EXKURZE DO ÚDOLÍ PONÁVKY - popis trasy

    Naše trasa kopíruje stezku zdraví, která byla vytvořena v rámci projektu Brno – Zdravé město. Během cesty se setkáme s pěti informačními tabulemi, které nás informují o vegetaci a zástupcích živočichů, jež můžeme vidět v blízkém okolí.

    Údolí Ponávky je v celém úseku součástí Řečkovicko-kuřimského prolomu oddělujícího celky Bobravská vrchovina na západě a Drahanská vrchovina na východě. Geologicky patří celé území k Brněnskému masivu. Řečkovicko-kuřimský prolom je vyplněn souvrstvím vápnitých jílů a písků. Jihovýchodně od České se vyskytuje pruh slepenců, arkóz a břidlic. Mezi Českou a Řečkovicemi se navíc vyskytují ostrůvky dioritu, granodioritu. Půdním typem mezi Českou a Lelekovicemi je hnědozem. Kolem toku Ponávky od České po Mokrou Horu se nachází černice, na zbytku území převládá kambizem. Podnebí Brna, tedy i této trasy, je řazeno do teplé oblasti. Klima je charakterizováno jako teplé, mírně suché s mírnou zimou. Průměrná roční teplota je 8,6 °C. V lednu je průměrná teplota -2,3 °C. Nejteplejším měsícem bývá červenec s průměrnou teplotou 18,5 °C. Brno patří mezi poměrně suchá místa naší republiky. Za rok zde spadne v průměru 537 mm srážek. Sněhové přikrývky bývá v průměru 13 cm a vyskytuje se od poloviny listopadu do poloviny března. Tímto území protéká potok Ponávka, na němž jsou vytvořeny čtyři rybníčky (U lesa, U nádraží, Prostřední a U mlýna). Z levé strany do Ponávky ústí Jehnický potok.

