UMĚLECKÁ DÍLA

Umělecká díla jsou v botanické zahradě umístěna buď trvale nebo dočasně při výstavách. V současné době je ve venkovní zahradě, v areálu a ve sklenících trvale umístěno kolem dvaceti různých plastik. Od srpna 2024 jsou informace o umístění a samotných dílech také dostupná v interktivní GIS aplikaci MaZel, a to včetně několika pamětních desek na budovách, pomníku u vrátnice a památných stromů. 

Jednou z nejstarších je Žába - fontána u největšího bazénu, kterou zhotovil v roce 1948 akademický sochař František Knaifl z betonu podle skutečného živočicha - americké žáby volské neboli řvavé. Žába byla v roce 2019 odborně opravena restaurátorem Liborem Jarošem a napojena na elektricky poháněný oběh vody s čerpadlem.

Ve skupině rostlin Japonska a Číny, která je uspořádána podle vzoru japonských zahrad a používá jejich klasické prvky jako je vodní plocha a kámen, je odnepaměti jako dekorace typická pískovcová lucerna, v roce 2016 přibyla jedna nová. V roce 2019 byla část zídek přebudována a vysázeny nové rostliny. také přibyla japonská brána, v zimě krmítko pro ptáky a v létě zvonkohra.

V roce 1998 přibyla do botanické zahrady tato keramická umělecká díla: Pták s korunkou - Zdeněk Lindovský, Váza - Lubomír Hluštík, Socha piráta - Roman Wenzel, Žardiniera - Petra Hluštíková, Mísa - Milan Růžek, Sumec - Prokop Veselý.

V depozitáři je od roku 1999 skleněná váza od Jaroslava Svobody.

Z roku 2000 zde máme dřevěné sousoší Láska nebeská - Zdeněk Macháček, v roce 2022 toto dílo zrekonstruoval syn autora, Zdeněk Macháček mladší, a kovový ozdobný kryt na vodní nádrž v palmovém skleníku od Milana Michny.

V roce 2001 jsme získali hned několik výrobků mistrů uměleckého slévárenství. Jednak je to fontána Had, kopie ukradeného originálu, (z dílny Antonína Paděry, Slévárna barevných kovů - odlévání uměleckých předmětů, Dolní Lhota u Blanska a dále dvě díla z dílny Jindřicha Coufala, Slévárna Alfe, Brno-Chrlice - zahradní lampa a zahradní kašna. Za pohled stojí i okrasná mříž kolem palmy uprostřed palmového skleníku. V depozitáři se nachází ještě keramická socha Vladimíra Drápala pod názvem Hlava ženy z Tvarožné.

V roce 2003 byla do centrálního prostoru fakulty v parčíku před děkanátem umístěna socha Kroužkování od akademického sochaře M. Kotrby.

V roce 2008 po dokončení rekonstrukce areálu byl do prostoru před Ústřední knihovnou instalován objekt kyvadlo - Ano, od Pavla Tasovského,  podle umělce představuje stylizovanou hlavu, jež neustále přikyvuje jako připomínka totalitních dob.

V roce 2019 jsme zakoupili sochu psa Hlídač od studenta AS1 FaVU VUT Nikoly Mojsla.

V depozitáři botanické zahrady je množství akvarelů a perokreseb rostlin, které byly určeny na různé výstavní účely, ale jejich původ a autor je mnohdy nejasný, i když se jedná o velmi zdařilé kresby. Nejvíce těchto obrazů nakreslil Antonín Procházka, voják z povolání a amatérský malíř. Část z těch nejzachovalejších byla i za přispění Sdružení přátel botanické zahrady odborně zarámována a je použita na výzdobu zasedací místnosti a kanceláří botanické zahrady. Další obrazy rostlin jsou trvale zapůjčeny v kancelářích tajemníka a děkana.

