 Albugo /system. zařazení/Na bylinách parazitující druhy tohoto rodu, označované jako "bílá rez", tvoří pod pokožkou hostitelských rostlin ložiska s nahuštěnými krátkými, nevětvenými sporangiofory s řetízky zoosporangií. Tlakem ložisek pokožka praská a zoosporangia jsou uvolňována ven. Nejčastěji se můžeme setkat s druhem Albugo candida - plíseň bělostná, který parazituje např. na kokošce pastuší tobolce, ale může napadat i další druhy brukvovitých. Na snímku průřez listem hostitele s ložiskem kulovitých sporangií pod (zatím) neporušenou epidermis (orig. zvětšení 100x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
  Peronospora /system. zařazení/Druhově nejobsáhlejší rod stejnojmenného řádu má větvené sporangiofory se zašpičatělými konečnými větévkami. Ve sporangiích se netvoří zoospory. K běžným druhům patří Peronospora parasitica; vyskytuje se na bylinách, často ve společnosti předcházejícího druhu. Foto: příčný řez stonkem hostitelské rostliny; z povrchu vyrůstají větvené sporangiofory se sporangii (orig. zvětšení 100x a 200x, preparáty z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
 Phytophthora /system. zařazení/Početný rod parazitů vyšších rostlin s málo větvenými sporangiofory nesoucími zoosporangia. Phytophthora infestans - plíseň bramborová napadá nadzemní části, především listy brambor. Zpočátku se infekce projevuje žlutohnědými až tmavohnědými skvrnami na listech; skvrny začínají od listové špičky či okraje a na spodní části listu jsou ohraničené bělavým lemem. Za vlhkého a teplého počasí se choroba rychle šíří a postupně usychají celé nadzemní části. Postupně jsou napadány i hlízy, na kterých se tvoří olovnaté skvrny, pod nimiž se šíří hnědavé zbarvení hlíz. Ochrana proti plísni bramborové je prováděna různými fungicidy a pěstováním vyšlechtěných odrůd brambor, rezistentních k této chorobě. Nepříliš povedené foto: řez listem hostitelské rostliny s fragmenty sporangioforů a několika uvolněnými sporangii (při povrchu listu, růžově barvená; orig. zvětšení 100x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
  Plasmodiophora - nádorovka /system. zařazení/Parazité cévnatých rostlin. Tvoří v buňkách hostitele mnohojaderná paraplazmodia, v nichž po meiozi vznikají tlustostěnné cysty, následně rozptýlené v buňkách. Plasmodiophora brassicae - nádorovka kapustová je kosmopolitně rozšířeným parazitem čeledi Brassicaceae - brukvovitých. Působí nádorovost, již rolník ni zahrádkář rád u své košťálové zeleniny nespatří. Ochrana: na napadeném pozemku alespoň 5 let nepěstovat brukvovité. Foto: cystogenní paraplazmodia v buňkách hostitelské rostliny (orig. zvětšení 400x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
  Lycogala - vlčí mléko /system. zařazení/Příklad hlenky, která vytváří kulovitá aethalia, jež jsou v mládí růžová, měkká, uvnitř s mazlavou, korálově červenou plazmou. Postupně se stávají hnědošedými, stěna je křehká, výtrusný prach starorůžový až postupně šedohnědý (jak možno vidět na příkladě starších položek). Lycogala epidendrum - vlčí mléko oranžové (též pýchavička vlčí mléko) roste velmi hojně v lesích na pařezech a dřevech. Méně častá je Lycogala flavofuscum s až několik centimetrů velkými aethalii ("beraní koule"). Na snímku čerstvá aethalia vlčího mléka (foto Radka Vítková a Michal Juříček). |
   Fuligo - slizovka /system. zařazení/Hlenky tvořící makroskopická plazmodia, jež se ve zralosti mění v několik centimetrů velká, zářivě žlutá aethalia. Peridie těchto sporokarpů se časem rozpadá a nakonec se mění celé aethalium v tmavnoucí práškovitou hmotu, ze které se uvolňují spory. Fuligo septica - slizovka tříslová je jedním z nejnápadnějších druhů našich hlenek. Na snímku vlevo mladé aethalium formující se z rozsáhlého plazmodia (dílčí plazmatické proudy jsou ještě zřetelné mezi částmi vznikajícího sporokarpu), na dalších snímcích čerstvé zralé aethalium (foto Soňa Hroudová). |
  Trichia - vlasatka /system. zařazení/Hustě nahloučené sporokarpy (plodničky) typu sporangium s nevětveným kapiliciem, spirálovitými lištnami a žlutými sporami. Trichia varia - vlasatka okrová patří k hojným lesním druhům. Vlevo shluk sporangií na borce (orig. zvětšení 7,5x), vpravo detailní záběr kapilicia vyhřezlého z roztrhané okrovky starších sporangií (orig. zvětšení 90x, makrofoto PH). |
  Stemonitis - pazderek /system. zařazení/Hlenky tvořící protáhlá, válcovitá sporangia na dlouhých stopkách, v hustých svazcích, hnědé barvy. Stopka přechází v sloupek (columella), z něhož vybíhají a rozvětvují se vlákna kapilicia. Temně hnědý Stemonitis fusca - pazderek hnědý nebo světlejší S. ferruginea - p. rezavý rostou na trouchnivějícím dřevě v lese. Vlevo shluk sporangií S. fusca (orig. zvětšení 12x), vpravo jednotlivé sporangium odtržené od substrátu (orig. zvětšení 24x, makrofoto PH). |
 Synchytrium - rakovinec /system. zařazení/Všechy druhy tohoto rodu jsou parazité cévnatých rostlin. Synchytrium endobioticum - rakovinec bramborový způsobuje na hlízách brambor v místě oček bujení pletiv a vznik tmavých bradavičnatých nádorů, které připomínají růžice květáku; v pletivu nádorů se tvoří přezimující trvalá sporangia. V průběhu vegetační sezóny napadá i další orgány, jako stonky, listy a květy. Na snímku ??? (orig. zvětšení 200x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
