PRODROMUS CAKILORUM
HOMINORUM
ČILI
POKUS O SOUSTAVNÝ PŘEHLED DRUHŮ RODU CAKILE VIŠŇÁK ET BUREŠ SECT. HOMININAE
BUREŠ - VÝSER
PETR BUREŠ
BRNO 1997
1. Materiál a metody
Studijní materiál byl především
vlastní provenience. Během terénních cest jsem však použil také čet-ná
ústní sdělení svých kolegů (viz kapitolu poděkování). Jako klasifikační
methodu jsem nevolil postupy klasické jako kupříkladu znaky morfologické
vlastní-ho exkrementu jako tvar, barva, konzistence, velikost, hmotnost
či specifická hustota a podobně, ani postupy přehnaně moderní např. plynová
chromatografie, nýbrž znaky související s ekologií stanoviště, popř. s
geografickou vazbou jednotlivých taxonů. Z tohoto důvodu je při popisu
nových taxonů vypuštěn morfologický popis. Nomenklatura všech uvedených
taxonů je v souladu s Mezinárodním kódem exkrementologické nomenklatury
(Howen et al. 1996)
2. Poděkování
Dovoluji si na tomto místě vyslovit
svůj dík pánům RNDr. Richardu Višňákovi, RNDr. Vítu Grulichovi a doc. RNDr.
Vladimíru Řehořkovi, CSc. za poskytnutí cenných inspirativních sdělení
a analytických podkladů, bez nichž by má práce nebyla úplná.
3. Přehled druhů
Cakile domestica Bureš et Višňák
- výser domácí
Jedná se o vůbec nejrozšířenější,
nejčastěji se vyskytující druh, rodu vázaný na silně antropicky ovlivněná
stanoviště. Známe jej všichni z autopsie - když vykonáváme potřebu doma
nebo vůbec v domě či podobném přístřeší, což většina z nás činí zpravidla
každodenně.
Pozn. (k temporální variabilitě)
Výskyt tohoto druhu je zpravidla vázán na určitou denní dobu - u někoho
doba ranní, u někoho večerní, či u jiného doba poobědová. Projevům této
sezónní variability nebyla dosud v taxonomické literatuře věnována soustavnější
pozornost (? vikariance). Z drobných odchylek domestikálního Cakile si
zaslouží pozornosti snad jen var. aureola - čili vysrání se do zlatova.
Cakile sylvatica Bureš et Višňák
- výser lesní
Rovněž velmi hojný druh od planárního
do montánního stupně, ale zdaleka ne tak častý jako předešlý. Setkáváme
se s ním zejména na terénních exkurzích, či vůbec výletech do přírody.
V rámci lesní vegetace pak vykazuje největší afinitu k partiím s nejhustším
zápojem stromového popř. keřového patra.
Cakile saxatilis Bureš et Višňák
- výser skalní
Poměrně vzácný druh vázaný zejména
na hlubší skalní šrěrbiny a rozsedliny, často i pod skalními převisy. Na
holé skále se s ním setkáme jen vzácně a když, tak pouze na horizontálních
plochách. Na skalních stěnách jej dosud nikdo nepozoroval. Vazba na specifické
typy geologického substrátu ne-byla u tohoto taxonu zjištěna.
V rámci variability tohoto druhu
byly popsány některé mikrospecie jako např. Cakile rupestris Bureš et Višňák,
které by však bylo možno považovat spíše za pouhé variety.
Pozn. V souvislosti s tímto druhem
bych se chtěl přimluvit, aby kol. Mgr. Svatava Kubešová spolu s kol. Mgr.
Bronislavem Grunou věnovali zvláštní pozornost jinému mikrotaxonu a to
Cakile lapidosis Bureš ined. - výseru suťovému - popř. aby jej sledovali
metodou transektů a kruhových výsečí. Přičemž zvláštní důraz by v jejich
ekologických studiích mohl být položen na kompetiční vztahy tohoto druhu
s nitrofilními a zvláště pak koprofilními druhy mechorostů a lišejníků
v NP Podyjí.
Cakile nivalis Bureš et Višňák
- výser sněžný
V našich klimatických podmínkách
poměrně vzácný druh, vázaný téměř výhradně pouze na zimní období. Popsán
byl autory z ostrovů Lofoty v Severním moři v létě roku 1995.