Botanická zahrada je stále otevřena umělcům i jejich dílům. Vystavovali zde kromě výše uvedených ještě tito výtvarníci:

Milan Michna - umělecké kovářství

Josef Vajce - kamenné plastiky

Jan T. Strýček, Moravská gobelínová manufaktura - gobelíny

Jaromír Gargulák - bronzové plastiky

Táňa Mikušová - fotografie

Jaroslav Záhora - kresby rostlin

Botanická zahrada používala pro své účely doposud i kreseb dalších malířů jako jsou Vojtěch Štolfa, Pavel Tesař, Pavla Hochmanová - Dvorská, Blanka Ponížilová, Jiří Moravec, Lucie Urbanová, Pavlína Kourková, Jaroslava Fišerová.

V průběhu let byly vystavovány nádherné fotografie, především rostlin a živočichů, autoři: Veronika Souralová, Vilém Žák a mnoho dalších.

Prameny Země od sochaře Jana Šimka

V roce 1997 byly postaveny nové skleníky podle návrhu architekta Josefa Talandy. Součástí několikaleté stavby byla nejen rekonstrukce záhonů systému v prostoru zahrady před skleníky, ale i realizace velkého kompozičního díla sochaře Jana Šimka pod názvem Prameny země. Dílo se skládá ze čtyř kamenných fontán a v jejich středu, před nejvyšším skleníkem, je strom. Kamenným materiálem jsou čtyři druhy hornin: žula, pískovec, jílová břidlice a vápenec. Ze žuly z lokality Žulová (okres Jeseník) je vytvořeno dílo pod názvem Kruh mlčení. Z pískovce z lokality Rudka u Kunštátu je vysochána tvarová skladba Dávné znění. Jílová břidlice tvořící kompozici Portály živlů pochází z lokality Vítkov - Lhotka (okres Opava). Vápenec (Čebín u Brna) tvoří sevřenou kompozici Svědkové věků.

Poselství živlů, tak se dají nazvat siluety a struktury kamenů začleněné v botanické zahradě, které vytržené z hloubek země a dnes obnažené symbolicky konfrontují náš současný běh života, naše žití s prapůvodními elementárními silami Země. Budeme ještě schopni vést dialog s těmito zdánlivě němými svědky? Když budeme pozorně naslouchat, pocítíme, že tyto živly vyzařují pulzující tep, tajemnou rezonanci svých vlastností, krásu barev. Struktura svébytných tvarů vytváří ve vzájemném kontrastu i souladu dramatickou symfonii země. Různé druhy hornin, vápenec, břidlice, pískovec a žula, jsou rozmístěny do meditativních uskupení a labyrintů jako výzvy a svědecké výpovědi, které promlouvají svým archaickým a mýtickým zjevem, aby v lidech probouzely, možná až z hlubin nevědomí, archetypální ozvěny, jež jemně spojují naše myšlení s dávnou tajemnou minulostí. Pulzujícími prameny vody jsou vystiženy jejich rozličné charaktery a energie, které vzájemně vytvářejí monumentální celek. Ten by měl vést k zamyšlení nad smyslem lidského bytí v rámci přírody.

Středem celé kompozice je na tomto obřadním místě mandloň obecná (Prunus dulcis), věkovitý pokroucený kmen - torzo, na jednolité zelené ploše trávníku, která nenarušuje představovanou posvátnost místa. Tento starý strom je již nahrazen mladým jedincem, čímž se přirozeně naplní koloběh života na Zemi, ale transcendentální otázka o smyslu existence „Odkud?, Proč? a Kam?“ zůstane zachována.

1. Kruh mlčení

Vyvřelé pratvary z žuly povýšené do symbolů a sochařsky dotvořené do mlčenlivého, tajemného kruhu věčnosti, v jehož středu kontrastuje stále proměnlivý a hučící živel vody. Vyryté obrazce připomínají emotivní první lidské stopy a dotyky v přírodě.

Žula z lokality Žulová v podhůří Rychlebských hor. Tato světlá slezská žula, stará zhruba 300 milionů let, je vyvřelá hornina utuhlá v hlubokých částech zemské kůry. Petrograficky jde o biotitickou žulu (granit), tvořenou draselným a sodnovápenatým živcem, křemenem a tmavou slídou (biotitem).