     Mucor - plíseň /system. zařazení/Zástupci "pravých plísní", rostoucí na hnijících organických substrátech, na trusu, vyvolávají kvasné procesy. Přehrádka oddělující sporangiofor od sporangia vybíhá dovnitř sporangia v podobě kolumely charakteristicky hruškovitého tvaru. Mucor mucedo - plíseň hlavičková je učebnicovým příkladem tohoto rodu. Zleva: vnější pohled na sporangia, sporangium s prosvítající kolumelou a na boku praskající stěnou, detailní záběry sporangioforu s kolumelou, jejíž stěna se po rozpadu sporangia postupně obrátí dolů (čtvrtý snímek), zygospory na shluku myceliálních vláken (orig. zvětšení 100x nebo 200x /druhý a třetí snímek/; preparáty z fondu ÚBZ /oba krajní/ a (C) J. Lieder /tři střední/, snímky PH). |
Rhizopus - kropidlovec /system. zařazení/Rod vyskytující se na rostlinném substrátu, zapříčiňující kvašení, hnilobu zralého ovoce. Známými zástupci jsou Rhizopus nigricans - kropidlovec černavý nebo Rhizopus stolonifer – z povrchového mycelia vybíhají do substrátu rhizoidy a v týchž místech nahoru svazky sporangioforů s černými kulovitými sporangii. Na snímku zygospora Rhizopus nigricans (orig. zvětšení 200x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH); popsaná struktura rhizoidů, stolonů (vodorovných vláken mycelia) a případně sporangia jsou dobře viditelné při malém zvětšení; pro detail sporangií je vhodné vyrobit mikroskopický preparát. |
 Zygorhynchus /system. zařazení/Homothalický rod (k pohlavnímu procesu není nutný kontakt dvou fyziologicky odlišných mycelií, označovaných + a –), charakteristický rozdílně velkými gametangii (po kterých zbývají nestejně velké suspenzory, zduřelé konce hyf přiléhající k zygospoře). Většina druhů se běžně vyskytuje v půdě, jako například zde uvedený Zygorhynchus moelleri. Na snímku silnostěnné zygospory, jejichž stěna s "šupinkatou" povrchovou ornamentikou je tu vidět v různých rovinách ostrosti – velká zygospora ve středu je vidět jakoby "na průřezu", u dvou menších pod ní a vpravo od ní je dobře vidět povrchová struktura (orig. zvětšení 400x, mikrofoto PH). |
 Taphrina - palcatka (též kadeřavka nebo puchýřnatec v případě konkrétních druhů) /system. zařazení/Parazitické houby, některé druhy jsou významnými patogeny pěstovaných dřevin. Taphrina pruni - puchýřnatec slívový působí poměrně známé a nebezpečné onemocnění slivoní. Tento druh způsobuje hlavně deformace a hypertrofii plodů, které se označují jako "bouchoře" či "puchry". Plody nedozrávají, postupně hnědnou a na jejich povrchu se objevuje vrstva vřecek. Houba napadá i mladší větévky. Z dalších druhů Taphrina deformans (kadeřavka broskvová) má na svědomí kadeřavost listů broskvoní, Taphrina betulina tvorbu nádorů a čarověníků (chorobného zmnožení větví). Vlevo napadené plody trnky, vpravo povrch napadeného pletiva s kolmo vyrůstajícími vřecky, v nichž se tvoří po 8 askosporách (orig. zvětšení 400x, preparát (C) J. Lieder, makro- a mikrofoto PH). |
Saccharomyces - kvasinka /system. zařazení/Tvoří kulovité, vejčité, válcovité buňky, dělící se bipolárním pučením (dceřinné buňky se tvoří opakovaně na protilehlých pólech buňky mateřské). Průmyslově nejvýznamnějším druhem je Saccharomyces cerevisiae - kvasinka pivní, zkvašující cukry na etanol. Kromě přípravy sušených kvasnic (droždí) pro výrobu chleba aj. je tento druh nepostradatelný při výrobě piva a vína. Na snímku shluky buněk, některé pučící (orig. zvětšení 400x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
    Peziza - řasnatka (kustřebka) /system. zařazení/Velké, přisedlé plodnice (průměr 2-10 cm), na roušku světle hnědé nebo až voskové. Příklad miskovitého apothecia; na svrchní straně misky se tvoří výtrusorodé rouško (thecium, hymenium) tvořené kyjovitými vřecky a mezi nimi parafýzami - sterilními konci hyf (houbových vláken). Vrstvička hustěji propletených hyf těsně pod vřecky se nazývá hypothecium. Peziza badia - řasnatka hnědá vyrůstá pospolitě a dosti hojně na podzim na starých a vlhkých jílovitých lesních půdách. Jedlá. Zleva apothecia a detailní záběry průřezu rouškem s palisádou vřecek a parafýz vyrůstajících z hypothecia (stěny vřecek jsou místy průsvitné, spíše v tom případě vidíme řádky jednotlivých askospor; orig. zvětšení 100x a 200x, preparáty z fondu ÚBZ a (C) J. Lieder, snímky PH). |
 Morchella - smrž /system. zařazení/Terčoplodá houba s důlkatým, hnědavým až okrovým terčem pevně srostlým se třeněm – jde o modifikované apothecium s rouškem pokrývajícím zvrásnělý povrch. Všechny druhy jsou jedlé a sbírají se jako jarní houby; před přípravou je nutné očištěné plodnice spařit horkou vodou a vodu slít. Morchella esculenta - smrž obecný je hojný v dubnu a květnu v zahradách a hájích. Jedlý. Jamkatý povrch apothecia pokrývá výtrusorodé rouško (foto PH). |
 Choiromyces - bělolanýž /system. zařazení/Plodnice (druhotně uzavřené apothecium s dalekosáhle zprohýbaným rouškem) rostoucí jako podzemky v hlinitopísčitých lesních půdách; jsou to houby mykorrhizní. Choiromyces venosus - bělolanýž obecný má silnou kořennou vůni a používá se jako přísada do omáček. Pravý lanýž však nenahradí. Na snímku průřez plodnicí; meandriformní struktura je zvlněné rouško (thecium), uzavřené uvnitř plodnice (orig. zvětšení 7x, makrofoto PH). |
  Tuber - lanýž /system. zařazení/Mykorhizní houby s hypogeickými plodnicemi (podzemky). Dobré jedlé houby, vzácně nalézané a považované za silně ohrožené, ale vzhledem ke skryté tvorbě plodnic praděpodobně hojnější než se navenek jeví. Na snímcích řez pletivem plodnice; hnědě zbarvené jsou velké askospory s výraznou ornamentikou, tvořící se po čtyřech v jednotlivých vřeckách (orig. zvětšení 200x, preparáty (C) J. Lieder, snímky PH). |
Elaphomyces - jelenka /system. zařazení/Houby vytvářející kulovité plodnice - podzemky - v humusu jehličnatých i listnatých lesů. Plodnice jsou vyhrabávány a požírány zvěří a tak dochází k šíření spor. Elaphomyces granulatus - jelenka obecná vytváří v létě a na podzim kulovitá, žlutavá až okrová kleistothecia. Uvnitř v dužnině jsou hnízda vřecek, která se však v době zralosti jeví jako černý výtrusný prach. Na snímku kleistothecia - vnější pohled a průřez plodnicí (foto PH). |
