Velké katastrofy způsobené svahovými pohyby

Pamír, Rusko, 1911
Provincie Kan-Su, Čína, 1920
Přehrada Viaont, Itálie, 1963
Huascarán, Peru, 1970
Rio de Janeiro, Brazílie, 1966 a 1988
Pohoří Zagros, Írán, konec pleistocénu

V rámci celého zemského povrchu dochází každý rok k desítkám větších či menších katastrof způsobených svahovými pohyby. Vzhledem k množství těchto událostí je téměř nemožné určit jedinou, největší katastrofu, pokud jde o počty obětí nebo velikost zasaženého území. Příklady v této kapitole jsou vybrány pro lepší ilustraci účinků svahových procesů.

Pamír, Rusko, 1911

Z. Kukal (1983, 181) pokládá za největší katastrofu historické doby (pokud jde o velikost zasaženého území) událost, která se stala v roce 1911 v odlehlých částech pohoří Pamír. Silné zemětřesení (M=7,0) vyvolalo onoho roku gigantický sesuv. Celkový objem transportovaného materiálu přesáhl 2,5 km³ a suť vytvořila jezerní hráz na řece Murgab. Výška této přírodní hráze činila 301 m, maximální hloubka jezera byla 284 m a jeho délka 53 km. Vzhledem k odlehlosti oblasti byly oběti na životech ve srovnání s měřítkem události malé. Postiženy byly pouze dvě vesnice a nezahynulo více než 100 lidí.

Provincie Kan-Su, Čína, 1920

Jedna z nejtragičtějších událostí 20. století se stala roku 1920 v čínské provincii Kan-Su. Sprašová plošina byla tehdy postižena velkým zemětřesením. Spraš je za normálních podmínek jemný vátý sediment, který má značnou soudržnost a často tak tvoří poměrně strmé svahy. Po otřesech byla ale soudržnost materiálu porušena a nastal ničivý sesuv, při kterém miliony m³ zasypaly sídla položená v údolích. Odhady dopadů katastrofy předpokládají stovky tisíc obětí.

Přehrada Viaont, Itálie, 1963

Událost v severní Itálii z roku 1963 dokumentuje, že i uspořádání geologických vrstev může zapříčinit katastrofu v souvislosti se svahovými pochody. Přehrada Viaont leží severně od Benátek. Dokončena byla v roce 1960 a byla to tehdy druhá největší přehrada světa, jejíž hráz byla vysoká 265 m. Problémem byla geologická stavba okolí. Říční údolí bylo vymleto v synklinále druhohorních vápenců, s vrstevními plochami rovnoběžnými se svahy údolí (obr. 1).

Obr. 1: Tři různé příčiny svahových pohybů. Možnost 2 (uložení vrstev paralelně se svahem) byla příčinou katastrofy v Itálii roku 1966 (zdroj: http://www.em.gov.bc.ca).

V geologických studiích z tehdejší doby byly sesuvy započítány, ale předpokládané množství suti (0,5 mil. m³) nemělo přehradu ohrozit. Po jejím naplnění v říjnu roku 1963 ale došlo, i vlivem vytrvalých dešťů, k sesuvu údolní stěny do přehrady. Objem materiálu mnohokrát překročil očekávanou hodnotu - sesulo se 100 mil. m³. Následkem toho vznikla obrovská vlna (výška 165 m), která se přelila přes hráz a kompletně zničila několik městeček v údolí dále pod přehradou. Celkem si neštěstí vyžádalo kolem 2000 lidských životů. Zajímavé je, že stěna hráze zůstala bez jakéhokoli poškození. I přesto byla však přehrada dále nepoužitelná, neboť suť ji z poloviny celou zasypala.

Huascarán, Peru, 1970

Neštěstí pod nejvyšší horou Peru z roku 1970 ukazuje, jak se jednotlivé svahové pohyby mohou kombinovat a společně působit velké ztráty. Vrchol Huascaránu je kryt ledovcem, pod nímž leží západním směrem poměrně hustě osídlené údolí. Tato situace již o několik let dříve (1962) způsobila katastrofu, kdy následkem sněhokamenité laviny přišlo o život na 3500 lidí.
Osudného roku 1970 došlo vlivem velkého zemětřesení (M=7,7) k uvolnění části zmíněného ledovce, která se začala pohybovat směrem do údolí. Objem sněhu a ledu byl asi 100 mil. m3. Cestou dolů začalo docházet k tání sněhu, na který se nabalovaly suť a kamení, a postupně došlo opět k vytvoření sněhokamenité laviny. Ta se pohybovala ze svahu rychlostí kolem 400 km/h a v údolí řeky Santa zcela pohřbila dvě vesnice, v nichž zahynulo 21 000 lidí. Smícháním s vodou Rio Santa se lavina změnila v bahnotok, který dále postupoval do nižších poloh. Jeho rychlost ale přece jen klesla na 25 km/h. Než proud ustal, stačil zničit území o rozloze 22,5 km2, které pokryl nánosem suti o mocnosti 5-10 m. Katastrofa má vztah i k naší republice. V jedné z vesnic přišli totiž o život i členové české expedice směřující na Huascarán.

Obr. 2: Rozsah katastrof pod Huascaránem v letech 1962 a 1970 (převzato: SMITH, K., 2002, 136).

Rio de Janeiro, Brazílie, 1966 a 1988

Katastrofy v brazilském velkoměstě Rio de Janeiro potvrzují velký vliv srážkové činnosti při vzniku svahových pohybů. V roce 1966 přinesly sesuvy, způsobené silnými dešti, do ulic města asi 300 000 m³ suti a připravily o život přes 1000 obyvatel. Podobné povětrnostní podmínky uvolnily v roce 1988 v okolí aglomerace sérii kamenotoků, které si vyžádaly přes 200 obětí a dalších 20 000 lidí připravily o střechu nad hlavou. Většina poškozených žila ale v chudinských čtvrtích, které živelně a neplánovitě vznikají na odlesněných svazích kolem města.

Pohoří Zagros, Írán, konec pleistocénu

Všechny události historické doby jsou ale ničím v porovnání s gigantickým sesuvem, který nastal asi před 12 000 lety v íránském pohoří Zagros. Tehdy se z dvacetistupňového svahu sesulo neuvěřitelných 20 km³ vápenců. Příčina mohla být v dávném zemětřesení, neboť celá oblast je i dnes seismicky aktivní. Postižená oblast má rozlohu 166 km2 a mocnost suti se pohybuje od 130 do 150 m. Sesuv zcela změnil geomorfologii oblasti. Dřívější reliéf s vršky a údolími nahradila rovina pokrytá balvany a úlomky vápence. Evropský primát drží pro porovnání flimský sesuv, při kterém v pleistocénu sklouzlo asi 12 km³ suti do údolí Rýna. Než si řeka našla novou cestu, vytvořil sesuv u dnešní švýcarské vesnice Flims jezero hluboké asi 200 m.

>> Zpět <<