Jsou zde vysazeny druhy kostřava (Festuca), jestřábník (Hieracium) a kontryhel (Alchemilla) s kapkami živé vody na okrajích listů.

2. Dávné znění

Tvarová skladba z pískovce, který ve své poetické barevnosti se zvláštním oblým tvarováním působí klidným dojmem lyrické výpovědi. Ta dosvědčuje, že i v dramatu země může být něha a pokora.

Pískovec z lokality Rudka u Kunštátu. Ukládal se asi před 90 miliony let v mělkém prostředí pláže křídového moře, které na území Čech a Moravy spojovalo oblast severozápadní Evropy se sedimentační oblastí Západních Karpat. Petrograficky se jedná o křemenný zvrstvený hrubozrnný pískovec žlutohnědě zbarvený oxidy železa.

Podloží s vysokým obsahem písku je typické svou propustností pro vodu a malým podílem humusu v substrátu. Na ukázku jsme vybrali druhy zběhovec plazivý (Ajuga reptans), kakost krvavý (Geranium sanguineum), který roste jak na písčitých, tak i na vápnitých podkladech, tzn. i na pískovcích s vápnitým tmelem jako je tento. Přízemní listovou růžici tvoří máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), bylina podobná pampelišce. Na jaře rozkvétá modrý kosatec sibiřský (Iris sibirica) a žlutý keř kručinka (Genista).

3. Portály živlu

Břidlice - její expresivní a dramatické tvary vrstvených ker vzájemně se křižující a tmavé jako hlubiny země vytvářejí fantazijní vzpínající se labyrint síly a dynamiky.

Břidlice z lokality Vítkov-Lhotka. Hornina se ukládala během spodního karbonu, přibližně před 320 miliony let, v relativně hlubokém prostředí mořské pánve a odráží horotvorné pochody vytvářející převážnou část Českého masivu (variscidy). Petrograficky se jedná o rytmické střídání černošedé jílovité břidlice a prachovce.

Kyselou horninu zde doplňují kostřava (Festuca), bíle kvetoucí silenka nicí (Silene nutans) a dobromysl obecná (Origanum vulgare). V místech, kde není půda příliš hluboká a převažuje štěrk najdeme domácí sukulentní rozchodníky ostrý (Sedum acre) a šestiřadý (S. sexangulare) a kavkazský rozchodník pochybný (S. spurium) v červenolistém kultivaru ´Purpurteppich´.

4. Svědkové věků

Sevřená kompozice z vertikálních hmot vápencových kamenů, jejichž obrysy svírají a umocňují tajemnost skrytého pramene. Vertikály jako kruh kamenných svědků jsou v jeho pootevřené části konfrontovány s nízkým kamenem jako symbolickou stolicí věků.

Vápenec z lokality Čebín u Brna. Hornina se usazovala během svrchního devonu, zhruba před 365 miliony let, v mělkém prostředí tropického moře mezi útesy tvořenými korály a podobnými organismy. Petrograficky se jedná o světle šedý masivní velmi čistý vápenec.

Hornina je doplněna rostlinami charakteristickými pro vápencová podloží, tzv. kalcifyty. Nejkrásnějším druhem je kosatec nízký (Iris pumila), který u nás roste jen na několika lokalitách, z nichž nejznámější jsou Pavlovské vrchy. Dalším druhem je pěchava vápnomilná (Sesleria caerulea), která má oblibu k vápenci již ve svém jméně. Následující tři druhy mají šedé zbarvení, které je typické pro rostliny rostoucí na výslunných a suchých místech, jakými právě vápencové lokality často jsou. Je to alpská sivolistá kostřava (Festuca cinerea), tráva s listy tuhými jako drátky, svízel sivý (Galium glaucum) a jihoevropská tařice zední (Alyssum murale), která kvete na jaře žlutými květy uspořádanými v plochém okolíku. Vzácný je nízký lýkovec vonný (Daphne cneorum), keřík kvetoucí růžovými, silně vonnými květy.