Haná v obrazech/Haná region

Bela jedna rovina bez konca, ne k přehlidnóti, samá roli, dědina v olšó, ve vrbovym próti…

...Na rovině—te zázrake! - roli sépkla hneď e lóka, čerstvy pomněnke e make z póčen vemotale póka, ryž si zamlóvala cepe do sázke e na oklepe, dědině zpomněle dračke, sanice e zabijačke, vrbe zasnile se v kole na trnke e na topole.

Takto začíná a končí půvabná veršovaná pohádka Haná a Romža (1943) od Ondřeje Přikryla, prostějovského lékaře, který na začátku 20. století publikoval v hanáčtině své verše, které jsou oslavou Hané, jejích obyvatel a zvyků.

Haná

O. Přikryl

Na jaře je Haná děvče, nerozvity pópjátko, a jož vi, že Ječminek si pro ňo přende za krátko.

V litě tajak ščasná žena po dědině toči zrak, ešle jož ji žněčke nesó obřislové poviják.

V podzem—matka—cerám věno zhromážďoje pro leta a posilá vtipny chlapce z laštufkama do světa.

V zimě je stařena bilá, z Bohem dělá pořádke a po přástkách a na dračkách vekládává pohádke…

 

Hanák

O. Přikryl

Me sme me a není nad nás—vidite to po mně! o nás rostó tisicovke na každičkym stromě.

A dež se nám za homnama samo zlato zrodi, celá zem, ba celé kštát k nám vepučovat chodi.

Svět e nebe si nás váži a, dež: ,,Hanák!“ řekneš, istě tajak před rechtářem baranico smekneš...

Ilustrace Adolfa Kašpara v pohádce Haná a Romža.

Josef Mánes, Líbánky na Hané.

Hanou a jejími lidmi byl očarován také významný malíř, Josef Mánes. Svůj hold tomuto kraji vzdal litografickým dílem Líbánky na Hané.

A dá-li Pán Bůh a mě se podaří zachytit Hanou svýma očima přes objektiv fotoaparátu, bude jednou malá fotografická galerie o Hané zde....