li průkaz některou z těchto náležitostí, stává
se neplatným a jeho majitel se nemůže zúčastňovat exkurzí.
(3) Rozdělení funkcí
a) Členové
Jednotlivé funkce jsou členům přidělovány
podle jejich schopností, a to na dobu neurčitou. Pouze sběrač-vůdce je
každoročně znovu vybírán na základě konkurzu.
b) Vůdce - přísaha
Nový vůdce šestky je povinen před
svým uvedením do funkce složit slavnostní přísahu. Průběh přísahy je následující:
Nový vůdce předstoupí před šestku,
v jejímž čele stojí předseda volební komise - může jím být kterýkoli zástupce
botanické obce. Vůdce pozvedne dva prsty pravé ruky, položí je na Dostálův
klíč, který mu předloží předseda volební komise, a zřetelně pronese: "Přísahám,
že svěřenou botanickou šestku povedu tak, jak mi přikazuje svědomí botanika
a zákon o botanické práci v terénu." Poté poklekne a předseda se jeho
levého ramene dotkne dubovou sukovicí omotanou liánami (v nouzi lze použít
i jiný protáhlý dřevěný předmět) a řekne: "Pasuji tě na sběrače-vůdce
této botanické šestky pro sezónu r. X (doplní se příslušný rok). Pracuj
s plným nasazením, ale tak, aby ses nepředřel." Po těchto slovech
odloží sukovici, počká až nový vůdce povstane a povelem "Ke strojům"
přiměje všechny přítomné, aby pozvedli číše.
Po přípitku následují formality jako
předání průkazu vůdci, blahopřání, dárky aj.
Po oficiálním potvrzení vůdce ve funkci
podepíše tento všem členům průkazy sběrače, které se tak stávají platnými
a šestka může začít pracovat.
§ 2 OBECNÁ
BEZPEČNOST
(1) Základní pokyny
Dodržujeme veškerá pravidla známá
nám z každodenního života, a to zejména:
- v mokřinách se neopíráme o kmeny
suchých smrků;
- nezdržujeme se v dutinách stromů;
- nelezeme až do vrcholků korun stromů
a už vůbec nelezeme na strom, nejsme-li si jisti, zda dokážeme slézt zpět;
- neochutnáváme neznámé houby a lysohlávky
ani části rostlin s pochybnými účinky;
- v rákosí se kolem sebe divoce neoháníme
mačetou.
a) Železnice, silnice
Zastihne-li nás v kolejišti při sběru
rostlin vlak, neutíkáme před ním po kolejích, ale hbitě uskočíme stranou.
Není-li na to čas, s obličejem k zemi zalehneme mezi koleje. Na silnici
si počínáme obezřetně. Nesbíráme rostliny ve chvíli, kdy nás míjí nákladní
auto.
b) Skládky, navážky
Snažíme se nevyskytovat se na těchto
místech v době, kdy je zde odkládán nový materiál. Jinak lze dělat cokoli,
ale tak, abychom nebyli zasypáni odpadky či hlínou.
c) Skály
Než polezem na skálu, je potřeba podrobně
prostudovat, jakou odlučnost má hornina, která skálu tvoří. Tomu je třeba
přizpůsobit způsob pohybu, který je většinou vertikální a obousměrný.
d) Bažiny
Do bažin vstupujeme rádi zvláště v
horkých dnech. Ignorujeme pijavky, cerkárie a jinou havěť a soustřeďujeme
se na značkování stupně nebezpečnosti zamokření. Zvláště dobrodružné a
záslužné je toto počínání v rašeliništích.
e) Trnité rostliny
Trnité a ostnité rostliny jsou původci
nejčastějších úrazů v terénu. Ke zvláště nebezpečným patří v tomto směru
druhy rodu Rubus (ostružiník), proto je třeba řídit se těmitop zásadami:
- v ostružiní neutíkáme, nehoníme
se a zvedáme vysoko nohy. Chodíme "čapím krokem";
- malinovým houštím se neprodíráme
ani vrchem přes zelenou masu ani spodem skrze odumřelé rostliny.
Procházíme-li trnitými houštinami,
chráníme si oči slunečními brýlemi, nebo alespoň rukou. Vlasy zpevníme
šátkem nebo přičešeme k hlavě. Dojde-li k uchycení vlasů na trnité větvi,
nerveme si vlasy, nýbrž ulomíme rukou kus větve, kterou prozatím ponecháme
ve vlasech a na volném prostranství ji z vlasů vymotáme.
f) Roztoči, hmyz a jiná havěť
S těmito organismy se setkáváme na
každém kroku. Méně nebezpečné zástupce této skupiny, např. komáry, jednotlivé
včely, vosy, sršně, mravence aj. se vyplatí ignorovat.
Octneme-li se v místech s vyšší frekvencí
bodavého (nikoli bodavě-savého!) hmyzu, týká se to zejména včel, počínáme
si následovně.