Eurotium - kropidlo /system. zařazení/Jeden z teleomorfních rodů, tvořících askosporové stadium, jehož anamorfy patří mezi zástupce rodu Aspergillus. Na snímku mikroskopická kleistothecia; na řezu jsou dobře patrná (tmavě barvená) kulovitá vřecka, neuspořádaně uložená uvniř plodnic (orig. zvětšení 100x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
  Aspergillus - kropidlák /system. zařazení/Houby s konidioforem zakončeným rozšířenou částí zvanou měchýřek, z níž vyrůstají vlastní konidiogenní buňky - fialidy (nejmladší konidie je na bázi, nejstarší na vrcholu). I Aspergillus je anamorfním rodem; teleomorfy jeho druhů patří k různým rodům řádu Eurotiales (včetně rodu Eurotium). Známý druh Aspergillus niger je používán při výrobě kyseliny citronové. Může být i sekundárním patogenem. Vlevo snímek konidioforů blíže neurčeného druhu (orig. zvětšení 100x, preparát z fondu ÚBZ), vpravo konidiofory s konidiemi Aspergillus glaucus (orig. zvětšení 200x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
  Penicillium - štětičkovec /system. zařazení/Houby charakteristické štětičkovitým konidioforem, větvícím se ve více úrovní: větve, metuly a nakonec fialidy - konidiogenní buňky. Všudypřítomný rod, způsobující běžné "plesnivění" potravin, zahrnuje druhy toxické i využívané v lékařství. Penicillium je anamorfním rodem, jehož teleomorfy patří k různým rodům řádu Eurotiales (Eupenicillium, Talaromyces aj.). Některé druhy jsou využívány v potravinářství, například Penicillium roqueforti; základním zdrojem penicilínu byl druh v době objevu známý jako Penicillium notatum, dnes P. chrysogenum. Vlevo snímek nárostu blíže neurčeného druhu na pomerančové kůře (orig. zvětšení 200x, preparát (C) J. Lieder), vpravo konidiofory s konidiemi Penicillium notatum (orig. zvětšení 400x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
   Erysiphe - padlí /system. zařazení/Biotrofní ektoparazit (jimiž jsou ostatně všechna padlí) s větším počtem vřecek v plodnici. Zřejmě nejznámějším druhem je Erysiphe graminis - padlí travní, které napadá jednoděložné rostliny (též obilniny), dalším hospodářsky významným druhem je Erysiphe polygoni - padlí rdesnové se širokým spektrem hostitelů (u nás jetel, vikev, hrách, řepka,...). Dnes v samostatném rodu je Podosphaera pannosa - padlí růžové, jež lze (tak jako jiné druhy padlí) vidět v nepohlavním stadiu (anamorfní rod Oidium) nebo s tvorbou plodnic. Vlevo řez listem, ze kterého na povrchu vyrůstá řetízek oidií (arthrokonidií, orig. zvětšení 200x), uprostřed a vpravo plodnice (obsahující několik vřecek) obklopené vlákny vegetativního mycelia na povrchu listu (orig. zvětšení 100x a 200x, preparáty (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
   Microsphaera - padlí /system. zařazení/Závazní (obligátní) parazité s povrchovým myceliem na povrchu epidermis napadené rostliny, kde se vytvářejí i plodnice a konidie - jsou to tedy ektoparazité. V uzavřené plodnici je několik vakovitých vřecek. Microsphaera alphitoides - padlí dubové tvoří bílé "pomoučení" dubových listů. Je velmi nápadné a hojně rozšířené ve školkách a na mladých dubech, především na osluněných pasekách a okrajích lesů. Vlevo mycelium s plodnicemi na povrchu listu (snímky Markéta Štreitová a PH), vpravo plodnice s charakteristickými větvenými přívěsky, sloužícími k zachycení na tělech živočichů (orig. zvětšení 200x, prep. Iva Pospíšilová, snímek PH). |
Trichoglossum - jazourek /system. zařazení/Kyjovité, smačklé, tmavě zbarvené plodnice zvíci několika centimetrů - jde o apothecia s výtrusorodým rouškem na povrchu. Trichoglossum hirsutum - jazourek chlupatý (synonymum Geoglossum hirsutum) roste v trávě, na podmáčených lesních loukách v konci léta. Detail části výtrusorodého rouška (thecia); ze sterilního pletiva (na snímku vpravo dole) vybíhají vřecka (průsvitné stěny slabě viditelné) obsahující výrazné tmavé vícebuněčné askospory, dosahující délky až 200 µm (orig. zvětšení 200x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
Monilia /system. zařazení/Parazitická houba, působí tzv. moniliovou hnilobu jabloní a hrušní. Konidiové stadium - anamorfa druhu Monilinia fructigena, zvaná Monilia fructigena, vytváří na povrchu plodů koncentricky uspořádané polštářky - jedná se o konidiomata typu sporodochium, ve zralosti na povrchu pokrytá masou bělavých, postupně hnědnoucích konidií. Napadený plod je prorůstán myceliem houby; u jablek se někdy neobjevují konidiofory, ale napadené místo zčerná ("černá hniloba"). Na snímku průřez sporodochiem s řetízky konidií (orig. zvětšení 100x, preparát (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
  Botrytis /system. zařazení/Fytopatogenní houby, anamorfy rodu Botryotinia, z nichž nejznámějším druhem je Botrytis cinerea - plíseň šedá; tento agresivní parazit (dokáže proniknout i kutikulou) způsobuje hniloby různých druhů ovoce, ale vybrané kmeny jsou i potravinářsky využívány (například při výrobě tokajského vína, které je tak vlastně z "nahnilých" hroznů. Botrytis allii - plíseň česneková působí hnilobu listů a zejména cibulí různých druhů rodu Allium. Na snímku vlevo pletivo hostitelské rostliny s haustorii v buňkách, vpravo fragmenty hyf a konidie Botrytis allii (orig. zvětšení 200x, preparáty (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
