EXKURZE DO ÚDOLÍ U ANTONÍČKA - popis trasy

Území, kterým vede naše botanická exkurze, je tvořeno granitem a granodioritem Českého masivu. Půdním typem je typická kambizem. Podnebí Brna, tedy i této oblasti, je řazeno do teplé oblasti. Klima je charakterizováno jako teplé, mírně suché s mírnou zimou. Průměrná roční teplota je 8,6 °C. V lednu se průměrná teplota pohybuje kolem -2,3 °C. Nejteplejším měsícem bývá červenec s průměrnou teplotou 18,5 °C. Brno patří mezi poměrně suchá místa naší republiky. Za rok zde spadne v průměru 537 mm srážek. Sněhové přikrývky bývá v průměru 13 cm a vyskytuje se od poloviny listopadu do poloviny března. Údolím protéká Zaječí potok, na němž jsou vytvořeny tři rybníčky.

Exkurzi zahájíme v Divišově čtvrti u autobusové zastávky. Procházíme ulicí rodinných domků a zahrádek, mezi nimiž jsou na několika místech stanoviště vhodná pro výskyt ruderální vegetace. Na narušovaných místech roste např. merlík bílý (Chenopodium album), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris), podběl lékařský (Tussilago farfara) a heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), který svým vzhledem připomíná heřmánek pravý, nemá však výraznou vůni a květní lůžko úboru je duté. Hořčice rolní (Sinapis arvensis), pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata) a úhorník mnohodílný (Descurainia sophia) jsou běžné polní plevele. Nápadný rukevník východní (Bunias orientalis) je druh, který často roste kolem železničních tratí. Tam, kde dochází k častému sešlapu, objevíme rdesno ptačí (Polygonum aviculare), mochnu husí (Potentilla anserina) a lipnici roční (Poa annua). V blízkosti garáží nacházíme ječmen myší (Hordeum murinum), jílek vytrvalý (Lolium perenne), pýr plazivý (Elytrigia repens) a sveřep jalový (Bromus sterilis). Sveřep měkký (Bromus hordeaceus) poznáme i podle dotyku, jeho listové pochvy jsou jemně chlupaté.

Dalšími druhy této vegetace jsou např. hulevník lékařský (Sisymbrium officinale), hulevník Loeseův (Sisymbrium loeselii), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), měrnice černá (Ballota nigra), mydlice lékařská (Saponaria officinalis), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), pcháč oset (Cirsium arvense), bodlák obecný (Carduus acanthoides), škarda střešní (Crepis tectorum), šťovík klubkatý (Rumex conglomeratus) a hluchavka bílá (Lamium album). Častá je i fialově kvetoucí hluchavka nachová (Lamium purpureum), která má na rozdíl od podobné hluchavky skvrnité rovnou korunní trubku. Semena vesnovky obecné (Cardaria draba) chutnají ostře díky hořčičným olejům, které obsahují, proto byla dříve vesnovka používána jako náhražka pepře. Přeslička rolní (Equisetum arvense) vytváří dva typy lodyh. Jarní lodyha je hnědá a nese klas výtrusnicových lístků. Později vyrůstá neplodná zelená lodyha. Zelené až žluté podpůrné listeny a listence pryšce okrouhlolistého (Euphorbia peplus) a i ostatních pryšců vytváří dojem velkého květenství. Vlastní květy jsou však bezobalné a tvoří složitá květenství – cyathia. U cesty tvoří porosty zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), jehož lodyha a spodní strana listů jsou, na rozdíl od zlatobýlu obrovského, chlupaté. Původně se oba druhy zlatobýlu pěstovaly jako okrasné byliny, dnes často zplaňují a šíří se. Na podzim nepřehlédneme jejich žlutá květenství. Nezaměnitelný je hadinec obecný (Echium vulgare).

Poblíž cesty roste u nás nepůvodní medonosná rostlina trnovník akát (Robinia pseudacacia) a bez černý (Sambucus nigra). Plodem bezu je jedlá, leskle černofialová peckovice. Při větším požití plodů však může dojít k otravám. Podrost bezů a akátů tvoří druhy, jimž nevadí zastínění, např. kuklík městský (Geum urbanum), kakost smrdutý (Geranium robertianum) a vlaštovičník větší (Chelidonium majus). Hojně se zde vykytuje bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria). Lípa srdčitá (Tilia cordata) lemuje nejen silnici v Divišově čtvrti, ale najdeme ji také okolo zpevněné lesní cesty. Nejspíš byla vysazena jako alej ke kapliče Sv. Antoníčka.

