03Jaké přenašeče pylu rostliny využívají

Opylení

Opylení je přenos pylu z prašníku na bliznu (u krytosemenných). U nahosemenných rostlin je pyl přenášen přímo na vajíčko. Přenos pylu se uskutečňuje buď živočichy, v našich podmínkách převážně hmyzem, nebo větrem, případně vodou.

Entomogamie (hmyzosprašnost, hmyzosnubnost)

Květy primitivních krytosemenných byly pravděpodobně entomogamní a vyvíjely se v souvislosti s vývojem hmyzu (třetihory). Prvními opylovači byli snad brouci ze skupiny Nitidulidae – známy již z období jury. V současnosti jsou vzájemné vztahy brouků a květů málo výrazné. Ve střední Evropě pravděpodobně neexistuje žádný květní typ, který by byl výlučně odkázán na opylení brouky. Většina hmyzu zprostředkujícího opylení dnešních krytosemenných rostlin patří do 3 velkých řádů:

1) blanokřídlí (Hymenoptera)

2) dvoukřídlí (Diptera)

3) motýli (Lepidoptera)

Největší význam pro opylování v Evropě mají blanokřídlí, především včely. Na rozdíl od brouků, much a motýlů, sbírají dospělí jedinci blanokřídlý nektar a pyl nejen pro vlastní obživu, ale také pro výživu larev (tím se podstatně zvyšuje počet návštěv na květech).

Entomonogamní rostliny se vyznačují barevnými vonnými květy s většinou dobře vyvinutým květním nektáriem (pouze asi 10% hmyzosprašných rostlin u nás nemá vyvinutá nektaria).

Ornitogamie (ptákosprašnost)

Tento typ opylení se uplatňuje zejména v tropických oblastech, častými opylovači jsou ptáci (kolibříci v Americe nebo medosavky ve Starém Světě). Pro ornitogamní rostliny je charakteristické nápadné zbarvení květů (odstíny červené, žluté, modré, zelené) a dostatek vyloučeného nektaru, zatímco vůně zpravidla chybí. Na dně květů se shromažďuje často řídký, nepříliš cukernatý nektar, sloužící ptákům jako sladký nápoj. Příklady rostlin: některé banánovníky, blahovičník, mnohé slézovité.

Chiropterogamie (opylování prostřednictvím kaloňů)

Tento typ opylení se uplatňuje zejména v tropických oblastech. Pro chiropterogamní květy je charakteristické noční kvetení (nebo alespoň noční vylučování velkého množství nektaru), velké většinou pohárkovité květy, nepříjemné zápach a značná produkce pylu. Tento typ opylení je charakteristický například pro různé druhy agave.

Anemogamie (větrosprašnost, větrosnubnost)

Jedná se o přenos pylu vzdušnými proudy (původní typ opylování u nahosemenných rostlin). Přechod rostlin od entomogamie k anemogamii je doprovázen zmenšením celých květů i jednotlivých lístků květního obalu, nebo dokonce vymizením celého květního obalu. Absence květního obalu je velice výhodná – z tyčinek s dlouhými nitkami se snadno uvolňuje pyl. Blizna je také uzpůsobena ke snadnějšímu zachycení pylu na bliznu – pérovitý nebo laločnatý tvar.

Přechod od entomogamie k anemogamii je doprovázen vytvářením nahlučených květenství (často převislých – jehnědy), redukcí až vymizením nektárií, redukcí počtu vajíček v semeníku až na jediné vajíčko (trávy, olše, bříza, ořešák) a tendencí k jednopohlavnosti květů (až k dvoudomosti).

Hydrogamie (vodosprašnost)

Jedná se o přenos pylu vodou. Je to odvozený způsob opylování, uplatňující se jednak u ponořených rostlin kvetoucích pod vodou (růžkatec ponořený), ale i u těch, které vykvétají nad vodní hladinou (hvězdoš).

Podobně jako anemogamní rostliny mají i rostliny hydrogamní často redukovaný květní obal, jednopohlavné květy, jedno vajíčko v semeníku, často rostou pospolitě a kvetou ve stejné době (zvětšuje pravděpodobnost opylení). Exina pylového zrna (ochana před vyschnutím) není u většiny hydrogamních rostlin vyvinuta.

Další typy opylení

V Austrálii se lze setkat v menším množství s opylováním květů malými druhy vačnatců. Někdy se nesprávně uvádí jako obligátní způsob opylení přenos pylu prostřednictvím měkkýšů – malakogamie. Příležitostně se uplatňuje u rostlin majících květy těsně nad zemí (kopytník evropský), ale pouze tehdy, pokud je pyl přenášen na krátkou vzdálenost, protože bylo dokázáno, že déletrvající působení slizu z povrchu těla plžů na pylová zrna způsobuje ztrátu klíčivosti.