   Rhytisma - svraštělka /system. zařazení/Nekrotrofní parazité, usmrcující sousední buňky a čerpající pak živiny z nekrotizovaného pletiva. Rhytisma acerinum - svraštělka javorová vytváří nejčastěji coby konidiové stadium Melasmia acerina černá, nápadná, nepravidelně okrouhlá, plochá stromata na živých listech javorů. Žlutě nebo hnědě zbarvené pásy kolem stromat svraštělky jsou nekrózy původně zeleného pletiva. Je dobrým indikátorem čistoty ovzduší. Zleva celkový pohled na napadený list, detailní záběr stromat a průřez napadeným listem se stromaty na povrchu (orig. zvětšení makrofoto 7x a mikrofoto 40x, preparát (C) J. Lieder, snímky PH). |
 Epichloë - obalka /system. zařazení/Tvrdohouby parazitující na stéblech a pochvách trav. Epichloë typhina - obalka stéblová (též plíseň dusivá) vytváří okrově žlutá (někdy od konidií bělavá) stromata se zřetelnými červenými ústími perithecií hlavně na lipnicích (Poa) a srhách (Dactylis). Stromata (tmavé skvrny jsou ústí perithecií) na stéblech lipnice hajní (orig. zvětšení 18x, makrofoto PH). |
   Claviceps - paličkovice /system. zařazení/Houby parazitující v květech travin, kde vytvářejí v kláscích fialová nebo černá, protáhlá růžkovitá sklerocia, která v době zralosti vypadávají, přezimují v půdě a druhým rokem na jaře z nich vyrůstají drobná paličkovitá stromata, obsahující v kulovité části perithecia se štíhlými vřecky a v nich niťovité výtrusy. Sklerocia Claviceps purpurea - paličkovice nachové, známá pod názvem námel, se užívají ve farmaceutickém průmyslu k výrobě významných léků. Vlevo řez pletivem sklerocia s tmavou povrchovou kůrou (orig. zvětšení 200x), uprostřed a vpravo řez stopkatým stromatem se zanořenými perithecii, obsahujícími shluky protáhlých vřecek (orig. zvětšení 40x; preparáty (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
       Nectria - rážovka /system. zařazení/Perthofyty (žijící na odumřelých částech živých dřevin), které mohou i zhoubně zasáhnout (jako nekrotrofně parazitické houby) na oslabených dřevinách, mají-li příznivé podmínky. Nectria cinnabarina - rážovka rumělková je nejčastější v konidiovém stadiu (anamorfa Tubercularia vulgaris), kdy tvoří drobná sporodochia (otevrěná konidiomata) na odumřelých nebo odumírajících větvích listnáčů; vzácněji se objevují shluky perithecií vyrůstající z rudimentárního stromatu na bázi. Na prvních třech snímcích zvětšené záběry shluků perithecií (tmavě červené) a sporodochií (světle růžové, místy i navzájem prorůstající), dále zvětšené řezy perithecii (orig. zvětšení 40x, 100x a 200x; modře barvená masa vřecek a parafýz) a sporodochiem (orig. zvětšení 40x, preparáty z fondu ÚBZ, snímky PH). |
 Fusarium /system. zařazení/Velký a velmi proměnlivý rod, jehož zástupci tvoří charakteristické vícebuněčné makrokonidie a velmi malé jednobuněčné mikrokonidie. Vyskytují se zejména v rhizosféře, jsou to saprotrofové a parazité rostlin. Ze zástupců je možno uvést Fusarium solani (anamorfa od Haematonectria haematococca) nebo Fusarium culmorum (má teleomorfu v rodu Gibberella). Na snímku vícebuněčné makrokonidie Fusarium culmorum (orig. zvětšení 400x; mikrofoto PH); některé buňky se mohou vlivem podmínek měnit v chlamydospory (u pravého okraje snímku nebo vlevo dole). |
    Xylaria - dřevnatka /system. zařazení/Tvrdohouba s černými stromaty, do nichž jsou zanořeny jednotlivé drobné plodnice - perithecia. Xylaria hypoxylon - dřevnatka parohatá má stromata parohovitě rozvětvená, ve spodní části černě štětinatá, nahoře často bělavá od poprašku konidií. Vyskytuje se po celý rok na opadlých větvích a pařezech. Další druhy, jako například Xylaria polymorpha - dřevnatka kyjovitá (též d. mnohotvárná), mají protáhlá kyjovitá stromata. Zmíněný druh roste po celý rok na položivém substrátu listnáčů. Zleva stromata Xylaria hypoxylon a X. polymorpha (na pár místech je vidět řezy stromatem), vpravo detailní záběry řezů stromaty Xylaria polymorpha s tmavými perithecii pod povrchem a bělavým sterilním pletivem uprostřed (orig. zvětšení 12x a 14x, snímky PH). |
 Hypoxylon - dřevomor /system. zařazení/Tvrdohouba, která vytváří polokulovitě vypouklá, rezavě zbarvená stromata na kůře či dřevě mrtvých dřevin. I v případě tohoto rodu jsou do sterilní hmoty stromat zanořena lahvicovitá perithecia. Hojným druhem je Hypoxylon fragiforme - dřevomor červený. Na snímku množství stromat (v průměru několik milimetrů) na opadlé větvi (foto PH). |
Capnodium /system. zařazení/Zástupci čeledi Capnodiaceae, rozšířené převážně v subtropických a tropických oblastech. Představitel tzv. "černí" ("černá padlí"), které povlékají černým myceliem povrch listů. Žijí saprofyticky na sladkých výměšcích hmyzu a rostlin; některé druhy mohou přejít i k parazitismu, ale v zásadě škodí spíše zastiňováním asimilační plochy listů souvislým povlakem černě zbarveného mycelia. Listy rybízu pokryté černavým myceliem (foto PH). |
Cucurbitaria /system. zařazení/Cucurbitaria laburni - parazitická houba prorůstající pletiva štědřence (zlatého deště, Laburnum). Stromata vystupují na povrch štěrbinami v protržené kůře. Detailní snímek vystupujících stromat (orig. zvětšení 16x, makrofoto PH). |
Alternaria /system. zařazení/Saprotrofní houby, vyskytující se v přírodě na planých rostlinách i na kulturách. Jejich výtrusy najdeme spolu s konidiemi jiných hub ve velkém množství v ovzduší; mohou způsobovat alergická onemocnění dýchacích cest. Mají charakteristické "zďovité" konidie; každá jednotlivá buňka z vícebuněčné konidie může vyklíčit "vlastní" hyfou (klíčící konidie s několikabuněčnou hyfou je v levé části snímku). Typickým zástupcem je Alternaria alternata (má teleomorfu v rodu Lewia, řád Pleosporales). Na snímku vidíme, že většina konidií má jen příčné přehrádky; za zďovité jsou označovány takové, které mají buňky dělené i podélně a vizuálně tak připomínají uspořádání cihel ve zdi (velká konidie vpravo dole; orig. zvětšení 400x, mikrofoto PH). |
   Venturia - strupatka /system. zařazení/Houby způsobující strupovitost ovoce. Z infikovaných listů a mladých větévek se mycelium rozrůstá do pletiv, konidie šíří nákazu na listy i plody. Venturia inaequalis (s anamorfou Fusicladium dendriticum nebo též Spilocaea pomi) - strupatka jabloňová působí strupovitost jabloní, příbuzná Venturia pirina (anamorfa Fusicladium pirinum) napadá hrušně. Na plodech nalezneme anamorfní stadium; teleomorfa se vyvíjí až koncem vegetační sezóny na opadlých listech. Zleva strupy na plodu jabloně s způsobené anamorfou Fusicladium dendriticum, vpravo pletivo napadené Fusicladium pirinum (orig. zvětšení 100x, preparát (C) J. Lieder, snímky PH). |
     Cladonia - dutohlávka /system. zařazení/Bohatý rod, rostou většinou na zemi nebo na trouchnivém dřevu. Stélka bývá lupenitá až šupinovitá, přitisklá k podkladu, kdežto směrem vzhůru ční podecia (kmínky) v podobě sloupků, pohárků nebo rozvětvených keříků, nesoucích na koncích někdy pestrá (červená nebo hnědá) apothecia. Cladonia rangiferina - dutohlávka sobí je příkladem čistě keříčkovitých lišejníků, rozsáhlé porosty tvoří zejména v písčitých borech. Na druhu Cladonia fimbriata - dutohlávka třásnitá lze dobře demonstrovat pohárkovitá podecia (vyskytující se ale jen někdy, často lze na mrtvém dřevě nalézt jen lupenitou vegetativní stélku nebo leprariové stadium). Zleva stélky Cladonia rangiferina a C. fimbriata (jen pohárkovitá podecia, ne keříčkovitá příměs), průřez podeciem (orig. zvětšení 20x) a detail povrchu pohárku, ze kterého se oddělují soredie (orig. zvětšení 40x; preparáty z fondu ÚBZ, snímky PH). |
 Lepraria /nejčastější system. zařazení/Imperfektní stadium lišejníků, obvykle světle šedozelený povlak na substrátu, z jehož povrchu se mohou oddrolovat částečky stélky. Široký anamorfní rod, zahrnující leprariová stadia od různých rodů lišejníků. Běžně tvoří rozlité nárosty na kůře dřevin (připomínající porosty kokálních řas, ale světle zelené; foto PH), podobně na kamenech. |
  Parmelia - terčovka /system. zařazení/Velmi hojné lišejníky na větvích a kmenech dřevin. Stélka je drobně laločnatá, sorediózní (soredie jsou drobné shluky houbových vláken s buňkami fykobionta, sloužící jako rozmnožovací tělíska) nebo isidiózní (isidie jsou prstovité výrůstky z povrchu stélky, sloužící po odlomení taktéž k šíření lišejníků). Mezi naše zástupce patří Parmelia sulcata - terčovka brázditá, Parmelia prolixa - terčovka svraskalá, Parmelia stenophylla - terčovka úzkolistá, Parmelia saxatilis - terčovka skalní. Vlevo průřez apotheciem, vpravo detailní řez – na povrchu rouško, pod ním rozvolněné houbové pletivo (orig. zvětšení 40x a 200x, preparáty z fondu ÚBZ, snímky PH). |
 Hypogymnia - terčovka /system. zařazení/V současnosti samostatný rod, oddělený od dříve široce pojatého rodu Parmelia. Na prohnutých okrajích lupenité stélky (sorálech) se vytváří povlak soredií - jednoduchých částeček stélky, jejichž oddělování od mateřské stélky představuje způsob vegetativního rozmnožování. Snad nejhojnějším z našich lišejníků je Hypogymnia physodes - terčovka bublinatá. Běžně se vyskytuje především na dřevě či kůře dřevin, a to i ve znečištěných oblastech. Na snímku detail povrchu stélky se světle zbarvenými sorediemi, pokrývajícími povrch zkroucených sorálů; tmavé tečky na hladkých plochách stélky jsou ústí pyknid (orig. zvětšení 18x, makrofoto PH). |
   Pseudevernia - větvičník /system. zařazení/Epifytický lišejník tvořící na první pohled keříčkovitou, vzhledem k dorziventrální stavbě vrstev však spíše lupenitou stélku s bohatým větvením. Na povrchu stélky se v hojné míře tvoří isidie – drobné válcovité výrůstky, které se po odlomení stávají diasporami. Běžným druhem v pahorkatinách a vrchovinách je Pseudevernia furfuracea - větvičník otrubičný (též terčovka otrubičná). Vlevo celkový pohled na stélku, dále detailní záběry isidií (orig. zvětšení 22x, makrofoto PH). |
     Usnea - provazovka /system. zařazení/Lišejník s keříčkovitou stélkou, která někdy visí jako dlouhé třásně z větví stromů, především v horských lesích - jsou to většinou epifyty, méně skalní či pozemní druhy. Jsou velmi citlivé na znečištění ovzduší. Z našich zástupců tu jsou na ukázku Usnea filipendula - provazovka obecná a U. florida - p. rozkvetlá. Zleva několik pohledů na stélku U. filipendula v přirozeném prostředí, vpravo detailní záběr apothecia U. florida (orig. zvětšení 14x, snímky PH). |
     Xanthoria - terčník /system. zařazení/Velmi variabilní rod s drobnou lupenitou, ozdobně laločnatou či růžicovitou a nápadně žlutooranžovou stélkou. Xanthoria parietina - terčník zední patří k našim nejhojnějším lišejníkům; roste na kůře stromů (často podél komunikací, patří mezi druhy značně tolerantní ke znečištění), na skalách, zdech, plotech aj. Zleva stélka s apothecii (orig. zvětšení 24x), průřez heteromerickou stélkou (200x; buňky fotobionta fialově barvené pod svrchní korovou vrstvou), řezy narůstajícími apothecii (oba 100x) a detailní řez apotheciem s modře barveným rouškem (hymeniem) a dobře zřetelnými vřecky s askosporami (200x; preparáty (C) J. Lieder, snímky PH). |
 Physcia - terčovník /system. zařazení/Na balvanech i borce obecně rozšířený rod s lupenitou stélkou. Má vřecka s tmavými askosporami, které mohou být v mikroskopu dobře pozorovatelné. Naši lichenoflóru reprezentuje např. Physcia pulverulenta - terčovník poprášený. Na snímku fragmenty stélky s apothecii (rouško na svrchní straně; orig. zvětšení 40x, preparát z fondu ÚBZ, snímek PH). |