My však nebudeme pokračovat k této kapličce, ale cestou kolem dalších zahrádek. Ta je lemována travnatými porosty, v nichž tvoří dominantu psárka luční (Alopecurus pratensis), srha laločnatá (Dactylis glomerata), lipnice luční (Poa pratensis) a lipnice obecná (Poa trivialis), která má dlouhé a zašpičatělé jazýčky. Lipnice luční má jazýček krátký a uťatý. Dalšími druhy trav, které se zde vyskytují, jsou ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), kostřava luční (Festuca pratensis), ovsíř pýřitý (Avenula pubescens) a poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus).

Ze zahrádky utekl křen selský (Armoracia rusticana), jehož kořen se používá na ochucení jídel a využívá se také v lidovém léčitelství např. při zažívacích potížích nebo močových infekcích. Účinné látky jsou glykosidické povahy. Tyčinky a blizna šalvěje lučního (Salvia pratensis) mají zvláštní „kloubky“, pomocí nichž se zakřiví dolů a dotknou se zadečku hmyzu, který se pokouší dostat do květu. Pryšec obecný (Euphorbia esula), podobně jako ostatní pryšce, roní při poškození lodyhy jedovaté mléko. Častí jsou zástupci čeledi bobovitých (Fabaceae): čičorka pestrá (Securigera varia), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), jetel plazivý (Trifolium repens), vikev chlupatá (Vicia hirsuta) a vikev plotní (Vicia sepium), která vylučuje na rubu palistů nektar. Ten slouží jako potrava mravencům. Lusky tolice dětelové (Medicago lupulina) jsou ledvinovité až vejčité na rozdíl od srpovitě zahnutých lusků tolice srpovité. Důležitou pícninou bohatou na bílkoviny je jetel luční (Trifolium pratense). Také vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia) je příležitostně pěstován jako pícnina.

Od léta do časného podzimu kvetou řebříček obecný (Achillea millefolium), pastinák setý (Pastinaca sativa), kyseláč luční (Rumex acetosa) a chrastavec rolní (Knautia arvensis). Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), stejně jako ostatní druhy jitrocelů, má nenápadné květy, které jsou opylovány větrem. U jitrocele prostředního (Plantago media) jsou květy zvýrazněny zabarvením tyčinek. Nitky tyčinek jsou vždy fialové a prašníky fialové nebo bílé. Z planého typu čekanky obecné (Cichorium intybus) jsou odvozeny čekanky (čekanka obecná setá) pěstované pro kořen k výrobě kávovinové náhražky – cikorky nebo pro listové růžice, které jsou chutnou zeleninou. Květy silenky širolisté bílé (Silene latifolia subsp. alba) se obvykle otevírají až odpoledne. Rody ptačinec (Stellaria sp.) a rožec (Cerastium sp.) můžeme rozeznat podle počtu čnělek pestíku. Ptačinec má 3 čnělky, rožec 4–5. Zástupci těchto rodů v travnatých porostech jsou ptačinec trávovitý (Stellaria graminea) a rožec rolní pravý (Cerastium arvense subsp. arvense). Květy kakostu pyrenejského (Geranium pyrenaicum) jsou růžové, drobné a květní lístky jsou vykrojené. Kakost luční (Geranium pratense) má květy zabarvené do modra. U kakostů je zajímavé rozšiřování semen. Osina semene je napnutá, v určitém stádiu zralosti se napětí naráz uvolní a semena jsou vystřelena do okolí.

Na podzim u cesty nepřehlédneme vratič obecný (Tanacetum vulgare), jehož žluté úbory jsou uspořádány v plochých hustých chocholičnatých latách. Úbor je složen pouze z trubkovitých květů. Sedmikráska obecná (Bellis perennis) kvete od února do listopadu, při suchém vzduchu snáší květ teploty až -15°C.

U plotů zahrádek roste a někdy tvoří i živé ploty pámelník bílý (Symphoricarpos albus), který nás zejména na podzim upoutá svými plody, velkými bílými bobulemi. Z dalších zástupců dřevin zde objevíme střemchu obecnou (Prunus padus), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) a kalinu tušalaj (Viburnum lantana). Květy střemchy jsou uspořádány v hroznech což je pro rod Prunus netypické. Plody jsou červenočerné peckovice s brázditou peckou. Plody (malvičky) hlohu jednosemenného jsou purpurově červené a obsahují jeden oříšek na rozdíl např. od hlohu obecného, u kterého objevíme 2–3 oříšky. U kaliny tušalaje dozrávají plody postupně, jejich zbarvení přechází ze zelené přes červenou do černé. Plody trnky obecné (Prunus spinosa) jsou chutné teprve po přejití mrazem. Srstka angrešt (Ribes uva-crispa) se ve střední Evropě začala pěstovat začátkem 16. století. Plody jsou bobule zelené barvy, semena jsou nestravitelná a jsou rozšiřována ptáky.

Trasa pokračuje k Zaječímu potoku, na němž jsou vytvořeny tři vodní nádrže s poměrně bohatou vegetací vodních a pobřežních rostlin. Vodní hladinu rybníčků pokrývají rozsáhlé porosty okřehku menšího (Lemna minor). Listy rdestu kadeřavého (Potamogeton crispus) jsou ponořené a nad vodní hladinu vyrůstají jenom květy. Vzácně se zde vyskytuje hmyzožravá rostlina bublinatka jižní (Utricularia australis). Na listech se vytvářejí měchýřky, které slouží jako lapací zařízení. V bublinkách měchýřků, které jsou uzavřeny „sklápěcími dveřmi“, je podtlak. Dotkne-li se malý vodní hmyz chlupů na tomto uzávěru, sklopí se uzávěr prudce dovnitř a vzniklým vířením je živočich vtažen do bublinky. Polapený živočich je tráven enzymy štěpícími bílkoviny.

V pobřežních porostech dominují rákos obecný (Phragmites australis) a orobinec širolistý (Typha latifolia), oba slouží jako opora pro opletník plotní (Calystegia sepium). Na první pohled nás zaujme žlutě kvetoucí kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), také kyprej vrbice (Lythrum salicaria) s fialovými květy. K dalším druhům břehového společenstva patří zevar vzpřímený (Sparganium erectum), potočník vzpřímený (Berula erecta), dvouzubec trojdílný (Bidens tripartita), karbinec evropský (Lycopus europaeus), máta dlouholistá (Mentha longifolia), pryskyřník lítý (Ranunculus sceleratus), šišák vroubkovaný (Scutellaria galericulata), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), z trav chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) a psárka plavá (Alopecurus aequalis). Výraznou dominantou druhého rybníčku je rozsáhlý porost skřípince jezerního (Schoenoplectus lacustris).

Nejčastějšími stromy jsou vrba křehká (Salix fragilis) a topol osika (Populus tremula). Řapíky listů osiky jsou ze stran nápadně zploštělé. Toto zploštění poměrně dlouhého řapíku je příčinou neustálého chvění listů i při sebemenším vánku. Významnou včelařskou dřevinou je vrba jíva (Salix caprea), která kvete už počátkem března.

Nepůvodním druhem naší květeny je bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum), jehož nápadně velké přízemní listy a na podzim až 5 m vysoké lodyhy se složenými okolíky jistě nepřehlédneme na hrázi 1. rybníčku. Od domácího bolševníku obecného (Heracleum sphondylium) se liší mnohem statnějšími vzrůstem a řapíky přízemních listů, které nemají žlábek. Oba druhy obsahují fotosenzibilní furanokumariny, které na světle způsobují puchýře na lidské kůži.

Mezi jednotlivými rybníčky se nacházejí olšiny. Stromové patro tvoří hlavně olše lepkavá (Alnus glutinosa) a javor klen (Acer pseudoplatanus). V keřovém patru je častá krušina olšová (Frangula alnus). Sušená kůra a občas i plody krušiny se používají v lidovém léčitelství jako projímadlo. Účinky plodů (černé peckovice) jsou 12x silnější než kůry.

Časně z jara nás upoutá žlutá barva květů blatouchu bahenního (Caltha palustris), o něco později kvete pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus), který se liší od pryskyřníku prudkého nedělenými nebo jen mělce vykrojenými přízemními listy. Z dalších druhů se vyskytují pcháče: fialově kvetoucí pcháč potoční (Cirsium rivulare), jehož úbory jsou po dvou nebo třech nahloučené na vrcholu lodyhy, a pcháč šedý (Cirsium canum). Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) má, na rozdíl od dvou předchozích druhů, úbory bílé až žlutobílé. Přeslička bahenní (Equisetum palustre) má lodyhu hluboce rýhovanou, na rozdíl od oblé lodyhy přesličky poříční (Equisetum fluviatile). Pomněnka bahenní (Myosotis palustris) je na lodyze a listech převážně lysá, kalich je přitiskle chlupatý. V podrostu dále najdeme čistec lesní (Stachys sylvatica), děhel lesní (Angelica sylvestris), křehkýš vodní (Myosotos aquaticum), řeřišnici hořkou (Cardamine amara) a netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora), která je v naší květeně nepůvodní. Je už však zcela zdomácnělá. Prvními centry šíření tohoto druhu do volné přírody byly botanické zahrady. Šíří se výhradně semeny, které jsou na kratší vzdálenosti vystřelovány nebo přenášeny mravenci. Na delší vzdálenosti se dostává hlavně činností člověka, především přemisťováním materiálu a silniční a železniční dopravou. Z trav a rostlin trávovitého vzhledu se zde vyskytují lipnice bahenní (Poa palustris), ostřice ostrá (Carex acutiformis), ostřice štíhlá (Carex acuta) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus). Nápadné jsou lodyhy a listy ocúnu jesenního (Colchicum autumnale), které vyrůstají a vynášejí nad zem masitou tobolku až na jaře v druhém roce po odkvětu. Bledě fialové květy ocúnů můžeme vidět na podzim, v té době nemají rostliny listy a květy jsou „nahé“, lidovým jménem zvané naháčky.

Za olšinou za třetím rybníčkem se nachází loučka, která je osazena dokola smrkem ztepilým (Picea abies). Dominantní jsou na této lokalitě trávy psárka luční (Alopecurus pratensis), lipnice luční (Poa pratensis) a srha laločnatá (Dactylis glomerata). Přítomnost ovsíku vyvýšeného (Arrhenatherum elatius) je důkazem vyššího obsahu nitrátů v půdě. Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), kostival lékařský (Symphytum officinale) a řeřišnice luční (Cardamine pratensis) jsou spíše druhy vlhkomilné. Pryskyřník plazivý je u nás jedním z nejčastějších zástupců rodu. Tvoří plazivé výhonky, pomocí nichž se vegetativně rozmnožuje. Dále zde roste zběhovec plazivý (Ajuga reptans), svízelka chlupatá (Cruciata laevipes), svízel povázka (Galium mollugo), rozrazil rezekvítek (Veronica chameadrys), pryskyřník prudký (Ranunculus acris), pampeliška smetánka (Taraxacum sect. Ruderalia) a bedrník větší (Pimpinella major).

Dalším typem vegetace je dubohabrový les, v němž stromové patro tvoří druhy dub zimní (Quercus petraea), habr obecný (Carpinus betulus), javor mléč (Acer platanoides), javor babyka (Acer campestre), místy je přimíšena lípa srdčitá (Tilia cordata), dub letní (Quercus robur), buk lesní (Fagus sylvatica), jilm drsný (Ulmus glabra) a jilm habrolistý (Ulmus minor). Jilm habrolistý poznáme od jilmu horského na první pohled díky leskle zeleným listům. Listy dubu letního mají bázi víceméně srdčitou a řapíky krátké. U dubu zimního jsou báze klínovitě sbíhavé a řapíky dlouhé. Plodem javorů jsou křídlaté dvounažky, jednotlivé druhy se liší úhlem jejich sevření. U babyky je to 180°, u javoru mléče je úhel sevření přes 90°, nažky klenu svírají úhel 90°. Po otevření čtyřcípé číšky buku se uvolní dvě trojhranné nažky (bukvice).

Prosvětlení nadrostu umožnilo rozvoj keřového patra s druhy líska obecná (Corylus avellana), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), jeřáb břek (Sorbus torminalis), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), kalina obecná (Viburnum opulus) a brslen evropský (Euonymus europaea). Ten nás na podzim zaujme svými plody, které jsou na rozdíl od květů výrazně barevné. Plodem je čtyřpouzdrá tobolka s karmínově červenými segmenty. Semena jsou obalena oranžovým masitým míškem, který po prasknutí tobolky visí z plodu. Brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa) má tobolku spíše růžově červenou, černá semena jsou také obalena oranžovým míškem a zůstávají ukryta v tobolce. Plody (malvice) břeku mají méně nápadné zbarvení než nejbližší příbuzné druhy. Po dozrání jsou světle hnědé a kyselé. Červená dužina leskle černých bobulí ptačího zobu barví do fialova. Plody (bobule) zimolezu obecného (Lonicera xylosteum) jsou červené, rybízově skelně lesklé. Děti si je pletou s rybízem, což může vést k otravám. Podobné jsou i jednosemenné peckovice kaliny obecné, která patří také do čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae).

Bylinný podrost dubohabrových lesů je bohatý. V jarních měsících se v opadavých lesích vyvíjí tzv. jarní aspekt bylinného patra. Dominují v něm druhy náročné na dostatek světla, který je ve spodních patrech lesa pouze před olistěním dřevin. K druhům, které převládají v jarním aspektu, patří např. kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel lesní (Galium sylvaticum), violka lesní (Viola reichenbachiana), violka Rivinova (Viola riviniana) a jaterník podléška (Hepatica nobilis). Během osmidenní doby květu jaterníku se květní plátky prodlouží na dvojnásobek své původní délky. Zbarvení květu hrachoru jarního (Lathyrus vernus) se postupně mění. Je to vyvoláno změnou stupně kyselosti buněčné šťávy. V mladých květech je buněčná šťáva kyselá, květy mají červenou barvu. Pak dochází k neutralizaci buněčné šťávy a zbarvení květu je modré. K tomuto jevu dochází také např. u pomněnek a u plicníků. Svízel vonný (Galium odoratum) obsahuje sloučeniny kumarinu. Při vadnutí se z těchto sloučenin uvolňuje kumarin, který je charakteristický svou vůní.

Další druhy, které kvetou převážně na jaře, jsou jahodník obecný (Fragaria vesca), jahodník truskavec (Fragaria moschata), kručinka barvířská (Genista tinctoria), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), čarovník pařížský (Circaea lutetiana), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), mléčka zední (Mycelis muralis), popenec obecný (Glechoma hederacea), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), svízel přítula (Galium aparine), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), žindava evropská (Sanicula europaea) a silenka nadmutá (Silene vulgaris), v jejíchž květech se tvoří hodně nektaru, a je stejně jako silenka nicí (Silene nutans) opylována nočními motýly. Dobrým rozeznávacím znakem pomněnky lesní (Myosotis sylvatica) jsou háčkovitě zahnuté chlupy kalicha. Celoročně zelenou rostlinou je barvínek menší (Vinca minor). Plicník tmavý (Pulmonaria obscura) se liší od plicníku lékařského tím, že letní přízemní listy jsou bez skvrn. V paždí listů kyčelnice cibulkonosné (Dentaria bulbifera) vyrůstají temně fialové pacibulky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. Krtičník křídlatý (Scrophularia umbrosa) má křídlaté lodyhy. Na rozdíl od něj lodyha krtičníku hlíznatého (Srophularia nodosa) je čtyřhranná, nekřídlatá. V listí můžeme snadno přehlédnout hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), saprofyt jenž je opylován mouchami.

Mírná ruderalizace se projevuje kolem lesních cest. Vyskytuje se zde např. kapustka obecná (Lapsana communis), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), krabilice mámivá (Chaerophyllum temulum), řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens). Častými druhy okolí lesních cest jsou kostřava obrovská (Festuca gigantea) a ostřice lesní (Carex sylvatica). Na stinných místech v dolní části svahů roste řada vlhkomilných druhů, např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus) a šťavel kyselý (Oxalis acetosella). Na světlejších místek tvoří porosty ostružiník maliník (Rubus idaeus) a ostružiník ježiník (Rubus caesius), jehož souplodí peckoviček je modré.

Od léta do časného podzimu v lese kvetou jestřábník hladký (Hieracium laevigatum), jestřábník zední (Hieracium murorum), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), vrbovka malokvětá (Epilobium parviflorum), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea) a zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides).

Podrost dubohabřin doplňují trávy strdivka nicí (Melica nutans), lipnice hajní (Poa nemoralis) s vodorovně odstávajícími čepelemi horních listů, kostřava lesní (Festuca altissima), která je díky svým širokým listům snadno rozlišitelná od ostatních druhů kostřav, a dále několik druhů ostřic. Mezi různoklasé ostřice s klásky rozdělenými na samčí a samičí, patří ostřice prstnatá (Carex digitata) a ostřice horská (Carex montana). Stejnoklasé ostřice s oboupohlavnými klásky jsou zastoupeny ostřicí měkkoostenou (Carex muricata).

V lese jsou na několika místech přisazeny nepůvodní druhy jehličnatých dřevin, např. borovice černá (Pinus nigra), borovice vejmutovka (Pinus strobus) a modřín opadavý (Larix decidua), který se přirozeně vyskytoval v ČR pouze v oblasti východně od Hrubého Jeseníku.

Naše exkurze končí před Soběšicemi na autobusové zastávce Útěchovská. Odtud nás autobus zaveze na nádraží v Králově poli.