Cakile glacialis Bureš - výser
ledovcový
Velmi vzácný a ohrožený arkto-alpidský
druh vázaný na evropská vysokohoří a arktickou zónu. Typus et locus classicus:
Austria meridionalis, montes Hohe Tauern: glacies perennes Klodnitz Kees
in clivi meridionalis montis Grossglockner, Excr. P. Bureš 1996 BRNU.
Pozn. (k altitudinálnímu rozšíření)
Z hlediska altitudinálního je tento druh pravděpodobně nejvýše se vyskytujím
ve volné přírodě v rámci rodu Cakile - samotný locus classicus leží v nadmořské
výšce ca 3.150 m!
Bez komentáře připojuji ještě nětkeré
další dosud známé druhy z druhů přirozených stanovišť jsou to:
Cakile stepposa - výser stepní
Cakile pratensis - výser luční
Cakile sphagnicola - výser rašelinný
z druhů vázaných na antropogenní
stanoviště jsou to:
Cakile ferroviatica - výser železniční
subsp. multiinterrupta (z pohybujícího
se vlaku)
subsp. compacta (z vlaku stojícího
- vzácnější než předchozí)
Cakile ruderalis - výser smetištní
4. Diskuse
Klasické pojetí širokých linnéovských
druhů - linneonů svádělo zejména starší autory k tomu, aby rozlišovali
pouze dva základní druhy - a to vedle Cakile domestica - výseru domácího
jeho temporální a geograficko-ekologický vikariant Cakile viatica - výser
pocestní (něm. Wegscheisse) a jednotlivé výše zmíněné druhy rozlišovali
jen jako subspecie.
Toto pojetí by umožňovalo chápat
jako hybrida doc. Řehořkem (na)vržené Cakile x musealis (Cakile domestica
x viatica nothoforma musealis - Locus classicus: Museum ad viam publicam
Grossglockner Strasse, Excr. Řehořek 1996 BRNU).
Je zajímavé, že většina druhů rodu
Cakile je v přirozených podmínkách zpravidla výrazně xerofilní. Ačkoli
se pro divoce se vyskytující druhy jména jako Cakile maritima, C. lacustris,
Cakile fontana či C. rivularis přímo nabízejí - nebyly dosud podobné typy
nikým spatřeny. Naproti tomu jediný domestikovaný druh je vázán na stanoviště
vodou zpravidla poměrně bohatá - připomeňme v této souvislosti zejména
klozety tzv. typu "žbluňk", které by u nezasvěcených mohly vzbuzovat
dojem, že výser je spíše povahy hydrofilní, či přímo natantní. Tento případ
není prvním ani posledním, kdy se v souvislosti s domestikací dopouští
člověk podob-ného násilí. Osobně se divím, že dosud nevzniklo nějaké ochranářské
hnutí odporu proti této nepřirozené tzv. mokré formě výseru domácího -
ale co není může být. Budu proto v této souvislosti vděčný za každé sdělení,
neboť se hodlám i v budoucnu tímto rodem dále zabývat.
Cenologickému chování druhů rodu
Cakile nebyla dosud věnována ze strany geobotaniků patřičná pozornost.
Zvláštní zájem by si zasloužili hlavně zástupci sekce Caninae, jejichž
zastoupení v antropické vegetaci - zejména v sídlištních trávnících - je
někdy až obdivuhodně vysoké. Ale i zástupci sekce Homininae vykazují místy
až obdivuhodnou densitu výskytu - např. Cakile agrestis podél čekacích
zón hraničních přechodů. Z metodického hlediska by při hodnocení takových
snímků byla vhodnější metoda náhodných transektů než metoda nejmenších
čtverců. Pro zvýšení náhodnosti by bylo vhodné aby fytocenolog snímkoval
transekty se zavázanýma očima v doprovodu asistenta, který by zapisoval
v kolika výserech zanechal badatel nesmazatelný otisk své podrážky.
(Publikováno ve Sborníku prací a studií
Botanické šestky MU Brno 1996-1998.)
Titulní
stránka Katedry systematické botaniky a geobotaniky