    Exkurzi zahájíme u železniční stanice Česká, která leží přibližně 10 km od Brna. V travnatých porostech kolem nádraží dominují ovsík vyvýšený (Arrhenaterum elatius), kostřava červená (Festuca rubra), lipnice luční (Poa pratensis) a srha laločnatá (Dactylis glomerata). Z dalších druhů rostlin zde objevíme pryskyřník prudký (Ranunculus acris), svízel bílý (Galium album), svízel přítula (Galium aparine), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), vlaštovičník větší (Chelidonium majus), pampelišku smetánku (Taraxacum sect. Ruderalia) a jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Květy u všech druhů jitrocelů jsou nenápadné a jsou opylovány větrem. U jitrocele prostředního (Plantago media) jsou květy zvýrazněny zabarvením tyčinek. Nitky tyčinek jsou vždy fialové a prašníky fialové nebo bílé. Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) je u nás jedním z nejčastějších zástupců rodu. Tvoří plazivé výhonky, pomocí nichž se vegetativně rozmnožuje. Přeslička rolní (Equisetum arvense) vytváří dva typy lodyh. Jarní lodyha je hnědá a nese klas výtrusnicových lístků. Později vyrůstá neplodná zelená lodyha. Nedaleko od sebe rostou sveřep měkký (Bromus hordeaceus), sveřep jalový (Bromus sterilis) a sveřep střešní (Bromus tectorum). Listové pochvy sveřepu měkkého jsou jemně chlupaté. Sveřep jalový má na všechny strany převislou latu na rozdíl od sveřepu střešního s latou jednostrannou a hustší, navíc má ještě měkce chlupaté pluchy. Vyskytuje se zde nejhojnější z našich ostřic, ostřice srstnatá (Carex hirta). Dřeviny jsou u nádraží zastoupeny druhy vrba jíva (Salix caprea), topol osika (Populus tremula), javor babyka (Acer campestre), svída krvavá (Cornus sanguinea) a trnovník akát (Robinia pseudacacia), který je u nás nepůvodní a byl vysazován jako okrasná a medonosná rostlina. Často však zplaňuje. Roste zde lípa srdčitá (Tilia cordata) a kousek dál v Lelekovicích lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Jedním z rozlišovacích znaků těchto dvou druhů jsou listy. Lípa srdčitá má listy menší, na rubu u rozvětvení žilek mají rezavé chomáčky chlupů. U lípy velkolisté jsou chomáčky chlupů bílé a žilnatina listů je vystouplejší. Od nádraží pokračujeme do nedaleké vesnice Lelekovice. Porost v příkopu u silnice a kolem chodníku tvoří např. bíle kvetoucí česnáček lékařský (Alliaria petiolata), laskavec ohnutý (Amaranthus retroflexus), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), jetel plazivý (Trifolium repens), tolice dětelová (Medicago lupulina), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), merlík bílý (Chenopodium album), kokoška pastuší tobolka (Capsela bursa-pastoris), heřmánkovec nevonný (Tripleurospermum inodorum), který svým vzhledem připomíná heřmánek pravý, nemá však výraznou vůni a jeho květní lůžko je duté. Heřmánek terčovitý (Matricaria discoidae) je oproti předešlým dvěma druhům menší a v úboru scházejí jazykovité květy. Tam, kde dochází k častému sešlapu, objevíme rdesno ptačí (Polygonum aviculare), mochnu husí (Potentilla anserina) a lipnici roční (Poa annua). Z běžných polních plevelů zde najdeme hořčici rolní (Sinapis arvensis), konopici polní (Galeopsis tetrahit), řeřichu chlumní (Lepidium campestre), rozrazil rolní (Veronica arvensis), rozrazil perský (Veronica persica), violku rolní (Viola arvensis) a penízek rolní (Thlaspi arvense). Už zdálky je v zahrádkách vidět douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii), ořešák královský (Juglans regia) a jalovec obecný (Juniperus communis), u kterého si na podzim všimneme charakteristických modrých šišek (jalovčinky). Šupiny u nich nedřevnatí, nýbrž dužnatí. Jalovčinky se využívají jako koření a získávají se z nich éterické oleje, kterými se aromatizují pálenky. Živé ploty kolem domů občas tvoří pámelník bílý (Symphoricarpos albus). Nepůvodní druh kustovnice cizí (Lycium barbarum) se může pomocí svých dlouhých, metlovitých, často ještě navíc trnitých větví udržet i ve větvoví jiných keřů. Kvete růžovofialově a plodem je šarlatově červená nebo oranžově žlutá mnohosemenná bobule. Nezaměnitelný je v době květu šeřík obecný (Syringa vulgaris), který příjemně voní. Klasická barva květů je „šeříkově“ fialová, ale křížením byly získány odrůdy od modré a červené až po bílou.

    V Lelekovicích u prodejny potravin je umístěna poslední informační tabule stezky zdraví. Stezka zdraví začíná v Mokré Hoře a téměř kopíruje červenou turistickou značku. My si ji projdeme v opačném směru. Další druhy, se kterými je možno se setkat ve vesnici z jara, jsou např. barborka obecná (Barbarea vulgaris) a rozrazil břečťanolistý (Veronica hederifolia). Během léta rozkvétají svlačec rolní (Convolvus arvensis), pipla osmahlá (Nonea pulla), mák vlčí (Papaver rhoeas) a rožec rolní pravý (Cerastium arvense subsp. arvense). Rody ptačinec (Stellaria sp.) a rožec (Cerastium sp.) můžeme rozeznat podle počtu čnělek pestíku. Ptačinec má 3 čnělky, rožec 4–5. Semena vesnovky obecné (Cardaria draba) chutnají ostře díky hořčičným olejům, které obsahují, proto byla dříve vesnovka používána jako náhražka pepře. Ještě i v září najdeme kvetoucí bodlák obecný (Carduus acanthoides), pcháč oset (Cirsium arvense), turanku kanadskou (Conyza canadensis) s drobnými úbory, škardu dvouletou (Crepis biennis), turan roční (Erigeron annuus), komonici lékařskou (Melilotus officinalis), pomněnku rolní (Myosotis arvensis) s modrými kvítky, šantu kočičí (Nepeta cataria), rýt žlutý (Reseda lutea), šťovík kadeřavý (Rumex crispus) a lebedu lesklou (Atriplex sagittata). Okraje listů lociky kompasové (Lactuca serriola) jsou nasměrovány zhruba ve směru sever – jih. Tím se zabrání příliš silnému ozáření a především přehřátí listů poledním sluncem. Lusky tolice dětelové (Medicago lupulina) jsou ledvinovité až vejčité na rozdíl od srpovitě zahnutých lusků tolice srpovité (Medicago falcata). Zelené až žluté podpůrné listeny a listence u pryšců (Euphorbia) vytváří dojem velkého květenství. Vlastní květy jsou však bezobalné a tvoří složitá květenství – cyathia. Jedním z druhů, který potkáme na ruderálních stanovištích, je pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia). Nezaměnitelný je hadinec obecný (Echium vulgare). U plotu zahrádek najdeme diviznu jižní rakouskou (Verbascum chaixii subsp. austriacum) a diviznu sápovitou (Verbascum phlomoides). Starček obecný (Senecio vulgaris) můžeme vidět kvést celoročně. Častá je zde hluchavka bílá (Lamium album) a hluchavka nachová (Lamium purpureum), která má na rozdíl od příbuzné hluchavky skvrnité rovnou korunní trubku. Hluchavka objímavá (Lamium amplexicaule) má také rovnou korunní trubku. Název dostala podle poloobjímavých ledvinitých listů. Křen selský (Armoracia rusticana) často zplaňuje kolem zahrádek. Kořen se používá na ochucení jídel a využívá se také v lidovém léčitelství např. při zažívacích potížích nebo močových infekcích. Účinné látky jsou glykosidické povahy. Také reveň kadeřavá (Rheum rhabarbarum) utekla ze zahrádky. Pěstuje se pro řapíky listů, které se používají zejména k přípravě „marmelád“. V blízkosti lidských obydlí roste z trav např. ježatka kuří noha (Echinochloa crus-galli), pýr plazivý (Elytrigia repens), jílek vytrvalý (Lolium perenne) a bér sivý (Setaria pumila).

    Cesta v zahrádkářské oblasti nad zahradnictvím je lemována úzkým pruhem travnatého porostu, v němž objevíme celou řadu suchomilných druhů, např. svízel sivý (Galium glaucum), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), mochnu jarní (Potentilla tabernaemontani), penízek prorostlý (Thlaspi perfoliatum), jetel alpinský (Trifolium alpestre) a máčku ladní (Eryngium campestre). Tato rostlina patří mezi stepní běžce, jejichž suché nadzemní části odtrhne vítr a žene je z místa na místo, přitom dochází k uvolňování zralých semen. Z dřevin bych zmínila vysazenou mandloň nízkou (Prunus tenella). Od ostatních mandloňovitých se liší především zasychavými plody s hustě chlupatým vnějším a kožovitým vnitřním oplodím, které za zralosti puká a ven se dostává pecka.

    Již ve vesnici jsme šli kousek kolem potoka a budeme se ho držet až do konce trasy. Na pravém břehu Ponávky před vstupem do lesa se nachází podmáčená louka, která je z velké části zarostlá rákosem obecným (Phragmites australis). Vzácným druhem této louky je suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), který nás z jara zaujme bílými chomáčky, což jsou okvětní chlupy. Dalšími zástupci čeledi šáchorovité (Cyperaceae) jsou ostřice latnatá (Carex paniculata), ostřice obecná (Carex nigra), ostřice prosová (Carex panicea) s nafouklými mošničkami a podpůrnými listeny v barvě kávy, dále ostřice ostrá (Carex acutiformis) a skřípina lesní (Scirpus sylvaticus). V záplavě zelené barvy se během léta objevuje fialová barva květů pcháčů. Roste zde pcháč šedý (Cirsium canum), pcháč potoční (Cirsium rivulare), jehož úbory jsou po dvou nebo třech nahloučené na vrcholu lodyhy. Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) má, na rozdíl od dvou předchozích druhů, úbory bílé až žlutobílé. Fialovou barvu zvýrazňují ještě květy kohoutku lučního (Lychnis flos-cuculi) a máty dlouholisté (Mentha longifolia). Blatouch bahenní (Caltha palustris) kvete časně z jara. Obsahuje stejně jako pryskyřníky jedovatý butenolid, který dráždí kůži. Přeslička bahenní (Equisetum palustre) má lodyhu hluboce rýhovanou, na rozdíl od oblé lodyhy přesličky poříční (Equisetum fluviatile). Z dalších druhů se zde vyskytují kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), pomněnka bahenní (Myosotis palustris), z trav psárka luční (Alopecurus pratensis), medyněk vlnatý (Holcus lanatus), třeslice prostřední (Briza media) a lipnice bahenní (Poa palustris). Významnou včelařskou dřevinou je vrba jíva (Salix caprea), která kvete už počátkem března. Kolem celého toku Ponávky rostou i další druhy vrb, např. vrba trojmužná (Salix triandara), vrba nachová (Salix purpurea) a vrba křehká (Salix fragilis). Vrba křehká, jak už napovídá název, se lehce láme a proto nebyla používána v košíkářství.

    Původní dubohabrové háje jsou zde zachovány v malé míře. Ve stromovém patru převládá habr obecný (Carpinus betulus), z jehličnanů jsou v lese přisazeny borovice lesní (Pinus sylvestris) a modřín opadavý (Larix decidua). Stromové patro dále tvoří javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus) a javor babyka (Acer campestre). Plodem javorů jsou křídlaté dvounažky, jednotlivé druhy se liší úhlem jejich sevření. U babyky je to 180°, u javoru mléče je úhel sevření přes 90°, nažky klenu svírají úhel 90°. Listy dubu letního (Quercus robur) mají bázi víceméně srdčitou a řapíky krátké. U dubu zimního (Quercus petraea) jsou báze klínovitě sbíhavé a řapíky dlouhé. Místy je přimíšen jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm drsný (Ulmus glabra). Na několika místech jsou vysazeny smrkové monokultury, jejichž bylinný podrost je velmi chudý, což je způsobeno zastíněním a jednostranným zatížením chemismu půd spadlým jehličím. V jarních měsících se v opadavých lesích vyvíjí tzv. jarní aspekt bylinného patra. Dominují v něm druhy náročné na dostatek světla, který je ve spodních patrech lesa pouze před olistěním dřevin. K druhům, které převládají v jarním aspektu, patří kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), bíle kvetoucí sasanka hajní (Anemone nemorosa), žlutá sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), matéřka trojžilná (Moehringia trinervia), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) a dymnivka plná (Corydalis solida). Jak už nám název napovídá, podzemní hlíza je u tohoto druhu plná na rozdíl od dymnivky duté. Svízel vonný (Galium odoratum) obsahuje sloučeniny kumarinu. Při vadnutí se z těchto sloučenin uvolňuje kumarin, který je charakteristický svou vůní. Semena modře kvetoucího jaterníku podléšky (Hepatica nobilis) rozšiřují mravenci (myrmekochorie). Dalšími druhy začínajícími kvést z jara jsou jahodník obecný (Fragaria vesca), pitulník horský (Galeobdolon montanum), svízel lesní (Galium sylvaticum), pomněnka lesní (Myosotis sylvatica), zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum), ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea), ptačinec hajní (Stellaria nemorum). V paždí listů kyčelnice cibulkonosné (Dentaria bulbifera) vyrůstají temně fialové pacibulky, které slouží k vegetativnímu rozmnožování. Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) kvete žlutě na rozdíl od kostivalu lékařského (Symphytum officinale). Plicník tmavý (Pulmonaria obscura) se liší od plicníku lékařského tím, že letní přízemní listy jsou bez skvrn. Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) a pryšec sladký (Euphorbia dulcis), podobně jako ostatní pryšce, roní při poškození lodyhy jedovaté mléko. Celoročně zelenou rostlinou je barvínek menší (Vinca minor). Z trav a rostlin trávovitého vzhledu zde najdeme strdivku nicí (Melica nutans), strdivku jednokvětou (Melica uniflora), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), ostřici měkkoostenou (Carex muricata), ostřici horskou (Carex montana), ostřici Pairaovu (Carex pairae), ostřici chlupatou (Carex pilosa) a biku obecnou (Luzula divulgata). Častá je i bika bělavá (Luzula luzuloides), trsnatá bylina s listy zejména na okraji chlupatými a bělavými okvětními plátky. Je dobrým indikátorem humusu vznikajícího pod kyselými doubravami a smrčinami. Během roku dále rozkvétají čarovník pařížský (Circaea lutetiana), jestřábík Lachenalův (Hieracium lachenalii) a tráva sveřep Benekenův (Bromus benekenni). Jestřábník zední (Hieracium murorum) je jedním z nejrozšířenějších jestřábníků. Mírná ruderalizace se projevuje hlavně kolem lesních cest. Vyskytuje se zde např. kapustka obecná (Lapsana communis), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), kuklík městský (Geum urbanum) a řeřišnice nedůtklivá (Cardamine impatiens). Na světlejších místek tvoří porosty ostružiník maliník (Rubus idaeus) a ostružiník ježiník (Rubus caesius), jehož souplodí peckoviček jsou modrá. Na stinných místech objevíme např. kapraď samec (Dryopteris filix-mas) a papratku samičí (Athyrium filix-femina). Až do začátku podzimu kvetou mléčka zední (Mycelis muralis), starček Fuchsův (Senecio ovatus), čistec lesní (Stachys sylvatica), jestřábník hroznatý (Hieracium racemosum) a jestřábník savojský (Hieracium sabaudum).

    Prosvětlení v lemu lesa umožnilo rozvoj keřového patra s druhy líska obecná (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus laevigata), kalina obecná (Viburnum opulus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea), brslen evropský (Euonymus europaea), brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), trnka obecná (Prunus spinosa) a řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica). Na podzim všechny tyto druhy vytváří nápadné barevné plody, které nemůžeme přehlédnout. Červená dužina leskle černých bobulí ptačího zobu barví do fialova. Plody (malvičky) hlohu obecného jsou šarlatově červené a obsahují 2–3 oříšky na rozdíl např. od hlohu jednosemenného, u kterého objevíme jenom jeden oříšek, jak už nám napovídá název. Květy brslenu evropského a brslenu bradavičnatého jsou nenápadné, o to víc nás na podzim zaujmou svými barevnými plody. Plodem brslenu evropského je čtyřpouzdrá tobolka s karmínově červenými segmenty. Semena jsou obalena oranžovým masitým míškem a po prasknutí tobolky visí z plodu. Brslen bradavičnatý má tobolku spíše růžově červenou, černá semena jsou také obalena oranžovým míškem a zůstávají ukryta v tobolce. Také řešetlák počistivý má květ nevýrazný, plody jsou černé kulovité peckovice. Plody (bobule) zimolezu obecného (Lonicera xylosteum) jsou červené, rybízově skelně lesklé. Děti si je pletou s rybízem, což může vést k otravám. Podobné jsou i jednosemenné peckovice kaliny obecné, která patří také do čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). S většinou druhů se také setkáme kolem cesty ve vesnici a v zahrádkářských oblastech. V lesním lemu dále objevíme chráněný lýkovec jedovatý (Daphne mezereum). Kvete časně z jara purpurově růžovými květy, které se rozvíjejí před rašením listů. Červené peckovice obsahují jedovatý mezerein, 10–12 plodů obsahuje pro člověka smrtelnou dávku. V bylinném patru okrajů lesních porostů a křovin se vyskytují kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), měrnice černá (Ballota nigra), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), jahodník trávnice (Fragaria viridis), jahodník truskavec (Fragaria moschata), žlutě kvetoucí kručinka barvířská (Genista tinctoria), popenec obecný (Glechoma hederacea), smolnička obecná (Lychnis viscaria), černýš hajní (Melampyrum nemorosum) se žlutými květy a s listeny zabarvenými do bíla nebo fialova, prorostlík srpovitý (Bupleurum falcatum), karbinec evropský (Lycopus europaeus), čičorka pestrá (Securigera varia) a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), jejíž stonek je s dvěma vyniklými lištami na rozdíl od třezalky skvrnité, která má lišty na stonku čtyři. V květech silenky nadmuté (Silene vulgaris) se tvoří hodně nektaru a je stejně jako silenka nicí (Silene nutans) opylována nočními motýly.