Slyšíme-li hučení, kterým se vyznačuje
včelí roj, zůstaneme stát. Roj letí zpravidla vzhůru. Kdyby došlo k mimořádné
události, že by roj nalétl na nás, je třeba zachovat klid a nebránit se
rukama, aby včely nezačaly klást žihadla.
Podaří-li se nám usilovným bušením
klackem do dutého stromu vyprovokovat vosy nebo sršně k útoku, přenecháme
je na starosti sběrači-poslovi, který rychlým během odláká hmyz k nejbližší
vodní nádrži, do níž se vrhne a pod vodou plave pryč.
Co se týče klíšťat, je výhodné použít
tzv. vychytávače. Vychytávačem bývá zpravidla sběrač-vůdce, který má jako
jediný předepsanou výraznou barvu oděvu. Zvláště červená barva klíšťata
silně přitahuje. V terénu zamořeném klíšťaty kráčí vychytávač vždy jako
první.
g) Nevolnost
Kdo není zvyklý ohýbat se v parném
slunci, brzy se unaví, začnou jej opouštět síly, dostaví se nevolnost,
mdloby a výlet je pokažen pro všechny. Aby nás v terénu nepřekvapila nevolnost,
řídíme se těmito zásadami:
- před cestou se vydatně napijeme
a přiměřeně se nasytíme. Na odpolední vycházku bereme s sebou jen jablko
nebo čokoládu. Na celodenní exkurzi je nutno zásobit se jídlem. Jídlo bere
s sebou i ten, kdo zastává názor, že nebude mít po cestě hlad;
- před slunečními paprsky se chráníme
slamákem. Sběr rostlin se nikdy nespojuje s opalováním;
- odpočinek je povinný pro všechny.
Novela 1712/96: Nikdy nechodíme
na exkurzi, pokud je náš žaludek zesláblý po společenské události předešlého
dne (večera), nebo se alespoň snažíme hluboce se neohýbat při sběru rostlin.
(Týká se hlavně botaniků-začátečníků, zkušenější botanici jsou již zoceleni.)
h) Úrazy
Úrazy nám často mohou pokazit celodenní
pěkné zážitky. Jedná-li se o drobná poranění, není třeba se kvůli nim vzrušovat,
odolný organismus si poradí sám. Při vážnějších zraněních je obvykle nutné
postiženého transportovat, nejlépe na nosítkách, k lékaři. Postižený v
bezvědomí zpravidla nečiní žádné problémy. Pokud je postižený při vědomí
a vyznačuje se přílišnou výřečností, rozčilenými obavami o své zdraví a
život, je výhodné ho uspat. Uspání se obvykle provádí tak, že postiženého
zlehka udeříme tupým předmětem do hlavy. Musíme však dávat dobrý pozor
na to, abychom mu nezpůsobili ještě horší zranění než to, kvůli kterému
jsme ho původně uspali.
Tupý předmět pro uspání je nejčastěji
krátká silná dubová palička. Jiný způsob uspání je založen na použití odvaru
z makovic.
ZÁVĚREČNÉ USTANOVENÍ
Plné znění zákona bylo zpracováno
dne 13. 12. 1995. Na jeho tvorbě se podíleli členové botanické šestky ze
IV. ročníku systematické botaniky a geobotaniky PřF MU v Brně. Případné
dotazy, připomínky, návrhy a náměty proto směřujte na
tuto katedru.
STRUČNÉ ZHRNUTIE ZÁKONA Č. 1412/95 Sb. V SLOVENSKOM JAZYKU
V úvode zákona o botanickej práci
v teréne, autorky jasne formulovali príčiny vzniku tohoto zákona. V jeho
závere vysoko vyzdvihli hlavný zdroj odkiaľ čerpali svoje poznatky. Takto
chceli oceniť nepredstaviteľný vedecký prínos Evy Hoffmannovej.
Celý zákon obsahuje tri časti. Časť
prvá zahŕňa 4 paragrafy - o odení, vyzbrojení, ochranných adaptačných
pomôckach a v neposlednom rade o lekárničke.
V časti dva,
ktorá obsahuje skromne len 1 paragraf, sa dozvieme ako sa správny botanik
zachová za rôznych stavov počasia.
Tretia časť je
samotným srdcom zákona. V paragrafe jedna je uvedená nutnosť zakladania
bot. "6". Ďalej sa môžeme oboznámiť s funkciou jednotlivých členov,
podrobne uvedených v odstavci 1. V paragrafe 2 nájdeme základné pokyny
týkajúce sa všeobecnej bezpečnosti botanika v teréne.
Vytvorením a schválením tohto zákona
prispeli autorky výrazne ku skvalitneniu a zvýšeniu bezpečnosti práce v
teréne.
(Publikováno ve Sborníku statí
a projevů ze slavnostních zasedání Botanického kroužku, MU Brno 1995.)
Titulní
stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky