Rosaceae – růžovité

Amygdalus communis – mandloň obecná (syn. Prunus dulcis)

Mandloň obecná je strom, vzácněji keř, vysoký 2–10 metrů s korunou v mládí jehlancovitou, později kulovitou nebo široce vejčitou. Kmen má šedozelenou, později podélně rozbrázděnou borku. Mladé větve jsou lysé, červenohnědé až načervenalé, často s popelavým povlakem a hojnými lenticelami.

Pupeny mají podlouhle vejcovitý až kuželovitý tvar, jsou 4–6 mm dlouhé, tupé, lysé, červenohnědé, s šupinami na okrajích jemně pilovitými. Listy jsou většinou vejčitě kopinaté s čepelí dlouhou 3–12 cm, širokou maximálně 3 cm a s 1–3 cm dlouhým řapíkem. Listová čepel je na vrcholu pozvolně zúžená ve špici, na bázi je klínovitá až zaokrouhlená, okraj listu je pilovitý, lysý.

Květy jsou jednotlivé nebo po dvou až třech roztroušeně po letorostech rozložené. Mají v průměru až 4 cm, jsou bílé až růžové, vzácněji načervenalé, krátce stopkaté. Mandloň kvete ještě před olistěním v březnu a dubnu. Kališní lístky jsou vejčité, tupé, alespoň na okrajích chlupaté až plstnatě chlupaté, korunní lístky jsou obvejčité, 12–22 mm dlouhé, na vrcholu často mělce vykrojené.

Plody jsou podlouhle vejcovité, zboku zřetelně zploštělé, 3–6 cm dlouhé a až 3 cm široké, šedavě plstnaté, kožovité. Pecka je zboku zploštělá, úzce křídlatá, hladká, mělce rozbrázděná až pórovitá, od kožovitého oplodí se dá zpravidla snadno oddělit. Semena jsou skořicově zbarvená, sladká, vzácněji hořká.

Mandloň roste na lehkých, výhřevných hlinitých živinami bohatých půdách. Vyžaduje dlouhé teplé léto a krátkou zimu bez teplotních výkyvů. V ČR se pěstovaly mandloně už od 17. století v oblastech s nadmořskou výškou do 250 m, zejména na jižní Moravě, v Čechách pak v Českém středohoří a v Polabí. V současnosti u nás pěstování mandloní pozvolna zaniká, limitujícím faktorem jsou zejména jarní mrazíky.

Plané mandle pocházely ze Středozemí a snad i ze Střední Asie. S římskými legiemi se dostaly mandloně do střední Evropy a na západ do Středozemí. Pěstování mandloní proniklo až do Číny. V současné době jsou mandloně pěstovány v klimaticky výhodných oblastech celého světa, např. v Kalifornii v USA.

Mandloň obecná je velmi variabilní ve vzrůstu, tvaru listů, tvaru a odění plodů, konzistenci a povrchové struktuře plodů a v obsahu chemických látek. Druh je členěn na řadu vnitrodruhových taxonů. Obsah chemických látek ovlivňuje chuťové vlastnosti semen (mandlí), z tohoto hlediska rozlišujeme mandle sladké (Amygdalus communis 'Dulcis') a hořké (Amygdalus communis 'Amara'). V hořkých mandlích je obsažen glykosid amygdalin a další látky, které mohou za jistých okolností uvolňovat kyanovodík, a proto je požití většího množství hořkých mandlí pro člověka nebezpečné. Hořké mandle obsahují až 5 % amygdalinu, sladké mandle obsahují pouze 0,1 % amygdalinu. Dalším významným kultivarem jsou křehké mandle neboli krachmandle, jejichž pecka je velmi křehká (Amygdalus communis 'Fragilis').

Mandle obsahují až 50 % oleje a mají význam zejména v potravinářském průmyslu. Dále se z nich získává tzv. mandlové mléko, mandlový olej, apod., které se používají především v kosmetickém a farmaceutickém průmyslu.

V padesátých letech se uvažovalo o obnovení pěstování mandloní na jižní Moravě. Profesor Podpěra se svými spolupracovníky zakládal školky, z nichž měly být malé sazenice dopravovány na místo trvalého vysazení.  Z tohoto období pochází i poslední mandloň rostoucí v areálu botanické zahrady před prostředním skleníkem se subtropickými rostlinami. Mladá mandloň obecná roste ve formaci Rostliny Mediteránu.

Jarní habitus

Květy

Kmen

Detail květu