    Meandrující potok Ponávku doprovází olšiny. Stromové patro tvoří hlavně olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol černý (Populus nigra) a topol osika (Populus tremula). Řapíky listů osiky jsou ze stran nápadně zploštělé. Toto zploštění poměrně dlouhého řapíku je příčinou neustálého chvění listů i při sebemenším vánku. V keřovém patru se vyskytuje krušina olšová (Frangula alnus). Sušená kůra a občas i plody se používají v lidovém léčitelství jako projímadlo. Účinky plodů (černé peckovice) jsou však 12x silnější než kůry. V podrostu se z jara vytváří koberce z orseje jarního (Ficaria verna) a devětsilu lékařského (Petasites hybridus). Dále zde najdeme žindavu evropskou (Sanicula europaea), děhel lesní (Angelica sylvestris), řeřišnici hořkou (Cardamine amara), vrbovku úzkolistou (Epilobium angustifolium), vrbovku chlupatou (Epilobium hirsutum), krabilici zápašnou (Chaerophyllum aromaticum), krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa), kostival lékařský (Symphytum officinale) a kakost bahenní (Geranium palustre) s květy zabarvenými do červenofialova. Pryskyřník zlatožlutý (Ranunculus auricomus) se liší od pryskyřníku prudkého nedělenými nebo jen mělce vykrojenými přízemní listy.

    V bylinném podrostu lesa a olšin se prolínají tři druhy netýkavek: netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere) a netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Netýkavka žláznatá má květ červeno fialový. Květ netýkavky nedůtklivé a malokvěté je žlutý. Netýkavka nedůtklivá se od malokvěté liší především většími květy se zakřivenou ostruhou a nicími plody.

    U cesty za prvním rybníkem vytváří porosty zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), jehož lodyha a spodní strana listů jsou, na rozdíl od zlatobýlu obrovského, chlupaté. Oba druhy zlatobýlu se pěstovaly jako okrasné byliny, dnes často zplaňují a šíří se. Původním druhem je zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), který nemá květy uspořádané do jednostranné laty jako předchozí druhy, ale tvoří všestranný hrozen. Na podzim jsou jejich žlutá květenství nepřehlédnutelná. Mezi prvním a druhým rybníkem procházíme znovu zahrádkářskou oblastí, která má samozřejmě vliv na okolní vegetaci. Můžeme zde vidět již dříve zmiňované ruderální, zplanělé i vysazené druhy. Novým druhem je nápadný čimišník stromovitý (Caragana arborescens), který je často pěstován v parcích. Jeho květy jsou zlatožluté po 2–5 na brachyblastech. Po sloupku se pne chmel otáčivý (Humulus lupulus). Je to dvoudomá rostlina. Na chmelnicích se pěstují samičí rostliny pro svá šišticovitá plodenství. Také břečťan popínavý (Hedera helix) využívá jako oporu různé sloupky, zdi a stromy. K podkladu se přichycuje pomocí příčepivých kořínků. Je to stále zelená liána s výraznou různolistostí (heterofylií) – listy na nekvetoucích výhonech jsou trojlaločnaté a na kvetoucích výhonech jsou kosníkovitého tvaru, celokrajné.