    Peltigera - hávnatka /system. zařazení/Velká, lupenitá, laločnatá stélka; na její spodní straně jsou žilky a rhiziny - kořenující útvary hyfové povahy (pro lepší uchycení k substrátu, ale bez absorpční funkce). Na svrchní straně stélky se mohou tvořit fylidie (útvary nepohlavního rozmnožování, plochá obdoba isidií). Apothecia se tvoří na okrajích stélky, kde jsou přirostlá celou plochou na stélkové laloky. Známým druhem je Peltigera canina - hávnatka psí; zde na snímcích je Peltigera praetextata - hávnatka obetkaná. Vlevo celkový pohled na stélku, dále detailní záběry rhizin (orig. zvětšení 8x), fylidií na povrchu stélky (orig. zvětšení 60x, uprostřed díra ve stélce) a apothecií na okraji stélky (orig. zvětšení 7x; makrofoto PH). |
  Lobaria - jamkatec (důlkatec) /system. zařazení/Velké lupenité lišejníky, rostoucí hlavně v horských oblastech, kde je dost vzdušné vlhkosti. Lobaria pulmonaria - jamkatec plicní má velkou olivově zelenou stélku, jejíž odvar se v lidovém léčitelství odedávna používal proti plicním chorobám. Řezy heteromerickou stélkou, na pravém snímku s dobře zřetelnými rhizinami vybíhajícími ze spodní kůry (orig. zvětšení 200x, preparáty (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
Rhizocarpon - mapovník /system. zařazení/Korovitý lišejník tvořící žluté až zelené, černě lemované stélky rozpraskané na drobná políčka, s malými černými apothecii. Rhizocarpon geographicum - mapovník zeměpisný roste od nížin do velehor na křemitých skalách. Detailní pohled na stélku (orig. zvětšení 24x, makrofoto PH). |
Baeomyces - malohubka /system. zařazení/Stélka vyrůstá přímo na půdě. Vznikají zde tzv. schizidie - oddělující se malé částečky povrchové vrstvy stélky, sloužící jako diaspory. Baeomyces roseus - malohubka růžová tvarem připomíná miniaturní plodnice hřibovitých hub. Podecia nesou růžové apothecium. Detailní pohled na stélku s apothecii (orig. zvětšení 12x, makrofoto PH). |
  
  
  
Puccinia /system. zařazení/Bohatý rod obsahující heteroecické (střídající dva hostitele) plnocyklické druhy rzí. Známým druhem je Puccinia graminis - rez travní. Jejím mezihostitelem je dřišťál obecný (Berberis vulgaris); na líci listové čepele se vytvářejí na jaře spermogonia a na rubu posléze výraznější aecia, z nichž se za zralosti uvolňují jarní výtrusy - aeciospory. Hostiteli letních (uredií) a zimních ložisek (telií) jsou různé druhy lipnicovitých. Zleva průřez listem se spermogonii (růžově barvená na svrchní straně) a aecii (s černě barvenými aeciosporami, orig. zvětšení 40x); detail aecií s aeciosporami (100x); makrofoto uredií na listu trávy (24x); detailní záběr uzavřeného uredia a 2 záběry otevřených uredií (na druhém snímku vedle zřetelné listové žilky, vše orig. 200x); celkový záběr teliového ložiska (100x) a 2 detaily telií s teliosporami (200x; preparáty z fondu ÚBZ a (C) J. Lieder, makro- a mikrofoto PH). |
  Uromyces /system. zařazení/Velký rod vyznačující se jednobuněčnými teliosporami - zimními výtrusy. Jsou to významní parazité bobovitých rostlin. Hlavním hostitelem Uromyces pisi - rzi hrachové je hrách, jeho mezihostitelem (spermogonia + aecia) je pryšec. Uromyces fabae je monoecický (jednohostitelský) plnocyklický parazit na vikvích, bobech, hrachorech a hrachu. Vlevo napadená rostlina pryšce s aeciovými ložisky Uromyces pisi (orig. zvětšení 12x), vpravo jednobuněčné teliospory Uromyces fabae (400x, preparát z fondu ÚBZ, makro- a mikrofoto PH). |
    Gymnosporangium /system. zařazení/Některé rzi střídají ve svém životním cyklu nahosemenné a krytosemenné rostliny a tento rod je jedním z nich; vytváří aecia na různých druzích růžovitých (jabloň, hrušeň, jeřáb), zatímco telia se tvoří na cypřišovitých (jalovce, cypřišky). Nejznámějším druhem je Gymnosporangium fuscum - rez hrušňová (syn. G. sabinae, též obnaženka hrušňová). Vlevo aeciová ložiska na povrchu listu (orig. zvětšení 20x), dále vpravo telia na větvích (snímky PH). |
 Coleosporium /system. zařazení/Dvojbytné rzi, jejichž aecia se vyskytují na různých borovicích. Teliospory se při klíčení dělí přímo ve 4 buňky. Zdejším příkladem je Coleosporium pulsatillae a jeho telium na konikleci. Na preparátu je ložisko teliospor, jež prorazilo epidermis na povrchu listu (orig. zvětšení 100x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
 Cronartium /system. zařazení/Další příklad dvojbytných rzí s aecii na borovicích; hlavním hostitelem je v tomto případě rybíz. Cronartium ribicola - rez vejmutovková rybízům (zejména roste na černém) příliš neškodí, zato mezihostitele (pětijehličné druhy borovic) mnohdy i zlikviduje. Na snímku suchá telia vyčnívající z rybízového listu (orig. zvětšení 30x, makrofoto PH). |
   Ustilago - sněť prašná /system. zařazení/Obligátní parazité s vysokou specificitou a organotropností, což je schopnost tvořit spory pouze na určitých orgánech. Nevytvářejí plodnice (podobně jako rzi). Jejich mycelium se v hostiteli po určité době rozpadá a tvoří jednobuněčné tzv. teliospory (zvané též chlamydospory). Postupně jsou všechny součásti klasů proměněny v hnědočernou, prášivou masu teliospor, které jsou pak větrem přenášeny na zdravé květy a infekce se šíří dál. V napadených květech vrůstá do semeníku, z něhož se vytvoří normální obilka, v níž mycelium přezimuje - po vysetí pak proroste dozrávající rostlinou do klasu, který ničí a vytváří opět teliospory. Řada druhů je fytopatologicky významná, např. Ustilago tritici - prašná sněť pšeničná, U. hordei - p. s. ječná, U. avenae - p. s. ovesná nebo zde prezentovaná Ustilago maydis - prašná sněť kukuřičná. Vlevo celkový pohled na napadený klas zčásti přeměněný v tmavou práškovitou hmotu, vpravo teliospory sněti kukuřičné (orig. zvětšení 400x, preparát (C) J. Lieder, snímky PH). |
 Tilletia - sněť mazlavá /system. zařazení/Obligátní parazité krytosemenných rostlin, napadající lodyhy, listy, květy, plody i kořeny. Způsobují deformace nebo vytvářejí černohnědá, mazlavá ložiska teliospor = chlamydospor (mazlavost tvoří tlející a často páchnoucí zbytky hyf po vytvoření teliospor) v obilkách. Šíří se buď do půdy z vypadaných obilek, nebo rozprášením na zdravé obilky při sklizni. Řada druhů má značný fytopatologický význam. Nejvýznamnější z nich Tilletia caries (= T. tritici) - mazlavá sněť pšeničná parazituje na pšenici, ale i na žitu. Na snímku tlustostěnné teliospory s povrchovou ornamentikou (orig. zvětšení 400x, preparát z fondu ÚBZ, mikrofoto PH). |
 Calocera - krásnorůžek /system. zařazení/Dřevní houby s keříčkovitými plodnicemi a dlouze "rozčísnutými" basidiemi (holobasidie s protaženými sterigmaty, považované různými autory též za fragmobasidie). Calocera viscosa - krásnorůžek lepkavý připomíná kuřátka, avšak má tuhou a pružnou plodnici, vyrůstající běžně od jara do zimy z pařezů, větví a kořenů jehličnanů (i skrytých pod zemí). Nejedlý. Foto Radka Vítková. |
  Auricularia - boltcovitka /system. zařazení/Saprotrofní houby na dřevu se zprohýbaně lupenitými plodnicemi, které jsou po uschnutí „oživitelné“ namočením podobně jako rosolovky. Auricularia (Hirneola) auricula-judae – boltcovitka ucho Jidášovo roste od jara do zimy zvláště na odumřelých, ale i živých kmíncích černého bezu i jiných listnáčů. Vnitřní strana pružně masité plodnice je lesklá a nese rouško, vnější je sametově chlupatá a matná. Bělavé zabarvení rouška (místy budící dojem plesnivění) způsobují ve zralosti uvolňované spory. Jedlá houba používaná zvláště v čínské kuchyni. Zprohýbané plodnice ucha Jidášova (foto Jana Dvořáková; v tomto případě je to bílé skutečně plíseň). |
 Craterellus - stroček /system. zařazení/Houby příbuzné liškám, hymenium pokrývá hladké vnější stěny kornoutovitých plodnic. Craterellus cornucopioides - stroček trubkovitý je dobrá podzimní houba, rostoucí v listnatých (nejvíce bukových) lesích. |
 Clavariadelphus - kyj /system. zařazení/Typické holothecium – vývojově starší typ plodnice s rouškem na celém vnějším povrchu. Clavariadelphus pistillaris – kyj Herkulův se vyskytuje nehojně v listnatých lesích na vápenci. Jedlý. Foto Olga Rotreklová. |
 Ramaria - kuřátka /system. zařazení/Příklad keříčkovitě větveného holothecia – jednoduchého typu rouškaté plodnice s hymeniem pokrývajícím povrch všech větviček. Na snímku Ramaria botrytis - kuřátka květáková, jedlý druh. |
 Geastrum - hvězdovka /system. zařazení/Vnější okrovka (exoperidie) v průběhu dozrávání plodnice hvězdicovitě puká v několik cípů (jako když loupeme hvězdu z pomeranče), jednotlivé cípy se zakroutí k zemi a odkrytý teřich (krytý endoperidií, tenčí vnitřní okrovkou) je tím vynesen nahoru. Geastrum triplex – hvězdovka trojitá roste dosti hojně pod listnáči, méně i jehličnany. Nejedlá. Foto Lucie Hradilová. |
 Phallus - hadovka /system. zařazení/Plodnice v mládí uzavřena (pod zemí) v kožovitém obalu, ze kterého pak vyrůstá dutý nosič („třeň“) zvaný receptakulum s teřichem („kloboukem“) povlečeným výtrusnou vrstvou, jež se ve zralosti rozplývá za příslušného pachového efektu. Phallus impudicus – hadovka smrdutá je běžná v létě (nejen) v lesích, zejména bukových. V mládí (ve stadiu „vajíčka“) jedlá. Foto Tomáš Lipner. |
  Fomes - troudnatec /system. zařazení/Typický příklad plodnice zvané krustothecium, vyznačující se neukončeným růstem a, je-li víceletá, narůstáním jednotlivých vrstev hymenoforu, jenž je zde pórovitý. Dřevní saproparazité (rostoucí paraziticky na živých dřevinách i saprotrofně na mrtvém dřevě). Fomes fomentarius – troudnatec kopytovitý je hojný saproparazit na listnatých dřevinách. Nejedlý. Foto Tereza Dvořáková. |
 Daedalea - síťkovec /system. zařazení/Příklad hymenoforu tvořeného lamelami, nepravidelně pospojovanými tzv. anastomózami (do jisté míry přechodný typ mezi lamelovitým a pórovitým hymenoforem. Daedalea quercina – síťkovec dubový s hrubými lamelami je hojný na dřevě živých i mrtvých dubů. Nejedlý. Na snímku detailní pohled do lamel síťkovce dubového (foto Martina Nejezchlebová). |
 Polyporus - choroš /system. zařazení/Nikoli jako klasické „choroše“, ale jako kloboukaté houby s třeněm vypadají houby rodu choroš. Pórovitý hymenofor je však prozradí. Polyporus brumalis – choroš zimní roste hojně na mrtvém dřevě. Nejedlý. Foto Martin Jiroušek. |
 Russula - holubinka /system. zařazení/Význačným rysem kloboukatých zástupců řádu Russulales je přítomnost sférocyst – kulovitých buněk v pletivech, způsobujících křehkost dužniny. Jde o holubinky a příbuzné ryzce, které navíc charakterizuje tvorba latexu – bílého, zbarveného či vodnatého mléka v pletivech, které je roněno ven při poranění dužniny. Jde o pozemní houby rostoucí v létě a na podzim; tyto dva rody zahrnují obrovské množství druhů všech možných barev (i v rámci jednoho druhu), rostoucí v nejrůznějších lesích (místy i mimo les, i když vzhledem k mykorhizní symbióze vždy poblíž „své“ dřeviny). Je to jediná skupina hub, u kterých platí, že druhy chuti mírné jsou jedlé, zatímco palčivé nikoli (pro holubinky absolutně, pro ryzce s výjimkami). Na snímku Russula lepida – holubinka sličná. |
  Stereum - pevník /system. zařazení/Rod hub s resupinátní (rozlitou) plodnicí, která může přecházet v tenké, bokem přirostlé „kloboučky“; hymenium na spodní straně (resp. vnější straně rozlitých plodnic) je hladké, bez specifických struktur. Stereum hirsutum – pevník chlupatý patří mezi nejběžnější druhy na dřevě listnatých dřevin. Foto vlevo PH, vpravo Tereza Dvořáková. |
     Boletus - hřib /system. zařazení/Bohatý rod zahrnující jedlé i jedovaté druhy, které snad netřeba blíže představovat. Masité houby s rourkovitým hymenoforem; dovnitř rourek vyrůstají bazidie a z nich se uvolňují bazidiospory. Totéž lze pozorovat u zástupců příbuzných rodů, jako jsou Leccinum - kozák či křemenáč, Suillus - klouzek nebo Xerocomus - suchohřib. Boletus edulis - hřib smrkový roste v létě a na podzim ve smrčinách, řídčeji v jiných lesích. Jak jinak, jedlý. Na mikroskopických snímcích příčné řezy rourkami (orig. zvětšení 100x) a detailní záběry příčného a podélného řezu jednou rourkou (orig. zvětšení 200x; preparáty z fondu ÚBZ /nebarvený/ a (C) J. Lieder /barvené/, snímky PH). |
 Serpula - dřevomorka /system. zařazení/Dřevožijné houby s rozlitou (resupinátní) plodnicí, na jejímž povrchu se vytváří hymenium. Nejznámějším druhem je Serpula lacrymans - dřevomorka domácí; tento druh hojně osídluje opracované dřevo v interiérech, které rozrušuje působením hnědé hniloby. Řez částí plodnice se zprohýbaným hymeniem na povrchu, ze kterého se oddělují bazidiospory (orig. zvětšení 200x, preparát z fondu ÚBZ, snímek PH). |
  Scleroderma - pestřec /system. zařazení/Břichatky s plodnicí typu schizothecium, jejichž teřich ve zralosti černá a rozpadá se ve výtrusný prach bez vlášení (kapilicia). Pevná okrovka se ve zralosti rozpadá. Scleroderma citrinum - pestřec obecný je hojný zejména v písčitých borech. V mládí a v malém množství bývá někdy uváděn jako jedlý (jako koření), ale doporučit ke sběru jej nelze, ve větším množství je jedovatý. Detail: řez částí plodnice se zřetelnou strukturou pletiva teřichu a okrovky (orig. zvětšení 40x, preparát (C) J. Lieder, snímky PH). |
  Amanita - muchomůrka /system. zařazení/Kloboukaté houby (pilothecia) s lupenitým hymenoforem. Plodnici muchomůrek zamlada kryjí dvě plachetky – velum partiale (závoj) spojuje okraj klobouku s třeněm a po odtržení vytváří prsten, velum universale kryje celou plodnici a v dospělosti z něj zůstává pochva naspod třeně, resp. útržky na povrchu klobouku. Amanita phalloides – muchomůrka zelená roste v létě a na podzim hojně zejména v teplejších krajích, nejčastěji v lesích listnatých. Smrtelně jedovatá, stejně jako její bílá forma; vůbec jde o houbu barevně dosti variabilní, ale charakteristické znaky – prsten na třeni (může být omytý nebo ožraný), hlízu s pochvou na spodku třeně a stále bílé lupeny – si uchovává. |
  Cortinarius - pavučinec /system. zařazení/Nejpočetnější rod našich hub. Lupeny těchto pozemních hub jsou v mládí zastřeny pavučinatě vláknitou nebo sliznatou pavučinkou (kortinou), která zanechává na třeni pásek, často rezavě zbarvený výtrusy. Vedle druhů jedlých obsahuje tento rod i nejpomaleji působící „jedovatinu“ u nás – otrava p. plyšovým (naštěstí relativně vzácným) se projeví za 1 až 3 týdny... Vlevo Cortinarius torvus – pavučinec nevlídný, vpravo blíže neurčený druh (foto Radka Vítková) s dobře viditelnou kortinou. |
    Agaricus - pečárka (žampion) /system. zařazení/Známý rod obsahující lesní i luční druhy, až na výjimky (p. zápašná) jedlé a chutné, v případě vybraných kmenů i masově komerčně pěstované. V mládí růžové lupeny, přecházející k stáru do tmavě hněda, činí tento rod obtížně zaměnitelným. Příčný řez lupeny se zřetelně barevně odlišeným rouškem (hymeniem), z nějž vystupují (zřetelné na detailních záběrech) bazidie se sporami (orig. zvětšení 40x, 100x a dvakrát 400x, preparáty z fondu ÚBZ /fialově barvené/ a (C) J. Lieder /modře barvené/, mikrofoto PH). |
  Coprinus - hnojník /system. zařazení/Drobné lupenaté houby, rostoucí jednotlivě i ve skupinách na trusu či mrtvém dřevě. Lupeny se při dozrávání rozplývají postupně i s celou plodnicí v černou kaši. Požity v kombinaci s alkoholem působí otravu. Bývalý široký rod Coprinus je současném pojetí rozdělen do více rodů v čeledích Agaricaceae a Psathyrellaceae. Většinou nejedlé druhy, některé v mládí jedlé. Příčný řez lupeny s rozvolněnou tramou a kompaktním rouškem, na detailním záběru dobře viditelné bazidie a bazidiospory (orig. zvětšení 100x a 200x, preparáty (C) J. Lieder, mikrofoto PH). |
   Lycoperdon - pýchavka /system. zařazení/Běžný typ břichatkovité plodnice, jejíž okrovka za zralosti praská na povrchu v otvor, kterým se vyprašují spory z rozpadajícího se pletiva teřichu. Lycoperdon perlatum - pýchavka obecná je hojná saprotrofní houba v lesních i nelesních biotopech. Lycoperdon utriforme - pýchavka dlabaná je druhem zejména lučních stanovišť. Mladé plodnice jedlé. Vlevo a uprostřed Lycoperdon perlatum, v detailu řez částí plodnice se zřetelnou strukturou pletiva teřichu a okrovky (orig. zvětšení 40x, preparát (C) J. Lieder), vpravo stará plodnice Lycoperdon utriforme s roztrhanou okrovkou a vyprášeným teřichem (snímky PH). |
 Cyathus - číšenka /system. zařazení/Pohárkovité plodnice zakryté blankou, jež se ve zralosti trhá, ukrývají pecičky - peridioly přichycené poutkem ke stěně. Výtrusorodé rouško je uvnitř peridiol. Cyathus striatus - číšenka rýhovaná roste v létě a na podzim na tlejícím dřevě a rostlinných zbytcích. Nejedlá. Peridioly na dně pohárků, vyrůstajících z rozkládaného dřeva (orig. zvětšení 7x, makrofoto PH). |
|
|
Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita
Titulní stránka projektu Modularizace výuky evoluční a ekologické biologie Titulní stránka Kryptogamy – sinice, řasy, lišejníky, houby, hlenky, ... Náměty a připomínky: Bohuslav Uher (sinice a řasy), Petr Hrouda (houby a podobné organismy) Poslední změna na této stránce: 2. 12. 2011 |