    Vodní hladinu rybníků pokrývají porosty okřehku menšího (Lemna minor) a závitky mnohokořenné (Spirodela polyrhiza). Listy rdestu kadeřavého (Potamogeton crispus) jsou ponořené a nad vodní hladinu vyrůstají jenom květy. V pobřežních porostech dominují rákos obecný (Phragmites australis) a orobinec širolistý (Typha latifolia). K dalším druhům břehového společenstva patří dvouzubec černoplodý (Bidens frondosa), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), vrbovka růžová (Epilobium roseum), máta dlouholistá (Mentha longifolia) a několik druhů ostřic. Mezi různoklasé ostřice s klásky rozdělenými na samčí a samičí, patří ostřice měchýřkatá (Carex vesicaria), ostřice pobřežní (Carex riparia) a ostřice ostrá (Carex acutiformis). Ostřice pobřežní dorůstá výšky od 60 cm do 200 cm. Stejnoklasé ostřice s oboupohlavnými klásky jsou zastoupeny ostřicí latnatou (Carex paniculata). Čeleď sítinovité (Juncaceae) je zastoupena druhy sítina článkovaná (Juncus articulatus) a sítina smáčknutá (Juncus compressus).

    Během cesty se nesetkáme jen s teplomilným travinným porostem a vlhkou loukou, ale trasa je lemována i běžnými lučními druhy. Zejména na suchých stanovištích si vytváří štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) až 1 m dlouhé do hloubky zasahující kořeny. Sedmikráska obecná (Bellis perennis) kvete od února do listopadu, při suchém vzduchu snáší květ teploty až -15°C. Bylinami kvetoucími převážně v létě jsou rožec obecný luční (Cerastium holosteoides subsp. triviale), popenec obecný (Glechoma hederacea), pryšec obecný (Euphorbia esula), hrachor luční (Lathyrus pratensis), mochna plazivá (Potentilla reptans), šťovík kyselý (Rumex acetosa), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius), krvavec menší (Sanguisorba minor), vikev ptačí (Vicia cracca) a vikev plotní (Vicia sepium). Kontryhel (Alchemilla sp.) je často udáván jako příklad rostliny, u které dochází ke gutaci. Lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata) může sloužit jako příklad vegetativního rozmnožování pomocí pacibulek, které jsou však vyvinuty jen v paždí zaschlých loňských přízemních listů. Koncem léta ještě dokvétají řebříček obecný (Achillea millefolium), chrpa luční (Centaurea jacea), zvonek rozkladitý (Campanula patula), chrastavec rolní (Knautia arvensis), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), kopretina bílá pravá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare), tolice setá (Medicago sativa), pastinák setý (Pastinaca sativa) a jetel luční (Trifolium pratense). Kakost luční (Geranium pratense) má květy zabarvené do modra. U kakostů je zajímavé rozšiřování semen. Osina semene je napnutá, v určitém stádiu zralosti se napětí naráz uvolní a semena jsou vystřelena do okolí. Na podzim nepřehlédneme vratič obecný (Tanacetum vulgare), jehož žluté úbory jsou uspořádány v plochých hustých chocholičnatých latách. Z trav se v tomto společenstvu vyskytují tomka vonná (Anthoxanthum odoratum), ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa). Jazýčky lipnice obecné (Poa trivialis) jsou dlouhé a zašpičatělé, lipnice luční (Poa pratensis) má jazýček krátký a uťatý.

    Kerblík třebule štětinoplodý (Anthriscus cerefolium subsp. trichosperma) není častým druhem naší květeny. Poznáme jej podle typické vůně anýzu. Roste při cestě mezi druhým a třetím rybníkem. Tato cesta je obklopena habry a jinými zástupci dřevin dubohabrových lesů. Vyskytují se zde lesní byliny, např. okrotice bílá (Cephalantera damasonium), chrastavec křovištní pravý (Knautia drymeia subsp. drymeia) a lipnice hajní (Poa nemoralis) s vodorovně odstávajícími čepelemi horních listů.

    Na kamenitém železničním náspu za čtvrtým rybníkem se nachází další teplomilné druhy, např. bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum), hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) a jetel alpinský (Trifolium alpestre).

    Pomalu se dostáváme do Mokré Hory, kde naše vycházka končí. U první informační tabule stezky zdraví odbočíme vlevo a za chvíli jsme u autobusové zastávky Mokrá Hora.